Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hon za svobodou 5. kapitola

Hon za svobodou 5. kapitolaTak je tu kratší dílek mé povídky, kterou... jo, skoro nikdo nečte, ale nestěžuji si :D Já... vím, že toho mám hodně, ale snažím se, vážně! No, pokusím se napsat další dílek co nejdříve to půjde. Prosím o komenty, Vaše ZabZa

5. kapitola – Hurá pryč!

Bella

 

Vyšli jsme spolu na venkovní zahradu. Stráže jsme oklamali dokonale, nikdo nikoho z ničeho nepodezíral, jak příhodné! Přesně tak jak jsem s tím počítala, tak se i stalo. Prostě... jsem geniální!

Když jsme vycházeli ven, dívali se na nás a stačil jim jediný pohled k tomu, aby pochopili vážnost této situace. Poklonili se a pak zalezli dovnitř, přesně tak, jak jim to nařídil můj otec. Pokud se jednalo o soukromou chvilku, nemají tam oni co dělat...

 

Stáli jsme v zahradě mezi dvěma stromy. Já byla omámená štěstím, které mě dneska doprovázelo a on zřejmě mnou, jelikož se na mě díval, jako na nějaký svatý obrázek. Uhnula jsem před jeho pátracím, snad možná až moc nevhodným pohledem pro tuto situaci a pozorovala kde co lítá, jelikož to bylo bezpečnější než jeho tvář, ze které vycházela jednoznačná touha. Nechtěla jsem blíže určovat pro co ta touha byla.

„Echm...,“ odkašlala jsem si a přešlápla z nohy na nohu. Byla zima, ale jelikož jsem odolnější než normální člověk, bylo mi to jedno. Taky byla tma, ovšem mou výhodou byl můj zlepšený zrak. Ve všem byla nějaká výhoda, ovšem velké mínus se teď nacházelo v mém doprovodu. Potřebovala jsem se ho zbavit.

„Co byste řekl na schovku?“ zeptala jsem se dětinským hláskem a navíc se povrchně zasmála. Mohla bych být třeba herečkou, pomyslela jsem si v duchu a usmála se. Byla to pravda. Moji roli jsem doposud zatím zvládala bez menších chybiček a já jen mohla doufat, že to tak půjde dál. Štěstěna zřejmě byla pro jednou na mé straně, díkybohu.

Podíval se na mě zmateně a já se v tu chvíli usmála tím nejkouzelnějším úsměvem, jaký jsem měla v zásobě. Tedy, doufala jsem, že je to ten nejkouzelnější.

„Prosím,“ zaškemrala jsem, a abych tomu dodala korunu, chytla jsem ho za ruku a zatvářila se opravdu hodně moc prosebně. Kdo chtěl hrát, musel znát protivníka.

Usmál se shovívavým úsměvem. „Pro vás, princezno, všechno,“ přikývl.

Zasmála jsem se jako zdvořilost sama. „Prosím, pro vás Bella,“ řekla jsem a jemně mu stiskla ruku, v duchu jsem jásala a skákala. Už jsem se viděla na míle daleko od tud.

„Jak si přejete,“ řekl a usměv mi oplatil.

„Dobře... pykáte!“ zavýskla jsem, otočila se a rozběhla se směrem k alejí stromů, které lemovali naši zahradu. V duchu si přidala další plus k tomu to nápadu. Aspoň si procvičím běh na podpatcích...

 

Schovala jsem se co nejblíže k zahradní zídce mezi houští a modlila se. Vlastně... v tuhle chvíli jsem ještě nemusela. Potřebovala jsem ho trochu zmást a chvilku si s ním pohrát, než se dám na opravdový útěk...

„Tady jste!“ ozvalo se znenadání za mnou a já překvapeně vykřikla. Páni, pohybovat se potichu je zřejmě jeho silná stránka. Tohle nebude tak lehké jak jsem si myslela.

„Jejda,“ usmála jsem se a natočila se směrem k němu. „Jak jste mě našel?“ zeptala jsem se. Jak mě mohl ksakru najít?!

Usmál se oplzlým úsměvem. „Tak... vaše vůně se nedá přehlédnou,“ řekl a jeho úsměv se ještě prohloubil. Oh, no... tak tu máme jeden velký problém, pomyslela jsem si sklesle.

„Aha, no tak... jdu pykat,“ řekla jsem zvesela, i když jsem vůbec nebyla šťastná a odkráčela od něho co nejdál.

Teď, když jsem zjistila, že můj plán má trhliny jsem to musela urychlit. Nedalo se nic dělat, musím to udělat teď hned, když čeká, že se ho za chvilku vydám hledat. Omyl, za chvilku tu už nebudu.

Rozběhla jsem se napříč zahradou do toho nejtmavšího koutu a tam se bezpečně rozhlédla po zahradě. Nikde jsem ho neviděla a jeho pach jsem necítila nikde poblíž, což bylo dobré. Prozatím.

Teď přišla ta horší část úkolu, tedy spíše ta část, kdy jsem měla přelézt zídku aniž bych ze sebe vydala nějaký zvuk a  aniž bych po sobě zanechala nějakou stopu. A co víc... nejhorší na tom bylo, že už od malička tak nějak trpím strachem z výšek, i když jsem napůl upír. Jó, je jisté, že nikdo není dokonalý.

Musela jsem jedna rychle, jelikož nebylo času na zbyt. Takže... první co jsem musela udělat bylo přelézt tu ošklivou velkou zeď, které mi bránila k odchodu...

 

Když má člověk strach z výšek, musí ten strach pokořit. Já to udělala a světe div se jsem volná! Seskočila jsem ze zídky jak nejrychleji jsem mohla a odložila své radování na jindy.

Prioritou byl útěk, což jsem v zápětí udělala. Nadzvedla jsem si šaty a rozběhla se co nejdál od sud. Pro mě bude dobré, když se vmísím mezi nějakou společnost plnou lidí, jelikož tam snáze zapadne moje vůně. Kdybych tady jen tak pobíhala našli by mě opravdu brzo a to by bylo špatně.

Běžela jsem se a nechala velký otcův honosný palác za sebou. Stejně tak jako můj život, který nebyl určený pro mě. Já toužila pro dobrodružství a po svobodě. Sbohem otče, sbohem všichni a sbohem Gab, budeš mi chybět. Bodlo mě u srdce při pomyšlení, že ji tady nechám s otcem samotnou, ale ona to beze mě zvládne, v to jsem doufala.

 

Edward

 

Tak jsem tady. Ve slavném starodávném městě, které začíná na V... a pokračuje dál, zbytek si nepamatuji, jelikož na jména mě nikdo moc neužije.

Musel jsem ovšem přes tu všechno nechuť k cestování uznat, že tohle bylo docela pěkné město. Šlo na měn poznat, že i ono má svoji tajemnou historii, se kterou by se mohla pochlubit. Měl jsem sto chutí se pustit do bádání, ovšem já tu byl kvůli něčemu jinému.

A kdybych viděl do budoucnosti, kdybych věděl co se stane, možná bych se vůbec nejezdil, ale možná i ano... jak se říká, vždy je něco dobrého a taky špatného. Já jsem mohl doufat, že u mě bude převládat jen to dobro...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hon za svobodou 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!