Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hon za svobodou 2. kapitola

Hon za svobodou 2. kapitolaAhojky! Zde je další kapitola. Chtěla jsem vám poděkovat za uplynulé komenty a o něco vás poprosit, jelikož jich jaksi ubylo. Proto opět chci, aby každý kdo tohle to četl, přidal do komentů třeba smajlík, abych věděla na čem jsem a jestli to má vůbec cenu. Děkuji moc Vaše ZabZa

2.kapitola- Opička

Nikdo


Osud si cestu najde.

Ha! A je to tu. Zase.

 

Svoboda.

 

Jak krásně to zní. A ještě lépe vypadá. Kdo by nechtěl zažít svobodu? Bez rodičů, bez ochranky. Být volný jako pták a vznést se do oblak?

 

Na světe není člověk, který by na to jedenkráte nepomyslel. Všichni na to mysleli! A všichni doufali. Bylo to v jednom z těch období rebelie. Však víte. Právě v tom období, kdy chcete být volný jako pták.

 

I naši hrdinové zažívají jakousi rebelii. Bella chce svobodu, o tom není pochyb. Ale co chce Edward? Záhadný mladík pracující v cirkuse. Chce i on vytouženou svobodu, když se mu jí více méně dostává?

 

Zřejmě ne. Edward tuží po něčem jiným. Po něčem o čem ještě neví. Po něčem nepoznaném. Po něčem vzrušujícím…

 

Pohled Belly

,,Všechno nejlepší Bello,“ zašeptal líbezný hlas a já se usmála. Moje narozeniny. Otočila jsem se ve snaze pohlédnout do tváře tomu, kdo mi gratuloval. Marně. Nikdo za mnou nestál.

,,Tady,“ ozvalo se odkud si za zadu. Vydala jsem se za tím. Hlas pořád říkal slova tady. Pomalu jsem se k němu přibližovala. Ještě malý kousek a…

Okolo pasu se mi obmotali dvě ledové ruce a u krku jsem ucítila studený dech. Naježily se mi chloupky. Chtěla jsem se obrátit, ale ten kdo mě držel to zřejmě nechtěl. Zatnul ruce a pevně mě chytil. Pak mi nahlas pošeptal jen dvě slova: ,,Sbohem v pekle.“

A já pak ucítila jak mi něco ostrého probodlo moji kůží a jak mě pomalu ubývají síly. Pak už jen tma a bolest…

S trhnutím jsem se probudila. Kapičky potu mi stékali po tváři a srdce hlasitě bilo. To museli slyšet všechny. Zamrkala jsem očima a protřepala hlavu. Sen pomalu mizel a srdce se zpomalovalo. Oddechla jsem si a ještě jednou zalehla do peřin. Přivřela oči a nechala se unášet klidem okolo.

 

Né na dlouho…

 

Ťuk, ťuk, ozvalo se zaklepání a já prudce otevřela dveře. Zadusila jsem v sobě zavrčení.. Hned po ránu nemusím být protivná. Povzdechla jsem si a kuňkla slabé ,dále‘. Do pokoje vtančila Gab.

 

,,Stáváme,“ zašvitořila a hupsla za mnou, ,,je ráno,“ zachichotala se, jako by právě řekla v tip století.

 

,,,Nevstáváme,“ zabručela jsem a přikryla se peřinou.,,Máme čas,“ dodala jsem a převalila se na bok. Uslyšela jsem jemné povzdechnutí a pak tiché kroky pryč. Myslela jsem si, že odešla a tak jsem vylezla ze své skrýše a jen tam tak ležela.

 

Bohužel ona neodešla na dlouho.

 

Vrátila se asi o tři minuty později s něčím v ruce.

 

Držela tác s jídle… Zajíkla jsem se a jako zhypnotizována hleděla na to jídlo jako na osmý div světa. Hlad jsem měla, o tom nebylo pochyb, když se co minutu ozýval můj žaludek.

 

,,A teď?“ zeptala se a postrčila ho blíže ke mně. Jako zhypnotizována jsem přikývla a natahovala ruce po tácku. Nechala mě a čekala až se pořádně najím.

 

Vajíčka  se slaninou jsem snědla jako první. Pak přišel na řadu rohlík s jakousi pomazánkou a na závěr  pořádný doušek džusu. No jo tady si potrpíme na luxus. Né jako jinde, kde jedí o vodě a chlebu.

 

Odsunula jsem tác a pohlédla na Gab. Stála u dveří a dívala se na mě takovým zvláštním pohledem. Zkoumavým. Pak jen potřásla hlavou a usmála se.

 

,,No tak když jsme si tohle to odbyli mohla by si se jít převléct?“ zeptala se líbezně.

 

,,Proč?“ opáčila jsem.

 

,,Dneska tě mám ve své moci já. Půjdeme nakupovat a tak. Byla jsem tím pověřena.Musíme toho koupit tolik. Balónky, objednat pozvánky, no prostě všechno!“ vypískla nadšením.

 

,,Balónky?“ opakovala jsem hloupě.

 

Zachichotala se. ,,No jasně!“ souhlasila. ,,Budeš mít narozeniny a tvůj otec si přeje abych ti zařídila tu nejlepší oslavu,“ reptala. Dál jsem ji už nemohla poslouchat. Tohle mě naštvalo. Vždyť jsme se domluvily, že žádná nebude!

 

Když si Gab všimla mého pohledu zavřela pusu a čekala. Já odkopla peřinu. Zářivě jsem vstala a zamířila rovnou k otci. Tohle to je vrchol všeho!

 

Bez zaklepání jsem vrazilo dovnitř. Právě se skláněl na jakýsími lejstry. ,,Máš minutku?“ zeptala jsem se jízlivě a začala podupávat nohou.

 

Zvedl hlavu a zamračil se. ,Mám teď práci,“ zamumlal a opět ji sklonil zpět. To mě naštvalo.

 

,,Budeš ji muset odložit,“ řekla jsem naštvaně a tempo dupání jsem zrychlila. Povzdechl se a odložil papíry stranou.

 

,,Tak se posaď,“ řekl tak trochu znuděným tónem. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Postojím,“ řekla jsem.

 

,,Tak co máš tedy na srdci?“ zeptal se opět a hleděl na mě jak na svatý obrázek. Ošila jsem se.

 

Zhluboka jsem se nadechla a spustila: ,,Mohl by jsi mi vysvětlit proč má Gab za úkol udělat mi oslavu?!“ vyjela jsem na něj. ,,Snad jsme se domluvili, že ji mít nebudu. Já o ni nestojím. O ni a ani o tohle to. Já si vystačím sama, tak mi dej sakra pokoj!“ vřískala jsem jako smyslů zbavená a rozhazovala rukama.

 

Jeho obličej nabyl pochopení a náhle se trochu zachmuřil. Myslím, že si řekl něco pro sebe v tom smyslu, že jí to neměl svěřovat. Pak se podíval na mě a povzdechl si.

 

,,Víš, že chci jenom tvoje dobro,“ hlesl bezmocně.

 

,,Pro moje dobro?“ opakoval jsem nevěřícně. ,,Kdybys věděl co je pro moje dobro tak, tak nevyšiluji, ale tohle? To snad nemyslíš vážně. Pro moje dobro? Víš co já vůbec chci?“ zeptala jsem polohlasem. Zakroutil hlavou.

 

,,Svobodu. Den bez stráží. Žít si a užívat. Někde jinde. Tam kde nejsi ty a ty tvoje zákazy!Já už nejsem malá holka a ty s tím počítej!“ vykřikla jsem a otočila se k němu zády. Prudce jsem otevřela dveře na chodbu a ráznými kroky došla až k sobě do pokoje.

 

Tam jsem na sebe rychle naházela oblečení a zamířila  za Gab. Potichounku jsem zaklepala na její dveře. Uslyšela jsem slabé dále.

 

Otevřela jsem dveře, ale jen tak abych do nich strčila hlavu. Ležela na posteli a koukala se z okna ven.

 

,,Gab?“ zeptala jsem se opatrně. Stočila svůj pohled na mě.

 

,,Ano?“ opáčila monopolním tónem.

 

,,Půjdeme na ty nákupy?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

 

,,Co takový obrat?“ zeptala se jízlivě.

 

,,Ale Gab,“ hlesla jsem. ,,Ty víš, že…mi to vadí. Nemám ráda pozornost a navíc se teď potřebuji nějak odreagovat a nákupy jsem skvělí nápad.“

 

Přikývla. ,,Vím jak je to pro tebe těžké, takže na ty nákupy půjdeme,“ řekla s úsměvem a vstala z postele.

Nikdo

 

Houpy, houp. Houpy, houp…Sem a tam. Tam a sem…Houpy, houp. Tam a sem. Takové to je. Houpat se ve výškách. Spoléhat se jen a jen na sebe. Být sám sebou a užívat si ten pocit houpání.

 

Jako děti když si hrají. Jak dospělí, když se na ně dívají. Jako ptáci, když létají. Sem a tam…Volní a svobodní ptáci. Bez zbytečných závazků, bez zbytečné ochranky. Spoléhají se jen a jen na sebe. Nikdo jiný jim nepomůže.

 

Jen létají tam a sem. Pořád a pořád. Nikdy jim v tom nebrání…

 

Hlouček lidí postával okolo pána s opičkou, která běhala tam a sem. Z jedné strany na druhou. Děti tleskali a jásali. Lidé muži za pobavení házeli do připraveného klobouku drobné a muž byl spokojen. Svůj účel splnil a o to víc pak hrála hrál.

 

Né pro peníze, ale pro zábavu. Slyšet dětský smích a potlesk byla jeho výplata. To jediné mu dávalo sílu pokračovat v tom dál a dál.

 

,,Podívej,“ Bella ukázala na ten hlouček a pak s Gab za zády se k němu vydala. Dva muži v černých pláštích je následovali.Co kdyby hrozilo nebezpečí…

 

Bella se prodrala co nejvíce dopředu a hleděla na muže s opičkou jako na zázrak. Dívala se na ně jako na něco jiného. Něco magického. Na něco po čem toužila.

 

Opička si všimla dívky hledící na ni a jako by něco vytušila. Seskočila muži z ramen a přiběhla k dívce. Vyšplhala ji na rameno a uvelebila se jí tam. Všechny to samozřejmě pobavilo. Děti tleskali a v křičeli, že chtějí taky. Lidé se smáli a házeli další a další mince.

 

Bella překvapeně zamrkala a pohlédla na hnědého cizince na rameni. Zvedl ruku a pohladila mu jeho drobnou hlavičku. Pak nastavila dlaň a opička na ni vylezla. Tu pak naklonila směrem k muži. Ten se na ni vřele usmál a opičku přijal. Opět spolu začali řádit.

 

Převáděli složitější kusy a ještě víc a víc se bavily. Bella toto představení sledovala s jakýmsi okouzlením a pak si něco uvědomila.

 

Chtěla by být jako ta opička. A nebo jako ten muž. Svobodná a nezávazná. Bavit lidi na potkání a být šťastná, což ve zlatém vězení nelze. A někde tam v hlavě se jí začal rýsovat plán. Plán na útěk z domova…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hon za svobodou 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!