Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 56. kapitola

Bella 2 - New Moon by katyloveEd


Holka od koní - 56. kapitolaA je tu zase Bellin pohled na ono setkání hrůzy. Jak snese fakt, že je její sestra vlkodlak? Příjemné počtení a omlouvám se za ty pauzy. :)

*** Pohled Bella ***

Doufala jsem, že to všechno byl jen sen. Jeden děsuplný, hloupý sen. Kdo by v dnešní době věřil na upíry a vlkodlaky?

Probrala jsem se, ale pokoj mi chvíli nic neříkal. Nebyl to můj pokoj, ani ten provizorní. Byl to pokoj, ve kterém jsem se již jednou probrala.

Postel, na které jsem ležela, byla ani ne tvrdá ani ne měkká. U postele dva noční stolky, pravá stěna byla celá prosklená, viděla jsem ven. Stěna naproti taky, jenže jsem se na sebe dívala. Řekla bych, že je to zabudovaný šatník. Na levé stěně byly fotografie Carlislea a jeho ženy, stolek s pár knihami a dveře, které se otevřely.

„Jak se cítíš? Nebolí tě něco?“ ozval se doktor a nejspíše mě chtěl vzít za ruku, ale já ucukla.

„Je mi fajn,“ řekla jsem a podivila se, jak se mi roztřásl hlas.

„Nemusíš z nás mít strach,“ ozval se pro změnu ženský hlas.

Do pokoje vešla Esmé s podnosem v ruce. Když jsem na podnose uviděla misku s cereáliemi, zakručelo mi v žaludku. Esmé se na mě usmála, ale já uhnula pohledem. Vím, že to vůči ní bylo neférové, neboť jsem si ji jako zabijáka nedovedla představit.

Podnos postavila na noční stolek blíže ke mně a společně s Carlislem odešli.

„Omlouvám se,“ řekla jsem potichu a doufala, že mě uslyší.

Moje empatie vůči nim poklesla, když jsem uviděla ty vlky nebo co to bylo. Nemohla jsem pochopit, jak se moje módou posedlá, moje krásná sestra může měnit v něco tak odporného. To ji pokousali nebo jak se taková příšerná věc může stát?!

Můj žaludek se ozval znova, a tak jsem se natáhla a chtěla podnos opatrně vzít, než však z misky vystříklo pár kapek mléka.

Místo toho jsem se posunula ke kraji a posadila se. Nohy jsem spustila z postele, až zapadly do koberce. Trošku cereálií jsem nasypala do mléka a počkala, až se trochu nasáknou.

Když jsem si však vzala lžíci, že si naberu sousto, lžíce mi i s trochou mléka a cereálií spadla na koberec. Nechápala jsem, proč se mi třese hlas a teď i ruce.

„Sakra,“ zašeptala jsem a sklonila se pro lžíci, ale tu už mi někdo podával. Když jsem se setkala s jeho očima, zase jsem po něm zatoužila.

„Nechtěla jsem to vylít, nevím, co se děje,“ řekla jsem omluvně, ale Edward zavrtěl hlavou.

„Nic se nestalo. Z toho koberce se to vyčistí,“ odpověděl mi a odešel do koupelny, jejíž dveře jsem musela přehlídnout. Po chvilce se vrátil s mokrým ručníkem a místo, které jsem ušpinila, začal uklízet.

„Esmé ti posílá jinou lžíci,“ ozval se jiný hlas. Jeho majitele jsem znala, ale jméno mi vypadlo, i když jsem na jména měla dobrou paměť.

„Kdybys alespoň nelhal, Emmette,“ utrousil Edward. Ano, Emmett. Ten chechtálek ze závodů.

„No teda, Edí, nevěděl jsem, že ses dal na domácí práce,“ rýpnul si do něj.

„Bylo by neotesané, kdybych tě požádal, abys odešel?“ optal se ho Edward a tvářil se… směšně. Měla jsem co dělat, abych zadržela smích.

„Když už jsi v tom, potřeboval bych vyprat a umýt auto,“ nevšímal si ho Emmett a dál si ho slovně dobíral.

Když jsem koukla na Edwarda, neudržela jsem se a začala se smát. Oba dva se na mě podívali. Edward udiveně a Emmett spokojeně.

Konečně mi Edwardův bratr podal lžíci a mrknul na mě.

„Těšilo mě, Bello,“ řekl a odešel z pokoje.

Edward všeho nechal a podal mi podnos.

„Teď má Vánoce. Je rád, že tě donutil k smíchu,“ oznámil mi a já si nabrala lžíci teď už břečky, která vznikla.

„Jak to můžeš vědět?“ dostala jsem ze sebe mezi žvýkáním.

„Mám takový dar, Bells. Dokážu číst myšlenky,“ řekl mi a mě zaskočilo. Chvilku jsem se topila v mléce, než jsem popadla dech.

„Cože?!“ vyhrkla jsem.

„Myšlenky dokážu číst každému kromě tebe,“ oznámil mi a mně se ulevilo, i když to bylo divné, ale čemu se divit, když existují upíři a vlkodlaci?

„Proč ty moje číst nedokážeš? Nebo mi to nechceš přiznat?“ optala jsem se ho s podezřením, že mi lže.

„Nevím, čím to je, ale už nikdy bych ti nelhal, Bello,“ ujistil mě.

Přemýšlela jsem nad tím celou dobu, co jsem jedla. Co je se mnou špatně? Proč to u mě nedokáže? Proč jsem ta divná já?

„A co tví sourozenci? I oni to dokážou?“ optala jsem se, když jsem dojedla.

„Ne, nedokážou číst myšlenky, ale Alice mívá vize. Vidí možnou budoucnost podle toho, jak se kdo rozhodne. A můj bratr Jasper dokáže cítit a ovlivňovat emoce. Jinak svoje charisma, osobitý dar má každý. Carlisle je výborný lékař, Esmé je starostlivá a skvělá architektka. Emmett, ten je hodně silný a natvrdlý…“ řekl, ale přerušil ho hlas ze zdola.

„Počkej, až se vrátíš dolů!“

„A Rosalie –“ pokračoval, ale tentokrát jsem ho přerušila já.

„Ta je královna krásy,“ doplnila jsem za něj. Moc dobře jsem si pamatovala na tu ledovou královnu s tváří bohyně krásy.

„Ano, je krásná, ale… Rose je jiná. Mám ji rád, ale má určité osobní charisma,“ řekl mi a já si všimla, že ji sám nedokáže popsat a dost ho to trápí.

„To nic. Ani já nedokážu přesně popsat moji sestru a to ji znám určitě kratší dobu než ty Rose,“ řekla jsem mu a hned mě napadla další otázka.

„Kolik je ti let? Teda, jak dlouho jsi na tomto světě?“ optala jsem se a on znatelně zaváhal.

„Nemusíš mi to říkat, pokud nechceš,“ ujistila jsem ho a on přikývnul, ale i tak mi odpověděl.

„Než mě Carlisle přeměnil v upíra, bylo mi sedmnáct. Na tomto světě jsem již sto dvanáct let.“

Celkem mě to vzalo. Jak může být tak starý? Raději jsem se zeptala na jinou otázku.

„Máte tu pokoj pro hosty? Tohle bude nejspíš pokoj tvých rodičů,“ řekla jsem a poukázala na fotografie.

„Jim to nevadí,“ ujistil mě, ale já to nechápala.

„Vždyť nebudou mít kde spát,“ upozornila jsem ho.

„Bells, my nikdy nespíme,“ řekl mi a já se zamračila.

„A na co je tu ta postel?“ zeptala jsem se nechápavě, avšak než odpověděl, ozval se zase hlas zezdola.

„Na co asi?“

Nechápavě jsem se na Edwarda podívala.

„Jak nás může slyšet? A kdo mi odpovídá?“ optala jsem se.

„To je Emmett, občas má takový nepatřičný poznámky. Náš rozhovor slyší všichni v tomto domě. Máme dobrý sluch, zrak i čich,“ odpověděl mi a já na něj vytřeštila oči.

To jsou o tolik rozlišní než mi ostatní?

„Mám se tě zeptat, zda může Lucy dál,“ optal se mne a já se zamračila.

„V lidské podobě?“ zeptala jsem se, ale i tak jsem nevěděla, zda ji vidět chci.

„Sestřičko, nehodlám tě strašit,“ řekla a vstoupila do pokoje.

„Strašidelný už jen je fakt, že se dokážeš měnit v něco tak odporného,“ řekla jsem jí.

„Tak to teda ne! Já s Leah jsme krásné, to ostatní jsou šeredy,“ ujistila mě Lucy.

„Kdo je Leah?“ Nechápala jsem, jak může najednou znát tolik lidí.

„Je to další žena ve smečce a jsem ráda, neboť být na sedm kluků sama není sranda,“ upozornila mě a já se usmála.

Věděla jsem, jak má sestra ráda všechno pod kontrolou a ráda věci řídí.

„Ale i tak jste děsiví. Víc děsiví než celá ta věc s upíry,“ upozornila jsem ji a ona se zamračila.

„Lucy, toto žádat nemůžeš. A i kdyby, schválit to musí celá rodina a pochybuji, že Rosalie to přijme,“ upozornil ji Edward na něco, co jsem nechápala.

„Můžete mluvit nahlas?“ okřikla jsem je.

„Promiň, jen mě napadlo, že kdybys mě viděla ve vlčí podobě, tolik by ses mě nebála,“ řekla mi sestra a já se zamračila.

„Nechci, ještě teď se celá klepu,“ řekla jsem sestře a dál se o tom nemínila bavit.

Než stačila něco říct, zazvonil mi mobil. Když jsem se podívala, kdo volá, okamžitě jsem to zvedla.

„Ahoj, tati,“ řekla jsem do telefonu.

„Bello, jsem rád, že ti nic není. Jak se cítíš?“ vyptával jsem se hned.

„Mám se fajn,“ oznámila jsem mu a na sto procent si byla jistá, že Edward tento rozhovor slyší, ne-li všichni.

„Za tu nepovolenou vyjížďku ti doma něco povím,“ řekl mi a já se usmála, ale než jsem stačila cokoliv říct, ozvala se mamka.

„Charlie! Nech toho! Bello, měla by ses vrátit domů. Ty i Lucy,“ řekla, ale vzápětí ji přerušil taťka.

„Renée má pravdu. Navíc má přijet Nana a Patty byla krajně vyděšená,“ řekl mi a já si uvědomila, co jsem napáchala, a taky, že taťka s největší pravděpodobností volá z kuchyně a mamka ze své pracovny.

„Nebyla by rehabilitace v nemocnici lepší?“ optala se Lucy Edwarda a on přikývnul.

„Víte co, rodiče? Lucy mi právě navrhla, že rehabilitace v nemocnici bude lepší a já s ní souhlasím,“ řekla jsem pevně a v duchu přesunula kázání od Charlieho na dobu neurčitou.

„Jsi si jistá?“ ozvala se mamka, ale mobil mi z ruky vzala Lucy a odpověděla jí za mě.

„Ano, jsou tam lepší možnosti. Zavolejte Naně, že jezdit nemá, že tam přijedeme.“

Do pokoje vlítla Alice a podala mi mnohem pohodlnější tříčtvrteční kalhoty. Edward odešel s tím, že jde připravit auto a tím mi dal možnost se z těch teplých tepláků vysvléct.

Když jsem seděla v nových kalhotách na posteli, Edward se vrátil a vzal mě do náruče.

„Carlisle už volal Naně. Bude na nás čekat,“ řekl nám a sešel se mnou schody. Prošel halou a nakonec mě posadil na zadní sedadlo, kde jsem si mohla nohy natáhnout a pomalu je začala zvedat.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 56. kapitola:

 1
3. ---Veronika---
10.03.2013 [16:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Stefi72
06.03.2013 [17:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.03.2013 [13:56]

MyfateAhoj,
článek jsem Ti opravila, jen si, prosím, dej příště pozor na:

- mezery za interpunkčními znaménky
- čárky
- mě/mně
- přímá řeč (uvozovací věty, každá nová řeč na nový řádek, přerušená přímá řeč)
- ji/jí
- 112 –> sto dvanáct
- mezery na začátku řádku
- Strašidelné –> Strašidelný
- jsem/jsme
- děsivý –> děsiví
- příjme –> přijme
- v zápětí –> vzápětí
- v textu zvýrazňujeme vždy tučně nebo kurzívou, nikdy kapitálou

Děkuji. Myfate Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!