Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 49. kapitola

27.07.2012 (12:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1435×

*** Pohled Belly ***

Když Nana skončila s dnešním cvičením a odjela, rozhodla jsem se, že se kouknu do stájí. No do stájí, spíše za svým zlatíčkem. Chtěla jsem pozdravit i Edieho, ale ten byl pryč a má sestra taky.

Nakonec jsem tam potkala známého blonďáka se sedlem a uzdečkou, které patřily jedné z holek Patty. Na všem, co jsem u ní viděla, měla speciálně udělané jejich jména.

Než jsem stačila cokoliv říct, přišla Patty a nesla věci druhé své klisničky.

„Ahoj, Isbell,“ pozdravila mě a já jí za tu přezdívku přizabila očima, ale ona dělala, že to neviděla a pokračovala dál.

„Tohle je Luke. Lukeu, toto je dcera majitele stáje a moje nejlepší kamoška Isbell,“ představila nás.

„My už se známe,“ zarazila jsem ji, ale nemohla jsem si vybavit, odkud ho znám.

„Aha. Edie tu není, před chvilkou s ním Lucy odjela a my taky za moment mizíme, takže kdybys něco potřebovala, Charlie je na jízdárně a nutí tam Freedeho skákat,“ řekla mi a já s přáním pěkné projížďky vyrazila ze stájí.

U dveří jsem vzala pár kousků mrkve a jablko. Položila jsem je na nohy a vyrazila jsem k venkovní jízdárně.    

Když jsem dojela k ohradě, taťka zrovna nutil Freedeho do cvalu, ale když se Freede zasekne, tak nepovolí.

„Cval,“ řekla jsem nahlas a můj miláček ke mně otočil hlavu, zařehtal na pozdrav a souhlas a přešel ladně do cvalu.

Jen jsem se usmála a taťka kroutil hlavou. Nakonec ho zastavil a došel mi otevřít. Freede nemeškal a přišel mi taky naproti.

Sotva jsem vjela a on zmerčil, že mám něco dobrého, hrnul se ke mně a už čekal. Ale já se nedám tak lacino.

„Pusu,“ řekla jsem a prstem si přejela po tváři. Freede reagoval hned a já mu podala špalík mrkve.

„Opravdu jako v cirkusu,“ řekl taťka, ale začal se smát.

Taťka ho znovu vzal za lonžovací vodítko, které měl přehozené přes záda, a odešli ode mě do středu jízdárny. Zase začali trénovat a já je pozorovala.

Zrovna když začali cválat, vyrušil mě od mého pozorování něčí hlas.

„Ahoj, nevíš, kde je Lucy?“

Otočila jsem se a uviděla jakéhosi kluka. Černé vlasy, buď tak skvěle opálený nebo měl tmavší kůži a já z něj měla divný pocit.

„Nevím, kde moje sestra je, ale vím, že je někde venku na vyjížďce,“ řekla jsem a on se na mě začal najednou dívat jinak. Jako by mě odhadoval, nebo spíše si o mně dělal vlastní obraz.

„Ty jsi Bella?“ optal se mě. Copak má Lucy ještě jinou sestru?

„A ty jsi kdo?“ odpověděla jsem mu otázkou.

„Embry, Lucy tu není a nevím, kdy se vrátí,“ ozval se taťka, ale trénovat nepřestal.

Aha, tak to je ten slavný Embry.

„Díky, pane Swane. Rád jsem tě poznal, Bello,“ řekl a vydal se pryč. Rád mě poznal, to já o něm říct nemůžu. Neměla jsem z něj dobrý pocit a nevím, jestli si toho taťka všiml, ale Freede vypadl z rytmu.

Přestala jsem ho řešit a dál si všímala Freedeho. Asi po půl hodině ho taťka zastavil a přešli ke mně.

„Chceš se svést?“ optal se mě, ale já zavrtěla hlavou.

„No tak, Bello, nemůžeš mít strach pořád,“ přemlouval mě a já nakonec povolila.

Vzal mě z vozíku a posadil mě na hřbet mého miláčka. Nalezla jsem rovnováhu a taťka mě pustil. Vzal Freedea nakrátko a rozešel se s ním.

Celkem křečovitě jsem se chytila hřívy, ale jinak jsem nejančila. Myslela jsem, že to bude horší, po těch dvou úrazech.

Nakonec jsem asi po šestém kolečku ruce povolila a hřívu jsem pustila. Nakonec, čeho se bát, když ho vede někdo jako je taťka?

Lehce jsem opisovala pohyby koně a na tváři se mi vykouzlil úsměv.

„Věříš mi, Bells?“ optal se mě taťka a já jsem se na něj zamračila. Doufám, že Freedeho neodepne a nenechá mě napospas.

„Neboj, nepustím tě na volno, jen upaž. Neboj, mám to schválené od Nany, nechali jsme ji tím taky projít.“

Velmi pomalu jsem teda upažila a k mému údivu jsem si tu volnost i užívala. Byl to nádherná pocit, zase se cítit svobodná, i když hendikepovaná.

„Tak a teď si lehni,“ řekl a zastavil Freedeho.

Opatrně jsem si lehla a rukama objala Freedeho břicho. Taťka se znova rozešel a já se koukala na bezmračné nebe, až jsem nakonec oči zavřela a užívala si teplo a vůni, kterou moje zlato vydávalo.

„Jsem na tebe hrdý,“ řekl taťka a přešel do lehkého klusu. Jen jsem vyvalila oči a čekala na krátký pád a polibek země. Nic se však nakonalo a tak za chvilku přešel do klusu a když jsem se podívala na něj, zjistila jsem, že stojí v prostředku jízdárny a Freede opisuje dokonalé kruhy.

Poté přišel taťka k nám a lonžovací vodítko „poskládal“ a přehodil ho Freedemu přes krk. Já jsem se posadila, i když s taťkovou pomocí a zůstala jsem na něj koukat.

„Nemyslíš to vážně, že ne?“ optala jsem se ho se strachem.

„To si opravdu tak málo věříš? Kam se poděla moje dcera? Ta, která se nebála ničeho, která tomuto koni plně důvěřovala? Ta, která když spadla, se otřepala a znovu nasedla?“ optal se mě a pevně se mi zahleděl do očí.

Co nechápe na tom, že mám strach? Ale v jednom měl pravdu… Freede za moje zranění nemůže a nemůže za něj ani Edie, tak proč se bojím sedět na koňském hřbetě, když před sebou nemám žádnou překážku, jen rovinku? Proč mám strach ze svého domova?

Jen jsem si povzdechla a víc se narovnala. Taťka se na mě jen usmál a šel pro vozík. Otevřel nám ohradu.

„Krok,“ řekla jsem a Freede zastříhal ušima a pomalu vykročil vpřed. Prošli jsme a taťka zase zavřel. S vozíkem jel vedle nás a já se rozhlížela kolem. Byl tu zase ten úžasný pocit svobody.

Nakonec jsem zastavila u Lucy. Chtěla jsem se jí omluvit za moje chování, ale zároveň jsem sama sebe obhajovala, že jsem k tomu měla důvod.

Ale pak jsem si všimla, že je smutná a měla lehce zarudlé oči.

„Byl tu Embry. Hledal tě,“ řekla jsem a ona se na mě podívala.

„A cos mu řekla?“ vyjela po mně.

„Nic, poslala jsem ho pryč. Páni, Bello, takovýhle pohled mi opravdu chyběl,“ řekla Patty, která zastavila u mě a za ní zastavil ten blonďák Luke. Konečně jsem si vzpomněla, odkud ho znám - je to přítel Jessicy.

„Co ty tu děláš? A kde máš Jessicu?“ optala jsem se ho příkře.

„Bello, já se s Jessicou rozešel,“ řekl mi a kouknul po Patty.

„Luke je teď můj přítel, Bello,“ řekla mi a usmála se na mě.

Jen jsem mlaskla a vší silou stiskla kolena. Freede se rozešel a já krokem vjela krokem do stáje. Kdyby taťka neuhnul, nabourali bychom ho.

Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Rozejde se po dvou rocích s Jessicou a hned si namluví Patty? Nějak se mi to nezdá.

Za pomocí taťky jsem sesedla a posadila se zpátky do vozíku. Neměla jsem chuť dívat se jak mého miláčka taťka čistí a tak jsem vyjela k domu. Projela jsem těsně kolem An-Mary a nejrychleji, jak jsem jen mohla, odjížděla od stájí.

Dojela jsem do kuchyně a vjela k ledničce. Otevřela jsem ji a vyndala si džus. Jediný problém je, že si nemůžu vzít skleničku, tedy bez toho, že bych vstala.

Džus jsem položila na linku a připravila se na nemožné. Už jsem se jednou pokusila postavit, abych otevřela box, ale to byla jen chvilička, ale abych si vzala skleničku určitě zabere nějaký čas. Ale chtěla jsem to risknout.

„No tak, Bello, i Nana ti přece dneska říkala, že se brzo budeš moct postavit a znova zkusit chodit, tak proč to brzo nemůže být hned?“ ptala jsem se sama sebe.

Zapřela jsem se za linku a s vypětím všech sil se postavila. To byla ta nejlehčí část, ale teď se natáhnout a otevřít skříňku a vyndat skleničku.

Natáhla jsem se a cítila, jak se mi začaly klepat kolena.

„Bello, co to vyvádíš?“ ozval se mamčin hlas a já sebou leknutím trhla a spadla zpátky do vozíku.

„Mami, víš, jak jsi mě vyděsila?“ řekla jsem celkem uraženě. Zmařila můj pokus udržet se na nohou a něco konečně pro sebe udělat sama.

„Vyděsila? To já jsem se vyděsila, když jsem tě viděla stát. Teda prvně jsem se vyděsila, že se ti něco stane, ale teď jsem... nevím, mám z tebe radost, zlato,“ řekla a objala mě.

Pak se narovnala a vyndala mi skleničku.

„Děkuji, ale já bych to zvládla sama,“ řekla jsem ponuře a nalila si džus.

Mamka si ho taky nalila, posadila se na linku a koukala na mě.

„Myslela jsem, že ti sezení na lince vadí, a proto jsi nám to zakazovala,“ rýpla jsem si do ní a ona se usmála, asi má dneska dobrou náladu.

„Vadí mi to, ale pravidla jsou od toho, aby se porušovala, a navíc vím, že jste tu sedávaly, jedna nebo druhá, když jsem tu nebyla,“ usmála se na mě.

„Jak to jde v práci?“ optala jsem se jí na jedinou věc, na kterou jsem se jí nikdy nezeptala, ale chtěla jsem vědět, z čeho má tak dobrou náladu.

„Opravdu tě to zajímá?“ optala se mě a pozvedla obočí.

„Ano, máš dobrou náladu,“ odpověděla jsem a usmála se na ni.

„Ano, to mám. Konečně jsem dodělala novou kolekci a pak si jdu pro džus a vidím tu svoji dceru, jak stojí na nohou. Co víc si přát?“ řekla a usmívala se na mě. Ten úsměv byl opravdový, bylo to snad poprvé, co jsem ji viděla smát se i očima.

„Nana říkala, že bych brzo mohla začít chodit, a tak jsem to prostě chtěla zkusit,“ řekla jsem, pokrčila rameny a napila jsem se.

„Jsem ráda, že jsi doma a že se uzdravuješ,“ řekla a dopitou sklenku dala na linku. Když kolem mě procházela, líbla mě do vlasů a vyšla ven z domu.

Byla jsem ráda, že mi v tu chvíli neviděla do očí, které se mi zalily slzami.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 49. kapitola: