Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hluchá láska - 7. kapitola

02.09.2009 (12:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6452×

7. kapitola

Isabella Swanová

Když jsem po hodině rodinky vyšla ven na parkoviště, Edward a ani jeho sourozenci tu už nebyli. No, co se dalo dělat, že?

Pomalu jsem vyšla směrem k mému domovu. Neměla jsem to tak daleko a já se ráda prošla. Celkově jsem měla ráda procházky, ale často jsem zakopávala a to mi je někdy zprotivilo.

Nejraději jsem chodila s tetou kolem farmy a blízkých lesů. Jízdě na koni se to však nevyrovnalo.

Za chvíli jsem byla doma. Táta byl stále v práci a tak jsem tu byla sama. Šla jsem do svého pokoje, nachystala si věci na zítřejší den a zapnula počítač, abych napsala mámě.

Hned, jak jsem odeslala mail, jsem ještě chvíli bloudila po internetu. Pak jsem vypnula počítač a otočila se na své kolečkové židli.

Stůl byl naproti posteli a tak jsem se dívala na ni. A pak kousek nad ni. Musela jsem se pousmát při myšlence, že společně s Edwardem budeme na tu zeď psát.

Budu muset poprosit Charlieho, aby mi koupil zítra v Seattleu, kam jede služebně, plechovku bílé barvy a nějaký tlustší štětec.

Zítra jsem měla mít jen pět hodin a jednu z toho tělocvik, takže docela v pohodě. Nachystala jsem si šedé volné tepláky a zelené triko s logem školy jako úbor a pak seběhla do kuchyně udělat něco na večeři.

Vaření mi docela šlo a taky mi moc nevadilo. Díky vaření jsem zjistila, že naše zásoby jídla jaksi ubývají. Budu muset nakoupit.

„Hmm… Co to tady tak voní?“ uslyšela jsem a do kuchyně vešel táta. „Ahoj zlato! Co to tak voňavého kuchtíš?“ pozdravil mě a sedl si na židli ke stolku.

„Ahoj. Tvoje oblíbené špízy plus k tomu bramborovou kaši a zeleninovou oblohu,“ usmála jsem se na něj. Moc dobře jsem věděla, že tohle je jeho oblíbené jídlo.

Za pár minut jsem měla večeři hotovou a Charlie, hned jak snědl první sousto, mi ji pochválil. Charlie mi slíbil, že barvu koupí a já jsem mu za to byla vděčná. Pak mi dal nějaké peníze na nákup.

„Jo a abych nezapomněl… Pojedu o víkendu rybařit. Nechceš jet se mnou? Nebo jet k Doris?“ řekl před tím, než odešel do obýváku a já se v koutku duše zaradovala.

„Díky, ale rybaření není moje silná stránka a k tetě pojedu příští týden. Ráda bych tu trochu poklidila,“ zavrtím hlavou.

„Ok, ale už teď mi slib, že budeš mít celou dobu naslouchátko,“ poprosí mě a s úsměvem přikývnu.

Skvělé, takže to vypadá, že o víkendu přibude na stěnu nový citát…

...

Podle mě jsem večer usnula na knížkou a u zapnuté lampičky na nočním stolku.

Když jsem se ale ráno probudila, kniha byla na nočním stolku a lampička nesvítila. Podrbala jsem se na hlavě.

Měla jsem hned několik věcí nad přemýšlením, za 1) zase se mi zdálo o Edwardovi, za 2) jsem asi sklerotická, když si nepamatuji, co dělám večer a za 3) že asi do školy přijdu pozdě, protože Charlie odjel brzy ráno.

Vyhrabala jsem se z postele, oblékla jsem si svoje oblíbené světlé rifle, červené tričko s rukávy po lokty a kolem krku hedvábný červený šál. Popadla jsem batoh, úbor, mikinu i vestu a seběhla do kuchyně se rychle nasnídat.

Nejsem zvyklá jíst dlouho a tak jsem nasnídaná byla hned. Znovu jsem vyběhla do patra, tentokrát však do koupelny, kde jsem se učesala a vyčistila zuby. Seběhla jsem zase dolů, oblékla si mikinu, vestu, na záda hodila batoh a vyšla ven.

Zamkla jsem dveře a seběhla těch pár schodků. I přes to, že je již začátek března, mrzne tu a objeví se tu i námraza.

A na tu jsem já zapomněla.

Sotva jsem udělala pár kroků na dlažebné cestě, uklouzla mi noha a než jsem se nadála, ležela jsem na zádech.

Dívala jsem se na šedou oblohu a popadala jsem dech. Zkontrolovala jsem, jestli mám naslouchátko a snažila se stoupnout.

Znovu mi však uklouzla noha a tak jsem to vzdala.

„Bello! Co tam tak ležíš! Vstávej!“ uslyšela jsem krásný zvonkový hlas a zvedla jsem hlavu. „Nebo nachladneš!“ zakřičela Alice od jejího auta. „Co tam proboha děláš?“ dodala a rozeběhla se ke mně.

„Sleduji hvězdy, představ si to. Divné, v noci jich je a ve dne žádná,“ odpověděla jsem ironicky a Alice se rozesmála.

Podala mi ruku a pomohla mi na nohy.

„Jsi celá?“ zeptala se a prohlédla si mě od hlavy až k patě.

„Jsem, jen jsem dvakrát spadla. Úplná normálka,“ přikývla jsem.

„Nemám tě odvézt k Carlisleovi, aby se na tebe podíval?“ nabídla se a já zavrtěla hlavou.

„V pohodě, budu mít jen bouli,“ zavrtěla jsem hlavou. „Co tu vlastně děláš?“

„Přijela jsem pro tebe, co asi,“ usmála se Alice a já ji úsměv oplatila.

„Pěkný auto,“ pochválila jsem, když jsem sjela stříbrné a luxusní auto pohledem.

„Aston Martin DBS.“

„Nečtu Svět motorů, Alice,“ zavrtěla jsem hlavou a ona se zasmála.

„Já jak kdy,“ pokrčila rameny a nasedly jsme do auta. „A taky není moje, ale Edwardovo,“ dodá a já se na ni překvapeně podívala.

„Ten má to stříbrný…Volvo?!“ zeptala jsem se nejistě, protože já si nikdy nezapamatovala značky aut.

„Jo má, ale tohle je přeci jen trochu rychlejší,“ přikývla a já oněměla úžasem. Kolik těch aut vlastně mají? „Děje se něco?“ všimla si Alice.

„Kolik aut máte?“ zeptala jsem se i nahlas a Alice se usmála.

„Pět a k tomu jednu motorku. Ale říkala jsem si, že takové krásné žluté Porsche by nebyl k zahození, co ty na to?“ řekla, jako by se nechumelilo a já kdybych neseděla, šla bych do kolen. „Edward mi někdy tohle auto půjčí, ale těším se, až budu mít svoje,“ pokračovala a já si radši zapnula bezpečnostní pás.

...

Alice nelhala, to auto bylo rychlé.

Než jsem se nadála, byla jsem ve škole. Alici bylo zjevně jedno, že je námraza a jela rychle.

Alice zaparkovala hned vedle druhého Edwardova auta. Ten mi otevřel dveře a pomohl mi vylézt s auta.

„Díky,“ zamumlala jsem, stále překvapená rychlostí auta. „Alice nelhala, je rychlé,“ dodala jsem a Edward se pousmál.

„Nemáš ráda rychlou jízdu?“ zeptal se a já rázně zavrtěla hlavou. Zazvonilo poprvé a já se koukla na hodinky.

„Musím jít, tak na obědě,“ rozloučila jsem se s Edwardem a pousmála jsem se na něj. „Díky za odvoz,“ kývla jsem hlavou k Alici a ta jen mávla rukou.

Na konci parkoviště jsem se otočila a zjistila, že mě Edward pozoruje.

Znovu jsem se na něj usmála a mávla na něj. Pousmál se a mávnutí mi oplatil…

Edward Cullen

Samozřejmě, že jsem k ní večer zase šel.

Tentokrát jsem musel okno trochu více pootevřít, ale jinak nebyl žádný problém. Musel jsem se usmát, když jsem ji spatřil.

Ležela na zádech a v pravé ruce držela knihu. Měla rozsvícenou lampičku a klidně oddechovala.

Opatrně jsem ji vzal knihu a položil na noční stolek. Koukl jsem se, co četla a byl mile překvapen – četla Edgara Alana Poea, což byl jeden z mých oblíbených spisovatelů. Zrovna četla povídku Ďábel ve zvonici. Pak jsem zhasl světlo a sedl si zase do křesla.

Asi po půl hodině sledování Belly, se přetočila na pravý bok a já se zase mohl kouknout do její andělské tváře.

Trpělivě jsem čekal, až zase promluví ze spaní. Nečekal jsem zbytečně.

Něco málo po půlnoci zase mumlala. Prve se jen uchichtla a pak i zašeptala: „Nech toho, Edwarde, to lechtá,“ a pak se zase zasmála.

I já se usmál. Takže je lechtivá…

Co všechno se o ni nedovím, že?

...

Můžu si půjčit tvé druhé auto, že ano? Zeptala se mě Alice v duchu, hned jak jsem přiběhl domů.

„Proč?“

Pojedu pro Bellu a pak jsem si říkala, že zajedu nakupovat. Pokrčila rameny a já se na ni podíval.

No tak Edwarde, ty pro ni pojedeš tolikrát. Poprosila a já přikývl a hodil ji klíčky.

Díky a těš se na dnešní den. Usmála se a hbitě chytla klíčky. Povytáhl jsem obočí.

Budeme mít tělocvik s Bellou a to zdaleka není všechno. A víc ti nepovím. Pomyslela si a zasmála se. Taky jsem se pousmál a byl rád, že mě čeká jedna hodina navíc s Bellou.

...

Alice Bellu přivezla akorát a vypadala trochu překvapeně. Neměla rychlou jízdu, budu muset říct Alici, aby se příště trochu víc krotila.

Na konci parkoviště mi zamávala a já ji gesto oplatil a pak se vydal společně s Alicí a Jasperem na angličtinu.

Dnešní hodiny tělocviku bude ještě větší sranda, než jsem si myslela. Poslala mi myšlenku Alice a já se na ni podíval. Usmála se a přehrála mi dnešní ráno.

Bella vyšla z domu, ale sotva udělala pár kroků, uklouzla. Chvíli jen tak ležela na zemi a pak se snažila zase zvednout. Noha ji však zase uklouzla a tak plácla rukama a dívala se na zataženou oblohu. „Bello! Co tam tak ležíš! Vstávej!“ křikla na ni Alice. Trochu pozvedla hlavu a koukla se na mou sestru. „Nebo nachladneš! … Co tam proboha děláš?“ křikla na ni Alice znovu a rozeběhla se k ní. „Sleduji hvězdy, představ si to. Divné, v noci jich je a ve dne žádná,ů odpověděla ji Bella…

A zde její vzpomínka končila.

„Jo, to bude sranda,“ přikývl jsem, usmál jsem se a začal se ještě víc těšit na pátou hodinu.

Doufám, že se kapitola líbila!

Děkuji za všechny komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hluchá láska - 7. kapitola: