Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledaná - 1. kapitola

Hledaná - 1. kapitolaBella a Edward jsou spolu šťastní, ale Bella se přesto nemůže smířit s tím, že jejich vztah je pouze platonický. Nakonec se jí podaří Edwarda svést. Ačkoliv se zdá být vše v pořádku, monstrum ukryté v Edwardovi se v jedné právě takové nestřežené chvilce prodere ven a ...! Ačkoliv Bella přežije, Edward se už nedokáže podívat Belle do očí a utíká...A co se stane s Bellou? Zvládne jeho odchod? A kdo je Beth, která najednou vstupuje do příběhu...a co když se Bella zamiluje do jiného upíra? Jen čtěte a uvidíte...

„Edwarde prosím“.

„Bello, ani nevíš, jak mě bolí tě pořád odmítat. Nejde to. Ublížil bych ti“.

„Neublížil Edwarde. Prosím“.

„Ne Bello to nejde“, řekl rozhodně, rychle vstal a šel si sednout do křesla. Ještě jsem se nehodlala vzdát. Jsme spolu už 4 měsíce a nedošlo to dál než na polibky a hlazení po vlasech. Kdykoliv se pokusím o víc, Edward je najednou na druhé straně místnosti.

„Neutíkáš kvůli žízni. Vidím ti to na očích“, zkoušela jsem dál.

„Nevíš co mluvíš“, řekl tvrdě.

„Edwarde, já už znám tvůj výraz, když máš chuť na moji krev. Tohle je jiné. Tak se tomu nebraň. Chceš to stejně jako já“,  řekla jsem a vydala se za ním na křeslo.

Sedla jsem si mu do klína a dala jsem mu ruce za krk. Pevně jsem se k němu přitiskla. Ani jsem  se nedotkla jeho rtů a najednou jsem seděla na posteli a Edward byl pryč. Vyskočil oknem. Práskla jsem sebou do postele a povzdechla jsem si.

Po chvilce jsem se vydala do koupelny. Přemýšlela jsem jestli  se Edward ještě v noci vrátí, nebo se na mě naštval. Doufala jsem, že tam bude až se vrátím. Připravím si pro něj překvapení. Zaradovala jsem se nad svým plánem. To by bylo, aby se mi to nepodařilo. Budu to zkoušet tak dlouho, dokud to nebude moct vydržet. Říkal, že mají stejné touhy jako lidé, že je to muž, tak doufejme, že na něj tohle zapůsobí.

Vysprchovala jsem se a osušila. Šáhla jsem si po pyžamu, ale pak jsem si vzpomněla na svůj plán a jen jsem se zabalila do ručníku. Já mu ukážu, pomyslela jsem si.

Na schodech jsem ještě zavolala na Charlieho. „Dobrou tati“.

„Dobrou noc holčičko“, ozvalo se, ale já už otevírala dveře do mého pokoje.

Vešla jsem dovnitř a směrem k posteli jsem se ani nepodívala. Nechtěla jsem si to všechno pokazit. Co kdyby tam byl! Doufala jsem v to, ale musí si myslet, že o něm nevím.

Přišla jsem ke skříni a sehnula jsem se pro noční košilku. Dostala jsem ji od Alice, tak si ji dneska vezmu. Vzala jsem ji do ruky a pomalu jsem si začala sundávat ručník.

„Hm Hm“, odkašlal si.

V duchu jsem se usmála, byl tady. Musela jsem ale dohrát svoji roli. Musela jsem se tvářit překvapeně.

Trhla jsem sebou a rychle jsem se otočila. Zabalila jsem se zase do ručníku.

„Nečekala jsem tě tady“, pronesla jsem.

„Proč mi tohle děláš?“, řekl zoufale.

„Nevím o čem mluvíš“, špitla jsem.

„Bello, máš vůbec představu, jak mě trápíš. Jak mě bolí to odmítat a jak je to strašně těžké vidět tě takhle. Nemůžu. Mohl bych ti ublížit“.

Začalo mi ho být líto. Takhle jsem si to nepředstavovala. Možná to nebyl zase tak báječný plán.

Pomalu jsem šla blíž a objala jsem ho. „Je mi to líto. Nechci ti ubližovat, ale já věřím, že bys mi neublížil“.

„Nevíš o čem mluvíš. Mohl bych tě jedním rychlým pohybem zabít. Nemůžeš očekávat, že bych s něčím takovým souhlasil“.

„Nikdy?“, zeptala jsem se překvapeně.

„Bello, jsi příliš křehká“.

Takže  nikdy, pomyslela jsem si. No, alespoň ne dokud budu člověk, přeloženo pro mě.

Edward o mé přeměně nechce ani slyšet. Zkusila jsem téma mé nesmrtelnosti párkrát nadhodit, ale vždycky to skončilo hádkou. Nechce, abych byla upírka jako on. Nechce mě nikdy přeměnit. Chce, abych zestárla a on pak odejde se mnou.

Zase se mi začala vracet ta bojovná nálada a odhodlanost. Pustila jsem ho a šla jsem se obléknout. Když jsem byla u skříně, shodila jsem ručník. Slyšela jsem, jak zasténal. Funguje to, pomyslela jsem si a měla jsem radost jak malé dítě. Šáhla jsem po košilce, oblékla jsem se a vydala jsem se do postele. Edward počkal na druhé straně místnosti než jsem se zabalila do peřiny a pak se teprve vydal ke mně.

„Tohle je směšné Edwarde“.

„Naopak, mně to naopak vůbec směšné nepřijde. Hazarduješ s vlastním životem.“

„Nevzdám se Edwarde, řekla jsem už v polospánku“.

Znovu si povzdechl a začal mi broukat moji ukolébavku.

Když jsem se ráno vzbudila, ležela jsem Edwardovi na rameni.

Vzpomněla jsem si, co mám na sobě a pokračovala jsem v mém plánu. Opatrně jsem odsunula peřinu a jednu nohu jsem mu dala kolem pasu a přitiskla se k němu ještě blíž.

„Bello“,  řekl téměř naštvaným tónem.“Tohle nejde“.

„Máš pravdu. Tohle nejde. Nemyslíš si, že by to mělo být naopak? Neměl by to být v páru muž, který to bude takhle pořád zkoušet?“

„Bello, my rozhodně nejsme normální pár a já nejsem muž. Jsme upír, nikdy na to nezapomínej“.

Chtěla jsem ho políbit, ale on mě nenechal. Povzdechla jsem si a vstala jsem. Dala jsem si hodně záležet na tom, abych v té košilce byla co nejdéle. Edward se ale vypařil mezitím co jsem byla v koupelně.

Ve škole jsme museli působit rozhádaně, protože si nás Emmett dobíral. Zajímalo ho, co se stalo a proč se hádáme. Nechtěla jsem mu odpovídat, tak jsem jen pokrčila rameny.

 

Ve čtvrtek večer když přišel Charlie z práce mi oznámil, že jede na celý víkend pryč. V sousedním okrese potřebují pomoct s vyšetřováním. Bylo na něm vidět, že je mu strašně líto, že musí pryč, ale ujistila jsem ho, že to vůbec nevadí.

Byla jsem ráda, můj plán mohl pokračovat. Nic jsem Edwardovi neřekla. Rozhodla jsem se pro jinou taktiku. Nebudu to dělat tak nápadně.

V pátek odpoledne odjel Edward na lov. Večer jsem se osprchovala a oblékla jsem si tílko a volné kalhoty na spaní. Dneska ho ušetřím pohledu na košilku od Alice. Bude si myslet, že jsem to vzdala.

Bylo už kolem deváté a Edward nikde. Začala jsem si dělat starosti, jestli vůbec přijde. Napadlo mě, jestli je skutečně tak naštvaný, že by kvůli tomu nepřišel, ale rychle jsem to zavrhla. Určitě přijde. U čekání jsem usnula. Vzbudilo mě, když mě něco studeného vzalo do náruče. Zabalil mě do deky a přitiskl mě k sobě.

„Jsem ráda, že jsi přišel“, zašeptala jsem.

„Promiň, zdržel jsem se s Emmettem a Jasperem. Kde je Charlie?“ zeptal se překvapeně.

„Musel narychlo odjet do sousedního okrsku“, odpověděla jsem mu a modlila jsem se, aby na to Charlie nemyslel, až se uvidí s Edwardem.  Určitě by se Edward naštval, kdyby se dozvěděl, že to vím už od včerejška.

„Je mi líto, že jsi tu byla sama. Mělas mi zavolat. Byl bych tu dřív“.

Otočila jsem se k němu a položila jsem si ruku na jeho tvář abych snáz našla jeho rty.

„Bello“, varoval mě.

„Budu hodná“, špitla jsem.

Povzdechl si a přejel mi prstem po  rtu. Začal se ke mně sklánět, cítila jsem jeho studený dech a pak jsem ucítila jeho rty na svých. Nejprve mě líbal velice něžně. Líbali jsme se hodně dlouho. To většinou nedělal. Po chvíli to vždycky utnul. Začala jsem hlasitě oddechovat a rukou jsem mu přejížděla po zádech. Prohluboval naše polibky. Potom jsem ucítila jeho chladný jazyk na svých rtech a zasténala jsem.

Pousmál se a na chvilku se odtáhl. Tázavě jsem se na něj podívala.

„Jen si říkám, že je dobře, že není Charlie doma, protože tohle by určitě slyšel“, jakmile to dořekl, začervenala jsem se. Člověk by si toho určitě nevšiml, ale ten jeho upírský zrak to zaznamenal. Povzdechl si a položil mi ruku na tvář. „Jsi tak nádherná, když se červenáš“.

„Mě na tom nic nádherného nepřipadá“, odpověděla jsem mu a hrála jsem uraženou.

Zasmál se a přitiskl svoje rty zase na ty moje. Pevně sem se k němu přitiskla a on nevypadal, že by mu to vadilo, tak jsem to zkusila dál. Vyprostila jsem si jednu nohu z deky a obtočila mu ji kolem pasu. Začal hlasitěji dýchat. Nemohla jsem tomu uvěřit. Líbal mě vášnivěji než kdy jindy. Pomalu mi svými prsty přejížděl po noze až k bokům a tam se zastavil. Viděla jsem na něm, že chvíli zvažuje, ale potom svojí dlaní pomalu pokračoval k mému zadečku a hladil ho. Přitiskla jsem se k němu ještě blíž a sjela jsem svými rty na jeho krk a pomalu jsem se mu snažila sundat tričko. Pomohl mi. Začala jsem cítit, že bych dneska mohla vyhrát. Konečně!

Hladila jsem ho na břiše, na zádech, na hrudi a zasypávala jsem ho svými polibky. Chytil můj zadeček pevněji a přitiskl si mě pevně k sobě. Zasténala jsem. Bylo to nádherné ho cítit takhle blízko. Líbal mě kolem ramínek mého tílka a postupoval níž, když najednou zazvonil telefon.

„Sakra“, zaklela jsem a dělala jsem, že si ho nevšímám. Edwarda měl na to zřejmě odlišný názor. Rychle vstal a podal mi telefon do ruky. Chvíli jsem čekala, aby se mi vrátil dech do normálu a pak jsem ho zvedla.

„Bello, jsi v pořádku?“, zeptal se Charlie.

„Ano tati. Vše je v pořádku. Už se chystám jít si lehnout“, řekla jsem rychle a doufala, že si Charlie nebude chtít povídat.

„Tak se měj hezky, dobrou noc“, Charlie naštěstí nezklamal.

„Dobrou tati“.

Rychle jsem položila telefon na stolek a otočila jsem se k Edwardovi. Ten už byl ale zase oblečený.

Sedla jsem si mu do klína a dívala jsem se mu do očí.

„Promiň, neměl jsem to nechat dojít takhle daleko. Mrzí mě to“, omluvil se. Omlouvá se? Za co se asi tak omlouvá?

„Mě to nemrzí.“, řekla jsem naštvaně.

„Bello, tohle nemůžeme.“

„Ovládal jsi se?“, zeptala jsem se.

„Jak to myslíš?“

„Ovládal jsi se? Měl jsi pocit, že bys mi mohl ublížit?“

„Ne, ale…“

Nenechala jsem ho to doříct. „Takže ne. Tak vidíš, bude to v pořádku.“

„Ne to nebude Bello. Tohle nemůžeme“,  řekl tvrdě a jedním pohybem jsem seděla na posteli a on byl pryč. Všimla jsem si, že jsou otevřené dveře od pokoje a za chvíli se tam objevil on a nesl mi sklenici vody

„To mě má zchladit? zeptala jsem se naštvaně

„Ne, ale potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky.

Věděla jsem, že dneska jsem prohrála. Edward si už odteď bude dávat větší pozor, aby se zase nenechal „unést“.

Lehla jsem si do postele a otočila se k němu zády. Cítila jsem, že si lehá za mě a obmotává mě dekou. Pevně si mě k sobě přitáhl.

„Dobrou noc Bello“, zašeptal mi.

Neodpověděla jsem mu na to. Nemohla  jsem. Byla jsem naprosto neschopná mluvit. Měla jsem na krajíčku. Zase mě odmítl. Zase. Nechce mě, pomyslela jsem si a cítila jsem, jak mi jedna malá slzička stéká po tváři. Kutálela se dál až spadla na polštář. Doufala jsem, že to neuslyší. Trhnul sebou. Samozřejmě, že to slyšel.

Rychle si mě na sebe otočil a díval se na mě.

„Bello, neplač prosím. To nesmíš. Ubližuju ti, to jsem nechtěl. Já se o tebe jen bojím. Ani nevíš jak moc tě chci, ale ublížil bych ti“, mluvil tak rychle, že jsem měla problém všemu rozumět.

Nic jsem mu neodpověděla. Zavřela jsem oči a myslela jen na to, že nesmím plakat. Po chvilce jsem zřejmě usnula.

Ráno vedle mě neležel. Slyšela jsem zvuky z kuchyně. Vydala jsem se tam. Dělal mi smažená vajíčka.

Když mě viděl, běžel ke mně a objal mě. Podíval se mi do očí, aby se ujistil, že jsem mu odpustila, ale copak bych mohla nechat trápit? Navíc jsem viděla tu bolest v jeho očích. Usmála jsem se. „Už je to dobré“, řekla jsem a políbila jsem ho. Bylo vidět, že se mu ulevilo. Celý den jsme strávili spolu. Ač jsem se snažila, neustále jsem myslela na včerejšek. Odmítl mě. Zase. Nemohla jsem na to přestat myslet. Kdykoliv se mě během dne dotkl nebo mě políbil, vzpomněla jsem si na to. Viděl na mě, že se něco děje, ale neptal se. Asi se bál pouštět znovu do tohohle tématu. Já už jsem se o tom taky nechtěla bavit. Možná, že má pravdu. Mohl by mi ublížit. Jenže pokud mě nechce nikdy přeměnit a ani se se mnou nechce nikdy milovat, znamená to, že pokud s ním zůstanu, budu nadosmrti panna. Zasmála jsem se té představě, ale po chvilce jsem si uvědomila, že na tom není nic směšného. Bylo to až moc reálné. Žádná jiná další možnost nebyla.

Večer jsem se vysprchovala a když jsem se vrátila do pokoje, on už ležel v posteli. Čekal na mě. Usmíval se. Snažila jsem se mu úsměv oplatit, ale nevím jestli to bylo přesvědčivé. Zřejmě ne, protože se zamračil a vydal se ke mně. Objal mě.

„Bello. Co se děje? Je to kvůli tomu včerejšku?“

„Promiň Edwarde. Snažím se na to nemyslet, ale není to tak jednoduché. To přejde“, snažila jsem se víc uklidnit sebe než jeho. Vyprostila jsem se z jeho objetí a namířila jsem si to do postele. Sedla jsem si na ni a ještě než jsem si lehla, Edward u mě klečel a zvedl mi hlavu, abych se mu musela podívat do očí.

„Bello. Miluju tě. Chci tě víc než cokoliv. Odmítám tě jen z jednoho jediného důvodu. Nechci ti ublížit. Věř mi. Jsi ta nejnádhernější žena na světě“, v jeho hlase bylo zoufalství a bolest.

Jakmile to dořekl, bylo mi  strašně. Byla jsem na něj naštvaná, že mě odmítl, ale měla jsem být spíš naštvaná na sebe, že mu způsobuju bolest.

„Edwarde. Já ti rozumím. Já jen, že já mám taky své potřeby a jednou z nich je …no však víš co.  Trápí mě to. Vím, že jsi mě od začátku varoval,  ale já jsem si myslela, že to je jen dočasné, ale ono není, viď? Nikdy to nebude jiné?“, řekla jsem a podívala jsem se na něho.

Díval se na mě šokovaně.

„Nevím Bello. Ale nemůžu ohrozit tvůj život. To prostě nejde.“

„Edwarde, vadilo by ti kdybys dnes tady na noc nezůstával?“

Podíval se na mě a v očích měl zděšení.

„Bello, prosím já….“, zkusil mě ještě uchlácholit.

„Jen dnes, ano?“, řekla jsem rychle.

Kývnul hlavou a pomalu se zvedl a za chvíli byl pryč. Zvedla jsem se a šla jsem k oknu. Všude byla jen tma.  Zavřela jsem okno.

Najednou jsem se cítila sama jako nikdy v životě. Poslala jsem Edwarda pryč a to jen kvůli mému hloupému chtíči. Musela jsem mu hrozně ublížit. Ale já prostě nemůžu být dnes v noci s ním. Vrátila jsem se na postel. Slzy mi znovu začaly smáčet  polštář. Byla jsem po celém dni docela unavená, tak jsem byla ráda, že jsem rychle usnula. Doufala jsem, že až se ráno vzbudím, bude mi líp a nebudu na to tolik myslet.

Vzbudila jsem se a povzdechla jsem si, když jsem zjistila, že je ještě tma.

„Ne, ne, ne“, zamumlala jsem. Ležela jsem na břiše a zabořila jsem hlavu do polštáře.

Najednou jsem ucítila něco studeného na svých zádech.

„Bello. Promiň. Neuvědomoval jsem si, že ti tolik ubližuju“ a jeho rty se pohybovaly dál po mých zádech. Cítila jsem jeho ruce na svém lýtku. Pomalu mi přejel dlaní po lýtku, potom po stehnu, přes zadeček až ke krku. Odhrnul mi vlasy a pomalu mi přitiskl rty na krk.

„Chci tě Bello. Nemáš vůbec představu jak moc. Pokud bych ti ubližoval, musíš mi to ihned říct“, šeptal mezi polibky.

Pomalu mi docházelo co znamenají jeho slova. Chce mě. Bude se se mnou milovat.

Otočila jsem se na záda a šáhla jsem po malé lampičce vedle své postele. Potřebovala jsem ho vidět, abych si byla jistá, že je skutečný, že se mi to nezdá. Když jsem rozsvítila a skutečně tam byl, byla jsem šťastná. Usmíval se na mě. Rukou mi vyhrnul tričko a líbal mě na bříšku.

„Bello. Jen pro tentokrát, nevím co čekat, budu to vést já, ano?“ řekl rozpačitě.

Usmála jsem se. Kývla jsem hlavou na souhlas.

Úsměv mi oplatil a pokračoval s polibky. Cítila jsem jeho studený dech na svém těle. Rostla ve mně nesnesitelná touha. Zasypával mé tělo polibky. Zastavil se u mého krku a líbal mě na něj. Všechno ve mně hořelo. V břiše jsem cítila příšerné napjetí. Přemohla mě touha po něm. Obtočila jsem nohy kolem jeho pasu a pevně se k němu přitiskla. Nemohla jsem si pomoct. Prostě to nešlo. Zarazil se, ale po chvíli pokračoval. Omámená tou chvílí a mým vítězstvím jsem ho chtěla ještě víc než kdy předtím. Věděla jsem, že kdyby teď přestal, bylo by to bolestivé. Chtěla jsem ho hned teď. Nemohla jsem čekat.

„Otoč se na záda“, zašeptala jsem.

Propaloval mě pohledem a nesouhlasně se na mě díval. „Věř mi“, řekla jsem. Poslední dobou jsem si často představovala naše první milování a mnohokrát mě napadlo, že pro něj bude mnohem snazší, když bude na zádech a já budu nad ním. Bude moct lépe kontrolovat svoji sílu a nebude muset tolik myslet na to, aby mi neublížil.

Povzdechl si, ale s viditelným nesouhlasem se přetočil. Pomalu jsem mu sundala kalhoty a tričko. Líbala jsem ho kde to jen šlo. Ležel na zádech, zavřené oči a oběma se nám zrychloval dech. Sundala jsem si tričko a kalhoty a lehla jsem si na něj. Líbala jsem ho na ústa, na tvář, na krk. Přejela jsem k jeho uchu a laskala jsem jeho ušní lalůček. Hlasitě vzdychl. Sedla jsem si na něho a sundala jsem poslední díl oblečení, který naše těla rozděloval, jeho spodní prádlo.

Když se naše těla spojila, zaklonila jsem hlavu a vydechla. Ne bolestí, ale slastí. Otevřela jsem oči a sledovala jsem, jak jeho oči stále více tmavnou, sledovala jsem každý jeho hluboký nádech, každé jeho vzdechnutí, každý jeho pohyb rukou. On dělal to samé. Navzájem jsme sledovali, co dělá tomu druhému dobře. Po chvíli se pevně chytil bočnic postele, zaklonil hlavu, zavřel oči a hlasitě vykřikl „Bello“, a oddal se své rozkoši stejně jako já chvíli před ním. Lehla jsem si zpátky na něho a vychutnávala jsem si ten pocit jeho přítomnosti. Jeho tělo příjemně chladilo. Věděla jsem, že milování s Edwardem bude nádherné, ale tohle bylo nepřekonatelně krásné. Nic na světě se nemůže vyrovnat té chvíli, kdy se naše těla spojila. Najednou jsem cítila, že se mi po tváři kutálí pár slz. Edward mi zvednul hlavu, aby na mě viděl a tvářil se naprosto zdrceně.

„Ublížil jsem ti?“, vyhrkl a čekal netrpělivě na odpověď.

„Edwarde, vůbec ne. Bylo to nádherné“, uklidnila jsem ho.

Znovu si lehl a povzdechl si.  „Tak proč pláčeš?

„To jsou slzy štěstí“.

Pousmál se a pevně mě objal.

Usnula jsem mu v náručí. Ráno jsem se vzbudila zabalená do deky. Edward ležel vedle mě. „Dobré ráno“, řekla jsem.

„Dobré odpoledne“, zasmál se.

Rychle jsem se posadila a podívala jsem se na budík. Bylo půl třetí. „Sakra“,

„Nic se neděje. Potřebovala ses vyspat. Měla jsi proč být unavená“.

Začervenala jsem se. Pobavilo ho to.

„Miluju tě“, řekl.

„Nechápu, že jsem ztratila tolik času spánkem.“, zamumlala jsem.

Podíval se na mě nechápavě.

Vstala jsem a šla jsem do koupelny. Po chvilce jsem ucítila studené ruce, které mě pevně objaly a já jsem se přitiskla k jeho tělu. Nemohlo být nic krásnějšího. Po naší společné koupeli jsme se přesunuli do kuchyně. Když jsem si dělala snídani, díval se na mě a sledoval každý můj pohyb.

„Škoda, že už se dnes vrací Charlie“, prohodil a jeho oči zčernaly.

„To ano. Dlouho se nastane, že by zase odjel někam přes noc“.

Edward mě objal.

„Něco vymyslím, abychom mohli být zase někde sami“, prohodil a šibalsky se na mě usmál.

Najednou se zarazil. „Charlie se vrací. Asi nebude moc vhodné, když mě tu najde, viď?“. Nečekal na odpověď. „Uvidíme se večer. Miluju tě“, zaslechla jsem odněkud z patra.

Když přijel Charlie naštěstí se neptal na to, co jsem dělala o víkendu. Nechtěla jsem mu zbytečně lhát a rozhodně jsem mu nemohla říct pravdu o tom, že jeho dcera konečně svedla upíra!

Večer když se v pokoji objevil Edward, přivítala jsem ho vášnivým polibkem. Teď to bylo jiné. Už se jim nebránil, naopak sám přidával víc a víc a pevněji mě k sobě tiskl. Další dny byly jedny z nejšťastnějších chvil mého života.. Nikdo na světě nemohl být šťastnější než právě teď já. Nikdo!!!

Využívali jsme každou volnou chvilku, abychom mohli být spolu.

Kdybych teď umřela, umírala bych šťastná. V té chvíli jsem ale nevěděla, že nejsem tak daleko od pravdy.

Další kapitola

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hledaná - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!