Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Historie se opakuje - 3. kapitola

Historie se opakuje - 3. kapitolaVe třetí kapitole pokračuje dámská jízda Alice a Nessie. Je to další kapitola, kde se neděje tolik zajímavého, ale slibuji, že již ve čtvrté kapitole se objeví nová postava.

<< 2. kapitola

 


 

 

3. Nákupy

 

 

„Tak tahle se mi líbí,“ prohlásila Alice už u třetí sukně a vzala ji, abych si ji mohla zkusit.

„No, a co tahle?“ zeptala jsem se a zvedla nad hlavu kostkovanou mini.

„No super, taky si ji zkusíš.“

Nakonec jsem si do zkušební kabinky odnesla pět sukní, tři košile, dvě tílka a jedny jeany. Všechno jsem si zkusila a nakonec vybrala dvě sukně, košili a tílko. Alice sice vadilo, že jsem si nevzala ty kalhoty, co mi vybrala, ale já jsem se v nich nějak necítila. Tak si je vzala sama.

V druhém obchodě mi, i přes moje protesty, vybrala jiné a další sukni k tomu. Sama si koupila nové sako a šátek.

„Pojď sem, Nessie,“ zavolala na mě v dalším krámě, do kterého jsme šly. Přišla jsem k regálu, kde stála.

„Ano?“

„Vybrala jsem ti další sukni. A k tomu tuhle vestičku a košili.“

„Ale Alice, to by byla už čtvrtá sukně. Navíc, podívej, jak je krátká. To bys mě v ní klidně mohla vysadit někde na silnici cestou zpátky a ráno bych se vrátila s tolika penězma, že by zaplatily celej dnešní výlet.“

„Mohla bych tě tam klidně vysadit i v teplákách a roztrhanym tričku a přinesla bys tolik. Sukní by to rozhodně nebylo. Navíc, zas tak krátká není, vyniknou ti nohy. Tu sukni berem a basta!“

„Fajn, ale nejdřiv si ji chci zkusit.“

„Samozřejmě, vezmi si to, já se jdu zatím podívat na něco pro Jaspera.“ Vrazila mi do ruky tři ramínka – sukni, košili a vestu - a odplula pryč. Vydala jsem se tedy směrem ke kabinkám. Hned první byla volná, tak jsem ji využila. Svlékla jsem si své oblečení a vklouzla do růžovo-bílého kompletku, co mi Alice vybrala. K mému překvapení to vůbec nevypadalo špatně – barva mi vyloženě slušela a ta sukně opravdu nebyla tak krátká. Ukazovala přesně to, co měla. Rozhodla jsem se, že v tom půjdu zítra do školy. Jenom by to ještě chtělo pár doplňků jako čelenku do vlasů, kabelku a boty. Růžovou jsem nikdy moc nenosila, takže jsem neshledávala důvod, proč mít růžové doplňky. Ale tomuhle kompletu se nedalo odolat. Začínala jsem růžové přicházet na chuť.

Oblékla jsem se zpátky do svého, sebrala sukni, vestu a košili a vylezla z kabinky. V davu lidí jsem téměř ihned poznala Alice. Šla jsem za ní do oddělení se spodním prádlem.

„Měla jsi pravdu, Alice. Opravdu to vypadá pěkně.“

„A co jsi čekala? Zpochybňovala jsi snad někdy můj vkus? Stejně jsem tě v ní už viděla. A jestli tě to zajímá, tomu novýmu klukovi se to bude hodně líbit.“ Mrkla na mě.

„Co? Ty jsi ho už viděla? Jakej je?“ vyzvídala jsem.

„Nech se překvapit. Mimochodem, moc se neukazuj v týhle sukni před Jacobem. Nebo vaši smlouvičku zruší a bude tě chtít jenom pro sebe.“

„Počkej, já myslela, že vlkodlaky vidět nemůžeš.“

„To sice ne. Ale vidím tebe a řeknu ti, jsi vážně kočka.“

„Umm… no… díky.“

„Není zač. Za to si děkuj rodičům,“ ušklíbla se.

„Dobře, poděkuju jim za svou krásu. Ale zároveň jim vynadám za to, že jsou pořád spolu, a tak musí být jejich dceruška se svou bláznivou tetičkou.“

„Ale ty máš ráda chvíle se mnou. Já to vím. Navíc jim to nesmíš mít za zlé, že chtějí být spolu. To je ten začátek. My s Jasperem jsme taky byli takoví. To pochopíš, až budeš s Jacobem.“

„Ale vždyť já vím. Jsem ráda, že jsou spolu. Navíc, se mnou jsou často. Vžycky když spím, tak nějak poznám, kdo ke mně přijde. A nebyla noc, kdy bych necítila je. Potom je u mě nejčastěji Jake a pak ty.“

„No jo… když jsme u toho. Dneska u tebe asi nebudu. Ale to záleží na tom, jak dobře mi teď poradíš.“

Teď jsem byla lehce mimo. Alice asi pochopila, že nemám páru o čem mluví, a tak zvedla ruce do výšky, abych si mohla prohlídnout dva typy krajkované noční košilky.

„Jo aha,“ konečně jsem pochopila. „Takže tohle má být to něco pro Jaspera?“ mrkla jsem na ni.

„No co. Udělá mu to větší radost, než nový tepláky.“

„No, to máš pravdu.“

„Já přeci vždycky. Takže kterou?“

„Proč se ptáš? Stejně si nakonec koupíš obě.“ Jako bych ji neznala.

„No to jo, ale dneska si budu moct vzít jenom jednu. A já se nemůžu rozhodnout kterou.“

„Tuhle.“ Ukázala jsem na červenočernou krajkovanou košilku s černým župánkem, pokud se teda ta síťka dala nazvat županem.

„Dobře, tak jdem platit.“

 

 

„Doufám, že máme všechno,“ přemýšlela nahlas Alice cestou domů. Já jsem si byla jistá, že ano. Vždyť jsme nakonec byly ve dvanácti obchodech a koupily jsme toho tolik, že celé zadní sedadlo zabraly tašky s oblečením. Alice si koupila sako, tři šátky, jeany, dvě sukně, kalhotový kostým, tři košile, troje boty na podpatcích, dvě noční košile a kabelku. To já jsem byla skromnější – čtyři sukně, dvě košile, dvoje rifle, tílko, vestičku, svetr, mikinu a růžové boty.

A taky jsme něco nakoupily jako dárky domů – to zabralo druhou polovinu zadního sedadla.

„Máme víc než dost, Alice,“ uklidnila jsem ji.

„Snad.“

„A kdyby ne, můžeme sem zase kdykoli zajet.“

„No, to je fakt,“ uklidnila se ohledně oblečení. Jenže se zase znepokojila kvůli něčemu jinému. „Je už trochu pozdě, Edward se zlobí, že tě domů vezu tak pozdě. Za chvíli bude volat.“

Vtom se mi rozvibrovala Alicina kabelka, kterou jsem měla položenou na klíně.

„Jako bych to neříkala. Podej mi, prosím, mobil.“ Našla jsem ho hned a podala jí ho.

„Ano?“ řekla Alice nejistě do telefonu.

„Co si jako myslíš, Alice? Víš kolik je hodin?“ řval tatínek do telefonu tak hlasitě, že jsem to slyšela i já.

„Vždyť už jedeme domů, Edwarde. Uklidni se.“

„A uvědomila sis, že Nessie taky chodí do školy? Ona se musí vyspat!“ Očividně se neuklidnil.

„Ale ještě není tak pozdě,“ obhajovala se Alice. „A unavená není. Viď, že nejsi unavená, beruško?“ obrátila se na mě. Zavrtěla jsem hlavou ze strany na stranu, i když by mi postel nevadila.

„Přijeďte co nejdřív domů. A Nessie bude spát tady.“ Tady znamenalo v domě babičky a dědečka, ne v naší chaloupce.

„Dobře. Do půl hodiny jsme tam. Ahoj.“

Tatínek ani neodpověděl a vypnul telefon. Takže se hodně naštval. Neměla jsem ráda, když se kdokoli kolem mě zlobil, zvlášť ne tatínek.

 

 

Domů jsme opravdu přijely do půl hodiny. Klidná cesta autem mě uspala. Takže jsem cítila jenom něčí studené ruce, které mě odnesly do postele. Byl to tatínek.

„Dobrou noc, broučku,“ řekl, když mě přikrýval a dal mi pusu na čelo. Totéž udělala maminka.

„Mám vás ráda.“ To bylo poslední, co jsem řekla, než jsem usnula. Byla jsem opravdu hodně unavená, potřebovala jsem se prospat po tom náročném dni. 

 


 

>> 4. kapitola

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Historie se opakuje - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!