Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hippokratova přísaha - 31. kapitola

New Stephenie photoshoot


Hippokratova přísaha - 31. kapitola„Přinesla jsi mu lilie. Starý, mrzký trik.“

Bella

Zmateně jsem lítala po jeho pokoji a přemýšlela, kam ten svazek lilií položit. Když to dám do postele, bude to vypadat, že ho chci jen ohnout. To bylo sice taky na programu, ale je tu určitý rozvrh. Nejdřív mu podstrčím kytky, které jsou součástí mého osobního aroma. Byl to důvěrný projev náklonnosti. Provoní mu to ložnici.

Dotýkal se kožených vazeb v knihovně. Tu, co vytáhl on, jsem vzala do rukou a nasála pach. On tak nádherně voněl. Klasika byl šeřík, med, skořice, podtržené mátou. Ale pak jsme měli ještě každý svůj individuální tón a z jeho se mi sbíhal jed na jazyku. Jako v parfumerii, kdy kápnete na tu správnou, božskou vůni. Ale tu mužskou pro svého partnera.

Přešla jsem ke křeslu, kde seděl. Měl tak lidské zvyky, že ho vážně použil. Sedla jsem si tam taky a vyválela se v tom jako zvíře v trávě. Otírala jsem si tvář o čalounění, co tak úspěšně absorbovalo jeho vlastní aroma. Nemohla jsem se toho nabažit.

Když už jsem přebila jeho vůni svojí vlastní, přestala jsem si hrát a rozhodla se nechat ty lilie na něm. Bude to korespondovat s mým pachem, kterého jsem tam právě nechala víc, než dost.

Urovnala jsem to na sedadle a ještě pětkrát to předělala, aby pochopil, co to znamená.

No, jsem v jeho ložnici a dotýkám se všeho, čeho on. Ono mu to asi dojde.

Opustila jsem bosa po špičkách pokoj, jako bych tu páchala trestný čin. Zavřela jsem za sebou dveře a usmála se.

„Nachytal jsem tě,“ sykl Caius, když se objevil za rohem. Zřejmě tam čekal na to, až mě načapá na třešních. Hned mi úsměv z tváře zmizel a udělala jsem krátkou úklonu. Uměl se plížit lépe, než Aro. „Bello, buď té lásky a dones něco mé manželce. Přítomnost těch heretiků způsobuje anarchii. Měla to obstarat Heidi,“ zasyčel na mě. Za těch deset let už jsem se naučila s Caiem vyjednávat. Ostatní se ho báli, ale já mu vždycky dala to, po čem toužil, a jeho poznámky mě nechávaly chladnou. Byla jsem příliš spokojená na to, aby mě vyváděl z míry zrovna on. Kromě toho jsem si na něm jedné věci vážila.

„Samozřejmě. Najdu jí to nejlepší ve Volteře a osobně doručím,“ slíbila jsem. Jedovatě zkroutil rty. A čeho se na něm dá vážit? Přece toho, že je chodící nenávist, ale přesto umí milovat tak moc, že se ochuzuje o stálou přítomnost své Athenodory. Je to šílené a zvrácené – zavřít někoho, koho milujete do sklepa, abyste o něj nepřišli. Ale dá se v tom najít něco krásného. Měla jsem trochu jiné hodnoty - narodila jsem se, respektive byla jsem stvořena, ve Volteře.

Nakrčil nos, když zavětřil. Schovala jsem si paže za záda.

„Ruce, Bello,“ štěkl zlomyslně. Byl rád, že mě může potýrat. Nastavila jsem rozevřené dlaně a uhnula pohledem. A je to v hajzlu. Teď to bude veřejné tajemství.

Přičichnul si a já hned dlaně zase nervózně stáhla. Doufala jsem, že se mi aspoň na chvíli povede udržet moje zalíbení v soukromí.

„Přinesla jsi mu lilie. Starý, mrzký trik,“ ohodnotil to pohrdavě. „Volterrská princezna snad rozkvetla a zamilovala se?“ optal se a otočil o sto osmdesát stupňů, protože teď to znělo, jako kdyby ho to těšilo. A když Caiuse něco těší, nikdy to není dobré. Byl tam osten výsměchu. Něco mu přišlo směšné a já netušila co.

„Ne, Caie.“ Jediná jsem trojici a manželky neoslovovala pane a paní, protože jsem k nim nebyla připoutaná, a tudíž ne zblbnutá natolik, abych stavěla někoho nad sebe. Každou kapku mého respektu si museli zasloužit. „Já… Já…“

„Já, já, já,“ napodobil mě a udělal tak ze mě idiota. Ty zesměšňující grimasy tomu dodávaly šťávu. Sklapla jsem. „A co ten poločlověk? Líbíš se mu,“ připomněl mi. Ne, to jsem si vážně nevšimla. Ale Fabian je tak neodbytný jen kvůli tomu, že jsem jediná nepodlehla jeho kouzlu a neroztáhla mu nohy na místě.

„Je na mě příliš barevný a živý,“ zamumlala jsem.

„Takže syn chce tebe a ty chceš otce. To je tak romantické,“ odvětil a bylo z toho cítit, že mu to romantické vůbec nepřipadá. „Máme pod střechou milostný trojúhelník. Pokračuj, dítě, ve svém konání. Ještě si pohovoříme, poněvadž jsem zvědavý na nejčerstvější novinky,“ zašeptal ironicky a konečně odplul jako stín pryč. Výborně. Teď to slyšel celý hrad.

Vypařila jsem se jako pára nad hrncem, abych něco ulovila královské manželce a vyhnula se posměchu na účet mého flirtovacího manévru. Caius se mnou vymetl podlahu. On byl ženatý víc, jak tři milénia. Mně bylo deset a moje zkušenosti ohledně vážných vztahů byly nulové. Vždycky, když jsem sledovala Chelsea a Aftona, a to, jak se na sebe dívají, věděla jsem, že chci to samé. To jediné mi scházelo k absolutní spokojenosti – láska. Měla jsem kolem sebe tolik epických, historických párů jako Aro a Sulpicie a záviděla jim to.

A pak se v kulatém sále objevil ten nejvíc sexy upír, co jsem kdy viděla. A že už jsem jich viděla dost. Jeho teplé, zlaté oči rozehřívaly moje ledové útroby a bronzové vlasy mě vábily. Nejkrásnější na něm ale asi byla bezmezná láska k jeho synovi. Přirozeně mě jako ženu patriarchát přitahoval. V něčem mi připadal něžný, ale v tomhle byl silný. Dominantní.

Evidentně bych o něm mohla básnit hodiny a už i mě samou to vytáčelo, protože bych ráda myslela i na něco jiného, než na to, jak vypadá nahý.

V noční Volteře jsem hledala něco čistého. To znamená žádný alkohol, cigarety a podobně. Naštěstí tohle byla tak frekventovaná, turistická oblast, že bylo z čeho vybírat. Návštěvníci vylézali ze svých hotelových nor, aby si prohlédli nasvícené město. Největší pozornost si zasluhovalo náměstí, protože tomu jsme se při výzdobě věnovali nejvíc. Byla to technicky vzato past. V noční bažině lidé následovali světlušky.

Volterra je oblast, na kterou byla uvalena tvrdá prohibice. Nesměli jsme tu lovit. Jídlo se v době velkého krmení dováželo z okolí. No, když si Athenodora usmyslela, že chce pít teď, Heidi si musela navléknout minisukni a přinést jí to až pod nos. Ten upír ve sklepě stovky let nelovil. Hrozná představa. Pro královské manželky pravidla neplatily. Aro myslel v tomhle jasněji a chtěl zachovávat Volterru se statusem nejbezpečnějšího místa na zemi. Což i s pár zmizeními do roka stále zůstávalo. Snažil se eliminovat jejich rozmazlenost a upozornil Heidi, že nebude skákat tak, jak pískají ony, ale on.

Z kapsy jsem vytáhla krabičku s čočkami a zkušeně si je nasadila. Fialová evokuje přece jenom míň divných pocitů, než nebezpečná rudá.

Vytipovala jsem si dva zdravé, mladé muže, co by je měli uspokojit.

„Prosím vás,“ zavolala jsem na ně uplakaně. Hned se ke mně otočili a zornice se jim po mém zanalyzování rozšířily. „Jsem tu na dovolené a moje kamarádka se tamhle někde ztratila… Já… Nemůžu ji najít,“ vyblekotala jsem hláskem jako zvonečky a ukázala do stínů uličky.

„Slečno, to bude v pořádku. Pomůžeme vám,“ chopil se role hrdiny okamžitě jeden z nich. Na tohle je spolehnutí. Trhaně jsem přikývla a vyčkala na to, až udělají pár kroků ke tmě. Potom jsem se přestala krčit a brečet a prohnala se tam tudy jako tornádo. Chytila jsem je za krky a stáhla sebou. Dřív, než stačili zařvat, práskla jsem jim hlavami o sebe, a tak je dostala do limbu. To bylo až nudně snadné.

Za kotníky jsem je dotáhla skrytou chodbou do hradu. Bianca hned stála na nohou a uctivě pozdravila. Lidé jsou děsné skety. Já vleču dva z jejího druhu na smrt a ona ani nemrkne. Už aby jí někdo utrhnul hlavu. Možná to budu já, i když Heidi na ni byla přímo alergická, a já nejspíš vím, proč. Heidi sice je moje nejlepší přítelkyně, ale znám ji. Bianca byla na člověka totiž moc hezká a bůhví, co by z ní vylezlo, kdyby dostala nesmrtelnost. Což nedostane. Je vymetená a ten potenciál, co má, by se mi za nehet vešel.

Ignorovala jsem ji a pokračovala v cestě s mým nákladem. Jeden kotník na jednu ruku. Přes recepci, chodby, kulatý sál, další chodby, schody, schody a zase schody až do sklepení. Na schodech jsem si je přehodila přes rameno, aby z nich něco zbylo.

Corin mi otevřela kované dveře a mě v tom momentě zasáhlo takové štěstí a spokojenost, že jsem musela rty roztáhnout do širokého úsměvu, i kdybych sebevíc nechtěla. Najednou jsem byla plná optimismu a radosti. Malovala jsem si vzdušné zámky a slyšela svatební famfáry z mojí svatby s jistým bronzovým rozcuchem.

„Krásný večer, Corin, že?“ tetelila jsem se na ni. Ten šťastný úsměv si pak budu muset snad seškrábat.

„Nádherný,“ odvětila s jistou dávkou rezignace. Protáhla jsem se kolem ní až salónu. Zadívala jsem se na bysty všech upířích vládců na kovové polici. Vedle Marcuse, jehož bysta měla prázdné oči jako on sám dnes, byla krásná hlava Dydime.

Řecké blondýny ležely před plazmovou obrazovkou a jako obvykle se bavily tím, že civěly na historické filmy a trousily, co je všechno špatně, a že to tak vůbec nebylo. Nejčastěji si braly na paškál Alexandra Velikého a Kleopatru. Přitom se tvářily jako zfetované – přesně jako teď já. Corin byla marihuana v upířím balení. Ta taky při dlouhodobém užívání vymyje mozek. Všechno bylo fajn, všechno bylo skvělé. Jsme perfektně spokojené.

Hodila jsem před ně jejich pozdní večeři a uklonila se.

„Bello, cítím z tebe čerstvý vzduch,“ zamumlala Sulpicie, aniž by ke mně zvedla oči. Alexander byl důležitější.

„Byla jsem na náměstí pro vaše jídlo,“ hlesla jsem s vystavenými zuby. Bože, rychle pryč, než tu budu chtít zůstat navždy. Znovu jsem se uklonila a odešla dřív, než se daly do trhání. Nerada bych se nechala zlákat k tomu, abych se s nimi o kořist porvala, a pak se musela dostavit na kobereček před Ara.

Mihla jsem se pryč a v horních chodbách si málem přerazila nos o něčí hruď. Odstoupila jsem a podívala se Edwardovi do tváře. Očividně tu na mě čekal, zamračený. To jeho věčně nakrčené čelo a stáhnuté obočí… Ach, ach.

„Už jste se vrátili?“ optala jsem se hloupě. Ne, stojí přede mnou virtuální model. Jsem predátor z kamene, ale před ním se cítím křehce jako čínský porcelán.

„Dala si mi do pokoje kytky?“ zasyčel na mě. Nevypadal nadšeně.

„Jmenují se lilie. A ano. Dala jsem ti je do tvého pokoje.“

„Takže nakonec ty děláš do mě,“ konstatoval. Nervózně jsem se usmála. Když on byl takový… smrtelně vážný. Zajímalo by mě, jak vypadá, když se směje. Pokud se tedy vůbec někdy směje.

Zatvářil se nechápavě a zkoumavě si mě měřil jako raritu.

„Ty… Máš… Máš příjemný úsměv,“ vykoktal. Příjemný úsměv? To vážně? On je jemnější a zdrženlivější, než jsem myslela. Vypadá drsně, ale něco na něm bylo něžné. Dokonale vyvážený.

„Dala jsem ti tam ty lilie, protože jsem tě chtěla… víc… poznat.“ A protože byl rezervovaný, nevybalila jsem na něj jako na kohokoliv jiného – chci tě přetáhnout a žít po tvém boku až do skonání světa. To by ho možná vyděsilo. Myslela jsem dost napřed.

„Isabello, nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ zamumlal odměřeně a tím ve mně vzedmul vlnu vzteku. Isabella?

„Za prvé – jsem Bella. Nevím, kde jsi tu Isabellu vzal. Za druhé – není to dobrý nápad? Za tuhle větu bych napichovala na kůl. Vertikálně.“

„Jsi deset let stará a žiješ v tomhle akváriu. V podstatě nevíš, co je za zdmi. Zatímco já už si toho prožil se ženami dost na to, abych se znovu nespálil. Mám dítě. Jestli ti připadám jako další blbeček, se kterým si zalaškuješ, tak tě upozorňuji, že už dávno nejsem jen sedmnáctiletý teenager,“ vyjel na mě. Ten si o mně asi nemyslí nic pěkného. Co mě ale rozsekalo bylo, jak mě odsoudil dřív, než mě poznal.

„Vyhul si, Cullene,“ odsekla jsem. „Ty mě vůbec neznáš. Dokonce mi ani neříkáš jménem a hned víš, jaká jsem, když dojde na vztahy? Tvoje sebevědomí bych chtěla mít,“ sykla jsem a za každou větu jsem ho píchla do hrudě. Poslední úder byl nejtvrdší a už se nám trochu zaviklal.

Položil si dlaň na místo, kam jsem mu třískala a promasíroval si ho.

„Problém je, Isabello…“ Zavrčela jsem.

„Ještě jednou mi řekni – Isabello – a já ti jednu cáknu,“ varovala jsem ho. Má dokonce takovou drzost, že si přejmenovává upíry kolem sebe. Z Ara bude Oreo?

„Bude lepší, když tohle ukončíme,“ zamumlal zachmuřeně a otočil se ke mně zády. Prostě se sbalil a odešel. Zůstala jsem tam stát jako solný sloup a snažila se vzpamatovat. Arogantní kretén. Myslela jsem, že se mu líbím. Když na mě v sále vrčel jako běsný, vysílal i jiné signály. Asi jsem si to špatně přeložila.

„To muselo být nepříjemné. Takhle tě zranit,“ řekl mi Caius, který mě zřejmě sledoval jako oko v hlavě. Položil mi ruce na ramena a sjel s nimi až k loktům v utěšujícím gestu.

„Co proti mně má?“ zeptala jsem se sama sebe.

„Pojď. Promluvíme si na soukromějším místě,“ zašeptal mi do ucha. Soukromé místo v hradu? V podzemí bylo sice pár místností s několika vrstvami izolace, obklopené železem a betonem, protihlukovými vložkami a dalšími materiály, které jim poskytovaly dokonalé odhlučnění, ale tam noha nikoho z gardy dlouho nevstoupila. Byly to totiž pokoje Ara, Caia a Marca. A Caius se mnou chtěl asi momentálně mluvit tak moc, že mě tam vzal.

Připadala jsem si jako v upířím Disneylandu, když jsem kráčela chodbami z černého Ashfordského a bílého řeckého mramoru, které byly zdobené těmi nejstaršími unikáty.

„Pojď dál,“ pozval mě Caius přes práh na svůj privát.

„Určitě?“ hlesla jsem. Tohle nebylo dobré.

„Okamžitě!“ přecedil skrz zuby. Hned jsem hnula kostrou dovnitř. Nevím, jak ostatní, ale tohle nebyla žádná komnata, ale byt s tím nejmodernějším vybavením. Dokonce mu tu ani nevisely obrazy ve starých, vyřezávaných rámech. Samá ocel, sklo a plast. Přejela jsem dlaní po bílé, kožené sedačce, kterou nikdo nejspíš nepoužíval. Vypadala, že na ní nikdo nikdy neseděl.

„O čem si chtěl mluvit?“ zajímalo mě. Nechtěla jsem tu být ani o sekundu déle, než je nutné. Zavřel za sebou dvoje polstrované dveře a otočil se ke mně. Naznačil mi, abych ještě roztáhla štít. Zhluboka jsem se nadechla a nechala to ze sebe proudit. Už několik let to nebyl žádný problém. Podívala jsem se na Caia a z mého výrazu mu bylo jasné, že už může myslet a mluvit bez toho, aby mu někdo viděl do hlavy.

„Jsi příšerná, Bello. Nebaví mě dívat se na tvoji tvář plnou ideálů a romantických představ. Jsem z toho znechucený,“ promluvil ke mně vlídně jako vždycky. „Když se ale tvoje představy promění v realitu, mohli bychom mít všichni klid. Takže ti poradím, jak na toho netykavce Edwarda Cullena.“

„Jako, že mi dáš rady do vztahů? Svoji manželku jsi zavřel do sklepa,“ namítla jsem pochybovačně.

„Moje manželství si do úst neber. Jsi moc mladá a hloupá na to, abys rozuměla tomu, co mezi sebou máme. Existoval jsem dlouho před Athenodorou a i po ní jsem vnímal svět kolem sebe. Znám muže a hlavně znám tvého vyvoleného.“

„Není můj vyvolený…“

„Mě nezajímá, jestli si ho vezmeš nebo ne. Třeba si ho uvaž na vodítko, ale já ti teď povím, jak to uděláš.“ Mlčela jsem, protože neměl zrovna dvakrát v lásce, když ho někdo přerušoval. „Intimně se sblížíš s jeho synem,“ avizoval.

„Prosím?“

„Ty, Fabian Cullen, sex,“ upřesnil mi to otráveně.

„No, to jsem pochopila. Co mi hlava ale nebere je, jak mi to pomůže v tom, aby…“

„Aby si tě Edward všimnul? Ale drahá, on si tě všímá. Nezaregistrovala jsi, jak se k tobě chová? Co se škádlívá, to se rádo mívá. Líbíš se mu, ale jsi Volturiová. Neohrabaně si tě drží od těla.“

„Ale já si vážně nemyslím, že když se vyspím s jeho synem…“

„Bello, já znám Edwarda sto let. Vím, jaký je. Dokážu odhadnout jeho reakce. Jeho žárlivost je diagnóza. Kromě toho ho určitě chceš podráždit potom, jak se k tobě nehezky zachoval a obrátil zády. K tobě. K princezně,“ specifikoval to s notnou dávkou vážnosti.

„Já nevím…“

„Ale já vím! Přestaň se chovat jako ustrašené štěně, ale jako upír. Děláš ostudu svému klanu a i sama sobě,“ motivoval mě skvěle. Nikdo z vás nedokázal udělat většího, nesvéprávného kreténa, než Caius. „Vyspi se s tím poločlověkem a získáš si Edwardovu plnou pozornost. I kdyby tu negativní, víš, co se říká? Špatná reklama je taky reklama. Všechno zlé se v dobré obrátí.“ Přikývla jsem. Co můžu ztratit? Fabian se mi sice vůbec nezamlouval, jelikož jsem nesnášela tyhle zlobivé chlapce… Navíc to byl napůl člověk, takže spal, jeho tělo nepostrádalo termoregulaci, tudíž se dokázalo potit, asi mohl i ronit slzy, v noci chrápal, používal koupelnu a v porovnání s upíry byl neurotický. Celkově moc živý. Lidé mě vůbec nepřitahovali. Přišli mi nepřirození. Takhle asi upíři připadají lidem. Navíc, ta krev v jeho žilách mě taky moc nelákala. To si mám užívat sex a zároveň trpět nesnesitelnými bolestmi?

A taky by se mohl občas oholit.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hippokratova přísaha - 31. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
13.01.2014 [17:23]

SabiennaTak hej, ten Caius jen fakt parchant první třídy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon To jako docela nevychytal Emoticon Emoticon A Bella ho jako bude poslouchat? Zrovna jeho?! Když ji nakuká něco, co je proti jejímu vlastnímu vnitřnímu přesvědčení? Emoticon Emoticon Není tak blbá, že ne? Emoticon Emoticon Každopádně by to bylo hooodně zajímavý, kdyby dala na ty jeho zrádný, jedovatý slova Emoticon Emoticon
Jen bych potom nechtěla zažít ten hněv Edwardův Emoticon Emoticon To by teprve bylo Emoticon Emoticon
Ještě jeden díl, prostě neodolám Emoticon To je tak šíleně zajímavý Emoticon Emoticon
Dokonalá povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

38. Inoma
20.05.2013 [21:38]

InomaAno, ano - taky by se mohl občas oholit Emoticon to jsem už někde četla Emoticon Suprová kapitola. Na začátku, když se Bella koupala v Edwardově křesle, jsem se trochu zarazila, ale pak to dalo ohromný smysl. Emoticon
Cauis je starej prasák... ale to není nic novýho pod sluncem.
A Edward? Ach, Edward Emoticon Emoticon Emoticon ten je prostě dokolanej, když jiod sebe takhle odstrkuje. Ale měl by si uvědomit, že tohle je opravdu někdo úplně jiný, než byla Isabella...
Perfektní, perfektní Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.04.2013 [10:20]

Danka2830 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.04.2013 [19:37]

MaryAngelBellin pohľad. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ani nevieš, ako som rada, že je prvý a jedinečný. Po Isabelle ani pamiatky a ja som sa rozplývala celú dobu. Emoticon
Bola tak neskutočne zlatá - trochu akoby neohrabaná. Tie ľalie, ohmatkávanie jeho vecí. Emoticon Úchyláčik môj malý.

No ale ten Caius je ale riadny zvrhlík! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Páči sa mi, ako v Belle nie je žiadne - možno keby - ale celkovo k tomu pristupuje, že nie. To že junior má neskrotného vtáka ešte nejako pochopím, ale z Belly mám ohromnú radosť.

Prekrásne!!!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.04.2013 [22:15]

BellaSetBella je božská. Emoticon Emoticon Taková... prostě bellovská. Emoticon A mimochodem, moc hezký trik s tím "hezky-na-začátku-tipujte-kdo-že-se-Belle-líbí". Emoticon Emoticon Já jak na trní, že jestli to bude Fabian, tak mě asi klepne. Ale dobrý, byl to Edward. Emoticon Ale teď, když ví, že Bella není dávno Isabella, by se to mohlo začít trochu obracet. Emoticon
A ten Caiův manévr? To je jako co? Já osobně si myslím, že chtěl, aby Bella jen předstírala, že se jde s Fabianem vyspat, aby Edward vyletěl. A stejně to tak i bude, přece nenecháš spát matku se svým synem. Že ne? Emoticon Emoticon
Kapitola božíí! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.04.2013 [17:22]

Kachna13 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.04.2013 [19:03]

Agule99Wow! Caius je pěknej hajzlík! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.04.2013 [16:31]

Veubella Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. MeganAM
03.04.2013 [23:20]

Tady se nám někdo žene do incestu :D ti volturiovi jsou peďáci :F Emoticon Emoticon

30. BellaEdward
03.04.2013 [23:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!