Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hippokratova přísaha - 19. kapitola

Hippokratova přísaha - 19. kapitola„Kdo je Fabian?“ zeptala se mě opatrně a tichounce Esmé. Emmett k ní šlehnul pohledem a zakroutil varovně hlavou. Nakonec jsem tu za šílence já. To ta svinská manipulátorka, která momentálně vzlykala, ale v duchu se smála tím svým odporným, skřípavým smíchem, ze mě v jejich očích udělala nepříčetného blázna.

Edward

„Já vám přísahám, že ona tu má náběh na Oscara. Je psychopatická, vyšinutá děvka, která je spokojená, jen když se kolem ní všichni hroutí!“ řval jsem a přitom ukázal na dveře, za kterými naše herečka klimbala.

Vážně jsem ani v nejmenším netušil, že po tom všem, co se stalo, mě ještě něco dokáže tak vytočit. Moje nervy byly zase tenoučká vlákna.

„Edwarde!“ okřikla mě Esmé. Chudinka Isabella umírá a já ji tu nazval děvkou… Co jsem to za idiota, že?

„Mami, ona ale je vyšinutá děvka. Po všem, co nám řekla a udělala, budeme nazývat věci pravými jmény,“ zastal se mě Emmett a všechna legrace šla stranou.

„Co schizofrenie?“ uvažoval Carlisle. On jí to totiž sežral taky.

„Carlisle, neber to osobně, ale já jsem psychiatr. Ty chirurg. Isabella Swanová byla moje pacientka a já vím nejlépe, co je zač,“ odvětil jsem rázně. Jde tu hlavně o moje dítě, které bylo té chudinky ještě pořád součástí. „Je absolutně příčetná a víc osobností nemá. Jen tu svoji, odpornou a zvrácenou. To, co tu předvádí, je divadlo.“

„Žádné děťátko pro ni není,“ přidala se Alice. „Její jména pro dítě jsou tasemnice, parazit, cizopasník, parchant a bastard. Poslední pěkné, co jí vyšlo z úst, bylo, že doufá, že to bude retard a při narození mu někdo šlápne na hlavu…“

„Ale Alice,“ vzdychla Esmé, zděšená.

„Ale co, Esmé? Myslíš, že jsem si to vymyslela?“ uhodila hřebíček na hlavičku. Esmé by svoje děti nikdy nepovažovala za lháře, ale věřit nám nechtěla. Jako člověk ztratila dítě, a teď si nedokáže představit, že by těhotná žena takhle mluvila o svém malém stvoření, co nosí ve vlastním těle a živí ho… Miluje ho.

Carlisle nám věřil, i když ho to rmoutilo. On to ale viděl zase z jiné strany. Soucítil s Isabellou a mrzelo ho to. Bylo mu jí líto.

Měl jsem čím dál větší pocit, že jsem je do toho neměl nikdy tahat. Byli pro Isabellu příliš dobří. Snadný cíl. A ona to věděla.

„Dobře,“ ujala se slova hlava rodiny s rozvahou. „Edwarde, všechno nám potom v klidu vysvětlíš. Ale nechtěl si první fotografii?“ zeptal se mě Carlisle. Nervy trochu povolily a já se usmál. Neodolal jsem tomu, protože první snímek Spencer je moje přání.

Zpět v pokoji Carlisle zprovoznil po chvilce ultrazvuk a zkušeně si upravil parametry.

„Isabello,“ budil ji, protože nechtěl být k pacientce a… snaše neohleduplný. Gel bude studit, a to by bylo necitlivé probuzení. Ach můj… Aspoň, že přijal její duševní stav. „Nanesu teď trochu gelu, abychom se podívali na miminko,“ šeptal jemně a se svým typickým, milým úsměvem. Doktor roku se nezapře.

Užíralo mě to, protože ona si jeho soucit nezasloužila.

Černá vdova přikývla a přitom měla zase skelné oči. To je komediantka.

Carlisle napatlal jeden velký hematom vazkou hmotou a přiložil na ni malou, bílou sondu. Já pevně držel okraj postele a zíral na monitor. Čekal jsem, až poprvé uvidím svoji dceru. Esmé mě hladila po rameni.

„A máme ho…,“ zasekl se Carlisle zmateně, když na obrazovce vyskočila chvějící se bílá skvrna.

„To je jako ono?“ zeptal se Emmett a snažil se neznít tak zklamaně.

„Ne, to není ono. Je to ona a je za… něčím,“ odpověděl jsem.

„Jak víš, že to bude ona?“ chtěla vědět Esmé.

„Instinkt… Tušení. Nedovedu to vysvětlit. Já to prostě vím.“

„Ať už to bude on nebo ona, neukáže se nám. Je to malý upír… Má svoji vlastní defenzivu už v děloze. Lidská mu nestačí a přizpůsobil se. To je úžasné… Bude to upíří blána nebo něco na té bázi.“

Kmitl jsem pohledem k Isabelle, když vzlykla. Z čokoládových očí jí tekly pomalu Niagarské vodopády.

„Já tě zabiju,“ zavrčel jsem a s napřaženýma rukama po ní z druhého konce postele skočil. Jí přetekly slzy a mně zase nervy. Už jsem to nevydržel. Byl jsem schopný ji roztrhnout v půli – udělat to, co jsem měl v první okamžik, kdy jsem ji uviděl. Rovnou bych vytáhnul Spencer ven. Byl by to rozsáhlejší císařský řez.

Zaječela a řvala i po dobu, kdy už jsem se válel po zemi v rohu místnosti, poněvadž mě Carlisle odrazil. S vibrující hrudí jsem vyskočil na nohy.

„Zavraždila s potěšením nespočet lidí, a to pomalu a mučivě. Použila dokonce i estrapádu! A když se ji chystali ve vězení popravit, dva dny předtím se se mnou vyspala, aby se tomu vyhnula. Využila mě a moji dceru jako zkurvený autogen na mříže. Několikrát se pokusila o sebevraždu. Pobodala se před Jasperem! Zničila mi dokonalý vztah a… A zabila Fabiana!“ vybuchnul jsem. Potřeboval jsem něco rozmlátit, a tak jsem fláknul paží do konferenčního stolku ze skla. Střepy a hřebíky se rozletěly na všechny strany, když proletěl vzduchem, už rozbitý. Dodělal ho náraz do boční zdi.

„Kdo je Fabian?“ zeptala se mě opatrně a tichounce Esmé. Emmett k ní šlehnul pohledem a zakroutil varovně hlavou. Nakonec jsem tu za šílence já. To ta svinská manipulátorka, která momentálně vzlykala, ale v duchu se smála tím svým odporným, skřípavým smíchem, ze mě v jejich očích udělala nepříčetného blázna.

„Fabian… Fabian byl…“ Nedokázal jsem pokračovat. Cítil jsem se jako zvíře v pasti. Pohltila mě moje soukromá, děsivá tma – mix bolesti a nenávisti. Červená mlha začala z mého zraku ustupovat, protože mi bylo do pláče. Nebyl jsem na jeho hrobě už od pohřbu. Bože, tak mi chyběl… Zemřel a já zůstal na druhé straně barikády sám.

Otočil jsem se na patě se skloněnou hlavou a šel pryč. Cestou ven jsem si ještě kopnul do vozíku s léky a prásknul za sebou dveřmi, co to nepřežily ve zdraví.

Slíbil jsem si, že už nikdy nebudu brečet a řvát kvůli člověku. No, stejně jsem běžel hluboko do lesa, tam padnul na kolena a zkroucený obličej, ochromený bolestí a vztekem, jsem si dal do dlaní.

Po tomhle už snad nikdy žádné nebudu moct věřit… Všechny budu porovnávat s ní a bát se.

Spencer bude jediná žena v mé existenci, protože mě její vlastní matka zdegenerovala a pokřivila můj pohled na svět. Nechci zase najít další Grace a ztratit ji. Navíc, žádná druhá Grace už není. Je jen jeden prototyp.

 

Esmé

Carlisle šel za Edwardem a já zůstala u Isabelly. Pochopila jsem, že ji hlídají, takže jsem seděla u její postele a nepřestávala cítit lítost k té bytosti, jejíž tělo dost jasně demonstrovalo, že trpí a umírá.

Jasper se posadil ke mně jako čestná stráž.

„Já ji zvládnu pohlídat sama,“ šeptla jsem a usmála se na něj. Přitom jsem ho pohladila po paži. Čas s mým manželem o samotě byl k nezaplacení, ale teď jsem byla zpátky u dětí a připadala si kompletní.

„Já nehlídám ji, ale tebe.“

„Mě?“

„Ano. Ty ji ještě neznáš a nečekáš jako my ostatní jen na to, až se Spencer narodí…“

„Moje vnučka se bude jmenovat Spencer?“ přerušila jsem ho s tetelením.

„Vymyslel si to Edward. Říká, že je to perfektní jméno pro malou upírku,“ přitakal.

„Edward… On… On je tak nešťastný. Ani dřív to nebylo tak, jak bych si přála, ale aspoň byl vyrovnaný a… svým způsobem spokojený. Co se mezi nimi stalo?“ chtěla jsem vědět. Co předcházelo popření zákonů našeho světa? Proč mu nenávist čišela z očí, když se na ni díval? Vážně mohla lidská bytost tak zatřást s upírem, který stovku let byl svědkem nejrůznějších zvěrstev? A nejen to… On se jí snad i bál.

„Nejlepší bude, když ti to poví Edward. Ale musíš ho nechat to říct. Protože přestože se ti bude zdát, že přehání, je to všechno pravda. Sám jsem na vlastní kůži okusil, jaká je. Ale nejvíc si to odnáší Emmett s Rose. Do nich ryje den, co den. Každý už díky ní skončil s pláčem v lese jako dneska Edward. Je jako biologická zbraň v dlouhonohém balení, co zničí všechno v okolí,“ vysvětlil mi, a pak ji probodnul pohledem. Měl v očích to samé – nenávist a pohrdání.

Podívala jsem se na ni zpět a kvůli svým dětem se snažila pochopit to a dosadit si ji do toho vzorce. No, její strhaná, zpustošená tvář potažená šedým povlakem mi to stále nedovolila.

Stiskla jsem jí jemně ruku.

„Co to děláš?“ zeptal se Jasper s mírným zděšením. Nikdo nechtěl, aby bděla.

„Potřebuju se přesvědčit, abych tu mohla pro Edwarda být. Pro vás všechny,“ zašeptala jsem a připravovala se na to, že možná uslyším něco, s čím se nedokážu plně smířit.

Isabella pootevřela víčka na škvírku a otočila hlavu na bok, aby se na mě podívala. Bylo vidět, že už se nedokáže zvednout a každý pohyb je pro ni náročný.

„Paní Cullenová… Edward je pryč?“ vydechla. To není možné, že tohle stvoření mělo takovou sílu, aby tak ovlivnila upíra.

„Nenech se zmást tím jejím vzdycháním. Před těhotenstvím neumírala. Naopak překypovala životem,“ radil mi Jasper.

„Není. A Carlisle taky ne… Isabello, vážně ses pokusila o sebevraždu?“

Zamrkala a povzdechla si. Oči se jí opět naplnily slzami a přikývla. Jasper si odfrknul.

„Proč?“

„Já vím… Je to hrozné a zasloužím si za to smažit v pekle.“

„To jsem přece neřekla. Ale proč jsi to udělala?“

„Protože to dítě nebyl plod lásky a nevěřila jsem tomu, že se nenarodí mrtvé. Ale nejdřív mě zabije… Takže jsem chtěla hlavně zachránit sebe. Přirozený, lidský pud sebezáchovy… Vím, že je to pro upíra těžko pochopitelné. Jenže když poprvé kopnulo, už mi bylo jedno, co bude se mnou. Od té doby jsem se o nic nepokusila a snažím se věřit tomu, že Edward udělá všechno, co bude v jeho silách, aby naše dítě žilo.“ Polkla a malátně zvedla ruku, aby si otřela slzy.

„Esmé, nesmíš jí to věřit,“ našeptával mi Jasper jako andělíček na mém rameni. No, když jsem se dívala do její tváře zbrázděné smutkem, viděla jsem sama sebe kdysi dávno.V době, kdy jsem i já mohla plakat lidské slzy a bála se o své dítě. Jasperovy rady tak šly jedním uchem tam a druhým ven.

„A ty vraždy?“

„Je mi úplně jedno, co jste… Ale doufala jsem, že aspoň v domě upírů se na mě nebude nikdo dívat s opovržením. Taková jsem se narodila a věřte mi, že jsem tisíckrát chtěla změnit to, co jsem, ale… Vy to snad můžete změnit? Můžete definitivně přestat toužit po lidské krvi?“

Sklopila jsem oči, protože mě prokoukla. A já se teď styděla za to, že tu moralizujeme, když jsme sami vraždili a krmili se na lidech.

Nebylo to sice z její strany správné a už vůbec ne přirozené – ona není upír – ale nemám nejmenší právo na to ji soudit.

„Lituješ toho?“ Napjala jsem se, měřila si její zornice a poslouchala srdce. Jsme chodící detektory lži. Poznám, jestli mi bude lhát do očí. To EKG vypnul Carlisle, než odešel, ale nepochopila jsem, proč vůbec bylo zapnuté.

„Každý den svého života,“ odpověděla pravdivě a bez zaváhaní. Iracionálně se mi trochu ulevilo. Svědomí je důležité. Kde je svědomí, tam se dá stavět.

„Ty jsi trapná,“ zasyčel na ni Jasper, znechucený. Isabella k němu stočila uslzený zrak.

„Jaspere, je mi tak moc líto, co jsem ti udělala. Měla jsem problém a tebe do toho zatáhla…“

„A teď mě do toho taháš znovu, když mě využíváš jako rekvizitu v komedii pro moji matku,“ odsekl chladně.

Byla jsem mezi mlýnskými kameny. Ženou, co umírala, neměla tu žádné zastání a neuvidí vyrůstat svoji dceru a mezi vlastními dětmi, které pro mě byly ty nejjasnější hvězdy na nebi a zemřela bych pro ně. Ale nedokázala jsem se obrátit k Isabelle zády. Celou věčnost si snažíme udržet naši lidskost a kdybych to udělala, bylo by to její zatracení.

Navíc… Přivede na svět moji vnučku. To z ní taky dělá rodinu.

„Esmé,“ oslovila mě Isabella a já jí zase začala věnovat svoji plnou pozornost. Našla si moji ruku a pevně ji stiskla. Opanovala mě výheň z jejího těla a zůstala jsem jako přikovaná. „Slibte mi, že se postaráte o moje dítě. Já ho nikdy neuvidím… Nikdy si ho nepochovám… Nepolíbím na čelo… Ale slibte mi, že někdo ano, protože teprve potom budu moct klidně zemřít.“ Jako kdybych byla v hydraulickém lisu… Ona a všichni okolo pořád mačkali páčku a tlačili na pilu, přestože byl už tlak moc velký.

„Slibuji,“ hlesla jsem a ona znovu vzlykla. Drtilo mi to srdce.

„Děkuju. Sice bych dala všechno za to, abych ho viděla vyrůstat, ale nejdůležitější je, že bude mít skvělou rodinu a tátu… Taky babičku,“ dodala a já se usmála, když mě tak nazvala. Vstala jsem a vzala z vozíku ubrousky, abych jí setřela slzy. Přitom se mi v hlavě rozvíjel plán…

„Esmé, v žádném případě!“ chtěl mi to zatrhnout Jasper potom, co na něj dopadla moje prudká změna emocí. Došlo mu, co chystám.

Vstal taky a stoupnul si před Isabellu, kde dělal zátaras, jako kdybych se ji snad chystala proměnit teď a tady. Nehledě na to, že bych to nikdy nedokázala, a i tak je ještě pořád těhotná.

„Každý si zaslouží druhou šanci! Sám víš, jaké to je ji dostat. A podívej se, jak si ji využil! Jsi šťastný. Máš rodinu a Alici.“

„Jenže já jsem upír. Ona by jím teprve byla. Měli bychom v domě sadistického psychopata bez špetky svědomí! Z lokální katastrofy by byla světová!“

„Vždyť by s námi nemusela žít. Ale měla by šanci vidět vyrůstat svoji dceru. Já jsem to štěstí neměla. Vím, jaké to je.“

Naši hlasitou výměnu názoru přerušila Isabella. Bolestně totiž zasténala.

Mihla jsem se k ní a odkryla vlnící se břicho. Upír chce ven? Přirozeně mě napadlo, jestli se nehodlá z ní prokousat. Hlavně potom, když jsem slyšela, jak se uvnitř hýbe.

„Zavolej na Carlislea a Edwarda,“ nakázala jsem Jasperovi a chytila Isabellu za ruku. „A rychle!“

„Myslím, že nemám ještě pár dnů… Je to tady.“

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hippokratova přísaha - 19. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
17.04.2013 [13:54]

Danka2830 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.04.2013 [22:41]

BellaSetTak Edwardův výbuch přijít musel. Takže to mě tolik nepřekvapilo. Ale Esme? Ta mrcha jde po Esme? Oh god, doufám, že Isabelle dojdou nervy a řekne něco, co Esme přesvědčí, že nemá mít soucit, i když ta ho bude mít i kdyby šlo bůhví o koho. Emoticon
Musím dál... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Inoma
17.03.2013 [22:05]

InomaS každým slovem, který jsem přečetla v té Esméini části jsem měla pocit, že se udusím. Bože, chudák Esmé. Tohle se jí určitě ještě vymstí...
Edwardův výbuch byl... no, prostě jsem si řekla - konečně to je tady. Protoře ono to někdy muselo přijít, ale bohužel se to stalo v tu nejménně vhodnou dobu.
Vážně se už utěšuju jen tím, že ten porod bude hodně bolet... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.03.2013 [18:15]

SabiennaTo nee, ona fakt obelstila Esmé? Emoticon Emoticon Jaktože nedá na svoje upíří potomky? Emoticon Však oni moc dobře vědí o čem to mluví Emoticon Ach jo.. tohle se mi vůbec nelíbí Emoticon A Isabella je... fakt... Emoticon Emoticon Emoticon Tohle bude průser ty jo Emoticon
Jdu dál, je to tak příšerně zajímavý a napínavý - ovšemže Emoticon Super! Emoticon Emoticon Emoticon

28.02.2013 [19:38]

Kachna13Mě ta Isabella tak nehorázně sere Emoticon
Esmé bych nafackovala, aby se vzpamatovala a přestala jí litovat Emoticon
Hned jdu na další kapitolu, nemůžu se dočkat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.02.2013 [19:18]

MaryAngelNo ja žasnem. Som šokovanejšia viac a viac. Kto je Fabián? To vážne? Bella nemá žiadne reakcie, ktoré by ju pri klamstve odhalili a tak nám trochu napovedali. Dočerta, už si normálne myslím, že je to nejaký ufon. Emoticon
Ale nie, bravúrne. Nemám slov. Ona síce nie je žiadne krehké kvieťa, napriek tomu dostáva Edwarda do úplnej laty, ako v Twilight... Kks, jediné, čo ma desí je ten nemenný cit Edwarda k nej - no to sa nám ešte pekne zavarí...
Si majster v napínavých koncoch! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.02.2013 [22:02]

Veubellapáni, Isabella je fakt asi dobrá herečka Emoticon
krásná kapitola, jako vždy Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. matony
25.02.2013 [15:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. BellaEdward
24.02.2013 [21:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27. Nikki
24.02.2013 [20:43]

néééé, jen ať Esmé Isabellu nepřemění! To nevím, jestli bych to zvládla Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!