Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Halloween ve Forks - Epilog

Halloween ve Forks - EpilogTak a přináším Vám slíbený Epilog, který jsem nazvala USMIŘOVÁNÍ. Je napsaný z pohledu Emmetta a Rosalie. A tímto opravdu posledním dílem se Halloween ve Forks s Vámi loučí a děkuje za krásné komentáře.

Emmettův pohled:
   Byl jsem docela nervózní, po té eskapádě na halloweenské party na mě byli všichni naštvaní. Esme měla snad nekonečně dlouhou přednášku o strašení lidí na veřejnosti a dokonce večer zavolala Charliemu, aby se mu omluvila za mé chování jako správný rodič. Nechápal jsem k čemu to bude, Charlie to vzal sportovně. Bella tu zůstala přes noc, když se s Edwardem vrátila domů už v rozverné náladě bez hádek a všichni ji drželi ode mě co nejdál, aby se to neopakovalo. Já za to nemůžu, že je s ní největší sranda, protože je člověk... Jak předpokládám, tak Edward mi vymýšlí pomstu za ten večer, i když ho od toho Bella odrazovala, mohl by chtít nový souboj, to tady dlouho nebylo. Ale já vlastně musel myslet na něco jiného, chtěl jsem si dneska usmířit Rose... Ta jediná se na mě zlobila kvůli něčemu jinýmu než kvůli včerejšímu útěku.
   Vydal jsem se k jeepu a nasedl jsem do něj. Rozjel jsem se větší rychlostí přímo do Forks do květinářství, kde jsem vyzvedl růže. Byly opravdu krásné, přesně stvořené pro Rosalii. Snad se jí budou líbit a neomlátí mi je rovnou o hlavu. Když jsem je měl v autě, vydal jsem se zpátky domů. Sebral jsem růže z auta a rozeběhl se do lesa na jednu mýtinu, kterou jsme společně kdysi udělali. Položil jsem je do vázy, kterou jsem si přinesl předtím a vydal se na lov. Rosalie má nejradši jeleny. Ulovil jsem jednoho a místo toho, abych ho vysál na místě, naplnil jsem jeho krví láhev od šampaňského, které jsem předtím vylil do kanálu. Nechápu, jak to ty lidi můžou pít, takovej hnusnej blaf... Vrátil jsem se i s ní na mýtinu, tam jsem ji položil do nádoby s teplou vodou, aby se krev nesrazila a rozhlédl se kolem. Všiml jsem si jednoho stromu, kam se dalo něco ukrýt a ihned jsem toho využil. Vložil jsem tam krabičku s řetízkem a druhou krabičku s prstýnkem jsem si schoval do kapsy. Tu jí dám až potom. Podíval jsem se po mýtině ještě jednou a ujistil jsem se, že je vše připravené. Bylo.
   Cesta domů mi zabrala pár minut, byla rozhodně kratší než ta příprava a ihned jsem si to zamířil za Alicí.
„Alice?"zavolal jsem na ni.
„Ano, bratříčku?"zeptala se vedle mě Alice s úsměvem.
„Moc dobře víš, o co tě chci požádat. Uděláš to pro mě? Prosím?"požádal jsem ji, protože jsem věděl, že díky vizím už mé plány zná.
„Tak za to, že ses mi včera omluvil a že jsi Belle nic neudělal, tak ti pomůžu."mrkla na mě s úsměvem.
„Díky, Alice."odpověděl jsem jí. Moc dobře jsem věděl, že jí nesmim říct Prcku, protože bych jí jen odradil od pomoci, což jsem nechtěl. Potřebuju její pomoc...

Rosaliin pohled:
   Seděla jsem u sebe v pokoji a odolával jsem touze najít Emmetta, koneckonců jsem na něj stále naštvaná a nesmím v tom polevit. Ví moc dobře, jak nesnáším, když si na mě hraje. To líčení jsem byla ochotná překousnout, to jsem vážně nečekala, ale to spodní prádlo! Zrovna moje nová tanga, která jsem si chtěla vzít na večer s podvazky a s korzetem. Tak krásná sada jen pro mě a pro něj, a on musí těma svýma volovinama takhle zkazit moje plány. Když se v noci vrátil od Charlieho, tak mi je dokonce i vrátil. Byly vytahané, guma v nich plandala a nedaly se spravit. Vím, že Alice nemá ráda, když něco nosíme dvakrát a tohle bych si po něm rozhodně už na sebe nevzala, ale na mně by stejně nepřežily noc a byly by aspoň vhodně využité. A místo toho byly využité jen k blbostem a jeho pohodlí. Vařila by se ve mně krev, kdyby mohla. Ten večer na party jsem měla co dělat, abych mu pod jeho pohledem nepodlehla. Moc dobře ví, co na mě platí a snažil se, ale když se zatvrdím, tak nemá šanci. Dokážu být tvrdohlavější než Edward s Bellou dohromady. A už jsem znovu u Belly, co je na ní hezčího než na mně? Proč si vybral Edward ji a ne mě? Já bych si stejně potom vybrala Emmetta, ale i tak Edward byl jediný, kdo mě, kdy odmítl. A to mě štve, neuvěřitelně moc mě to štve.
„Rosalie?"vyrušila mě z úvah Alice.
„Co je?"vyštěkla jsem na ni. „Promiň, jsem trošku podrážděná."pokrčila jsem rameny.
„To je dobrý, docela tě chápu. Co kdybychom si udělaly zkrášlovací odpoledne?"navrhla mi vesele.
„To je dobrý nápad, potřebuju se odreagovat nebo se tady z toho zcvoknu."usmála jsem se na ni a už jsme společně šly nahoru k ní do ložnice.
„Sedni si."usmála se na mě Alice a já si poslušně sedla do křesla, které měla připravené v koupelně. „Nejdřív zkrášlím ještě víc tebe."oznámila mi vesele a já se uvolnila. Začala kolem mě poletovat a líčit. Něco mi nanášela na obličej - stíny, řasenka, pudr, rtěnka a ještě další věci. Pak se mi vrhla na vlasy, nanesla mi na ně masku a po chvíli mi je dala do natáček. Za pár minut už mi spadaly dolů v dlouhých loknách, které se mi jemně kroutily kolem tváře. Zachytila mi je a pár pramenů mi sepnula sponkou na hlavě.
„A ještě šaty."usmála se na mě zářivě Alice a podala mi krásné rudé šaty, které jsem si poslušně oblékla. Postavila jsem se před zrcadlo a usmála se. Jako celek mi to slušelo opravdu nad míru, bylo to ještě lepší než normálně. Alice je kouzelnice.
„Díky, Alice, vypadá to úžasně a celkově jsi mi zvedla náladu."usmála jsem se na ni spokojeně.
„Já vím. Ale teď ti musím zavázat oči, mám pro tebe překvapení."zářivě se na mě usmála a skočila mi za záda. Vytáhla šátek a dala mi ho opatrně na oči.
„Hej! Alice! Co to děláš?"zavrčela jsem.
„Budeš mi děkovat. Uvidíš."zasmála se mi do ucha a táhla mě z koupelny. Někdo mě vzal do náruče a už jsme běželi lesem. Podle vůně to byl Emmett, toho bych poznala kdekoliv.
„Emmette, okamžitě mě pusť dolů. Právě mi zmizela dobrá nálada, kterou jsem měla díky Alici."zavrčela jsem na něj a snažila se mu vytrhnout, ale držel mě silně.
„Nepustím, už tam budeme."zasmál se mi do ucha. Za tohle Alici roztrhnu jako hada! A nejenom ji, i Emmetta!
Najednou se zastavil, položil mě na zem a opatrně mi sundal šátek z očí. Stáli jsme na naší mýtině. Uprostřed na pařezu stála váza s růžemi a vedle ní byla položená nějaká láhev. Měsíční světlo na mýtinu jasně zářilo a naše kůže se jemně třpytila.
„Emmette, co to má znamenat?"zeptala jsem se ho ještě naštvaně, nemohla jsem dovolit mu poznat, že mě mile překvapil.
„Takový malý překvapení."usmál se a já mu už málem odpustila. Tolik se tím úsměvem podobá Henrymu Very. Vedl mě od růží k nějakému stromu, ze kterého se linula jeho vůně víc než z jiných míst na této mýtině.
„Šáhni si tam."usmál se a očima mě i žádal, to není fér, že má nade mnou takovou moc, aniž by to plně věděl. Musím být tvrdá, nesmí si se mnou jen tak hrát.
„Ne."řekla jsem mu prostě a založila jsem si ruce na hrudi.
Jsem na něj naštvaná, jsem na něj naštvaná! Opakovala jsem si v hlavě a musela se hodně přemáhat, aby mi to vydrželo.
„No tak, Lásko. Nic ti tu ruku tam neukousne, já tam nejsem."mrkl na mě rozverně.
Nesmím polevit, nesmím polevit! Opakovala jsem si tentokrát. Ruce jsem si nechala založené na hrudi, jak byly a nahodila jsem si na obličej tvrdou masku, i když mi je jasné, že prokoukl, jak se cítím.
„Rosalie, prosím!"zaskučel. Trhalo mi to mé mrtvé srdce, ale když jsem si vzpomněla na ta tanga, zatmělo se mi zuřivostí před očima. Proto jsem jen záporně zavrtěla hlavou, má co napravovat, já mu to ulehčovat nebudu.
„Dobře!"rezignoval a šáhnul tam sám. Vytáhl sametovou krabičku a podával mi jí s prosícím pohledem. Ten pohled mě donutil si ji od něj vzít. Držela jsem ji v rukou a chvíli ho tak škádlila. Sice jsem byla zvědavá, jak si to chce všechno vyžehlit, ale nepotrápit ho za to nedokážu. Nervózně vedle mě přešlapoval a díval se na mě. Nedokázala jsem dlouho vzdorovat a otevřela jsem krabičku. V ní na sametu ležel zlatý řetízek s diamantovým srdcem, ve kterém byly vyryty iniciály R + E. Nevěřícně jsem se na něj podívala a on se zářivě usmíval, když viděl mé překvapení. Vzal mi ho z rukou a zapnul mi ho za krkem. Srdce mi lehce sklouzlo do výstřihu.
„Moc ti to sluší."zašeptal mi do ucha.
„Já vím, Alice si dala záležet."řekla jsem jednoduše bez emocí, nemůžu mu ukázat, že jsem mu už trochu odpustila. Musí být taky ještě v nejistotě.
„Taky jsem jí o to žádal, chtěl jsem, abys byla šťastná a krásná."zašeptal, když mě obcházel.
„Proč?"zeptala jsem se. Krásná jsem koneckonců vždycky, šťastná jsem většinou taky, když mi nedělá naschvály a nemusím moc vidět a cítit Bellu.
„Protože Rosalie Lilien Haleová Cullenová tě miluju víc než svou existenci, víc než své vtípky a chci tě stále dělat šťastnou. Vezmeš si mě znovu, prosím?"vyznal se mi a vytáhl malou krabičku. Dobře, teď už se na něj nedokážu zlobit, teď už to nejde.
„Emmette Cullene, ty moc dobře víš, co na mě platí, že? Ale ano, vezmu si tě, znovu."usmála jsem se na něj.
Usmál se na mě jako odpověď a otevřel krabičku. V ní byl zlatý prstýnek s rudým kamínkem, který mi ladil se šaty. Byl krásný, ale ne jako já. Navlékl mi ho a políbil mě. Ráno bych ho ještě odstrčila, i když bych se musela hodně přemáhat, chybělo mi to. Nelíbali jsme se den a moc mi to chybělo. Když mě přestal líbat, otočil se k láhvi a chtěl ji otevřít.
„Emmette, víš dobře, že šampaňský vážně nemusím, když tu nejsou kolem lidi. Je to strašný blaf."chtěla jsem ho zarazit.
„Vím to moc dobře."mrkl na mě a láhev otevřel. Okamžitě se z ní vyvalilo lákavé aroma jelení krve. Nalil nám dvě skleničky a jednu mi podal. Ťukli jsme si a ihned jsme tu životadárnou tekutinu vypili. Když byla celá láhev pryč, chytla jsem ho za ruku a přitáhla ho k sobě. Už jsem nedokázala myslet na nic jiného, než na toho roztomilého upíra přede mnou a tu touhu po něm. Začala jsem ho líbat a v tu chvíli mi bylo i jedno, že budu mít rozpatlaný make-up po obličeji.
Byli jsme jen my dva...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Halloween ve Forks - Epilog:

 1
30.03.2013 [21:53]

Rosel Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon !!!YES!!!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!