Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Halloween ve Forks - 5. část

13.04.2009 (18:11) • Soren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2918×

   Když jsem se vrátil, přípravy byly v plném proudu. Edward s Jazzem se nudili dole, což znamená, že holky jsou v koupelně a líčí se. Normálka.
„Jak dlouho už tam jsou?"zeptal jsem se jich.
„Asi hodinu a nechtějí mi v myšlenkách ukázat Bellu."odpověděl mi rozmrzele Edward.
„Rose je ještě na pátym stupni?"zeptal jsem se, i když mi odpověď byla jasná.
„Jo. Furt zuří, ale teď se aspoň vyřádí s Alicí na Belle."odpověděl mi Jasper. Očividně to z ní dost cítí. Edward si povzdechl.
„Jazzi, co mi helpnout a na večer ji zklidnit? Prosíím."zaprosil jsem i očima.
„Uvidíme, co se bude dát dělat."mrknul na mě. Super, ještě to nezavrhl.
„Nechcete si jít zahrát na válku Severu proti Jihu? Tvá uniforma se potřebuje provětrat, Jazzi."nevinně jsem se zeptal. Kdyby byl Jasper člověk, brunátněl by.
„Víš, že ani ne?"odpověděl mi Edward a mrštil po mně polštářem.
„Ha! Polštářová bitva!"zavýskl jsem a hodil dalším polštářem po Jasperovi. Po chvíli jsme byli všichni tři od peří a váleli jsme se po sobě na podlaze.
„Emmette!"okřikla mě Esme scházející po schodech s plány v rukou, které jí spadly na zem po zásahu polštářem.
Kruci!
„To já ne, mami. To Edward."zkusil jsem se vymluvit.
„To ti tak budu věřit. Okamžitě to tu ukliď! Hned!"zavelela a já měl o novou zábavu postaráno. Kluci se mi smáli, když mě pozorovali při úklidu, jak peří lítá tam a sem a drží se mi ve vlasech. Ale po pár minutách se mi podařilo sebrat všechno peří, co jsme vysypali a obešel jsem sedačku. Schválně jsem myslel na něco jiného, než chci udělat, aby to Edward neprokouknul a vysypal jsem jim to peří na hlavu. Edward to na poslední chvíli v mé hlavě zachytil a uhnul mi, takže všechno peří skončilo na Jasperovi. Teď jsem se musel smát já.
„Emmette!"zakřičela za mnou Esme.
„No jo, no jo, vždyť uklízím."odvětil jsem jí.
„To právě vidím!"řekla mi naštvaně a stála nade mnou jako policajt, než jsem i to poslední pírko nevyhodil.
„Hotovo."usmál jsem se na ni, když jsem ho vyhodil a ona se na mě spokojeně usmála.
„Tak to má být."řekla, když odcházela zpátky nahoru.
„Tak co teď?"zeptal jsem se bratrů.
„Teď bude módní přehlídka!"zavolala ze shora nadšeně Alice.
Usadili jsme se na sedačku a čekali, co se bude dít. Po chvíli scházela rudá Bella. Vypadala vážně hrozivě, jen kdyby nebyla rudá jako rajče.
„Bello, tu krev máš mít jenom na puse, ne v obličeji."houkl jsem na ní.
„Emmette, ani ta jí neubírá na půvabu, ba naopak."usmál se Edward a přitáhl si ji k sobě.
Po pár minutách sešla dolů Rosalie. Šaty jí neuvěřitelně slušely, měl jsem co dělat, aby na ní taky i zůstaly. Edward se jen uchechtnul, když slyšel mé dilema v hlavě.
„Rose, vypadáš nádherně."vydechl jsem.
„Jako vždycky."usmála se.
„Ne, dneska jsi ještě krásnější."vysekl jsem jí poklonu. Jen se usmála, ale sedla si dál ode mě do křesla.
Pak sešla dolů Alice ve svých zelených šatech, ve kterých vypadala jako lovkyně.
„Malý lovec."nedovolil jsem si nepoznamenat s úsměvem.
„Co je malý, to je hezký."usmál se na ni Jasper a políbil ji. Alice se na mě vítězně usmála a já jen rezignoval.
„Tak kluci, oblíkat."zavelela nám Alice. Edwarda ihned odtáhla od Belly, Jaspera vytáhla z gauče a na mě vrhla vražedný pohled. Dneska si jí nikdo nedovolil odporovat. Všichni tři jsme se proto neochotně vydali nahoru ke skříním. Nasoukal jsem se do své medvědí kůže a kluci do svých normálních oblečků v krátkém čase dvou minut. Nechápu, co těm holkám mohlo tak dlouho trvat.
„Ani já ne, ale znáš Alici."pokrčil Edward rameny nad mou myšlenkou a já zakroutil hlavou. Sešli jsme dolů a připojili se ke svým drahým polovičkám. Rose vzala mé vodítko a krutě se usmála. Už jen čekám, kdy vytáhne bičík.
„Fajn, na místě vás dodělám."usmála se Alice a vydali jsme se k autům. Po delším rozhodováním jsme si vzali můj jeep. Rose řídila, Jasper si sednul na sedadlo spolujezdce a Edward s Bellou a s Alicí se usadili na zadním sedadle. Já si v kůži vylezl na korbu, kde jsem se opřel o světla. Vyjeli jsme do Forks. Vítr mi příjemně šlehal do obličeje, ale mně to nevadilo, bylo mi to příjemné. Tomu pocitu se jen tak něco nevyrovná, dobře, běh a hrátky s medvědy možná, hmm, tak určitě. Dojeli jsme ke škole, a jakmile Rose zastavila, Alice se na nás všechny vrhla. Všem namalovala k puse červenou pramínek od krve, aby podtrhla naši podstatu. Když nás konečně propustila, vylezli jsme z auta a rozestavěli jsme se. Já na čtyřech s Rose jsme stáli vepředu, Edward s Bellou se postavili za nás a voj uzavírala Alice s Jasperem.
„Jdeme!"zavelela Alice a já vyšel. Po čtyřech se blbě chodí, ale já jsem šikovný upír a zvládám to.
Vešli jsme do tělocvičny a všichni na nás zírali, pro změnu. Už by si mohli najít jinou zábavu. Ale na druhou stranu bych si přál číst jejich myšlenky, ale jen teďka.
„Cullenovi. Dneska vypadaj obzvlášť hrozivě. I Bella. Vypadá jako jedna z nich."povzdechl si Mike. Edward zavrčel, asi si Mike pomyslel něco dalšího, co se mu moc nelíbilo. Co to asi mohlo být? No jasně, pomyslel na Bellu...
Lidi se rozestupovali, aby nám uvolnili místo a ti nejmladší se snažili utéct co nejdál. Hm, asi se nás fakt báli.
„Vidíš? To měla být tvá první reakce na mě."řekl Edward Belle.
„Vidím, ale tehdy jste nevypadali takhle, takže jsem se nemohla bát jako oni."usmála se Bella. To neměla říkat. Zavrčel jsem jako medvěd, kterého jsem koneckonců dneska hrál, a většina osazenstva nadskočila a ještě rychleji se od nás lidi vzdalovali.
„Tebe se musí bát každý, co Emme?"konstatovala Bella.
„Všichni si myslí, že máme živého medvěda."zasmál se Edward.
„Okamžitě s tím medvědem odejděte!"zařval na nás vystrašený ředitel.
„S jakým medvědem?"zeptala se sladce má Rose. Lehce jsem zavrčel, když jsem viděl reakci ředitele. Vím, že po Rose musí slintat každý chlap, ale tenhle budižkničemu by fakt nemusel.
„S tímhle medvědem!"zařval znovu a ukázal na mě. Co mu zpřerážet tu jeho ruku? Škoda, že by ostatní potom neskákali radostí tak jako já.
„Ale pane řediteli, to není pravý medvěd."řekl mu Edward smířlivým hlasem.
„A co to tedy je?"zavrčel. Měl by se víc snažit, to vrčení mu moc nejde, možná bych mu měl dát lekce vrčení. Edward měl co dělat, aby nevyprskl smíchy nad mými myšlenkami.
„Spíš kdo. Je to náš bratr Emmett."usmála se zářivě Alice.
„Emmette, jestli jste to vy, sundejte si tu masku, ať vás vidím."rozkázal mi. Zavrčel jsem, ředitel nadskočil leknutím smíšeným se strachem a chtěl pokračovat v obviňování. Já se neočekávaně postavil vzpřímeně a sundal jsem si medvědí hlavu. Vykoukl jsem z pod ní a nevinně se usmál.
„Dobrý večer, pane řediteli."pozdravil jsem slušně a sledoval jsem jeho reakci. Vystrašený obličej nahradil obličej naštvaný a po zapůsobení Jaspera ho nahradil klidnější výraz. Škoda, mohl jsem si vyzkoušet, jaké to je být po škole. Edward už znovu držel pevně semknuté rty v lince, aby nevybuchl smíchy, nevinně jsem na něj mrkl.
„Snad jsem vás nevylekal, trošku jsem se vžil do role."nevinný úsměv mě neopustil, když jsem pokrčil rameny.
„Máte velmi dobrou masku. S tím vrčením jste opravdu vypadal jako medvěd. Mladší žáci si dokonce stěžovali, že tu pobíhá medvěd. Pokračujte v zábavě."řekl a odkráčel si to někam jinam. Škoda, že má představa o zábavě je trošku jiná než ta jeho. Takovej pravej grizzly by se mu tady asi fakt nelíbil.
„Obávám se, že to by se mu tady opravdu nelíbilo."usmál se Edward nad tou myšlenkou. Škoda...
Nasadil jsem si zpátky masku a poklonil se před Rose.
„Smím požádat o tanec, krásná upírko?" Chtěl jsem sice říct panno, ale za to by mě spíš zabila. Edward se snažil opět nesmát a radši žádal o tanec Bellu. Alice s Jasperem už tancovali a Edward na parket táhnul Bellu.
„S medvědem jsem ještě netančila, musím to vyzkoušet."usmála se a já ji táhl na parket. „I když si to s pravým budu muset vyzkoušet jindy."
„Jestli chceš, budu stejně zuřivý, ale to pak doufám, že máš něco na převlečení."usmál jsem se nad tou představou.
„Myslím, že to nechám na později."ušklíbla se a já se zas musel krotit.
Parket byl celý náš. Nikdo se nám nemohl rovnat a ani nechtěl. Každý z nás si vychutnával přítomnost toho druhého s naší přirozeností, jež byla všem na očích. Večer pomalu plynul, když odbila na hodinách půlnoc.
„Doba, kdy mrtví vycházejí z hrobů."zasmál jsem se ďábelským smíchem.
„Tak ty si tam jdi zas zalízt, mrtvolo."sjela mě Alice a plácla si s Rose a i s Bellou. To se proti mně spikly všechny?
„Tak já jdu, ale beru si s sebou svou oběť!"křikl jsem a přehoupl si Rose přes rameno.
„Okamžitě mě pusť na zem!"odříkala mi každé slovo zřetelně.
Chtěl jsem se dát na útěk, když si na pódiu odkašlal ředitel, na odpověď jsem zavrčel, až pár lidí znovu nadskočilo. To se mi líbí, Rose se mi na rameni vzpouzela, mlátila, kopala a syčela. Byla fakt roztomilá. Položil jsem ji na zem a doufal jsem, že ji Jasper zklidní. Věnovala mi vražedný pohled a dusila v sobě vztek.
„Já nejsem Jane."řekla mi po chvíli.
„No a? Já nejsem King kong nebo Alec, ale Méďa Béďa."mrkl jsem na ni a všichni okolo se začali smát.

Autor: Soren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Halloween ve Forks - 5. část: