Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 27. kapitola

Glamour - 27. kapitolaCo k téhle kapitole říct? Snad jen, že Bella s Edwardem si užijí svůj den, který si oba zaslouží. :-) Příjemné čtení přejí Mmoník a Irmička1.

Zhluboka jsem se nadechla, že začnu křičet o pomoc. Něco mě ale zadrželo. Ruka z mých očí zmizela a přede mnou stála Alice a radostně se usmívala.

„Zbláznila ses?!“ vypískla jsem ještě v šoku. „Takhle mě už nikdy neděs!“ upozornila jsem ji stále ještě zadýchaným hlasem.

„Promiň,“ usmála se ještě zářivěji a já konečně popadla dech.

„Co tu vlastně...?“ zarazila jsem se, když jsem vedle sebe zahlédla Rose. Byly tu obě. Zmateně jsem zamrkala a opět se podívala na svou kamarádku.

„Kdy jsi přijela?“ ptala jsem se, zatímco ona mě kamarádsky objala. Neříkala, že by měla v plánu za námi přijet.

„V noci. Ale teď není čas na otázky. Musíme si pospíšit.“ Radostně si poskočila a došla k toaletnímu stolku, který tam byl… ani jsem nevěděla od kdy, ale řekla bych, že tu předtím určitě nebyl.

„Kde se tu vzal ten stolek? A s čím si musíme pospíšit?“ kladla jsem další všetečné otázky, za které jsem si vysloužila jen Alicin úšklebek. Rose mě chytila za ramena a strkala mě před sebou k tomu stolku, kde mě potom zatlačila do židle.

„Bello, neboj. Všechno se včas dozvíš. Teď se uklidni, opři se a vychutnej si obskakování, kterým tě s Rose obdaříme,“ povídala mi skrz zrcadlo, a když to dořekla, vrazila mi do ruky hroznové víno, abych si něčím zacpala pusu.

Nakonec jsem to s vyzvídáním vzdala a vzala si jednu kuličku do pusy. Každá si vzala jednu mou ruku a začaly mi dělat manikúru. Alice vyzvídala, jaký byl včerejší koncert. A to bylo něco pro mě. Živě jsem jí všechno popisovala, až mě několikrát upozornila, abych negestikulovala rukama, že je ještě pořád potřebuje. Vesele jsme si štěbetaly a dokonce i Rose se zapojovala do našeho rozhovoru. Stále jsem nevěděla, co se děje a obě tajemně mlčely, i když jsem je ukrutně prosila, aby mi to řekly. Potom se vrhly na pedikúru, u které jsem se nasmála, protože mě to neskutečně lechtalo. To ty jejich studené ruce. Holky odváděly mou pozornost od dění vyprávěním dalších a dalších historek. Kolikrát jsem si říkala, že toho za svůj život stihly tak hodně, že to snad ani nebylo možný. Když skončily, Alice mi po chvilce začala jezdit štětečkem po tváři. Nanášela stíny, řasenku, tvářenku, tužku. A Rose? Tak ta si hrála s mými vlasy. První pramínky nakulmovala a pak z toho udělala elegantní drdol.

Byly čtyři hodiny odpoledne, když Alice najednou zmizela z pokoje. V místnosti jsem zůstala jen s Rose. Přátelsky se na mě usmívala a já nevěděla, která bije.

„Řekneš mi konečně, co se to děje?“ zeptala jsem se jí a přála si, aby mi konečně odpověděla. Ale to se nestalo. Zakývala ze strany na stranu a já si zklamaně povzdechla. Byla jsem napnutá jak kšandy. Bylo mi jasné, že to musí být nějaká větší událost, když mě takhle vyparádily. Jenže jaká? Divadlo? Nebo snad opera?

Když se Alice vrátila, nesla sebou velký černý vak. Zmateně jsem ji pozorovala, jak s ním přešla před sedačku, na které jsme se momentálně s Rose rozvalovaly.

„Víš, jak jsi mi říkala, že pokud se ti paměť nevrátí, tak to jediný, čeho budeš litovat, je, že si nepamatuješ svatbu s mým bratrem?“ zeptala se tajemně se zcela vážným pohledem. Přikývla jsem, ale pořád jsem nevěděla, kam tím míří. Alice se na mě usmála a zvedla vak do výšky.

„Tak tohle je můj dárek pro tebe, sestřičko,“ řekla a rozepnula zip na vaku, ze kterého vytáhla překrásné bílé svatební šaty.

Doslova mi to vyrazilo dech. Otevírala jsem pusu, ale žádná slova z ní nevycházela. Úžasem jsem zapomněla mluvit. Přicupitala jsem k té malé kuplířce a velmi opatrně sáhla na své svatební šaty. Měla jsem strach, aby náhodou nezmizely.

„Den, kdy člověk říká ano své životní lásce, by si měl pamatovat. A tak jsme si řekli, že vám připravíme náhradní,“ pronesla zasněně Rosalie. Říkala to s takovou jemností, která mi vehnala slzy do očí. Nikdo pro mě nikdy neudělal nic tak krásného.

„Svatba?“ ptala jsem se stále ještě překvapeně.

„Slyšela jsi dobře. Budeš se vdávat,“ zajásala Alice a já se na ni usmála. Objala jsem ji a cítila, jak se mi slzy tlačí ven.

„Žádné slzy!“ rozkázala mi. Zaklonila jsem hlavu a párkrát zlehka zamrkala, abych je zahnala.

„Ale co když si mě Edward nebude chtít podruhé vzít?“ ptala jsem se s obavami, zatímco mě Alice štelovala do šatny, kde mi podala saténové spodní prádlo vybrané speciálně pro svatební noc.

„Můj bratr by do toho šel, i kdyby to mělo být potřetí. Miluje tě,“ zasmála se a já s ní. Bylo hezké slyšet to i od někoho jiného.

„Tak šup, šup. Oblékat,“ popoháněla mě.

Zvedla jsem ruce a ona mi ty šaty přetáhla přes hlavu. Stoupla si za mě a začala upravovat nedostatky. Rose donesla krásné bíle boty na vysokém podpatku a nechala, ať si je obuju. Udělala jsem tak a s úsměvem na tváři jsem se na ně podívala. Alice mě vzala za ruku a dovedla mě k zrcadlu, které bylo zavěšeno na zdi.

Viděla jsem usměvavou mladou ženu v krásných bílých šatech. Šaty byly na jedno rameno a zdobené stříbrnými ozdobami s velkým béžovým kamenem. Vlasy byly zapletené na bok do krásného drdolu a líčení vypadalo tak decentně a přitom tak krásně. Hnědé oční stíny, načervenalá tvářenka s červenou rtěnkou na rty.

„Tak co?“ zeptaly se nedočkavě.

„Dokonalé. Jste úžasné,“ pyšně jsem se na ně podívala a obě s velkou radostí objala.

***

Pohled Edward

Všichni byli nadšeni z jejich nápadu a já s nimi. Těšil jsem se, že konečně bude má žena. Ale dobře jsem věděl, že i tak to ty lži nezmění. Jasper už od noci ovlivňoval Rosaliinu náladu, aby tenhle výjimečný den proběhl bez jediné chybičky. Co všechny zaráželo, včetně Jaspera samotného, že i bez jeho ovlivňování měla Rose podivně dobrou náladu. Doufal jsem, že jí to vydrží aspoň do konce obřadu.

Moji rodiče se nadšeně culili a všichni vypadali spokojeně. Ale já věděl, že to takhle nemělo být. Naše svatba měla vypadat jinak a já jsem jí tohle vážně nechtěl udělat, ať už se nám stalo cokoliv, ať na mě byla jakákoliv. Ale v tenhle moment jsem chtěl být jen s ní. Udělat ji šťastnou, ať mě to mělo stát cokoliv. Za její spokojenost a úsměv to stálo. Bude moje žena. Upírova manželka. Jak divně to znělo, ale bylo to tak pravdivé. Chybělo pár okamžiků a bude to moje Bella. Isabella Marie Cullenová, žádná Swanová, jen a jen moje.

„Můžeme?“ zeptala se mě matka a pyšně se na mě podívala. Naposledy jsem se rozhlédl kolem sebe.

Malá pláž v zátoce, nedaleko Los Angeles, která byla vyzdobená pro tuhle příležitost. Drobná cestička obložená oblázky, kterou lemovaly bílé růže zasázené do všemožných tvarů. Na konci uličky stály dvě dřevěné lavice pro mou rodinu a ve středu na ni navazoval baldachýn z květů růží všech barev. Pod ním jsem stál já a čekal, až přijde žena, která ve mně probudila lásku. Všechno bylo dokreslené navázanými bílými stužkami, které se pohupovaly do větříku, který vál ze strany moře. Podíval jsem se do dálky a viděl, jak slunce, které nám mělo být už navždy skryté, se zbarvuje do krvavě oranžové, jak se chystalo zapadnout. To byl přesně ten čas, kdy měla hudba vyzvat mou nevěstu.

Stál jsem u oltáře a netrpělivě sledoval konec uličky. Západ slunce a pláž. To je vysněná svatba snad každého a přesně tuhle svatbu jsem dopřál mé Belle. V duchu jsem se modlil, aby se jí to líbilo.

A najednou se to stalo. Stála v uličce a oči jí zářily štěstím. Přesně pro tenhle moment jsem tohle všechno dělal. Vsadil jsem všechno na jednu kartu. Že až si vzpomene, bude si také pamatovat tuhle chvíli a to, jak se cítila. A jak jsem se díky ní cítil já. Doufal jsem, že jí tohle všechno připomene, jak moc ji miluji a jak mě to všechno mrzelo.

Hudba zesílila a ona se do rytmu té hudby blížila ke mně. Zavěšená do mého otce s kouzelným úsměvem na tváři. Její kroky byly jisté a svědomité. Musel jsem se usmát, když jsem zahlédl její bosé nohy. Chvilkami jsem zahlédl, jak jí tohle tempo nevyhovuje, ale zvládla to. Poslušně došla po boku mého otce až ke mně, kde se zastavili. Otec ji políbil na tvář a předal mi její ruku. Vzal jsem ji do své a doufal, že už ji nikdy nebudu muset pustit. Kněz začal svou řeč, ale já vnímal jen její přítomnost. Chvěla se nervozitou, možná i štěstím, nervózně se uculovala, ale kdykoliv na mě pohlédla, všechno ustalo. Byli jsme tam jen my dva a náš oční rozhovor beze slov.

„Ano, beru,“ odpověděl jsem na knězovu otázku bez jakéhokoliv zaváhání. Usmál jsem se a podíval se s očekáváním na Bellu.

„Ano, beru,“ odpověděla s úsměvem na tváři a moje srdce ožilo. Zaposlouchal jsem se do knězových slov.

„Můžete políbit nevěstu,“ vyzval mě k činu a já ho s radostí poslechl.

Přitáhl jsem si Bellu k sobě a políbil ji. Do polibku jsem dal všechny svoje pocit. Od nenávisti po lásku. To tu věčnou a nekonečnou lásku, kterou k téhle osobě chovám.

Po potlesku nás všichni srdečně objímali a přáli nám jen to nejlepší. Pak následovalo pár fotek na památku. Tentokrát ty opravdové. Už se stmívalo, když se přišla má rodina rozloučit.

„Tak my jedeme, užijte si to. Nic netrvá věčně, to si pamatuj!“ řekl mi v myšlenkách Carlisle. Přikývl jsem a přitáhl si Bellu víc k sobě. Natočil jsem Bellu na vycházející měsíc nad mořem a zasněně se díval na oblohu po boku s mou ženou.

Seděli jsme tam spolu hodně dlouho a užívali si jeden druhého. Když se ale Bella i zabalená v dece otřásla zimou, přesvědčil jsem ji, že by bylo lepší jet už zpátky do hotelu. Ale Belle se odsud vůbec nechtělo.

„Vrátíme se sem, lásko. Jednou,“ slíbil jsem jí, i když jsem věděl, že jí to možná nikdy nesplním. S úsměvem přikývla a otočila se na mě. Využil jsem toho a naposledy ji v tomhle krásném dni znovu políbil.

Ruku v ruce a s krásným pocitem jsme se vydali k autu, které pro nás najali rodiče. Otevřel jsem jí dveře a ona nasedla, přisedl jsem si k ní a přitáhl si ji do náruče. Opřela se o mě a já se na ni zamilovaně podíval.

„Miluju tě,“ řekli jsme oba naráz, což u nás vyvolalo smích. Jenže ona si v té chvíli neuvědomovala, co její smích pro mě znamená. Zněl jako zvonkohra. Jako tisíc malých ptáčků zpívajících ukolébavku pro mě. Ukolébavku, která byla určena jen pro moje uši.

Cesta ubíhala rychle, zdálo se mi, jako bych byl v sedmém nebi. Auto zastavilo u hotelu a řidič nám šel otevřít. Vystoupil jsem jako první a pomohl jsem svojí, teď už skutečné, manželce.

Došli jsme k recepci a já chtěl nahlásit své jméno. Když vtom mě Bella zastavila a s šibalským úsměvem se na mě podívala.

„Můžu já? Prosím…“ pohodila hlavou k recepční, díky čemuž mi došlo, co vlastně chce. Gestem jsem jí naznačil, že má volné pole působnosti.

„Edward a Isabella Cullenovi,“ řekla svěžím, ale vážným tónem hlasu. A poprvé to byla pravda.

***

Dveře od výtahu se otevřely a já jsem svou manželku nenechal vystoupit. Podlomil jsem jí nohy a vyzvedl si ji do náruče. Nesl jsem ji k pokoji. Otevřel jsem dveře a ona se celou dobu radostně smála. Donesl jsem ji na postel, kde jsem ji položil a nenasytně ji políbil.

„Co si dáš?“ zeptal jsem se jí. Museli jsme oslavit naši svatbu.

„Nechám to na tobě.“

Došel jsem ke stolku v obýváku a vytočil recepci. Zatímco jsem objednával jahody v čokoládě a víno, padl můj pohled na stojan vedle telefonu. Byla v něm postavená láhev a na jejím hrdle byl přivázaný vzkaz. Vzal jsem ho do ruky a přečetl ho.

Tady je něco na oslavu i pro tebe. Díky za dokonalou sestru. E.

Položil jsem telefon a s úsměvem vyjmul láhev ze stojanu. Vytáhl jsem zátku a okamžitě jsem zacítil pach zvířecí krve. Musel jsem svému bratrovi přiznat všechny zásluhy za originalitu. A taky, že mu za to gesto budu muset poděkovat.

 

Pohled Bella

Zatímco Edward vedle objednával víno, rychle jsem ze sebe sundala šaty a lehla si na postel co nejsvůdněji. To prádlo, které jsem na sobě měla, bylo samo o sobě dost sexy, ale i přesto jsem se chtěla zasnažit.

Když přišel, vysvlékl si sako a položil ho na židli. Mezitím někdo zaklepal na dveře, a tak došel otevřít. Byla to hotelová služba, která nám donesla naši objednávku. Převzal to a dal jim dýško.

Donesl to k posteli, kde se zarazil, když mě konečně spatřil. Bloumal očima po mém těle a přísahala bych, že jeho oči nabraly odstín nejčernějšího nebe. Neměla jsem z něho strach. Naopak, milovala jsem tu jeho temnou stránku. Doufala jsem, že po mně skočí a pomiluje mě, ale on ne. Ovládl se a posadil se vedle mě. Nabral jednu jahodu v čokoládě a nařídil mi, ať otevřu pusu. Uposlechla jsem. Položil mi jahodu jemně na jazyk a já se do ní zakousla.

„Ahm…“ vzdychla jsem. Ta jahoda byla tak sladká a lahodná, takovou jsem snad ještě nejedla. Prostě dokonalost sama. Celý tenhle den byl dokonalý. Nechtěla jsem, aby někdy skončil. Edward mi nalil víno, já se napila a vychutnávala si tu chuť. Tohle se opakovalo několikrát. Pokoušela jsem se to vnutit i Edwardovi, ale on se u toho tvářil kysele. Nijak jsem to nekomentovala. Nechtěla jsem kazit tenhle okamžik.

„Pojď ke mně,“ lákala jsem ho a on se nenechal dlouho přemlouvat.

„Ano,“ zašeptal a přiblížil se ke mně.

„Ještě blíž,“ lákala jsem ho dál a on se ke mně sunul blíž a blíž. Dala jsem jednu ruku okolo jeho krku a druhou jsem ukázala na krk.

„Copak?“ zeptal se s pozvednutým obočím.

„Tady mě bolí, pofoukej to!“ lehce jsem mu nakázala a udělala u toho smutný obličej.

Přisunul se k mému krku a políbil to místo, které jsem ukazovala. Byla jsem v sedmém nebi.

„Lepší?“ zeptal se a já kývla, že ne. Rukou jsem ukázala na rty. Našpulil své rty a políbil mě na ty mé. Přitáhla jsem si ho blíž a začala jsem rozepínat knoflíky jeho košile. Rukama jsem putovala po jeho hrudi. Přitáhl si mě blíž, nadzvedla jsem ruce a on mi rozepnul podprsenku a poté si mě přitáhl ještě blíž. Políbila jsem ho a při polibku jsem mu rozepnula kalhoty. Nenasytně jsem přejela po jeho těle a přitáhla si ho ještě blíž. Jeho dech jsem cítila na krku a nadšeně jsem lapala po tom svém. Sundala jsem mu boxerky a on to samé udělal s mým prádlem. Roztáhla jsem pod ním nohy a on do mě pronikl. Zalapala jsem po dechu a prohnula se k němu.

Líbánky jsme si užívali do sytosti. Měli jsme na to jen pár dní, protože pak Edward musel zpět do New Yorku. Ale každý den se mi to snažil vynahradit. Dělal, co mohl, aby se každý náš společný den stal něčím výjimečným a zajímavým. Prošli jsme si noční L.A., jezdili na výlety, projížděli se na lodi a užívali si klidu od Emmetta a Alice, kteří nás nikdy nenechají odpočinout.


Snad jste si kapitolu užily a nejste moc zklamané. :-) Ale s Irmičkou jsme si řekly, že bychom jim to prostě měly dopřát. Aspoň jednou. :-)

"Osudná" 30. kapča se nám ale nebezpečně blíží. A pak bude na Vás a Vašich komentářích, jak dalece bude Glamourek pokračovat.

Tak začněte trénovat, protože se těšíme na Vaše reakce. :-)

V příští kapitole se dostaneme na jarmark v Sitce, na který se Bella s Alice tolik těšily. Všechno bude v pořádku, až na šokující konec, který vyděsí všechny Culleny. :-)

Váš mmonik a Irmicka1


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 27. kapitola:

 1
05.05.2013 [20:50]

Paráda, idem ďalej. Emoticon Emoticon Emoticon

8. daslli141
19.01.2013 [21:37]

Neviem sa dočkat dalšej skvelej kapitoly :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Aneta N.
19.01.2013 [12:58]

nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. martty555
17.01.2013 [8:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. PCullen
17.01.2013 [7:13]

Kapitola nádherná jako vždy. Emoticon Emoticon Už se nemohu dočkat pokračování! Emoticon Doufám, že bude co nejdříve!

4. denula
16.01.2013 [19:23]

Myslim si ze ked si Bela spomenie mala by to dat Edwardovi zozrat ale tak aby ho to nejak moc neranilo,on ju miluje a ona jeho tiez...chcem aby mu dala moznost na odprosenie,nech urobil cokolvek,tie klamstva neboli tak jeho chyba a skor by som mu nafackovala ako Belu trapil svojim odmietanim. Prosim ta hlavne o HE pre nich dvoch a daj Edovi sancu...normalne sa bojim ako sa Bela zachova ked sa to dozvie,a dufam ze sa ich nebude stitit len kvoli upirstvu,to by mohlo Edwarda ale aj Emmeta a taktiez Alice a aj Esme a Cala boliet,oni ju vazne miluju....tak orodujem za nich aby si miernila Belu. Dik Verim ti! Emoticon Emoticon

3. Seb
16.01.2013 [17:40]

Nádherná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.01.2013 [17:35]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
fantastická kapitola... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

1. MyLS
16.01.2013 [16:01]

MyLSpěkné...

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!