Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 21. kapitola

Glamour - 21. kapitolaEdward si jde udobřit Bellu. Ale Bella je tvrdá vyjednavačka a Edward to nebude mít zadarmo. Taky se objeví jedna Edwardova vzpomínka. A to přesně na první okamžik, kdy poznal Isabellu Swanovou. A pak? To si přečtěte sami. :-) Hezké čtení přejí Mmoník a Irmička1.

Edward:

Zastavil jsem se až u našeho pokoje. Sám jsem nevěděl, jestli můžu vstoupit, tak jsem pro jistotu zaklepal. Nic. Neodpověděla, a proto jsem to zkusil ještě dvakrát, jenže to bylo zbytečné. Sebral jsem odvahu a vstoupil do mého – našeho – pokoje.

Opatrně jsem otevřel dveře a Bella si zrovna oblékala pyžamo. Pohled na ni ve mně vyvolal vlnu chtíče, z čehož jsem byl vedle. Netušil jsem, že bych k ní mohl cítit něco víc. Leknutím, že se ve mně něco odehrává, jsem ho raději hned zabrzdil. Vždyť je to přece Isabella! okřikoval jsem se v duchu.

„Bello,“ zkusil jsem, ale nereagovala. Dělala, jako bych tady nebyl.

„Miláčku, chci s tebou mluvit,“ zkusil jsem. Stále nic. Zřejmě jsem jí hodně ublížil. Jak jsem to ale mohl vědět? Všichni okolo mě se chovali divně a já nebyl vůbec v obraze. Věděl jsem, že jsem to přehnal, ale prostě… Každopádně jsem to teď musel vyžehlit. Protože snášet pohledy mé matky a sestry, to už se mi vážně nechtělo. Najednou mi došlo, že z té staré Isabelly tam přece jen něco zůstalo. Vždycky měla talent donutit lidi okolo sebe, aby dělali to, co chtěla ona. Neskutečná manipulátorka. Teď jí stačily pouhé čtyři dny na to, aby si obmotala kolem prstu mou matku, Alice, která ji nesnášela a Emmetta, kterého alespoň nalomila. Zaváhal jsem, jestli mě Bella neprokoukla a nehraje to se mnou. Možná to všechno už ví a chce se mi tímhle pomstít. Jenže ani to neměnilo nic na tom, že se musím omluvit za to, jak jsem se choval. A tak jsem přešel do ofenzívy.

„Miláčku, moc se ti omlouvám,“ řekl jsem a tím upoutal její pozornost.

„Hm…“ dala mi znamení, že poslouchá.

„Vím, že jsem neměl právo na tebe tak vyjet a za to se ti omlouvám. V práci toho na mě bylo moc a ani jsem si skoro nesedl. Ještě jednou se omlouvám. Vím, že jsem blbec. Odpustíš mi?“ zeptal jsem se nadějně, ale něco v Belliných očích mi našeptávalo, že to jen tak nebude.

„Kdybych se s tebou bavila, řekla bych, že tě chápu, ale nebavím, takže nic.“ Povzdechl jsem si. Zbývalo už jen žadonit.

„Prosím, udělám cokoliv.“ Jenže to jsem neměl říkat.

„Cokoliv?“ Odhodlaně jsem přikývl. Ale vzápětí jsem litoval.

„Ty, já, zítra – rande. Bereš?“

„A když ne?“ zkusil jsem s výrazem neviňátka a nervózně jsem si prohrábl vlasy.

„Tak ti nic neodpustím a nepromluvím.“ Spiklenecky se na mě podívala. Nepatrně přitom zvedla obočí, jak napjatě čekala, co odpovím.

„Dobře,“ rezignoval jsem a pokýval poraženecky hlavou.

„Fakt?“ vypadlo z ní překvapeně.

„Ano!“ zavrčel jsem mírně nepříjemným hlasem. V duchu jsem si nadával. Zase mě donutila udělat to, co chtěla ona.

Odestlala postel a ladně do ní vklouzla. Očima mi ukazovala, co mám udělat já. Oblékl jsem si své pyžamo a lehl si vedle ní. Přilehla si ke mně, opřela se mi o rameno a zhluboka se nadechla.

„Tohle mi chybělo,“ zašeptala si pro sebe. Složil jsem si jednu ruku pod hlavou a upřel oči do stropu.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala a políbila mě na hruď. Tělo se mi pod jejími teplými rty zachvělo.

„Ty mně taky,“ pošeptal jsem jí do vlasů a nasál její vůni. Sám jsem se podivoval nad tím, že to byla pravda.

„Jak jsme se vůbec potkali? A jaké bylo naše první rande?“ zeptala se mě se zájmem. Podíval jsem se na ni a přestal ji hladit po vlasech. Sledovala mě s takovým očekáváním a já nevěděl, co odpovědět. Neměl jsem slov. Jenže něco jsem jí říct musel, ale co?

„Ehm...“ odkašlal jsem si a protřel si obličej. Doufal jsem, že mě to probere a taky že získám trochu času na rozmyšlení.

„Vrazil jsem do tebe, když jsem odcházel z pohovoru ve firmě, kdes pracovala.“ Tak to nebyla až tak velká lež. Začal jsem ji znovu hladit po vlasech, aby si už položila hlavu a šla spát.

Tahle verze příběhu byla trochu poupravená, ale ve své podstatě pravdivá. Vždycky totiž jde o to, jak se ten příběh podá.

Když jsem prošel přísným výběrem personálního oddělení Glamouru, přecházel jsem ke kanceláři miss Swanové. Ten den jsem byl i přes svou podstatu dost nervózní. Jenže právě díky mé upíří podstatě pro mě bylo všechno v životě celkem jednoduché. Už jen proto, jak na mě lidé reagovali.

Procházel jsem chodbou a vzal za dveře od kanceláře jejího asistenta – tedy mé budoucí kanceláře. K mému štěstí na druhé straně dveří stála Isabella, která po mém nevhodném vpádu do dveří málem upadla přímo na svou velectěnou zadnici, když vzala za kliku ve stejném okamžiku jako já.

Pohotově jsem ji chytil za ruku a s jejím jekotem ji přidržel na těch jejích hubených nohách. Když zjistila, že nesedí na zadku, nýbrž stojí pevně na svých nohách, ocitla se opět na koni.

„Kam si myslíš, že lezeš! Do kurníku?!“ křičela vysokým tónem, který se slepici opravdu podobal. Vykuleně jsem tam stál a nezmohl se na hlásku.

„Tebe doma neučili, že se má klepat?“ hubovala mě jako pětiletého fakana a teatrálně přitom zaklepala na dveře, aby mi to názorně předvedla. Jacob Black, uznávaný módní návrhář, který stál při celém tomhle faux pas přímo za ní, se pod fousy usmíval. Zřejmě už tehdy tušil to, co já zjistil vzápětí. Že s Isabellou rozhodně žádná legrace nebyla.

„Omlouvám se, slečno Swanová.“ Konečně jsem se přinutil k nějakému činu. Ani omluva ji ale neobměkčila. Byla rozhodnutá zamáčknout mě do země jako otravný hmyz. A to se jí povedlo.

„Kdo jsi a co chceš v mojí kanceláři v tom loňském obleku od Gucciho?“ zeptala se mě zcela vážně. Tak to prr! Na svůj oblek jsem byl háklivý! Přenesla váhu na jednu nohu a tou druhou podupávala v gestu – dělej, nemám na tebe celou hodinu. Ruce přitom autoritativně založila v bok. Naštvaně jsem se nadechl s tím, že jí to vytmavím. Měřila si mě ledovým, nepřístupným a vážným pohledem. Ani trochu jsem na ni nezapůsobil. Nepatrně mě to vyvedlo z míry. Vlastně mě to vyvedlo z míry až moc. Nemohl jsem totiž najít ta správná slova, abych ji usadil. Slyšel jsem každé klepnutí její nohy a kdybych mohl, potil bych se nervozitou.

„Jmenuji se Edward Cullen a jsem váš nový asistent,“ vysoukal jsem ze sebe pod nátlakem jejích odměřených očí. Zarazila se. Zhluboka se nadechla a přestala klepat nohou.

„Oh,“ vydechla a zkřížila si ruce na prsou. Usmál jsem se a čekal, že se její chování změní.

„V tom případě, támhle je tvůj stůl, Howarde,“ ukázala za sebe a já nakoukl přes její rameno. Kromě výhledu na můj nový, zaplněný stůl jsem taky zahlédl Jacoba, který radostně zaťal ruku v pěst.

„A propo, Jacobe,“ oslovila ho, ale nepodívala se na něj, „půjč mu nějaké oblečení. Na tohle se opravdu nehodlám koukat,“ pronesla a sjela mě pohledem, při kterém jsem se cítil, jako bych byl nahý.

„Ale já -“ chtěl jsem se bránit.

„S dovolením,“ přerušila mě a rukou mi ukázala, abych uhnul ze dveří, kterými chce projít. Němě a překvapeně, že se mnou takhle zametla, jsem uhnul ze dveří, kterými ta fúrie vzápětí vyšla.

Takže jak říkám – nebyla to až tak úplně lež. Řekl bych – poupravená pravda.

„A to rande?“ nedočkavě vyslovila a očima mě pobízela k vyprávění.

„Procházka v parku,“ řekl jsem jednoduše a bez dalších řečí. Vážně jsem se do toho nechtěl zamotat ještě víc.

Spokojeně kývla a mně se ulevilo. Hlavu položila zpět na mé rameno a zavřela oči. Po chvíli její dech přešel ve spokojené oddechování a to mi značilo jediné, konečně usnula.

Edwarde, do čeho ses to namočil? Tohle bude těžší, než sis myslel, přemýšlela Alice.

„Já vím,“ zašeptal jsem velmi tiše. Nemusel jsem se bát. Alice to určitě slyšela.

Lež plodí jen další lži a já se do toho zamotával čím dál tím víc.

 

Pohled Bella

Spokojeně jsem se ponořila se do říše snů. Zase se mi zdál ten samý sen jako posledních několik nocí, ale už jsem se ho nebála. Bylo to divné, prostě jako kdybych zažila něco podobného.

Stojím na louce a okolo mě běhá Edward, ale běhá o něco rychleji než člověk. Když si myslím, že je všechno v pořádku, někdo do mě strčí obrovskou silou a já padám k zemi. Jenže nespadnu, je tam Edward a zachytí mě. Položí mě opatrně na zem a pere se s útočníkem. Křičím na něj, ať toho nechá, ale on mě neposlouchá. Slyším svůj vlastní křik. V tom okamžiku se vždy proberu a dnešek nebyl výjimkou.

Otevřela jsem oči a podívala jsem se na místo vedle sebe, ale místo bylo prázdné. Nešťastně jsem si povzdechla a vstala z postele, když vtom vstoupil do místnosti Edward.

Takže je to pravda, nezdál se mi. Je zase zpět! Usmála jsem se na něj a chtěla jsem se k němu rozběhnout, ale neudělala jsem to. Ještě by si o mně myslel, že jsem cvok. Možná je to pravda, ale tohle si nechám radši pro sebe.

„Dobré ráno, miláčku,“ usmál se. Kývla jsem na něj a dělala, jako kdyby tady nebyl. Ještě teď jsem si pamatovala na včerejšek. Tak lehko mu to neodpustím, ale na to rande jsem se opravdu těšila. Konečně se ho budu moct na všechno zeptat a i jeho budu moct poznat blíž.

„Dobré.“ S těmihle slovy jsem se vydala do koupelny. Provedla jsem ranní očistu a oblékla jsem si věci, které jsem si cestou do koupelny vzala. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a spokojeně jsem se na sebe usmála.

Otevřela jsem dveře a všimla si Edwarda, který seděl na posteli a upřeně se díval na dveře od koupelny.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se.

„Ne, mělo by?“

„To mi řekni ty,“ vyzvala jsem ho.

„Něco pro tebe mám,“ řekl a rukou pokynul za sebe, kde na mě čekala královská snídaně.

Tak tahle si to nevyžehlíš, chlapečku, tajemně jsem se pro sebe zasmála.

Vděčně jsem mu kývla a sedla si na postel, kde na mě čekaly jahody, lívance a všechno ostatní, co mám ráda. Pustila jsem se do jídla a užívala si chuť šťavnatých jahod.

„V kolik?“ zeptal se a já se na něj přimhouřeně podívala.

„Co?“ hrála jsem blbou.

„Rande přece.“

„Aha. V šest?“ zeptala jsem se a on jen kývnul.

Když jsem dojedla, šla jsem ke dveřím a v nich narazila na Alici. A zrovna s ní jsem potřebovala mluvit.

„Že mi večer pomůžeš, viď?“ ujišťovala jsem se a štěněčím pohledem se na ni dívala. Ale stejně jsem věděla, že to mám i tak vyhrané. Ona by si tohle nenechala ujít.

„Tak, co budeme dělat?“ zeptala se mě. Pokrčila jsem rameny a ona se na chvíli zadívala do prázdna. Potom se na mě radostně usmála.

„Už vím, pojď,“ táhla mě za rukáv k ní do ložnice.

Dopoledne s Alice bylo úžasné. Společně jsme se zabavily. Navzájem jsme si udělaly manikúru, pedikúru. Prostě holčičí věci. Ale teď nás už čekalo chystání.

„Bello, něco pro tebe mám,“ řekla a zmizela v šatně. S úsměvem na tváři mi podala tašku, kterou držela, a já se na ni zvědavě podívala.

„Otevři to,“ pobídla mě a já tak udělala. Vytáhla jsem prádlo a nemohla jsem uvěřit svým očím.

„Ale, to je...“ Neměla jsem slov.

„Ano, je to ono. To, co se ti tak líbilo v tom časopisu. Není ve skutečnosti ještě lepší?“ Souhlasně jsem přikývla.

„To si ho mám jako obléct?“ nechápavě jsem se zeptala.

„Proč bych ti ho jinak dávala. To je snad jasné,“ spiklenecky na mě mrkla a já cítila, jak červenám.

Odskočila jsem si a opatrně, jako největší poklad, jsem si ho na sebe oblékla. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a musela jsem uznat, že jsem v něm vypadala sexy. Ještě kdybych tak neměla tu sádru, povzdechla jsem si.

Škvírkou ve dveřích jsem se podívala do vedlejšího pokoje, jestli tam náhodou někdo nepřibyl. Vše se zdálo v pořádku, tak jsem otevřela. V prostředku místnosti stála Alice a uznale na mě kývala. Podala mi župánek, který měla přehozený přes ruku.

„Ještě něco pro tebe mám,“ řekla a zase zmizela ve své šatně. Vracela se a v ruce měla dvě tašky. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

„Kdys to všechno stihla?“ ptala jsem se a kroutila přitom nevěřícně hlavou.

„Jako kdybych tušila, že Edward neodolá a bude souhlasit,“ mrkla na mě a já se usmála. Podala mi jednu tašku. Nedočkavě se na mě dívala. Nechtěla jsem ji napínat, tak jsem ji hned otevřela. Vytáhla jsem z ní dlouhé fialové šaty s hlubokým výstřihem a pod prsy vypasované. Jednoduchost je vždy to nejlepší řešení.

„Nádhera.“ Alice kývla a podala mi druhou tašku.

Byly v ní boty na menším podpatku a doplňky. Stříbrná sada a podobný náramek.

„Alice, moc ti děkuju,“ vděčně jsem ji objala a pořádně ji k sobě přimáčkla. Ona byla opravdová kamarádka.

„Tak jdeme na to?“ zeptala se a já bez zaváhání kývla.

První přišly na řadu účes, líčení a poté zbytek. Když to měla Alice hotové, dostala jsem povolení se na sebe konečně podívat.

Vlasy jsem měla nakulmované a pár předních pramínků bylo sepnutých vzadu. Líčení bylo decentní – řasenka a pudr. Jen tohle stačilo, abych vypadala jako hvězda večera. Nakonec přišly doplňky, které ke všemu naprosto seděly. Nevybrala bych lépe.

Vděčně jsem ji objala a pohledem jsem se podívala na hodiny. Bylo šest pryč. Usmála jsem se na Alici, která mi ještě podala kabátek, který jsem přes sebe přehodila, a vyrazila jsem dolů. Šla jsem opatrně, čím blíž jsem byla, tím víc jsem byla nervóznější. Na konci schodiště na mě čekal můj doprovod – Edward. A moje nervozita byla tatam. Překvapeně se na mě díval a obdivně při tom přikyvoval.

„Sluší ti to,“ zalichotil mi, když jsem zastavila vedle něho.

„Děkuji, tobě taky.“

„Můžeme?“ zeptal se a nabídl mi rámě, které jsem bez zaváhání přijala. Z jeho hrudi se ozývaly divné vibrace, ale raději jsem mlčela. Nechtěla jsem tenhle večer ničím pokazit.

„Bavte se,“ slyšela jsem za sebou.

Edward nás vedl rovnou k lodi. Vstoupil první, ale i tak byl gentleman. Nastavil ruku, které jsem se chytla, a přešla opatrně na loď. Posadila jsem se a Edward vyjel na moře, ale jak jsem za chvilku zmerčila, nejeli jsme k pobřeží, zůstali jsme na moři.

Když jsme byli zřejmě na místě, otočil se na mě, pomohl mi vstát a vedl mě dovnitř do lodi. Tam už byl pro nás přichystaný stůl se svíčkami, večeří a vínem.

Edward mi odsunul židli, sedla jsem si a on po chvíli udělal to samé. Jakmile si sedl, zapálil svíčky a odkryl poklopy od večeře. Nalil víno a mohli jsme zahájit náš večer.

Celý večer jsme se s Edwardem bavili o všem možném. Někdy jsem se ho zeptala na minulost, ale bylo toho málo. Spíš mě zajímal on a všechno okolo něj. Chtěla jsem svého manžela poznat, co nejblíže to šlo a zdálo se mi, že se mi to taky podařilo. Abych se necítila špatně, tak se mě i on sem tam ptal a já mu dávala odpovědi, které už pravděpodobně znal. Přesto mě někdy udivený výraz v jeho tváři překvapil.

Hudba potichu hrála do nálady a já se opatrně procházela po kajutě. Tahle loď zvenku vypadala menší, než ve skutečnosti byla. Udiveně jsem zkoumala zabudované vybavení lodi, zatímco Edward uklízel snězené jídlo. Opravdu se neskutečně snažil. Byl velmi milý a pozorný a to vytvářelo na mých rtech samovolný úsměv. Byl neskutečně okouzlující. Se zájmem jsem ho po oku pozorovala a byla šťastná, že je to můj manžel. Byla jsem si jistá, že jsem si nemohla vybrat lépe.

Hudba plynule přešla v další a já se k němu opatrně přiblížila. Odložil zbytek věcí v jeho rukách a otočil se ke mně. Objala jsem ho okolo krku a natiskla se k němu blíž. Díval se mi do očí a já cítila, že není potřeba slov. Všechno jsem dala do svého pohledu. Cítila jsem z něho lásku. Nebo jsem si to alespoň v ten okamžik myslela. Ale stejně tak jsem cítila tu hradbu, kterou mezi námi postavil. A já stále netušila proč. Co to vlastně mezi námi stálo. Ale v jednom jsem si byla jistá. Chtěla jsem svést svého vlastního manžela.

Přitáhla jsem si jeho obličej blíž a spojila naše rty. Lehce jsem ho políbila a doufala, že bude spolupracovat. Měla jsem pocit, že ani nedýchal. Zavřel oči a zkřivil obličej v bolestivém gestu. Bojoval sám se sebou. Ježe já byla rozhodnutá nepovolit. Opět jsem ho naléhavě přitáhla za krk k sobě a tentokrát v náruživějším gestu ho políbila. Jeho ruce mi drtily boky, za které mě držel. Do toho polibku jsem dala všechno. A Edward spolupracoval. Spolupracoval dokonce tak, že jsem byla odhodlaná odtáhnout ho na protější sedačku. Líbali jsme se náruživě a vzrušení se kolem nás vznášelo. Bohužel, opět jsem to nebyla já, kdo náš chtíč zarazil v tom nejlepším.

„Bello,“ zašeptal a trochu se ode mě oddálil.

„Co?“ zakňučela jsem nespokojeně a natiskla se k němu víc. Zase jsem si ho chtěla přitáhnout, ale tentokrát mi to nevyšlo.

„Na prvním rande se tohle přece nedělá,“ uculil se a pohladil mě po vlasech. Zasněně jsem se na něj podívala.

„Ale my jsme manželé, tohle se přece nepočítá,“ zkusila jsem. Jenže on byl rozhodnutý. Pousmál se a narovnal se. Klesla jsem opět na svou zdravou nohu a smutně si povzdechla.

„Ale jako by to bylo naše první rande,“ uzavřel to. Rezignovaně jsem se podívala dolů. Snažila jsem se v sobě urovnat všechny hormony, které zmítaly mým tělem. Zhluboka jsem se nadechla, když jsem opět zacítila jeho ruce na svých bocích.

„Ale tančit je dovoleno,“ pousmál se a zabořil hlavu do mých vlasů. Nasál jejich vůni a pak mě do nich lehce políbil. S hlasitým zaskuhráním jsem zabořila hlavu do jeho hrudi. Zasmál se a pohladil mě po vlasech. Nemohla jsem pochopit, že mi vlastní manžel dal vale.

Byla už spousta hodin, když jsme se vraceli domů. Edward zastavil a zase mi pomohl vystoupit.

„Bello, děkuji ti za nádherný večer. Neměl chybu.“ Přitáhl si mě blíž k sobě.

„Taky ti děkuji a omlouvám se, že jsi ho musel zažít znovu,“ smutně jsem se na něj usmála.

„To nevadí, rád jsem si to zopakoval.“

Ruku v ruce jsme šli do domu a oba jsme cítili ty jiskřičky, které mezi námi lítaly. Těch jiskřiček by si všiml i slepý. Večer se blížil ke konci a já Edwarda i náležitě odměnila. Stoupla jsem si na špičku a ve vší počestnosti ho políbila na jeho dokonale vykrojené rty. V břiše mi poletovalo milion motýlů a vše okolo mě přestalo existovat. Přesně tak jako ve filmech.


Tak, nejdřív bych Vám chtěla poděkovat za Vaše krásné a povzbudivé komentáře. Moc si jich vážíme a vždycky nás zahřejí u srdíčka.

Vztah Edwarda a Belly se, jak jste si určitě všimli, posunul o kousek dál. Jenže to nebyla ani omylem zásluha Edwarda. Ten se v další kapitole zachová opravdu jako hlupák. Celá kapitola bude z jeho pohledu. Najdete tam jednak jeho vnitřní pocity a jednak chtíč Bellu trumfnout. Musím podotknout, že si pár věci už konečně uvědomí, ale tu nejdůležitější bohužel ne. Je hrozně tvrdohlavý. :-) Bella mu to ale nevědomky nandá. On pochopí, že ona je prostě lepší než on. Ale nahlas jí to nikdy nepřizná. Ach ta mužská ješitnost. :-D Bella mu to pak bude chtít osladit, ale nakonec to bude ona, kdo bude mít bolest hlavy. Ale to už opravdu moooc předbíhám... :-D

Doufám, že oceníte délku kapitol, která se v posledních dílech zvětšila. I následující kapitoly budou mít něco okolo 3.000 slov. Rozhodně se máte na co těšit. :-)

Snad Vás povídka bude ještě bavit a těšíme se na Vaše postřehy. :-)

Váš mmonik & Irmicka1


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 21. kapitola:

 1 2   Další »
16. Alis
07.01.2017 [19:44]

Uz aby to bylo, Bella v roli potvory je velmi skvela ta predstava me motivujue to cist, takte se tesim na dalsi dil...skoda ze to neni sfilmované

15. aioven
05.05.2013 [14:00]

Nádherná kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. bara
04.12.2012 [22:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.12.2012 [8:44]

crazycvokohhh.. opet nemam slov.. těším se na dalsi kapitolku.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. martty555
04.12.2012 [0:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Naťule
03.12.2012 [22:38]

Ůžasný!!Opravdu nádherná kapitola!!

10. winna
03.12.2012 [20:21]

těžká romantika.D

03.12.2012 [20:20]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
zlo tvorí len ďalšie zlo chudák Edík ani netuší, že ju jeho rodina začína zbožňovať a on je v tom až po uši... Emoticon
skvelá kapitolka... Emoticon
čítanie som si užila... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

8. hellokitty
03.12.2012 [19:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.12.2012 [19:31]

anncullen65skvělá kapitola...moc se těším a další....Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!