Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » From playboy to husband - 14. kapitola

17.01.2014 (17:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1932×

Nezbývalo mi nic jiného, než požádat o pomoc. Došel seznam, došla jména a já byl dost líný na to založit si profil na seznamce. Musím dát šanci těm ne moc šťastným, kteří nejsou zrovna pohlední a chodit do práce by měli kanály.

„Potřebuji jména tvých svobodných kamarádek,“ oznámil jsem Kate, když jsem vpadl do její ložnice. Samozřejmě bez klepání, nejsem slušně vychovaný, proč se přetvařovat?

„A proč bych to dělala?“ položila znuděně otázku a otočila se čelem ke mně. Seděla u toaletního a stolku a líčila se. Zřejmě jde na nějaký holčičí sraz. Bezva, čím dřív, tím líp, už mi tikají dědické hodiny.

„Protože mě máš ráda?“

Kate se zasmála a otočila se zpátky k zrcadlu. Já se usadil kousek od ní do bílého koženého křesla.

„Nehraj na city, Carlisle. Jakožto jejich kamarádka je budu držet od tebe co nejdál, znám tě.“

„Jenže já se polepšil, nejdřív svatba, pak sex, přísahám!“ Dokonce jsem zvedl dva prsty do vzduchu. Kate položila řasenku a mrkla po mně.

„Zapomeň. Ty se nezměníš, pokud se nezamiluješ, což, jak všichni víme, je podle tebe nejhorší choroba na světě, takže zvedni ten svůj pevný zadek a zkus třeba inzeráty,“ odbyla mě. Dobře, kecal jsem. Žádný sex po svatbě by nebyl. Nejdřív bych si ji musel otestovat. Nechci přece kupovat zajíce v pytli.

„Kate, jsme rodina, copak bys mě nechala nezaopatřeného?“

„Určitě se uživíš jako gigolo nebo striptér.“

Vstal jsem, přistoupil k ní a zadíval se na ni přes zrcadlo. „Tvé kamarádky jsou tedy tabu.“

„Jo.“

Provokativně jsem se usmál. „Když myslíš. Jedeš dnes na nákupy?“

„Nelíbí se mi, kam tento rozhovor spěje, ale jo, jedu.“

„Dobře, kup si nějaké sexy šatičky, půjdeme si užívat. Musím nějak sehnat ženušku.“

Není lepšího odreagování než nákupy. Navíc po dlouhé době se Kate setká s Giou a Uršulou. Kvůli matce se vzdala všeho. Zbytku rodiny, přátel, přítele. Chtěla ji najít a být s ní. Bohužel matka zastává jiný názor.

Kate si smutně povzdychla a vystoupila z auta. Pokynula šoférovi, ať se vypaří. Až bude potřebovat jeho služby, zavolá mu. Teď chce zapomenout na vše zlé a bavit se. Navíc si musí pořídit sexy šatičky.

Nedokázala pochopit, proč Carlisleovi nedochází, že je naprostý idiot. Tolik ženských ho odmítlo a on si stále mele svou písničku I´m too sexy… Určitě to skončí pronajmutím prostitutky.

„Čekáme na tebe v naší kavárně. Gia.“ Kate se usmála nad zprávou a ihned zapomněla na trápení svého bratrance.

Jako kladivo od Miley ji do nosu praštil pach upíra. Vzhlédla a zapátrala v davu lidí, kteří se šinuli kolem ní a nahlíželi do výloh tamních obchůdků, jichž bylo v nákupním středisku požehnaně. Okamžitě poznala muže, co si to sebevědomou chůzí kráčel k ní. Vysoký, ramenatý upír s odporně jistým úsměvem na rtech. Jako by právě vyhrál pět milion krve.

„Svítí slunce,“ vyhrkla ze sebe bezmyšlenkovitě. Upír se u ní zastavil, Kate ustala v pohybu. Holky počkají.

„Opalovací krém mám, neboj,“ odvětil jí pobaveně.

„Jsi upír,“ vyhrkla ze sebe. Měla by se krotit, nejsou tady sami, kdokoliv by ji mohl slyšet, ale nemohla si pomoci, vytáčel ji.

Upír roztáhl svůj úsměv a víc se ke Kate přiblížil. Instinktivně ustoupila o krok dozadu. Nebála se ho, ale ta jeho omamná vůně, ta ji nutila zastavit se v domácích potřebách a koupit si kolíky.

„Páni, bystrá blondýnka. Jsem to ale klikař,“ zaševelil. Kate se zhluboka nadechla a dokola si opakovala, že tu jsou lidi a zabít ho nesmí.

„Za to já takovou kliku nemám, když se na tebe podívám,“ odvětila s tím nejkrásnějším úsměvem na světě.

Viděla na něm pobavení. Provokoval ji a doufal, že uspěje. Jenže Kate se nenechá jen tak bez boje.

„Nabízíš se snad schovat mě do své postele do doby, než zapadne slunce?“

Představa tohoto chlapa v její posteli jí vehnala červenou do tváří. Okamžitě uhnula pohledem a zkoumala zem střediska. Nádherná šedá barva, lepší zvolit nemohli. Kdo ví, jestli se vozí. Určitě, třeba se mohla rozběhnout a zkusit to. Rozhodně to bude menší ztrapnění.

Ucítila blíž jeho vůni následováno chladivým dotekem jeho kůže. Dotkl se její brady a jemně ji zvedl, aby viděl do jejích očí. Připadala si jak puberťačka, která se trapně červená nad plakátem Justina Timberlakea, vlastně, teď je aktuálnější jiný Justin.

„Nádherné oči,“ vydechl upír. „Nikdy jsem nepozval poloupírku s dvojbarevnými oči, podtrhují tvou krásu, Barbie.“ Druhou ruku využil k tomu, aby si ji přitáhl víc k sobě. Kate cítila snad poprvé v životě silnou touhu po muži. Nedokázala si pomoci, ale v momentě, kdy se jí dotkl, kdy cítila jeho kůži na své, jeho pohled vpíjející se do jejího…

Odstrčila ho od sebe, tak prudce, jak jen dovolovala lidská síla. Nesměla se prozradit a zpražila ho pohledem. Na chvíli se nechala ovládat obyčejnými živočišnými pudy, ale není naivka, která podlehne těmto trapným balícím kecům. Může být jakkoliv sexy, nebezpečný a svůdný, kalhotky zůstanou na svém místě, tečka.

„Nač porušovat pravidla, upíre? Beztak jsi jeden z těch starých, co rádi dodržují své tradice, šukaj všechno, co se hýbe, schválně jsem nepoužila slovo dýchá, protože to by rozhodně nebyla pravda, loví lidi jako myši a ještě se tím chlubí. Prokaž sobě laskavost a vyhýbej se mi.“

„Sobě?“

„No jistě!“ naštvaně zabodla prst do jeho pevné hrudi. „Zdání klame, připadám ti jako snadná oběť, protože jsem blondýnka? Pleteš se, dosti se pleteš!“ Odtrhla prst z jeho hrudi a rozzlobeně odkráčela k eskalátorům.

Na něj neměla takový vztek jako sama na sebe. Stále se nemohla zbavit pocitů, které v ní vyvolával. Nechtěla se jich zbavit, byly tak dráždivé a hříšné. Bojovala sama se sebou, přesto se neovládla a ohlédla se přes rameno na místo, kde předtím s ním mluvila. Nebyl tam. Zmizel. Kate se prudce otočila zpátky a nadávala si do největších idiotů. Nejdřív ji štve, pak ho chce a pak ho odmítá, a to všechno během šesti, sedmi minut. Měla by si konečně cucnout trochu krve. Nedostatek v jejím oběhu se projevuje šílenstvím.

Garrett se neubránil pobavenému úšklebku, když ji zahlédl, jak se na schodech otočila a zrakem ho hledala.

Má ji.

Možná na malý okamžik odolala jeho kouzlu, ale to se změní. Žádná do dneška neodolala. Možná to bude jeho darem, možná ne.

Každý upír je už sám o sobě žhavé lákadlo pro ostatní, ale on? Dostal do vínku něco navíc. Dokáže vyvolat touhu v každé upírce, která se kolem něj ochomýtne. Na lidské ženy to nepůsobí, stačí mu na ně tesáky. Ale poloupírka zjevně není natolik pohlcena. Jinak by se neodtáhla, ale okusovala by ho.

Možná má pevnou vůli.

Zasmál se vlastním myšlenkám.

Každá ženská se dá dobýt, když se ví, jak na to. A u ní to rozhodně za pokus stálo.

„Diego, Olivere,“ pozdravil své společníky, kteří se najednou vedle něj objevili.

Diego byl skoro vysoký jako Garrett, zrzek s největšími bicepsy, jaké kdy Garrett viděl. Člověk by řekl, že když má svaly, mozek bude mimo výbavu. Opak byl pravdou. A Oliver? Typický patolízal. Pokud byl Diego svalouš, Olivera šlo označit za anorektika. I japonské holky by vedle něj vypadaly s mírnou nadváhou.

„Proč jsme v obchodním středisku? Mohli jsme se sejít v baru, Garrette, dlouho jsem nepil krev a nevím, zda se ovládnu,“ procedil skrze zuby Diego. Garrett protočil očima.

„Měl bys cvičit, je ti dost roků na to, aby ses ovládl.“ Diego si pouze povzdechl a zběžně se rozhlédl kolem.

„Šefé,“ oslovil Garretta Oliver.

„Kdo jsou ty holky nahoře v kavárně?“ otázal se ho Garrett. Nesnášel toto oslovení. Ale toleroval ho, musel. V jejich kruzích je dobré ujasnit si postavení co nejdříve. Což včera Garretta dělal. Pomalu zapomněl, jaké to je zabít pár upírů. Teda, po pravdě jich bylo víc, než pár. Málokdo mu věřil, že je ten pravý na vůdcovský post. Občas byl unavený z těch mladičkých ambiciózních upírků, kteří si myslí, že ho přeserou.

Oba se zadívali ke kavárně, která byla ve vrchním patře. Jejich druh se dal snadno poznat. Tři ženy seděly u kruhového stolu, dvě z nich popíjely kávu. Třetí posedávala a věnovala se přítelkyním.

„Ta brunetka s mikádem si říká Gia. Jedna z nejbohatších a nejvlivnější upírek v našem městě. Žádný dar nemá. Blondýnku neznám, nikdy jsem ji neviděl, zrzka je poloupírka Uršula Fitzpatrick, pochází z irského vlivného rodu…“

„Bloncku neznáte?“ skočil mu do řeči Garrett.

„Ne, je v tom problém?“

Problém? Má mu rozmlátit ksicht? Je evidentní, že vrána k vráně sedá! Tudíž asi bude taky další zbohatlická holčička, která si užívá peněz díky svým milujícím rodičům, protože si je nahrabali. Na druhou stranu…

Garrettův zrak se bedlivě zaměřil na tvář Barbie. Zdála se mu roztomilá, když se červenala a když na něj štěkala, ale teď? Když se smála pravděpodobně něčemu vtipnému, si ještě víc uvědomil, jak krásná je.

„Ne,“ pohlédl na Olivera. „Nevidím v tom problém.“ Raději se na zjišťování informací ohledně Barbie zaměří osobně. Vždyť bydlí vedle sestry, ne?

…

„Připadá ti dost sexy?“ vpálila bez ohlášení do Carlisleova bytu Kate. Sundala si kabát a zanechala ho za sebou na chodbě.

Stoupla si doprostřed obývací místnosti, kde byl Carlisle a sledoval televizi. Ono vidět ho sledovat televizi, chovat se normálně, bylo trochu podivné, ale ne neobvyklé. Když ji ignoroval a nakláněl se přes ni, aby viděl na obrazovku, popadla ze stolku ovladač a hodila ho po něm. Neměla zrovna nejlepší náladu. Stále jí pil krev ten zpropadený upír. Nemohla se zbavit nutkání vystřelit si mozek, protože jediné, co v hlavě viděla, byl on. Ale nedá na sobě nic znát. Jen bude protivná. Jednou za měsíc být může, ne? Tak proč by nemohla být dvakrát, třikrát…

Otráveně jsem si povzdychl. Jedna rada do života, když nasranou ženskou nemůžete poslat k šípku, protože je vaše příbuzná, vyslechněte ji, pochvalte ji a zaručeně s ní netravte večer.

Sjel jsem Kate kritickým pohledem, který by zlomil dost modelek.

„Otoč se,“ přikázal jsem jí. Učinila tak a já musel uznat, že jo. Dost sexy na to, aby ostatní chlapy přilákala a já se mohl věnovat všem ženským v baru.

„Výborně, má drahá sestřenko, znovu jsi mě ujistila v tom, jak k sežrání dokážeš být, když se snažíš,“ pochválil jsem ji a zvedl se z gauče. „Nyní jsem na řadě já, abych podtrhl svou dokonalost.“

Kate složila ruce na hrudi. „To i jde?“ pronesla posměšně. Carlisleovo mínění o sobě samém je obrovské.

„Víš, sám o sobě jsem unikát, ale když ještě zvolím perfektní oblečení, jsem prostě neodolatelný. Samozřejmě, že nahý vypádám ještě líp, ale to si nechám na pozdější hodinu.“

Kate protočila očima a mumlala si něco pod nosem. Ignoroval jsem ji a přesunul se do své ložnice.

Nakonec jsem zvolil bílou košili, béžovou vestu a klasický střih džínů, doplněné tmavším odstínem hnědé barvy. V košili se mi perfektně rýsovaly svaly na pažích, nechal jsem si pár vrchních knoflíků rozepnutých a připnul si na krk přívěšek se stříbrným křížkem. Třikrát sláva, že nám nic nedělá stříbro ani kříž, Stoker se teď otáčí v hrobě a Mína prahne po mně, ne po Drákulovi.

Dostat se do klubu byla pro mě hračka. Patřím mezi pravidelné VIP hosty. Pokud by to ovšem nestačilo, měl jsem v záloze svůj andělský vzhled, i když tím bych mohl ochranku spíše naštvat, proto jsem měl do zálohy navíc sladkou Kate. Stačilo by, aby si sundala kabát, a hned jsme mohli dovnitř. Ještě by nám hrály fanfáry.

Rozhlédl jsem se po klubu. Hlasitá hudba, slušná účast pěkných bab. Dokonce jsem zahlédl i mou malou věrnou fanynku ze střední. Ach jo, pořád jí nenarostla prsa.

„Jdu pozdravit starou známou, ty si jdi hrát s kuličkami,“ promluvil jsem se Kate vesele.

„Debile,“ praštila mě kabelkou a vmísila se do davu.

Rozhodně potřebuje chlapa, je nějaká podrážděná celý den. To není normální. Většinou mé fóry nebere urážlivě.

No nic. Pokrčil jsem rameny a vydal se za Es.

„Dneska ti to sluší, prdelko.“ Zelené mini šaty ještě víc podtrhovaly její štíhlost a plochost. Čehož si určitě byla vědoma, pokud doma vlastní zázrak jménem zrcadlo.

„To je vše? No tak, Vittori, kde je tvá básnička, jak moc plochá jsem, i mravenec má větší přední airbagy než já, a ty vidíš, že tyto šaty krásně ukazují, jak jsem na tom špatně. Neboj, na Silvestra rozbiju prasátko a půjdu na operaci, silikon je v módě.“

Zaculil jsem se a přistoupil k ní blíž.

„Tyto šaty taky dokazují, jak perfektní máš nohy a zadek k nakousnutí.“ Odtáhl jsem se, abych viděl její reakci.

„Kdo jsi a cos udělal s Carlislem?“

„Nemohu ti zalichotit?“

„Egoman jako ty? Hm, ne. Možná… mám halušky, vůbec tu nejsi a můj mozek si se mnou pohrává. Nečekaně, celé dny se hrabu v dětských hlavách, každému by z toho drblo, i mně.“ Kopla do sebe šampaňské, skleničku hodila za sebe – málem sejmula týpka, ale evidentně jí to bylo jedno. Popadla mě za ramena a přitáhla k sobě. Prsty zmáčkla mé líce a zašklebila se na mě.

„Au!“ vypískl jsem ze sebe.

„Ty tu fakt jsi a lichotíš mi… to chce něco silnějšího.“ Pustila mě a otočila se na podpatku směr bar. Nedalo mi to a musel jsem ji následovat. Kate se někde vypařila a já si zrovna dneska na chůvu hrát nehodlal.

„Tequillu, dvojitou!“ křikla na barmana. Chtěla se vyšvihnout na barovou židličku, ale nějak neodhadla vzdálenost, jehlový podpatek se uvezl, a kdybych holt nebyl pohotový, už leští podlahu a počítá kachličky.

Překvapeně na mě hleděla a já si velice užíval tuto situaci.

„Chceš kousnout, nebo proč na mě valíš kukadla, prdelko?“ dobíral jsem si ji. Zamračila se a drcla do mě.

„Kdybych chtěla kousnout, řeknu si upírovi a ne půlce, k tomu ještě nepovedené!“ cukla sebou, aby se dostala z mého dosahu, ale málem sebou opětovně sekla, tudíž se na mě ještě víc namáčkla, prsty mi křečovitě svírala košili, nehty zarývala do masa. Mňamka.

„Ale, ale, to zní jako rasismus, na to, jak jsem nepovedený, se na mě moc lepíš. Chápu, mé svaly jsou magnet pro každou. Jednou se jich dotkneš a už nikdy nechceš přestat.“

„Uklouzla jsem!“

„Vždycky se najde výmluva, prdelko.“

„Výmluva?“ vyjekla. „Sahám na tebe a mluvím pravdu, nemusím se vymlouvat. A navíc, tobě stačí říct, že jsi bůh, a hned se naservíruješ jak nějaký gigolo!“

Zvedl jsem ji do vzduchu a posadil na bar. Sám jsem se sedl na barovou židličku naproti ní.

„Takže si to shrneme,“ řekl jsem klidně, ale dost jsem se ovládal, abych se nesmál. „Jsem egocentrický rytíř a ty neohrabaná Alenka, co neumí chlastat.“

„Zaprvé jsi egocentrik, ne rytíř. Zadruhé uklouznout může každý, modelky, Jennifer Lawrence, každý, a zatřetí, kdo říká, že neumím pít? Chtěla jsem se opít. Můj bratr se vrátil, a to se musí pořádně oslavit.“

„Bratr? Myslel jsem, že jsi jedináček.“

Překvapeně pozdvihla obočí. „S tvou arogancí bych tipovala spíš tebe, Vittori.“

„Dlouho jsem byl. Nemůžu hlídat přece rodiče u všeho.“

„Tobě není nic svaté!“ Aniž by si to uvědomovala, pomalinku rozevírala stehna, takže jsem měl během těch pár chvilek možnost zjistit, zda je naostro nebo jako správně vychovaná dámo nosí bombarďáky, nejlépe stahovací.

Verdikt?

Je zastánkyni spoďárů. Růžových s bílými srdíčky. Tohle by mohlo přijít sexy maximálně chlápkovi jménem Nabakov, ten rád psal o lolitkách.

Když jsem ji tak pozoroval, už jsem se opravdu nesoustředil na její děsné kalhotky, uvědomil jsem si jednu zásadní věc.

Esmé je holka.

Aspoň od pasu dolů.

Navíc poloupírka.

Dřív byla do mě udělaná, hooodně udělaná. Ďábelsky jsem se zazubil a vstal z barové židličky, co bylo, může být klidně znovu. Vklínil jsem se mezi její nohy a zadíval se jí do očí.

„Přestaň se mračit, Esmé, nebo ti sroste obočí.“

Vykulila na mě své oči, ale neodhodila mě od sebe. Říkám, že se dá všechno vrátit, když se chce.

„Nechápu, proč se s tebou bavím. Zbytečně se jenom rozčiluji.“

„Ti říkám, nemrač se, Brežněve.“ Možná jsem kladl na své slova velký důraz, protože mě naštvaně bouchla do ramene. Nebolelo to, ale říkat jí to nebudu.

„Já tě tak nenávidím!“ křikla pro efekt.

Zakoulel jsem očima a přitakal jsem jejímu hysteráku.

„Jo, jasně. Vím. Vezmeš si mě?“

Páni, obvykle má oči dost velké, ale teď? Vypadala jak kapr, co si udělal cestu na pevninu. Taky tak lapala po dechu.

„Hm, co?“

„Vdáš se za mě? Myslel jsem, že máš zanedbané jen obočí, ale ty si ani uši nečistíš. No to potěš koště, ale třeba to vyjde. Když se nebudeš tvářit, jako bys měla v zadku kaktus, a vypneš svá imaginární prsa. Ukážeš nohy. Trošku do O, ale to přežijeme.“ Zadíval jsem se jí do očí, vypadala nějak rudě.

„Ty!“ vykřikla a zabodla do mého hrudníku ukazováček.

„Jsem dokonalý, chápu tvé komplexy, neboj.“

Kate potřebovala trochu čerstvého vzduchu. Musela se pořádně nadechnout. Nebyla zvyklá na zakouřené místnosti plné lidí. Doby, kdy vymetala večírky, kluby a různé hospody, jí připadly jako dávná minulost. Prodrala se zadním východem ven. Z plných plic do sebe vtáhla vzduch, přitom nechtěně do někoho vrazila. Vzhlédla a okamžitě poznala muže, upíra.

„Sleduješ mě?“ vyhrkla ze sebe podrážděně.

„Zas tak nudnou věčnost nemám, abych naháněl kdejakou odbarvenou blondýnku, Barbie.“

Kate cítila, jak se v ní vaří krev. Zná ho sotva několik hodin a už by mu ráda urvala hlavu. Přesto hodlala ignorovat jeho trapné pokusy o vtipkování.

„Co tu chceš?“

Garrett se pousmál, což se Kate líbilo, ale rozhodně mu to neřekne a rychle na to zapomene.

„Upíři se nemohou bavit?“ nadhodil vesele.

„Většinou když se upíři baví, teče krev, hodně krve.“

„Co na to říct,“ pokrčil rameny. „Často máme své dny.“

Kate zalapala po dechu. Nevěděla, co tomu namyšlenému upírovi říct. Což Garrett využil a sjel ji nestydatým pohledem.

„Sluší ti to, Barbie.“

„Za to ty vypadáš jak bezdomovec. Nečekaně,“ zamručela Kate. Toho Garrett zneužil. Nikdo u zadního východu nebyl, tudíž mohl použít upíří moc. Uchopil ji za paže a natiskl na chladnou zeď klubu. Slyšel, jak se jí zrychlil tep. Líbilo se mu, že to nebylo ze strachu, cítil z ní vzrušení, adrenalin. Sklonil hlavu k její a zašeptal tichým, chraplavým hlasem: „Mohla bys mi vysvětlit, proč mě tak označuješ?“

Byl nebezpečně blízko, Kate se motala hlava z jeho mužné vůně, z jeho těsné blízkosti, pevných svalů, které se na ni tiskly.  A ten jeho hlas… stačí, aby promluvil, a ona krotne.

Kate nenapadlo nic jiného, než na něj vycenit špičáky a zavrčet.

Garrett se její reakce zasmál a pustil ji.

„Nevím, proč na mě ceníš ty své roztomilé špičáčky, stejně mou kůži neprotneš. Navíc jsi holka, tudíž v sobě nemáš v sobě ani dostatek jedu.“

„Máš pravdu, jedovatý jsi z nás dvou ty,“ štěkla po něm. Aniž by to čekal, popadla ho oběma rukama za obličej, přičemž na něj použila svou moc. Garrett bolestí vykřikl a sesunul se na zem, když ho pustila.

„Mám něco lepšího, než je jed, upíre.“ Překročila ho a sebevědomě si to šinula do klubu.

Garrett se rychle posbíral a křikl na ni.

„Mám své jméno, Barbie!“

Kate se zarazila, chvíli váhala, zda se má otočit nebo ne. Nakonec se přece jen otočila čelem k němu.

„Já zas nemám na zadku razítko Mattel!“

Garrett nahodil lišácký úsměv a natáhl ke Kate ruku. Riskoval další ránu od blonďatého taseru, ale nevadilo mu to. Naopak ho její dar fascinoval. „Garett.“

„Nezájem,“ ignorovala jeho dlaň.

„To je křestní nebo příjmení?“ nedal se Garrett.

Kate do sebe vtáhla vzduch a snažila se zklidnit.

„Co kdybys sebral svůj tvrďácký ksichtík, kožené hadry, upíří kouzlo a vypařil se za tou svou holkou? Já ti stejně nedám!“

„Nevím, kdo před chvíli se rozplýval nad mým ksichtíkem a upířím kouzlem,“ zaševelil pobaveně Garrett.

„No, já taky ne, sbohem, upíre.“ Opětovně se k němu otočila zády a vypařila se dřív, než mohl cokoliv říct.

Garrett se sám pro sebe usmál, přešel k betonové zdi a sebral mini kabelku. Když Barbie přitiskl na zeď, spadla jí z ruky a v záchvatu vzteku na ni zapomněla. Otevřel kabelku.

Upír by čekal, že se do toho vejde sotva lahvička krve. Světe div se, on tam byl mobil, klíče, rtěnka a nějaké další šminky, dokonce vyhrabal z ní i peněženku. Kabelku si strčil do bundy.

„Katrina Liviero,“ přečetl nahlas z jejího průkazu totožnosti.

Katrina?

Garrettův úsměv se rozšířil. „Vhodnější je na shledanou, Barbie.“

Mrzí mě, že se Vám minulá kapitola nezdála být tak dobrá, aby dostala deset komentářů, ale co nadělám, že? Doufám, že dnešní kapitola se Vám zdála lepší. V příštím díle můžete očekávat následující: Esmé se rozhodne, zda nabídku přijme nebo ne. Garrett si bude pohrávat s Kate. Dozvíte se, kam zmizel Demetri. Děkuji předem za komentáře. :-) 

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek From playboy to husband - 14. kapitola :