Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Friends or Enemies? - 2. kapitola

10.11.2010 (19:30) • eberjace • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1510×

Co Damon odešel, ještě jsme nějakou dobu probírali ty holky, co se mají nastěhovat. Byla prdel sledovat, jak si je Stefan a Jacob představují. Jacob si přál malou blondýnu s minimálně trojkama. Musel jsem se tomu smát. Takovou nikdy nedostane. Ale Damon mě štve. Jak si může myslet, že je nedostanu?! Mě chce každá! Mu ještě ukážu, kriplovi, kdo je Edward Cullen! Pan božský!

Jacob pak zmizel, že si prý jde pro pití. No to mu tak sežeru. Určitě šel slídit po domě, jestli je tam neuvidí. No, ale co. Já je nepotřebuju vidět jako první. Otočil jsem se na Stefana.

„Hej, nechceš pití?" zeptal jsem se. Podíval se na mě pohledem, jako bych udělal nějaký zločin.

„Co tu máš?" zeptal se. Bože! Za co mě trestáš?! On neví, co věčně piju a to si říká nejlepší kámoš.

„Ty jsi vůl, pivo, ne?!" hodil jsem po něm flašku. Chytil ji.

„Jo, aha. Díky, ale to nechci," hodil mi to zpátky.

„Hele, Stefane. Jsi můj kámoš a mám tě rád, takže to musím říct... Ty kokso! Vzpamatuj se! Jsi upír, žiješ věčně! Neojíždíš, nechlastáš, nepaříš. Dyť vlastně ani nežiješ! Promiň, ale takhle to dál nejde. Teď to pivo vypiješ, nebo ti rozflákám tu tvoji stoletou prdel," ukončil jsem svojí řeč a díval se na něj. Překvapeně na mě koukal.

„Promiň, ale tohle mi vyhovuje. Nepotřebuju být jako ty nebo Damon," zamračil se a šel si sednout k televizi. Asi ho zabiju. Nedokážu se dívat, jak si můj nejlepší kámoš níčí život. Prostě ho změním! Sedl jsem si vedle něj a pustil televizi. Běžela zrovna nějaká kravina, ale nic lepšího tam stejně nebude.

Dívali jsme se na televizi, byla to vážně zábava. Netrvalo mi ani patnáct minut, abych pochopil, o co vůbec jde. Je to jako každá detektivka. Babča zabila babču a detektiv půlku filmu vyslýchá dvacet dalších babek. Přitom je od začátku jasné, jaká babka to udělala. Musel jsem se tomu smát. Zajímalo mě, jestli na to ten vůl vůbec přijde. Po půl hodině do bytu vtrhnul Jacob.

„Hej, kluci. Nebudete věřit tomu, co jsem právě viděl!" jásal.

Kurva! Já ho vážně zabiju! Čtyřicet minut tu jako debil koukám na tu blbost. Pak přijde ten vůl a nedozvím se konec?! Bože! Otočil jsem se na něj.

„Ty kreténe! Kvůli tobě se teď nedozvím, jestli to byla ta babka, nebo ne!" skoro jsem řval.

„Promiň, kámo. Ale tohle je lepší než nějaká seschlá švestka v televizi," a vypnul televizi. Stefan se na něj otočil.

„Jacobe, o co jde?" Nevypadalo, že ho to zajímá.

„Viděl jsem je! Lepší kočky jste neviděli!" Byl z toho úplně hotový. V hlavě si je představoval. Ty vole! Musel jsem mu dát za pravdu! Nejvíc se mu líbila ta menší. Jacobe, máš smůlu, ta je moje! Dostanu obě, ale první na řadě je tahle.

„Ok. Díky za informaci. Jdu je omrknout," zmizel jsem z pokoje. Zůstali tam jen šokovaně koukat na dveře, které se zrovna zabouchly.

Došel jsem do posledního patra rovnou ke dveřím jejich bytu. Nevěděl jsem, co jim řeknu... Tak budu improvizovat. Slyšel jsem jen jednu mysl. Myslela na Bellu. Fajn, takže jedna z nich je Bella. Ta tu, jak to tak vypadá, není. Zaklepal jsem na dveře a čekal. Otevřela ta menší. Ale jak to...? Vždyť jsem slyšel jen jednu mysl. Ale tím se budu zabývat později.

„Ahoj," vytvořil jsem svůj úsměv hollywoodské hvězdy.

„Ehm. Čau. Potřebuješ něco?" sjela mě očima. Vypadala sexy.

„Bello, kdo je to?" ozvalo se zevnitř.

„Ale, asi nějaký poslíček," otočila se na osobu v bytě. Hmm, takže Bella. Super.

„Bella, jo? Krásné jméno," znova jsem se usmál. Podívala se na mě divným pohledem.

„Jo, díky, tak co potřebuješ?" opřela se o futra dveří. Dveře nechala přivřené.

„Jsem Edward," natáhl jsem k ní ruku.

„Edwarde, těší mě," pousmála se a přijala ruku.

„Bydlím se spolubydlícím o dvě patra níž. Máme tu v domě zvykem, přivítat nové sousedy." Pomalu jsem stáhl ruku.

„Díky, to je milé."

„Kdybyste chtěli s něčím pomoct, stačí říct." Jen přikývla. Slyšel jsem kousek odtud Damona. Co ten tu dělá?!

„Edwarde, dělej! Musíme jít! Tu slepici dostaneš do postele jindy!" volal na mě. Ten idiot! Já ho zabiju! Bella ztuhla a podívala se na mě naštvaně.

„Do postele, jo?! S tebou?! Tak to možná jen ve snu. Promiň, ale se šampónkama nechci mít nic společnýho," zabouchla mi před nosem.

„Damone, ty debile!" zařval jsem na celý dům. Ten se smíchem zmizel. Nasraně jsem šel do bytu.

Prásknul jsem s dveřma. Jacob nadskočil.

„Já jí dám šampónek!!! Ta uvidí, co jsem zač! Bude ještě ráda, že křičí zrovna moje jméno!" ječel jsem. Vzteky jsem viděl rudě. Jake se zvednul.

„Kámo, co se stalo?" díval se na mě nechápavě.

„Ten idiot Damon to celý zkazil! A to si říká kámoš?!"

„Damon? Co udělal?" stoupl si ke mě.

„Už jsem ji skoro měl! Stačila chvilka a je moje! Ale objeví se tam ten vůl a celý to zkazí!" Takhle mě dlouho nenasral.

„Aha. Hele, to chce klid. Nebude to horký, tak jak to vypadá," uklidňoval mě.

„Ale jo, bude. Vyžvanil, že se s ní chci vyspat! To jen tak neukecám." Šel jsem si sednout. „Prej šampónek..." brbral jsem nasraně. Jake mě radši nechal na pokoji a šel pryč. Nejradši bych něco rozflákal!

Chvíli jsem se uklidňoval, když v tom přišel Stefan. A sakra! Rychle jsem se zvednul.

„Stefane, ty debile. Co jsi to udělal?" přeběhnul jsem pokoj rovnou k němu. Chránil si mysl a to bylo dost divný. Nikdy to neudělal. Měl hadry od krve. Se Stefanem jsme "vegetariáni". Živíme se jen zvířecí krví, ale tohle byla lidská krev.

„Já... nevím, jak se to stalo," odpověděl sklesle. Vypadal hodně zničeně.

„Ty kokso! Koho jsi zabil?" díval jsem se na něj. Stefan se posadil. Podíval se na mě omluvným pohledem. Kdyby nebyl upír, myslel bych si, že se rozbrečí.

„No? Tak kdo to byl? Holka, kluk?" Já to z něj dostanu.

„Edwarde... Miranda..." sklonil hlavu. Ztuhl jsem. Stala se ze mě socha. Cože?! Miranda?!! Všechno v místnosti zrudlo.

Autor: eberjace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Friends or Enemies? - 2. kapitola: