Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 6. La Push

17.04.2009 (10:17) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2747×

6)  La Push

Ráno mě probudila nečekaná záře. Celý můj pokoj byl plný barev a já se třpytila ve sluneční záři. Slunce. Neviděla jsem pořádné sluníčko skoro rok. Rychle jsem vyskočila z postele, oblékla si krátké modré šatičky od Alice, zavolala dobré ráno rodičům a běžela jsem ven. Nasála jsem krásnou vůni lesa a v rekordním čase jsem doběhla na můj oblíbený palouček. Byl maličký, ale uprostřed byl mech a okolo spousta kvítí. Lehla jsem si do mokré trávy a zavřela oči. Byl to nádherný pocit. Cítila jsem, jak každý kousek mého zmrzlého těla roztává. Cítila jsem paprsky na tváři. Nebe bylo blankytně modré bez jediného mráčku, tráva se třpytila ranní rosou a já s ní. Ležela jsem nehybně asi deset minut, poslouchala cvrlikání ptáčků a lehký vánek v korunách stromů.

Najednou mě zahalil stín. Zamračila jsem se a otevřela oči. Nade mnou stál Jacob a culil se. Taky jsem se na něj usmála a vyskočila. Dneska jsem se už neptala, proč není ve škole, touha být s ním zvítězila. „Ahoj" pozdravila jsem ho a dala mu pusu na tvář. „Ahoj, tak mě napadlo, jestli bys nechtěla se mnou na pláž, když je dneska tak krásně." Zeptal se. „Určitě!" Nadšeně jsem vyhrkla. La Push a jeho okolí jsem milovala. Milovala jsem pláže a narážení vln o skály. A v neposlední řadě jsem milovala, být s Jacobem. „Už jsem se ptal Belly. Můžeme, ale do setmění musíme být zpátky." a pak otráveně dodal „A nemám tě prej spustit z očí!" Celá mamka, ta aby se nestrachovala. Protočila jsem oči. „Tak tady chvilku na mě počkej, já dojdu pro auto a přijedu pro tebe." Řekl a odcházel. „Počkej!" Zastavila jsem ho. „A nemohla bych jet na tobě?" Zarazil se. „Myslím, že by Bella nebyla moc nadšená touhle myšlenkou." „Prosím, já jí to neřeknu." Prosila jsem ho. Chvilku váhal. „Dobře, ale zpátky pojedeme raději autem." Nadšeně jsem souhlasila. „Ok, dojdu se přeměnit, počkej tady." Znovu jsem si sedla do trávy a čekala. Na Jacobovi jsem mohla jet jen v opravdu výjimečné situaci a těch zrovna moc nebylo.

Asi za dvě minuty ke mně přiběhl obrovský vlk. Sametová, narudle hnědá srst mu vlála ve větru a na přední tlapě měl přivázané kalhoty. Lehl si, abych se mu mohla vyšplhat na záda a pak se rozběhl. Byla to nádhera. Držela jsem se jeho velkého, svalnatého těla a nasávala vůni lesa, kterým jsme letěli.

Zřetelně jsem cítila, když jsme překročili hranice. Bylo to zde mnohem více cítit vlky. Já, jako jediná z naší rodiny jsem měla trvalé povolení pro překročení hranice do rezervace, které pro mě vyjednal Jacob. Ostatní by o to museli žádat.

Jacob zpomalil, když jsme se blížili k odlehlé pláži. Byla to jediná pláž, na kterou jsem mohla, protože tu nikdo nikdy nebyl. Nemohla bych na First Beach, kde je spousta lidí v takovém slunečném dni. Jacob doběhl až na kraj lesa, kde se obezřetně rozhlédl a pak teprve se mnou vstoupil do slunečního světla. Kolem mě se rozprostírala malá pláž, ohraničená skalními útesy, o které se tříštily vlny. Jiný vstup na pláž než přes les nebyl.

Seskočila jsem z Jacoba a pohladila jsem ho po jeho husté srsti. Olízl mi ruku a odběhl se přeměnit do lesa. Šla jsem podél pláže, až jsem došla k vyplavené kládě. Sedla jsem si. Byla celá bílá od soli a vyhřátá od sluníčka. Před kládou bylo malé ohniště, které jsme s Jacobem založili. Po chvilce za mnou přišel a sedl si vedle mě.

Dlouho jsme si povídali o všem možném a užívali si sluníčka. Vydali jsme se také na procházku podél pláže, drželi jsme se za ruce a brouzdali v ledové vodě. Když slunce sklouzlo za stromy, rychle se ochladilo. Vrátili jsme se k naší kládě a Jacob rozdělal oheň z naplaveného dříví. Přitulila jsem se k němu a Jacob mi začal vyprávět Quileutské legendy. Hrozně ráda jsem je poslouchala. Představovala jsem si Jacoba, jak je před několika lety nevěřícně a posměšně vypráví mamince. Tehdy ještě netušil, co ho čeká.

Tma se dostavila nečekaně rychle. Vyšla první hvězda. Jacob skončil své vyprávění a zvedl mě. Vůbec se mi domů nechtělo, ale věděla jsme, že jestli se opozdím, celá moje rodina klidně překročí hranice, jen aby mě našla. A to jsem nechtěla. Neochotně jsem se loudala k Billiho domu. Nešli jsme ani dovnitř. Jacob pouze vyjel autem z garáže, naložil mě a jeli jsme domů.

Před domem mě vysadil. Rozloučila jsem se a šla dovnitř. Maminka už na mě čekala. Když jsem vešla, začal táta hrát novou skladbu, kterou jsem ještě nikdy neslyšela. Byla krásná, plná naděje, veselá. Přistoupila jsem blíž k pianu a poslouchala. Skladba skončila a poslední tón visel ve vzduchu. Vydechla jsem. „Jak se jmenuje?" „Renesmee." Odpověděl. „Líbí se ti? Taťka jí pro tebe dneska složil." Objala mě mamka. „Je nádherná." Odpověděla jsem.

Zatímco jsme my byli na nákupech!" Zanotovala Alice vesele. „Něco jsme ti koupili, pojď se podívat." „Alice, zítra jo? Budeme na to mít alespoň víc času." Alice se trošku zamračila. „No dobře." A odběhla nahoru. Zítra jí to vynahradím.

Přisedla jsem si zpátky k tátovi. „Ještě jednou, prosím." Táta se usmál a začal hrát. Když dohrál mojí skladbu, zahrál ještě máminu a pak mnoho dalších. Zahrál taky jednu pro Alici. Seděla jsem vedle taťky a mamka mě objímala paží.

Najednou táta promluvil. „Myslím, že byste měli už jít." Rozesmál se. „Emmett se dneska celý den díval na televizi." Než jsme stihli s mamkou jakkoliv zareagovat, přiřítil se z horního patra Emmett. V puse měl dvě hranolky, ze kterých kapal kečup, notoval si píseň z muzikálu Drákula - Vím, že jsi se mnou (http://www.youtube.com/watch?v=5HzC1NEcUag&feature=related) a chtěl s mamkou zpívat duet. Poté co ale zjistil, že s ním nikdo z nás zpívat opravdu nehodlá, spustil sólo Nespravedlivý bůh (http://www.youtube.com/watch?v=q0Xija5tQZA&feature=related). Když pak začal svojí roli prožívat tak, že před mamkou klečel a ječel NEUMÍREJ, raději jsme rychle vyklidili pole. Emmettovi by se měli filmy s upíří tématikou vážně zakázat. Ještě před domem jsme slyšeli jeho zlostné PROČ! Všichni tři jsme se prohýbali smíchy a byli jsme rádi, že spíme jinde. Rosalie bude mít dneska opravdu těžkou noc.

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 6. La Push: