Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 47. Bitva

knihy. není jich nějak víc :D

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Falling star - 47. BitvaDalší kapitolka ;)

31.10.2009 (16:00) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2224×

47) Bitva

 

Ness:

 

Asi půl hodiny po Todově odchodu jsem uslyšela rámus. Byla to změť křiku, dupotu vlčích tlap a ocelová trhání upířích těl. Lissa se chvěla po celém těle. Bylo to nesnesitelné, pouze tu sedět a čekat. Chtěla jsem utéct, prorazit ocelové dveře, dostat se ven a pomoct jim. Netrpělivě jsem seděla a mohla si jenom domýšlet, co se děje tam nahoře. Podle křiku to bylo zlé.

 

Po chvilce jsme uslyšeli křik na chodbě. Rychlé trhání těl a pak se rozrazily dveře. Rychle jsem Lissu strhla stranou a kryla se před nepřátely.

 

Když jsem však vzhlédla, uviděla jsem červenohnědého vlka, jak na mě upírá radostné oči. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byl tady. Vrhla jsem se mu kolem krku a Jacob mi olízl tvář. Moje vítání s Jacobem však netrvalo dlouho.

 

„Musíme jít.“ vyrušil nás Tod. A ohlédl se na chodbu za sebou.

 

Nahoře se stále bojovalo. Jacob se skrčil a já mu vyskočila na hřbet. Tod se sehnul pro Lissu, vzal jí do náručí jako nějakou křehkou květinu a nevšímal si Jacobova varovného pohledu.  Lissa vypadala jako v sedmém nebi. Oči upírala pouze  a něj. Rychle se rozeběhli chodbou a přeskakovali potrhaná těla ležící na podlaze.

 

Za okamžik jsme byli z kobky venku a mně se před očima otevřel pohled na celou bitvu. Bylo tu snad třicet upírů, kteří se bojovali se smečkou a mojí rodinou. Několik vlků bylo raněných a v očích mojí rodiny byl vidět strach. Po zemi se válely zbytky upířích těl.

 

„Odvedeme je odtud.“ otočil se Tod na Jacoba a vzápětí se rozeběhli okolo bojujících pryč.

„Ne! Chci tu zůstat! Chci pomoct!“ začala jsem bušit Jacobovi do zad. Ten mi však nevěnoval pozornost.

 

Když už jsme byli skoro u brány, seskočila jsem z Jacobova hřbetu a dokutálela se do kouta. Tod se po mě otočil a v tom okamžiku ho napadl cizí upír. Lissa mu vypadla z náruče a rychle doběhla ke mně. Jacob na mě nesouhlasně zavrčel, pak se obrátil zády k nám a bojoval proti náporu upírů, aby nás ochránil. Nečekala jsem a rozhlédla se po někom, kdo potřeboval pomoct. Maminka sice bojovala statečně, ale před sebou měla tři upíry. Ihned jsem po jednom vrhla ohnivou kouli a pak hned i po druhém. Maminka dorazila třetího, obrátila se na mě a zářivě se usmála. Jakmile ostatní z rodiny postřehli, že jsem tady a v pořádku, jako by jim do žil vproudila nová síla. Začali bojovat o to urputněji a já jim pomáhala, jak jsem mohla.

 

Nepřátelských upírů ubývalo. Vlci se vrhli na sbírání kusů těl na hromadu a já ji zapálila. Cítila jsem, jak mě opouštějí síly, ale byla jsem šťastná. Lissa měla oči upřené celou dobu jen na Toda. Bojoval ze všech sil, nikdo proti němu nevydržel déle, než několik vteřin. Když jsem viděla, že už zbývá pouze hrstka upírů, vysílená jsem klesla na zem a zády se opřela o zeď.

 

V tu chvíli jsem za branami uviděla něco, co mi vyrazilo dech. K hradu se hnala skupina asi čtyřiceti upírů, v čele s mladíkem, co upíral oči pouze na mě. Ihned jsem ho poznala a byla si jistá, že to on mě chce zabít. Byl to Alec. Před několika lety jsem mu zabila sestru uvědomila jsem si s hrůzou.

 

„Pozor!“ stačila jsem vykřiknout a upozornit tak ostatní na nově příchozí.

 

Alec se nechal obklopit skupinou zle vyhlížejících upírů, určených k tomu, aby ho chránili a vydal se přímo k nám. Jacoba obklopily další tři. Sebrala jsem co nejvíc síly a hodila po Alecovi ohnivou kouli. Ten však uhnul a koule zasáhla upíra za ním. Začínala jsem panikařit. Věděla jsem, že se mu neubráním. Neměla jsem už dost síly. Lissa mě chytila za ruku. A ohlédla se po Todovi. Ten měl kolem sebe několik upírů.

 

Alec došel bez problémů až k nám a zlostně se zasmál.

 

„Jedna, co zabila mojí sestru a druhá, kterou miluje ten, co mě zradil. Jak komické.“

 

Díval se na nás, jako by zvažoval, kterou zabije jako první. Nedýchala jsem. Lissa se vedle mě celá třásla a z pod zavřených víček jí tekly slzy.

 

Jacob zpozoroval, co se děje, odmrštil od sebe všechny soupeře a hnal se ke mně. Tod se snažil prodrat k nám, ale nějaký upír mu zastoupil cestu a utrhl mu kus paže. Jacob si prorazil cestu ochránci, kteří obklopovali Aleca, srazil ho na zem, popadl mě do zubů a utíkal se mnou pryč. Za branami si mě vyhodil na hřbet a letěl lesem.

 

„Jacobe! Ne! Lissa tam zůstala!“ křičela jsem a bušila do něj pěstí, aby zastavil. On však nereagoval a uháněl dál.

 

„Jacku! Prosím! On jí zabije!“ ječela jsem a z očí mi tekly slzy hněvu. Na to Jacob prudce zabrzdil, zaryl tlapy do země a já málem přepadla přes něj.

 

Potom se sehnul, abych mohla sesednout. Já se však ale zuby nehty držela za jeho hřbet. Chtěla jsem, aby mě dovezl zpátky. Když viděl, že sesednout nehodlám, jednoduše mě shodil, naštvaně zavrčel a utíkal zpátky do boje.

 

„Jacku! Sakra!“ rozběhla jsem se za ním.

 

Odnesl mě pěkně daleko, takže když jsem tam doběhla, už bylo téměř po bitvě. Nikde jsem Lissu neviděla. Po tvářích mi tekly slzy. Emmett a Jasper bojovali s posledními protivníky. Ostatní sbírali po zemi kousky utržených těl. Vlci ze smečky měli spoustu zranění, která se pomalu zacelovala. Těkala jsem očima po bojišti a stále hledala Lissu. Pod obrovským spadlým sloupem jsem uviděla kus Alecova pláště. O kus dál se Tod skláněl nad něčím tělem. Bez dechu jsem k němu doběhla.

 

Lissa ležela na zemi a celá se třásla. Proměňovala se. Tod ji vzal do náruče a přivinul ji k sobě. Nemohla jsem ze sebe dostat ani slovo. Táta ke mně doběhl a položil mi ruku na rameno.

 

„Už je pozdě. Nemůžu vysát jed.“ zašeptal.

 

Otočila jsem se k němu a přitiskla se mu na hruď. Objal mě a pohladil po vlasech. Za chvilku přiběhla taky mamka a ostatní z rodiny. Všichni mě objímali a půjčovali si mě jako nějakou panenku.

 

Jacob pomohl smečce uklidit ostatky a naházet je do ohně. Pak přiběhl ke mně. Byla jsem na něj strašně naštvaná za to, že mě odtamtud odnesl, ale zároveň i totálně vyčerpaná. Takže jsem se nijak nebránila, když se přeměnil, vzal mě do náruče a rozběhl se semnou lesem.

 

„Nesnáším tě.“ zašeptala jsem do šumění lesa a pak jsem usnula.

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 47. Bitva:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře