Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 10. Stěhování

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Falling star - 10. StěhováníDalší kapitola! Doufám, že se vám bude líbit ;)

24.04.2009 (16:24) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2977×

 

10) Stěhování

 

V sobotu jsem se probudila časně. Byla jsem celá rozlámaná, z neklidného spánku a ze sna, který mě probudil. Ačkoliv jsem věděla, že jsem se v noci probudila s křikem a pláčem, nemohla jsem si ho vybavit. Sotva začalo svítat. Byl to můj poslední den tady ve Forks a já se chtěla s tímto krásným místem naposled rozloučit a v klidu si zabalit. Vyskočila jsem z postele. Ačkoliv bylo velmi brzy, rodiče už tu nebyli. Na nočním stolku, vedle mojí postele ležel úhledně napsaný vzkaz:

 

Šli jsme na lov, vrátíme se brzy, ostatní jsou u Esme. Táta

Vzala jsem si tužku, která ležela hned vedle, a podobně úhledným písmem jsem pod něj napsala:

 

Šla jsem se projít, nebudu daleko, sejdeme se po snídani. Ness

Vzala jsem vzkaz a položila ho na rodičovskou postel. Tam si ho všimnou. Rychle jsem se oblékla a po krátkém, kritickém pohledu z okna jsem si přes ramena přehodila ještě bundu. Přeci jen byl už listopad. Venku bylo chladno. Sotva začalo svítat, ale ptáci už nadšeně cvrlikali. Došla jsem na svojí mýtinku, kde se jehličnatý les pomalu přesouval do listnatého. Sedla jsem si na malý pařízek, uprostřed kapradí a sledovala okolní les. Byla tu spousta barev. Zavřela jsem oči, poslouchala ptačí zpěv a nasávala vůni lesa a jehličí.

 

Po chvíli přeci jen začalo mezi stromy prosvítat sluníčko. Už nemělo takovou sílu, jako v létě, takže i když jsem se třpytila v jeho záři, byla mi trošku zima. Naposled jsem se rozhlédla a pak se vydala k Esme, určitě už pro mě připravila snídani.

 

Rozběhla jsem se a přešla přes dřevěný most přes říčku, který pro mě taťka postavil. Opravdu jsem nedokázala skočit 7 metrů. I když jsem musela přiznat, že jsem se o to už jednou pokoušela. Dopadlo to mokrým oblečením, Aličiným vyčítavým pohledem a Emmettovým záchvatem smíchu. Mamka mě tehdy naštěstí neviděla. Taťka pro mě ještě ten den postavil most.

 

Když jsem doběhla do kuchyně, už Esme mazala chleby. Alice nezvykle hlasitě dupala po pokoji v prvním patře, asi balila všechny svoje modely šatů. V celém domě zůstal veškerý nábytek a většina dekorace. Esme si v zařizování interiérů vyloženě libovala, takže se rozhodla nový dům zařídit úplně sama a od píky. Podle toho, co říkala, jsme se měli na co těšit. S rodiči jsme se rozhodli, že budeme bydlet všichni spolu v jednom domě. Hrozně jsme se těšila na svůj nový pokojík, ve kterém jsem měla slíbený dokonce i balkón.

 

Zakousla jsem se do chleba, když v tom najednou jsem uviděla Emmetta. Na zádech obrovský bágl, ze kterého trčela baseballová pálka a v každé ruce dvě obrovské igelitky naplněné k prasknutí. Pomalu, krůček po krůčku se plížil kolem kuchyně, kde jsem byla já a Esme. Jakmile zmizel za rohem, ozvalo se cvaknutí dveří. Po chvilce byl zpátky a jakoby nic šel znovu nahoru. Udiveně jsem svraštila čelo a on si přiložil prst k ústům. Pokrčila jsem rameny a zakousla se znovu do chleba. Esme zrovna domazala poslední krajíc a položila ho na talíř, když ze schodů opět opatrně scházel Emmett. Tentokrát měl v každé ruce alespoň čtyři igelitky. Byl tak soustředěný, aby překročil jediný, vrzající schod, že si ani nevšiml, že ho Esme pozoruje vražedným pohledem. Odkašlala si a Emmett leknutím nadskočil, až mu tašky zachrastily. Vrhl omluvný pohled po Esme. „Něco jsem ti řekla, ty videokazety a DVD tady nech, nebudu trpět ty tvoje záchvaty napodobování herců. Minule mi to stačilo." Řekla rozzlobeně. Jeho napodobování Drákuly se opravdu nedá zapomenout. Emmett se zatvářil ublíženě. „Ale mami, Alice si taky bere všechny svoje šaty!" „Už jsem řekla! Alice je rozumná, ona to taky nepotáhne všechno." Odvětila Esme nesmlouvavě. O tom, že tady Alice nechá, byť jen jediné šaty jsem silně pochybovala. Emmett vypadal, že se rozpláče. Hodil po Esme rozzlobený pohled a rozmrzele dupal zpátky po schodech. Jakmile se však Esme otočila, aby sklidila našpiněné nádobí od snídaně, jako duch prošel kolem a vyletěl ze dveří ven, než se stihla otočit. Dusila jsem v sobě smích, abych ho neprozradila.

 

Po snídani jsem se rozhodla, že se půjdu na vlastní oči přesvědčit, kolik věcí tady Alice nechala. Sotva jsem přistoupila ke dveřím, z pokoje se ozvalo: „Pojď dál Ness, potřebuju s něčím pomoct." Otevřela jsem dveře a vešla. Po celém pokoji byly na koberci rozložené šaty a igelitky napěchované k prasknutí oblečením. Alice se na mě usmála. „Mohla bys mi pomoct nastrkat tyhle poslední šaty do tašek?" Pobaveně jsme přikývla. Jak by tady mohla Alice něco nechat? Opatrně, abych nešlápla na některé ze stovek šatů, jsem došla doprostřed pokoje, popadla igelitku a začala pěchovat oblečení dovnitř. Najednou otevřela Alice okno a - ... začala vyhazovat igelitky ven. Zůstala jsem na ní zírat s otevřenou pusou. Když spatřila můj výraz, začala vysvětlovat. „Víš, Esme by mi asi nedovolila vzít si všechny šaty a viděla jsem, jak dopadl Emmett, takže je musím do auta dostat potají." Hodila na po mě zářivý úsměv. Došla jsem k oknu a pohlédla ven. Přímo pod oknem bylo zaparkované Aličino žluté Porsche TURBO a vedle něj Jasper, který rychle skládal igelitky do auta. Celá Alice.

 

Pomohla jsem jí nepozorovaně zabalit a poté naházet všechny igelitky do auta. Byla jsem zvědavá, jak se tam s Jasperem chtějí vejít, auto bylo totiž plné až po střechu. Pak jsem se vydala k sobě, abych si taky zabalila.

 

Mamka s taťkou se už vrátili z lovu. Měli dobrou náladu a mamka mi právě balila oblečení. Vzala jsem prázdnou  kartonovou krabici a naskládala jsem tam všechny moje knížky, upíří barbíny od Emmetta a ještě pár zbývajících drobností. Knížku s obrázkem od Lissi jsem dala navrch. Byli jsme s balení hotovi rychle. To se s Alicí nedalo srovnat. Pomyslela jsem si pobaveně. Vzali jsme tašky a naposledy se ohlédli na naší chatičku. Pak jsme se rychle vydali za ostatníma.

 

Všichni už čekali u aut, takže jsme rychle dali tašky do kufru a s Carlislem v čele jsme se rozjeli. Sledovala jsem s úzkostí náš bývalý domov, dokud mi nezmizel z očí. V hustém lese, podél silnice se mihl narudle hnědý vlk.

 

 

 

Všechny prosím o komentáře, díky ;)

 

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 10. Stěhování:

 1
2. Anna
31.07.2013 [12:45]

asi ti tenhle komentář bude k ničemu po čtyřech letech ale máš úž. povídky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. konfu
21.07.2011 [11:33]

super povidka... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře