Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Faleše spřízněných duší 1

28.08.2009 (09:30) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1591×

Prolog

Když si myslíte, že konečně nějakým způsobem budete šťastni, všechno se znova zhroutí jak domeček z karet.

Jacobova náruč

Jsem stále prázdná jako vyfouknutý balónek, ale už je to trošku lepší. Díky Jacobovi.
Už je „vlk“. Už nějakou dobu. Už i Embry a Quill. Jake se do mě neotiskl, ale poslední dobou se tváří divně šťastně. Před týdnem mi slíbil, že spolu půjdem skákat z útesů v La push.
Přijela jsem náklaďáčkem na smluvené místo a v tom mi zazvonil mobil. Quill.
„ Ahoj Bello. Jeď k útesům. Jake měl dvojité směny a teď usnul a nám se ho nějak nedaří vzbudit.“
„ Tak jo, můžu jet domů. Domluvíme se s Jakem na jindy. No problem.“
„ Né Bell, neblbni. Dojeď k útesům a nám se ho s Embrym zatím snad podaří zpacifikovat as hned ho tam pošleme. Zabil by nás, kdybychom tě nechali pláchnout. Zvlášť dneska.“ Normálně bych něco namítala, ale Quill měl u sebe Embryho a s tím by se opravdu nemělo cenu hádat.
„ Ahoj“ rozloučila jsem se s ním upřímně. Nastartovala jsem náklaďáček a vyjela směrem k útesům. Jal jsem vystoupila už na mě mával Sam.
„ Čau Bello. Chceš lekci, než ti přijde Jake? Nebo budeš jen závistivě čučet?“
„ Myslím, že si počkám na Jakea.“
„ Rozmysli si to dobře. Za pár měsíců se budu ženit. Taková příležitost se ti už nemusí naskytnout.“ Mrkl na mě a narovnal se, takže vinikly jeho obrovské svaly. Za chvíli jsem uslyšela z lesa praskání.
„ Asi se nám šípková růženka už probudila.“ Ohlásil provokativně Sam a já jsem na něho povytáhla obočí.
„ Ne, dělám si srandu. Asi tady máš Jakea.“ Otočila jsem se a uviděla Jakea jen v kraťasech, s provázkem u kotníku a s ostýchavým úsměvem od ucha k uchu. Můj Jake, Měla jsem ho ráda. Ne, nemilovala jsem ho. Byl to můj nejlepší přítel. Chtěla jsem se sním jen tak přátelsky obejmout. Jako vždycky. Ale když jsem ho obejmula asi po vteřince se odtáhnul a jakoby ( je to možné?!) zčervenal! 
„ Jaku ,ahoj. Děje se něco?“
„ Hm, možná potom.“
„ Po čem?“
„ No, jestli sis to nerozmyslela, tak bysme měli dneska jít skákat.“
„ No tak to jdem!“ Sam na mě okamžitě mrknul a já jsem se rozběhla směrem k němu ( a kupodivu jsem neupadla) . Směrem k útesům. Jake za mnou přispěchal a zbrzdil mě.
„ Bello, opatrně. Všeho se dočkáš.“
„ Dobře, já vím.“
„ Same ukážeš jí to? Ale prosimtě tak, jak skáčou normální lidi.“
„ Tak sleduj. Uvidíš techniku mistra.“ Prohlásil Sam hrdě, ale s humorem. 
Přiblížil se až na kraj skály a pak, skočil… Sledovala jsem přesně jeho kolena, ruce, všechny části těla a zkusila si zapamatovat v jakém byly úhlu a pozici. Nemohla jsem se však ubránit strachu když jsem ho viděla mizet pod koncem skály nad mořem. Emily by mě zabila, kdyby kvůli mně přišla o snoubence. Šla jsem tedy ještě blíž k okraji skály zkontrolovat, jestli není Sam někde na sračky, když v tom jsem se nahnula a ucítila náhlý a silný poryv větru v zádech.
„ Bello!“ Slyšela jsem Jakea. Pak už jsem se šílenou rychlostí řítila do hlubin pod sebou.

Snažila jsem se napodobovat Samovi pohyby, ale nápory větru byly silnější a já se nemohla ani hnout.
Nic jsem neslyšela – svištící vítr přehlušil vše. Ale viděla jsem. Viděla jsem- i když moje oči to šíleně bolelo a já nevěděla jestli je po tomhle ještě někdy otevřu. Viděla jsem stále se přibližující mořskou hladinu tak rychle, že to snad ani nebylo možné. Bála jsem se, ale taky to ve mně vyvolávalo vzrušení… 
Možná, že konečně dojdu klidu. Nebudu se trápit kvůli Edwardovi, zapomenu na Victorii. Zapomenu na všechny a na všechno.
A pak jako by se na hladině odrážel Jeho obličej. Toho nejhezčího boha.
Těšila jsem se, že se ho dotknu, ale cítila jsem, že se na mě řítí něco těžšího a pak už mě objímaly teplé dlaně. Takž vysněného konce zapomění se zase nedočkám…
Objímaly mě a táhly dolů. Pak se to konečně stalo. S bolestí jsem roztříštila vodní hladinu a moje tělo se do ní vnořilo. Nemohla jsem dýchat.
Byla jsem vysílená.
Ale ty velké paže mě stále držely a táhly ven. Daleko odsud. Nebo se mi to tak alespoň zdálo. Chtěla jsem tam zůstat. Utopit se. Ony mě však táhly pryč a já jsem neměla sílu s nimi bojovat.
Najednou jsem měla hlavu zase venku.
„ Bello, dýchej!“ Jakeův nakřáplý hlas bych poznala všude. 
Dusila mě voda. Bohužel. Snažila jsem se ji vyplivnout. Slaná voda měla ale takový účinek, že jsem se pozvracela. Jedno pozitivum to mělo. Už jsem mohla dýchat, potřebovala jsem hodně normální vody.Všechno mě strašně řezalo. Už jsem byla celá venku! To jsem usoudila podle toho, že mi byla strašná zima a zuby mi začaly drkotat o sebe.
Teplé paže mě táhly výš a výš po skalách. Pevně jsem zavřela oči a věnovala jsem se svému dýchání. Najednou mě položily na něco tvrdého.
„ Bello, Bello! Vypij to!“ Podával mi někdo poměrně studenou lahev a přitom mě opatrně zvedal do sedu. Přihnul mi lahev k ústům. Celou jsem ji opatrně vypila. Pak další a další. A ještě další tři.
S vděčností jsem se podívala na Jakea který ještě odfukoval kousek ode mě a pak na všechny ostatní vlky z La push. Ale přecejen mi bylo trochu líto, že jsem tam nezůstala.
„ Nedělej kraviny Bello. Příště už s tebou nikdo skákat nepůjde.“
„ Myslím, že už mi to stačilo“ odpověděla jsem unaveně na Samovo oznámení.
„ Seš v pohodě?“ Zeptal se starostilivě Jake.
„Jo, jo jasně.“
„ Můžu?“ Zeptal se Jacob a podíval se na všechny vlkodlaky. Sice jsem nevěděla, o co jde, ale jejich oči rozhodně říkaly NE.
„ Jacobe nech ji. Má dost.“ Utnul to nakonec Jared.
Jake se zřejmě nedal, ikdyž ho všichni propalovali pohledem.
„ Vezmu tě tvým náklaďáčkem k nám. Ano? Charlie by nebyl nadšený, kdyby tě takhle uviděl.“ Řekl mi to opatrně, ale já jsem věděla, že Charlie asi nebude hlavní důvod. Hned na to mě naložil a převezl k nim domů. Tam mi řekl, abych si sedla na gauča přikryl mě tou nejteplejší dekou. A ještě mi udělal vařící čaj ( nic proti Jaku, ale chutnal jak vývar z ponožek. Těch tvých…).
„Bello.“
„ Už mám jet domů?“
„ Ne, jen ti potřebuju něco říct.“ Nevěděla jsem o co půjde, ale doufala jsem , že se to nebude týkat upírů, nebo že to nebude hned to první, co mě napadlo..
„ No tak mi to řekni.“
„ Víš Bells, asi jsem se do tebe zamiloval. Neotiskl. Ale HODNĚ zamiloval. Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli by jsi se mnou nechtěla chodit. To je všechno.“ Uff, takže je to tady.
„ Jaku, mám tě hrozně ráda, ale asi spíš jako kamaráda. Musím si to rozmyslet.“ V krku se mi udělal knedlík. Chudáček Jake.
„ Jasně. Super.“ Snažil se znít vesele, ale měl nakrajíčku.
„ Tak já tě zavezu domů. Už asi vypadáš líp.“ Ve skutečnosti jsem ale vypadala hůř. Po cestě jsme nemluvili a před domem se zmohl jen na „ Ahoj“ . 
Doma jsem si šla brzo lehnout. Dlouho jsem nemohla usnout a potom jsem měla noční můry a děsy. 
Edward mě zase nechával v tom proklatém lese…

Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Faleše spřízněných duší 1: