Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Evil Angel - 20. kapitola Někdy to nelze vzít zpět

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Evil Angel - 20. kapitola Někdy to nelze vzít zpětAhoj, další kapitola ... Po dlouhé době, tak se snad bude líbi.t :-D

06.10.2009 (20:00) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2120×

20. NĚKDY TO NELZE VZÍT ZPĚT

Najít správný směr mezi opatrností a odvahou je to největší umění... (Tomáš Baťa)

Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)

„Áhoj,“ zvolala bezstarostně Alice na svou nejlepší kamarádku.

„Dnes nějak zvesela,“ otráveně zabručela nazpět. Alicin výraz se náhle změnil. Radost vystřídal hněv.

„Copak?“

„Můj bratr je ten největší pitomec na světě!“ teatrálně křikla, ale uvnitř své mysli se pochechtávala, jak jí plán skvěle vychází...

„Proč?“ podivila se Isabella. Takového ho neznala. Vždy byl milý a laskavý.

Alice s takovouhle odpovědí nepočítala, a tak si rychle vymyslela výmluvu:

„On mi nechce pomoct!“ vyklopila ze sebe. Ihned té hlouposti litovala.

„Pomůžu ti...“

„Nejde jen o to, víš. On je takový pořád. Stále se mračí, bručí a tak.“

„To se mi nezdá.“ Alice si chtěla zachovat poslední zbytky důstojnosti, a tak se spěšně rozloučila a utíkala za Johnym.

„Ježkovi voči, Johny!“

„Co je?“ vylekal se.

„Měli jsme si to nejdřív všechno připravit. Takovou hloupost jsem nikdy neřekla. Musí si myslet, že jsem blázen!“ To Johnyho rozesmálo. Netušil, že improvizace dělá Alici problémy.

„Není to vtipný!“ okřikla ho.

„Dobrá, tak hlavně nevyšiluj a uklidni se... Já to zkusím s tvým bratrem a budu doufat, že mě nezabije...“

Johny se tedy vydal za svým nejlepším kamarádem.

...Ťuk, ťuk, ťuk... nikdo se neozýval, tak to zkusil znovu a... zase nic. Pomalu otevřel dveře a spatřil svého kamaráda, jak leží na zemi a zírá do stropu.

„Můžu s tebou mluvit?“ Edward jen pokýval hlavou, ale svůj zrak neodtrhl od stropu.

„Slyšel jsem, že se už definitivně rozvádíš?“

„Jo, to jsem slyšel taky...“

„Hm, hm... tak to už budeš mít za sebou a budeš moci zase randit...“ Johnymu se ta představa randícího Edwarda nemohla vybavit... divné.

„Jasně,“ zabručel otráveně Edward. Johnymu docházela trpělivost, a tak přešel ke tvrdšímu tématu.

„Nedaleko odsud zemřela nějaká žena... nestojí za tím náhodou tvoje ženuška?“ Najednou Johny už nestál u dveří a Edward neležel na podlaze. Edward držel Johnyho pod krkem a tiskl ho ke stěně. Přesně toho se Johny obával...

„Takhle o ní už nikdy nemluv!“ procedil skrz zaťaté zuby.

Na jednu stranu byl Johny rád přítelovou reakcí, ale moc se mu nelíbil ten jeho pohled, který na něj upíral.

„Dobře, dobře promiň,“ omlouval se.

„Chápu, že se nás snažíte dát dohromady, ale nepřehánějte to,“ řekl Edward.

„Ty s tou tvou schopností se jděte vycpat,“ zachmuřil se Johny.

Vše bylo zase jako předtím; Johny opět stál nohama pevně na zemi a Edward znova ležel na zemi.

„Hele, proč vlastně pořád zíráš na ten strop?“

„Ani nevím.“ A pak Johny začal s ožehavým tématem:

„Ten Simon je... co si o něm myslíš?“ Johnyho ta odpověď velice zajímala...

„Když sem přišel, byl to dobrák. Ale teď je z něj agresivní žárlivec.“

„Já se mu nedivím,“ podotkl Johny.

„Ale já se přeci nechtěl oženit!“

„Toho jsem si vědom, ale řekni mi, kdybys měl na výběr... požádal bys jí někdy?“

„Asi ne,“ rezignovaně přiznal Edward.

„Tak já už půjdu. Bohužel jsi prohlédl mé plány, tak má práce skončila.“ Pochopitelně Johnyho práce ještě neskončila, ale rozhodl se tolik neriskovat...

...“Tak?“ vyzvídala Alice.

„Prohlédl můj plán, ale začíná pochybovat, což hraje v náš prospěch.“

„A to je dobře nebo špatně?“

„Od obojího trochu... Ale to neznamená, že se vzdáme. Budeme bojovat až do konce,“ prohlásil hrdě.

„To budeme...“

 

A teď se na chvilku přesuňme k Isabelle, která konečně trávila nějaký ten čas se Simonem. Leželi v trávě a dívali se na mraky, které stále měnily svou podobu. Avšak přes tu všechnu pohodu, mezi nimi panovalo jakési napětí... Simon stále přemýšlel nad tématem hovoru. Nechtěl, aby to vedlo k další hádce.

„Ehm, dneska je ale krásné počasí,“ nezávazně konstatoval.

„Hm, hm,“ přikyvovala jeho přítelkyně.

„A už ti je lépe?“

„Ano, tak injekce velice pomohla.“ Opět nastala chvilka... Kterou přerušil vyzvánějící telefon.

„Haló?“

„Tady je Gefrey,“ potichu se ozvalo z telefonu. „Vše je přichystáno, jak jste si přála.“

„Oh, j-jistě,“ vykoktala ze sebe Isabella.

„Kdy dojde k předání?“ zeptal se tajemným hlasem Gefrey.

„Mohu přijet ihned.“

„Ovšem, budu vás čekat-“ z telefonu se ozývalo už jen píp-píp...

„Promiň Simone, už musím běžet. Uvidíme se večer,“ spěšně se rozloučili a Isabella už zase jela do toho odporného baru. Byla značně nervózní... přeci jen už chybí jen dva podpisy a rozvod bude definitivní. Začala pociťovat strach. Co když ten rozvod zapříčiní i rozpad dlouhověkého přátelství, to nechtěla. Musela se zamyslet; stojí sňatek se Simonem za to, aby obětovala svého nejlepšího přítele? Nad touto otázkou přemýšlela celou cestu, zvažovala všechna pro a proti, ale nedošla k žádnému závěru.

Konečně před ní stála ta ohavná a zatuchlá díra jménem bar.

„Vy už jste tu zase,“ stěžoval si barman za pultem.

„Doufám, že naposledy,“ sykla nazpět. Tentokrát se barman neobtěžoval s doprovázením ke dveřím a Isabella zaťukala na bílé dveře se starobylou klikou.

„Dále,“ opět se ozvalo.

„Á, tak přeci jen jste to vy,“ zvolal Gefrey. „Zde jsou veškeré dokumenty,“ podal jí tlustou žlutou obálku plnou různých papírů. „A o finance je již postaráno,“ dodal, když mu předávala šek...

Isabelle konečně spadl kámen ze srdce, když se za ní zavřely dveře od toho odporného baru...

 

Vypráví Edward

...15. červenec 1835, Itálie...

Celý ples jsme byli nuceni se vřele usmívat a předstírat zamilovaný a šťastný pár. Král byl očividně velice spokojen, avšak ani já ani princezna jsme nebyli šťastní... Po skončení plesu všichni hosté odjeli a hrad se vrátil do původního stavu. Měli jsme v plánu přesvědčit krále k odvolání našeho zasnoubení. Bylo velice obtížné zastihnout krále o samotě, ale podařilo se....

„Drahé děti, jsem velice potěšen vaší návštěvou. Co pro vás mohu udělat?“ Stále se usmíval, zřejmě mu nedošlo jakou chybu udělal.

„Přišli jsme z jediného důvodu; odvolejte naše zasnoubení,“ řekl jsem. Jeho to zaskočilo, ale nic neříkal. Poté se hořce zasmál:

„To neudělám. Králové nemění svá rozhodnutí ze dne na den...“

„Tak jsi neměl dělat nic za našimi zády!“ křikla princezna na svého otce. Ten ji probodával vražedným pohledem.

„Já jsem král. Nikdo mi nesmí odporovat, a obzvláště ne má vlastní dcera!“ rozkřikl se na celou místnost.

„My se ale nechceme vzít.“

„Ale vždyť jste si tak krásně rozuměli. Nechápu vaši náhlou změnu názoru...“

„My jsme pouze dobří přátelé... nic víc k sobě nepociťujeme,“ obhajoval jsem naše stanovisko.

„Budete spolu velice šťastní... a jak jsem řekl, nemáte právo mi odporovat!“ řekl a odešel. A my pochopili, že jsem v koncích. Nic nezabrání našemu sňatku a budeme navěky nešťastní přátelé-manželé...

Princezna nesla tuto skutečnost ještě hůře než-li já. Její svérázná povaha nedovolovala se s touto situací smířit... Utekla z místnosti a já se tam ocitl sám. A poté jsem pochopil, že nechci být sám, ale můj osud mi toto předurčil... samotu. Věděl jsem, že svou přítelkyni ztratím, kdybych se s ní oženil, ale také i kdyby ne...

 

Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)

... snění. Každý z nás prožívá ve spánku chvíle, které by chtěl prožít. Mohou to být krásné sny plné očekávání a nesplněných přání. Přejeme si být superhrdiny, bohatými obchodníky a nebo třeba celebritou. Sníme o dokonalých partnerech, o svých dětech a životě, jenže ráno se opět probudíme do tvrdé a většinou ne moc vlídné reality, Žij svůj sen, ale nežij ve snu. Tento moudrý citát nám dává vybrat: Smiřme se s realitou a změňme ji nebo budeme pouze přežívat díky svým snům. Chopme se svých šancí, pouhé přežívání totiž nemá smysl... Občas utíkáme do říše snů, abychom se zbavili bolesti, hněvu, strachu nebo smutku a opravdu nám sny pomáhají pochopit nepochopitelné. Jenže jednou poznáme, že život je mnohem lepší, může se nám zdát o tom, že jsme zamilováni, ale až najdeme tu svou pravou polovičku pochopíme, že ani sny se realitě nevyrovnají...

Shrnutí

Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Evil Angel - 20. kapitola Někdy to nelze vzít zpět:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře