Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Evil Angel 11. kapitola Už jsem ho našel!

arolikesbunn


Evil Angel 11. kapitola Už jsem ho našel!No, nevím co dodat... Tentokrát se tu neděje nic moc zajímavého, takže bych to brala jako takovou oddechovku :-D

11. UŽ JSEM HO NAŠEL

Nejdůležitější v životě není zvítězit, ale bojovat. Hlavní není vyhrát, ale odvážně se bít... (Baron Pierre Couberin)

Vypráví Isabella

Páni, zase jsem ho spatřila... ta andělská tvář.... a prosil, abych ho zabila, proč? Copak si neváží svého života?

Tyto otázky mě sžíraly celou zpáteční cestu domů... tedy do hotely... k Simonovi. Hm, proč mám stále pochybnost o nás dvou? Vždyť je dokonalý... miluje mě, můžu se mu se vším svěřit, je hodný, milý a nesobecký... akorát chce něco, co já ne. Rodinný život. Téma našich neustálých hádek. Nedokáže pochopit, že já se ještě nechci usadit a mít děti... to nechci.

U hotelu jsem zastavila až ve večerních hodinách.

„Co se stalo? Kde je ten chlápek?“ vyděšeně zíral Simon.

„Řeknu ti to později...“ přikývl a vzal mou cestovní tašku? Vždyť jsem žádnou neměla...

Recepční nám popřála hezký večer a mlsně pokukovala po Simonovi, jenže poté si všimla mého vražedného pohledu a vrátila se ke své práci.

Simon zmáčkl tlačítko s číslem 35 a výtah se rozjel. Poté odemkl dveře na konci chodby a my se ocitli v luxusním apartmá... tohle nebyl ten pokoj, kde jsme bydleli předtím, tenhle byl mnohem hezčí.

„Líbí?“

„Je krásný, ale neříkal jsi, že nemáš rád tyhle luxusní pokoje?“ nadnesla jsem. Místo odpovědi mě začal líbat. Ach, jak mi chyběl... Polibky jsem mu začala oplácet a Simon mě opatrně položil na postel.

„Moment!“ konečně jsem procitla.

„Co se děje? Neříkej, že se ti po mně nestýskalo...“ opět mě začal líbat, tentokrát na krk.

„Ehm, jistě, že se mi stýskalo. Ale chtěl jsi se mnou o něčem mluvit, mám pravdu?“ Simon si rezignovaně povzdechl a posadil se na protější židli.

„Tak jo, víš jak jsme se pohádali... tak jsem byl naštvaný a... koupil dům... ve Skotsku,“ sklopil hlavu.

„Cože?“ vyjekla jsem. „Nemůžeš si jen tak kupovat domy jak se ti zlíbí! Ne-nejdřív se tam musíš podívat, co když tam nechci by-bydlet?!“ koktala jsem.

Jeho zahanbený výraz náhle vystřídal vztek.

„Tak za prvé; řekla jsi, že pojedeme tam, kam jen budu chtít! Za druhé si já můžu kupovat domy klidně i na Sibiři! A za třetí!“ trhavě se nadechl. „já se pro nás dva obětoval dost, teď je řada na tobě!“ Byl tak vzteklý, že prudce vstal a převrátil židli, na které seděl. Dokonce mi naháněl strach. Seděla jsem na posteli a dívala se, jak můj milý a hodný Simon vyvádí jako pominutý.

„Ano,“ řekla jsem. Simon se najednou zastavil a nedůvěřivě si mne prohlížel.

„Slyšel jsem...“

„Ano? Ano.“ Usmála jsem se na něj. Simon si přede mě klekl a na jeho tváři se objevil šťastný úsměv. Objala jsem ho.

„Tak kdy se stěhujeme?“ Moje otázka ho zjevně překvapila.

„Zítra...“ odpověděl a já proti své vůli zívla.

„Jsi unavená po dlouhé cestě... jdi spát.“ Jen jsem bezduše přikývla, zalezla pod deku a při prvním dotyku s polštářem se vydala do říše vzpomínek a snů...

Když jsem se vzbudila, Simon ještě tvrdě spal, tak jsem se rozhodla prozkoumat mou novou cestovní tašku. Vevnitř bylo oblečení.... spoustu oblečení a dámské! Že by si Viktor zapomněl ve svém autě dámské oblečení? Hloupost!

Dále tam byly boty a doplňky... vše v mé velikosti. Bylo to zvláštní...

Kdo by to dělal? Vysvětlení se mi dostavilo až na dně tašky:

Ahoj. Doufám, že se ti můj vánoční dárek líbí. Bohužel jsem to sháněla narychlo a ani nevíš, jak bylo těžké ti tento dárek nepozorovaně předat. Co se týče tebe, úplně vidím, jak ti to bude slušet. Moc mě mrzí, že se o své nejlepší kamarádce nedozvím moc informací. Však víš, na tebe nemám ani kontakt a bráška mi taky nic neřekne.

Akorát vidím, jak si čteš můj dopis a pak se hned stěhuješ. Dávám ti za úkol si na dnešek obléct ty modré šaty...

Ani netušíš, jak moc se těším, až náš zase navštívíš... avšak tvůj dar mi velice znepříjemňuje existenci, kvůli tobě mám občasné výpadky ohledně tvé budoucnosti, ale to se urovná, až nás poctíš svou návštěvou. Můžeš sebou vzít i Simona a ještě bych ti chtěla připomenout, že se na tebe budou všichni těšit, především já, bráška a Mary. Už teď nám moc chybíš...

S láskou tvá sestra Alice...

 

Pousmála jsem se nad tím. Sice Alici neznám, ale tohle by k ní sedělo...

„Co to je?“ vytrhl mi Simon dopis z ruky.

„Ty máš sestru?“

„Ne nemám a laskavě mi ten dopis vrať!“ vzala jsem si dopis zpět...

Chvíli bylo trapné ticho, až pak Simon promluvil:

„Já mám už zabaleno, tak si vem vše, co potřebuješ a vyrazíme,“ omluvně se usmál.

...

„Už tam budeme?“ byla jsem nedočkavá jako malé dítě. Simon mi ještě před odjezdem dal šátek přes oči, takže celou cestu jsem neviděla vůbec nic.

„Už tam budeme...“ uklidňoval mě. I přes počáteční nesympatie, jsem se těšila... na nový domov.

„Kam to vlastně jedeme?“ netrpělivě jsem vyzvídala.

„Do městečka jménem Kelso, leží u Skotských hranic... Bude se ti tam líbit.“ Pokývala jsem hlavou... ano, bude se mi tam líbit...

Po chvíli auto zastavila o Simon mi otevřel dveře. S jeho pomocí jsem vylezla ven, ale šátek mi stále zůstal na očích.

„Tak, teď si to sundej.“

„Panebože! Tohle je náš dům?“ Zaraženě jsem si prohlížela vilu, do které by se na první pohled vešli minimálně dvě rodiny...

„Není to trochu velké?“

„Neřekl bych, vzadu bychom mohli udělat hřiště pro děti...“

„Cože? Děti?!“ moje dobrá nálada v okamžiku zmizela.

„Snad si nemyslíš, že když jsem schválila dům, tak ti schválím i děti?“ vyjela jsem na něj.

„Já neříkám hned, ale třeba nám za pár let bude tady v domě nám dvěma smutno...“

„Ale teď o dětech nechci ani slyšet!“ přikývl a společně jsme šli prozkoumat nás nový dům...

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Evil Angel 11. kapitola Už jsem ho našel!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!