Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmeiny slzy - 3. kapitola

26.02.2012 (17:15) • BlackUnicorn • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1191×

Plna rozčarování si sedla ke stolu a pokusila se něco napsat, ale nic ji nenapadalo. Nemohla jen tak bezcílně čmárat... S povzdychem vstala a vyšla ven. Byla na sebe naštvaná a musela se nějak rozptýlit, aby zapomněla, co se vlastně stalo...

Rozběhla se a uzamkla své vzpomínky na deset zámků do rohu mysli... Běžela dál a užívala si větřík, který láskyplně čechral její vlasy, a hladil ji po tváři. Už na nic nemyslela... Jen si užívala krásu kolem...

3. kapitola

Nevěděla, kam běží, bylo jí to jedno. Na chvíli se chtěla vrátit zpět, ale pak si to rozmyslela a běžela dál... Běžela jako blesk, byla pouhou rozmazanou čarou v tom velkém světě. Pak se ale zastavila. Bylo od ní hloupé nechat jeskyni jen tak bez dohledu. Okamžitě se musí vrátit.

Ulehčilo se jí teprve, když stála zase bezpečně v jeskyni, která byla v pořádku. Během vyčerpala veškerou energii a nyní byla zase unavená. Posadila se na postel. Upíři sice nemohou spát, ale někteří si dokáží navodit jakýsi "umělý spánek", během kterého si odpočinou a plně se zotaví. Jsou vlastně v transu, který vypadá jako spánek. A Esme si ho dokázala přivodit. Ještě se chvíli rozmýšlela, jestli by spíše neměla jít lovit, ale brzy bude svítat a lidé by ji mohli zahlédnout.

Zavřela oči, lehla si a soustředila se na své tělo, které za chvíli znehybnělo... Zdál se jí sen, což se obvykle nestává. Byl jako pokračování jejího příběhu, její minulosti. Jako by se jí potlačené myšlenky mstily za to, že je tak dlouho zanedbávala. Vzpomínky ale utišit šly - sen ne.

Esme na Alistairovi ujížděla krajinou a nedovolovala si zastavit. Oba byli vyčerpaní, ale ona se nechtěla jen tak vzdát. Ne, pokud má vážně přijít o dětství, rozhodně to nebude bez boje. Dojela až k vysoké skále, která se táhla daleko do krajiny. Objet ji by zabralo moc času, proto našla průsmyk a vydala se jím. Na konci byla křižovatka.

Mezitím, co se Esme rozhodovala, kterou cesto jet, začalo pršet a blesk pročísl oblohu. Oba už byli naprosto vyřízení, proto Esme zalezla do malého prostoru ve skále. Lehla si tam a překulila se. V tu chvíli se ocitla o schod níže, v prostorné jeskyni. Překvapeně jeskyni zkoumala a po kratší prohlídce tam dotáhla i vzpurného Alistaira a oba tady přečkali zlou noc.

Další den ale nemohli pokračovat, cesta byla zaplavena a jen těžko by se dokázali dostat pryč. Esme uznala, že bude lepší zůstat v jeskyni a počkat tam i po zbytek dne. Jak hodiny míjely, obloha se pomalu začala rozsvěcovat, čím dál lépe poznávala skvělou stavbu a umístění jeskyně. Byla to dlouhá "místnost", krytá před zimou i teplem. Stěny byly dokonale hladké a izolované. Esme se po dlouhé době zase cítila trochu jako doma. Byla odpočinutá a měla úkryt. Rozhodla se, že tu zůstane...

---**---

Po nějakém čase se Esme zabydlela a z jeskyně si vyrobila odolný úkryt, ve kterém přečkávala všechny studené noci. Živila se většinou lesními a skalními plody nebo masem, pokud se jí vlastnoručně vyrobeným lukem nebo oštěpem podařilo něco zasáhnout. Alistair jí byl stále po boku a pomáhal jí se snahou o přežití.

Tento život vyhovoval oběma. Pro Esme sice nebyl takový jako s milujícími rodiči, ale půlka jejího srdce jí říkala, že to osud to takhle zařídil, pouze on si mohl s lidmi takto pohrávat. Alistair byl naopak šťastný, že se s tou příjemnou dívkou, která si ho odvedla ze zapáchající stáje ve městě, může prožít šťastné chvilky plné radosti.

Uběhly dva bezstarostné roky a Esme si začala zvykat na život bez lidí, na život spjatý s přírodou a zvířaty. Každé ráno se chodila opláchnout k malému vodopádu, poté osedlala Alistaira a vyrazila s ním na lov. Odpoledne si opekla úlovek na ohni a až do večera si dělala to, co se jí zlíbilo. Byl to jednotvárný život, ale Esme se líbil. Byl k ní nějakým způsobem spjatý...

---**---

Jednoho pozdního večera se Esme chystala ke spánku, ale spustila se obrovská bouře. Blesky křižovaly oblohu a hrom nedaleko uhodil do země. Alistair se lekl, vzepjal se a spustil ohlušující řehot. Marně se ho Esme snažila uklidnit. Hladila ho, laskala a šeptala mu sladká slůvka, nic ale nepomáhalo a on byl stále neklidný.

Esme otočila hlavu k východu její pudy jí říkaly, aby se tam podívala, ale ona nevěděla proč. Snažila se prokouknout tmu, ale nic neviděla. Potom ale znovu udeřil hrom a blesk na pár vteřin oslnil oblohu.

Stála vstříc ohromnému muži. Do obličeje mu nebylo vidět, ale silueta promoklého pláště a polodlouhé slepené vlasy mluvily za vše. Koukala na něj a nebyla schopna výkřiku, zorničky měla rozšířené a stála jako přimražená. Bylo na něm něco zvláštního. Něco bylo špatně... Vyzařovalo z něj zlo... Esmeiny vytrénované smysly jí křičely v hlavě: Běž od něj pryč!!! Vyhni se tomuto stvoření!

Muž se pohnul a aniž by to zpozorovala, přenesl se až k ní. Mrštil jí na stěnu jeskyně a přitiskl ji na ni. Děsivou silou naklonil Esmeinu hlavu na stranu a z jejího krku odhodil zlatavé vlasy. Esme bylo jasné, že je konec. Konec jejího života... Netušila, co vše se ještě stane, ale už teď se jí jen velmi těžce dýchalo pod drsným stiskem neznámého návštěvníka se cítila jako z papíru. Vytasil zuby a neustále se přibližoval k jejímu krku. Ucítila obrovskou bolest a v dalším okamžiku již měla zamžené oči a skoro nic neviděla. Jen krev odkapávající z mužových úst. Teď už si svým koncem byla jistá. Připravovala se na poslední nádech.

Potom ale spatřila mlžným zrakem další osobu. Ta drsným hlasem vykřikla:

„Felixi! Okamžitě přestaň!“ Vrhla se mezi ní a muže. Odstrčila ho a zachytila Esme, která se sesouvala k zemi. Pohlédla na svého zachránce, dalšího muže. Zamrkala a snažila si zapamatovat detaily jeho obličeje, ale její úsilí přerušila ostrá bolest v hlavě.

Bylo to, jako by jí hořel mozek. Bolest ji donutila zavřít oči a jen těžko se ovládla, aby nezakřičela z plných sil. Místo toho vyšlo z její pusy jen potlačené zasyčení. Tiskla zuby k sobě a snažila se ovládat, ale nešlo to. Oheň se rozšiřoval po celém jejím těle a mířil k cíli - k srdci, které tlouklo ještě hlasitěji než kdy jindy. Křeč zmítala jejím tělem, a i když se snažila, nedokázala si pročistit mozek, aby mohla uvažovat. Tohle byl konec. Konec smrtelného života... Pak Esme upadla do tmy, omdlela.

Pohled Felixe (minulost):

Pokračoval jsem dál Medvědími horami a doufal, že jsem svého nepřítele konečně setřásl. Ano, Casey mi už začínal vážně lézt na nervy. To mě musí pořád hlídat? Stále mě sledoval až k Velkému skalnímu převisu, kde jsem ho dokonale zmátl. Doufám, že teď čenichá někde na druhé straně a dá mi konečně pokoj...

Došel jsem ke křižovatce a chtěl jsem se dát doleva, ale vítr, který ke mně zavál lidskou vůni, mě zarazil. Nemohl jsem odolat. Měl jsem takový hlad! Okamžitě jsem se vydal po stopě, která mě zavedla k dobře kryté jeskyni. Vstoupil jsem a svým upířím zrakem spatřil dívku, která uklidňovala koně.

Bylo slyšet, jak šeptá:

„Klid, Alistaire, klid...“ Najednou se podívala mým směrem, ale svým ubohým lidským zrakem mě nemohla zahlédnout. Obloha za mnou se rozsvítila a ona patrně spatřila mou siluetu. Byla tak vystrašená... Pche! Ta ubohost! Přišel jsem k ní a přitiskl ji ke skále. Zakousl jsem se a cítil ten slastný pocit, když do mého hrdla tekla sladká tekutina... Pomalu z ní unikalo teplo a ona se nijak nebránila. Jen tam tak stála ochromená strachem a bolestí.

Potom jsem ho uslyšel. Zakřičel na mě a odhodil mě od oné dívky, která měla být mou obětí. Tak to teda ne! Tohle mi dělat nebude! Mně ne! Viděl jsem, jak tu lidskou bytost pokládá na zem. Už byla v bezvědomí, ale stále ještě žila, slyšel jsem její srdce.

Byl jsem naštvaný a s nevídanou silou jsem se vrhl na Caseyho, který tak náhle překazil moje plány. Vrhl jsem se na něj, ale on byl vytrvalý a mrštný, takže vždy uhnul mému výpadu. Nakonec jsem se unavil a on mě v nestřeženém okamžiku svalil na zem - vyhrál. I když to bylo těžké, nakonec jsem to připustil, abych se z jeho sevření vymanil.

Dohodli jsme se proto na kompromisu - já jsem chtěl smrt té dívky, on zase potřeboval nějakého upíra, který by se místo něj obětoval - takže já dívku sice nezabiji, ale ona zemře při obětování. To mi přišlo fér...

Pohled Caseyho (minulost):

Stále jsem sledoval Felixe. Nemohl jsem ho nechat jen tak si jít. Mohl zabít další lidi a já jsem zoufale potřeboval někoho novorozeného.

Volturiovi měli problémy s vlkodlaky a hodlali je řešit tak, že mě pověří úkolem. Musel jsem najít upíra, který by vlkodlakům posloužil jako oběť. Pokud se do pěti dnů nedostavím s nějakým upírem do Volterry, dají za oběť mě. To byla dostatečná motivace. Problém byl, že žádný normální upír by nechtěl být roztrhán vlkodlaky a nedal by se nijak přesvědčit - pouze novorozený. Jen novorození uvěří tomu, co jim řeknu, a ani na chvíli nezapochybují o mých slovech...

Na chvíli jsem Felixe ztratil z očí. Šel jsem stále dopředu až k Velkému skalnímu převisu, kde mi došlo, že mě zmátl. Díky mé obratnosti naštěstí netrvalo příliš dlouho a znovu jsem ho našel.

Vcházel do nějaké jeskyně. Podíval jsem se za ním. Chtěl zabít dalšího ubohého člověka a připravit mě tak o poslední šanci na přežití. Teď ale zasáhnu. Musí se mi podařit vyhrát a získat tu dívku, kterou se chystal připravit o život. Zakřičel jsem na něj, odhodil ho od ní, položil dívku na zem a zvítězil nad Felixem, který měl sice velkou sílu, ale brzy se unavil.

Dohodli jsme se na kompromisu, který pro něj nebyl nikterak výhodný, to on ale nedokázal svým miniaturním mozkem pochopit. Nyní stačí počkat tři dny. Tři dny a budu moct začít přesvědčovat a vychovávat novorozeného, se kterým se vydám do Volterry - Esme.

Toto byl takový pohled do minulosti, o trochu delší než minule. Omlouvám se za menší zpoždění, trochu jsem nezvládala. Taky bych chtěla poděkovat všem, co neúnavně čtou tuto povídku a zanechávají potěšující komentáře. Doufám, že vás touto ani další kapitolou nezklamu. V další kapitole ještě bude taky trochu minulosti, snad už by toho nemělo být tolik. Přeji do budoucna hezké čtení...                 Váš BlackUnicorn

Autor: BlackUnicorn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmeiny slzy - 3. kapitola: