Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 7. kapitola

02.10.2010 (11:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 4160×

O hodinu dříve ve škole z pohledu Belly:

Díky včerejšímu incidentu jsem měla výčitky svědomí. Alice mě bránila a nakonec  si to musela odpykat u ředitelky. Já být na jejím místě tak začnu vyšilovat, ale ona to vzala v naprostém klidu. Máma by mě zabila, kdyby pro mě musela jít do ředitelny! Jak je vidět, Alice má jinou výchovu než já. Odpoledne jsem celá nedočkavá stála před školou a čekala na ni. Celý den nebyla ve škole, napsala mi, že zaspala, to určitě. Vsadím se, že byla na nákupech. Jejího černého Lexuse jsem uslyšela už z dálky. Jakmile vystoupila, rozběhla jsem se k ní a objala ji.

„Jak se máš? Nevyváděl tvůj táta moc?“ ptala jsem se, když jsem ji objímala. Alice se na mě usmála a vzala mě kolem ramen.

„Neboj se, Bells. Táta už je zvyklý na mé fyzické útoky. Jak už jsem ti včera řekla, toto nebyla moje první rvačka.“

„To kdybych udělala já. Lítala bych ve velkém průšvihu a musela bych uklízet minimálně sto let.“

„Já včera uklízela, ale jen kvůli tobě. Abych tě ohromila, když budeš dnes spát u nás.“

„Tobě to táta nezakázal?“ ptala jsem se udiveně.

„Proč by to dělal? On je rád, když se nějak zabavím a nebudu doma v noci sama.“

„Nechce mě tvůj táta adoptovat?“

„A mě tvoje máma?“ odvětila mi se smíchem, když jsme vcházely do třídy.

„Kde jsi vlastně byla? Nákupy?“ zeptala jsem se podezřívavě. Alice se na mě podívala psíma očima. Nakonec to vzdala a rozesmála se na celé kolo, protože má ledová maska nepovolovala.

„Fajn! Máš mě dokonale přečtenou! Včera to bylo utrpení! Celý den domácí vězení. Musela jsem využít příležitosti, takové vysoké slevy jsou jen jednou za život.“

Pobaveně jsem pokývala hlavou a sedla si do lavice vedle ní. Jsem zvědavá, jak vysvětlí tatínkovi toto. Může se obhájit tím, že přišla aspoň na jednu hodinu, prolétlo mi hlavou. I když, kdo by nepřišel na poslední hodinu, když je to chemie. Obě dvě jsme si tento předmět oblíbily a ani jedna neví proč. Asi jsme divné.

„Naše malá bojovnice se objevila ve škole! Myslel jsem, že tě aspoň za to vyhodí, ale ty tu pořád jsi. Kolikrát si to musel tvůj tatík s ředitelkou rozdat, aby tě tu nechala?“

Obě jsme se otočily na toho debila, před kterým mě včera Alice chránila. Měl obrovského monokla pod okem. Zřejmě se mu nelíbilo, že ho holka zmlátila, proto teď do Alice rýpe.

„Drž ten svůj zobák, nebo dostaneš další ránu do druhé tváře, aby se ti ten make-up vyvážil,“ pronesla jedovatě Alice. Tomu jsem se zasmála a nebyla jsem jediná ze třídy. Ten kluk se zvedl ze zadní lavice a došel až k nám. Chytil Alice za ruku a vytáhl ji násilím ze židle.

„Myslíš si, že jsi něco víc? Myslíš si, že když je tvůj tatínek bohatý doktůrek, tak můžeš všechno? Jsi jen malá rozmazlená kráva, která si myslí, bůh ví co. Řekni mi, jsi stejná jako tvůj táta? Taky musíš všechno ojet ve své přítomnosti, nebo se dokážeš krotit?“ Tohle byla silná slova i pro Alice. Skočila po něm a začala ho mlátit hlava nehlava. Musím uznat, že její pravý hák musí hodně bolet. Nechtěla bych ji nikdy naštvat, ale ten kluk si o to doslova zpíval. Uslyšela jsem z dálky kroky učitele, rychle jsem k nim přiskočila a odtrhla ji od něj. Ten kluk se na mě podíval a utřel si krev z úst.

„A ty jsi stejná jako ona. Obě dvě jste krávy, jenže ty jsi ten srab, který se musí bránit. Řekni mi, Bello, klátí její tatík i tvojí matičku? Užívají si to spolu, když vy se pilně učíte v pokojíčku?“

Alice se chtěla na něj znovu vhrnout, ale já ji zarazila. Došla jsem ke kádinkám, vzala jsem čistý alkohol a vyšla ven na parkoviště. Polila jsem jím jeho auto, vytáhla jsem s kapsy sirky, zapálila jsem jednu a hodila ji na auto. Jeho bezmocný výkřik, který se ozýval z učebny, když viděl, jak jeho autíčko hoří, mi byl balzámem na duši. Alice ke mně přiběhla a dala mi ránu do zad.

„Teda, Bells, ty válíš. Na tohle bych neměla ani já,“ zasmála se a já s ní.

„Nemá si začínat s poloupírkami.“

„To nemá, kretén.“

Náš smích přerušil výbuch auta, který nás odhodil o několik metrů dál, tomu jsme se taky smály, dokud k nám nepřiběhla ředitelka.

„Plattová a Cullenová, obě ke mně do ředitelny. Tohle vám jen tak neprojde!“

Pohled Carlislea:

Esmé odmítala jet se mnou na motorce, prý je to nebezpečné. Co by jí to mohlo udělat, když je nezranitelná? Maximálně rozcuchat vlasy. Podrážděně jsem si sedl do jejího auta a společně jsme vyrazili do školy. Když jsme procházeli kolem ohořelého auta, Esmé na sucho polkla. Povzbudivě jsem se na ni podíval, ona na mě zavrčela. Pobaveně jsem zakoulel očima.

V ředitelně seděly ty naše drahokamy. Obě se snažily tvářit kajícně, ale ani jedné jsem to nežral.

„Obě dvě běžte čekat na chodbu. Musím si promluvit s vašimi rodiči,“ přikázala jim ředitelka. Když kolem mě Alice procházela, pobaveně na mě mrkla. Nesnáším ty její vize. Posadil jsem se vedle Esmé do křesla a čekal na ortel.

„Mohli byste mi vysvětlit, jak vychováváte své děti, že jedna mlátí na potkání a druhá podpaluje auta?“

„Má dcera nemlátí bezdůvodně a Bella určitě musela být vyprovokována, aby něco takového udělala a pokud se ptáte na výchovu. Nevím, jak vychovává Esmé, ale já svou dceru vždy učil, ať si nikdy nenechá od nikoho srát na hlavu.“

„Nenechám si od ženské, jako jste vy, kecat do výchovy svého dítěte. Máte děti? Ne, tak mlčte. To, že Bella udělala něco takového, je opravdu strašné, ale určitě k tomu měla závažný důvod a to samé si myslím o chování Alice, takže byste nám laskavě mohla říct, jak to vidíte s jejich trestem. Oba máme na práci hodně důležitou věc, zachraňování životů, takže to urychlete.“

Toto jsem od Esmé nečekal. Vyjeveně jsem se na ni díval.

„Díky tomu, že pan Cullen věnoval naší škole vysokou peněžní výpomoc, přehlédneme to a obě dívky mohou zde dál studovat, ale bude vás to něco stát, oba.“

„Co?“ pronesli jsme naráz.

„Škola jako každý rok pořádá ples pro rodiče se svými dětmi. Vždy se jedná o dva nejvyšší ročníky. Jelikož vaše dcery patří mezi ně, nařizuji vám, abyste se o to postarali. Organizace, program, výdaje, to všechno padá na vaše hlavy. A k tomu si připočtěte auto a pojištění, které budete muset vyplatit tomu klukovi. Můžete jít. Pokud s tím nesouhlasíte, vaše dcery už se nemusí obtěžovat sem chodit.“

Samozřejmě, že jsme oba souhlasili, sice neochotně, ale souhlasili. Na chodbě se na mě vrhla nadšeně Alice.

„Jak bylo u ředitelky, taťuldo?“

„Ty, Bella a Esmé! Všechny tři do tvého auta a bez debat. Jestli uslyším nějaké slovíčko odporu, tak si mě nepřejte.“

„Carlisle…“

„Esmé! Řekl jsem bez debat!“ pronesl jsem tvrdě a vyšel ven ze školy k autu. Poslušně, jak ovečky si nasedly do auta a já taky.

Doma si všechny sedly na pohovku, pěkně vedle sebe a sledovaly mě.

„Jsem starší, proto začnu první,“ promluvil jsem k Esmé. Ta jen pokývala hlavou na znamení souhlasu.

„Alice a Bello, mohly byste mi říct jednu věc?“

„Pane Cullene, já se moc omlouvám i za ten včerejšek. Alice mě jen bránila, pokud chcete někoho trestat, tak mě a ne ji,“ omlouvala se mi vyděšeně Bella. To u ní vzbuzuji až takový respekt? Mile jsem se na Bellu usmál.

„Neomlouvej se. Nechci nikoho trestat, znám Alice a vím, že to muselo být hodně vážné, když udělala to, co udělala. Chtěl jsem se zeptat, jestli to stálo za to.“

„Tati, měl jsi to vidět, já mu uštědřila pár dobrých ran. On potom řekl něco pěkně hnusného, Bellu to naštvalo, vzala čistý alkohol, polila jím jeho auto a zapálila to, bylo to úžasné!“ ječela nadšením Alice.

„Cože? Bello, to si ze mě děláš srandu? Jsi normální, víš, co se ti mohlo stát? A ty Carlisle, takhle ty vychováváš svoji dceru?  Podporuješ ji v jejích bláznivých nápadech? Jsi  psychicky zdravý?“

„Esmé, uklidni se, ano? Mám ji snad zmlátit za to, že se bránila? Mám na ni ječet! To stejně ničemu nepomůže, ona dobře ví, že to nemá dělat, ale sama určitě víš, že po světě chodí lidi, kteří si takové chování zaslouží. Nekřič na Bellu, jestli to vadí, tak já to auto zaplatím.“

„Vadí? Zničila auto za půl milionu dolarů!!! A jako bonus, mám s tebou uspořádat ples pro ty tupce v tomto městě, kterým každý den zachraňuješ v nemocnici jejich zadky!“

„Říkám, že to zaplatím, klidně zaplatím vše, hlavně se už uklidni.“

„Na to zapomeň, to auto platím já, moje dcera ho zničila, slyšíš, moje!“

„Fajn hlavně se z toho nezblázni.“

Obě holky sledovaly naši hádku. Přestal jsem propalovat pohledem Esmé a otočil jsem se k nim.

„Bello a Alice, slibte mi, že už nebude žádné pálení a ani bitky minimálně tento rok, ano?“

„My ti to slíbíme, ale co, když bude zase provokovat, tati?“

„Potom zavoláš mně a já si to s ním vyřídím sám a svým vlastním způsobem.“

„Aha, už jsem si říkala, kde se Alice naučila bít,“ odvětila jedovatě Esmé.

„Ne, Esmé, nezbil bych ho. Pěkně bych si to vyřídil s jeho rodiči a nakonec by dopadl tak, že by skončil jako uklízeč záchodu někde u benzínky.“ Esmé se chystala něco říct, ale radši zavřela pusu a otočila se na Bellu.

„Zvedej se, milá dámo, jedeme domů.“

„Mami, já nechci, stejně tu mám dnes přespat, pamatuješ?“

„A ty, potom všem, co jste dneska provedly, chceš ještě tady zůstávat? Ani omylem!“

„No tak, Esmé, nech ji tady. Bella u nás přespí a my dva se můžeme vrhnout na to plánování plesu, čím dřív to budeme mít za sebou, tím líp, ne?“

„Dobře, ale obě budou pomáhat, přece jen si musí nějak odpracovat, ty škody, které způsobily.“

„S tím naprosto souhlasím.“

Chtěla bych poděkovat Nikol18, že byla tak hodná a opravila mi to. Líbilo se vám, jak Bella a Alice zatočily s tím klukem? A pokud se jedná o Carlislea a Esmé mohu vám říct jediné: už se nad nimi pomalu stahuje smyčka. :D

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 7. kapitola: