Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 6. kapitola

29.09.2010 (12:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4069×

Pohled Alice

Ráno nás do školy odvezla Esmé. Během cesty jsme se domluvily na přespání Belly u mě. Takže zítra bude Bella u nás! Plná nadšení jsem si v hlavě plánovala program.

Po dvou hodinách matematiky jsem konečně měla hodinu s Bells, v ní jsem ji seznámila s plánem, který jsem vymyslela na zítřek. Nadšeně souhlasila a já se opravdu nemohla dočkat. Po obědě jsme měly spolu další hodinu, biologii. Na tomto předmětu by se vyžíval taťulda. Po hodině, která utekla rychle, protože jsem se věnovaly něčemu jinému, jsme šly k parkovišti. Měla pro nás přijet Esmé a společně s ní jet na nákupy. 

Po cestě na parkoviště jsme potkaly partu kluků. Vypadali jako typičtí frajírkové. Jeden, asi vůdce, se přitočil k Belle. Přirazil ji ke zdi a začal na ni sahat. 

„Dej ty svoje pracky pryč!" křikla na něj Bella a odstrčila ho od sebe.

„Nebo, co?" zeptal se posměšně.

„Jestli na ni ještě šáhneš, tak ti dám takovou ránu, že tě ani tvůj anděl strážný nepozná," varovala jsem ho. Bella se na mě vyděšeně podívala.

„Od tebe? To nebude rána, ale pohlazení," řekl a znovu se začal lepit na Bellu.

„Varovala jsem tě!" Odtrhla jsem ho od Belly a vrazila mu pěstí do toho jeho ksichtu. Svalil se na zem a udiveně si projížděl místo, kam jsem ho praštila.

„Alice Cullenová! Ihned do mé kanceláře! Nikdo se nebude fyzicky napadat na školním parkovišti!" zaječela ředitelka, která to všechno viděla. Teda viděla jen tu ránu. Otráveně jsem se na ni podívala a následovala ji do ředitelny. Po cestě mě zastavila Bella.

„Alice, nech mě to ředitelce vysvětlit. Jen jsi mě bránila!"

„Bells, to je v pořádku. Toto nebyla moje první rvačka. Nemusíš se bát, všechno bude v pořádku, počkej až tvá máma přijede a potom jeďte na ty nákupy. Myslím, že dneska mi to nevyjde," usmála jsem se na ni a dál pokračovala do ředitelny. Bells jen kývla a poděkovala mi.

V ředitelně jsem si sedla do křesla a čekala až přijede taťulda. Jakmile se otevřely dveře a v nich se objevil můj otec, ředitelka si div neroztrhla pusu, jak se snažila usmívat. Radši jsem sklopila hlavu, protože smát se jí přímo do tváře by bylo netaktní. 

„Dobrý den, paní Greyová, copak provedla má dcera?" zeptal se mile táta a sedl si vedle mě. Já pořád civěla do země a dusila v sobě smích.

„Pane Cullene, kolikrát vám mám říkat, že jsem slečna?" napomenula ho. 

„Promiňte, už si to budu pamatovat."

„Děkuji a teď k vaší dceři. Alice uhodila jednoho chlapce."

„Kvůli tomu mě voláte?" zeptal se táta pobaveně.

„No tak ho trochu propleskla. Máte vůbec tušení, jak jsou v této době kluci v jejím věku drzí?" ospravedlňoval mé chování táta.

Musela jsem se kousat do ruky, abych se nerozesmála naplno.

„Pane Cullene, to je vážná věc. Nedělejte si z toho legraci a nedala mu facku. Vrazila mu pěstí do obličeje."

„To je opravdu závažná věc. Slibuji, že Alice to už nikdy neudělá. Pokud dovolíte, nemám moc času, takže s vaším dovolením si vezmu svoji dceru a dopravím ji domů. Během cesty jí velice důrazně vysvětlím, že se kluci nesmějí bít, děkuji za vaši starostlivost. Alice?" 

Táta vstal a já ho napodobila. Překvapená ředitelka nevěděla, co říct. Jen kývala na souhlas.

„Kvůli čemu jsi se bila tentokrát?" zeptal se mě otec doma.

„Sahal na Bellu proti její vůli."

„A to jsi mu musela hned jednu vrazit? Myslel jsem, že tento rok budeš klidná."

„Já ho varovala!" křikla jsem.

„Tak to je potom jiná. Vypadl mu aspoň zub?" zeptal se táta pobaveně.

„Ne, dala jsem mu malou ránu."

„Škoda. No nic, dnes máš domácí vězení. Žádná Bella, jasné? Esmé mi dnes v nemocnici říkala, že bude Bella u nás zítra spát, co je na tom pravdy?"

„Všechno a proč mám vězení?"

„Protože se nemáš prát! A buď ráda, že to je jen pro dnešek. Mohla bys pouklízet, když tu bude zítra Bella, aby se nevyděsila hned, jak vejde do dveří."

„A ty budeš dělat co ?"

„Mám rande. Musím se jít chystat."

„Znám ji?"

„Jedinou ženu, kterou tady znáš, je Esmé a ta to není, takže mazej pro hadru a šup do práce."

„Nespravedlnost!"

„Až budeš mít vlastní děti, tak si popovídáme."

„Nikdy neudělám takovou chybu!" štěkla jsem na něj naštvaně a šla si pro vysavač.




Pohled Carlislea

Ráno s výbornou náladou jsem přijel do nemocnice. Na tabuli jsem zjistil, že Esmé má taky službu. To mi dělá Kevin naschvál? Skoro pořád máme spolu směny. Výtahem jsem vyjel do druhého patra, kde je lékařský pokoj. Tam jsem se potkal s Britt. Po dnešní noci, kdy jsem se jí plně věnoval, byla usměvavá jak sluníčko. Přitáhla si mě k sobě a vášnivě mě líbala. 

„Nechtěla jsem rušit." Do pokoje vpadla Esmé společně s Kevinem. Kevin na mě pobaveně mrknul. Přestal jsem šahat na Brittany a urovnal si své oblečení.

„Nic se nestalo. My jsme stejně nic nedělali," ujišťoval jsem spíš sám sebe než ostatní. Kevin se rozesmál. Políbil Esmé na tvář a odešel. Britt taky odešla a já s Esmé zůstal sám.

„Co s ním máš?" zeptal jsem se jí.

„Nic, jsme jen přátelé a co ti je do toho."

„Jen se ptám, nemůžu?"

„Ne, nemůžeš a co ty máš s Brittany?"

„Sex. A pokud bych ti mohl dát radu, dej si na Kevina pozor. Možná vypadá, jako hodný chlápík, ale pokud něco doopravdy chce, dokáže být nebezpečný."

„Dokážu se o sebe postarat sama."

„O tom nepochybuji, jen buď ostražitá, nic víc po tobě nežádám. Mohla by ses otočit?"

„Proč se mám otočit?"

„Chci se přesléct."

„Promiň," omluvila se a zmizela na chodbu. Její reakci jsem musel zasmát. 



Kolem třetí hodiny mi zazvonil mobil. Rychle jsem ho zvedla, když jsem na displeji uviděl jméno Greyová. 

„Ano?"

„Cože? Hned tam budu!" vystartoval jsem k výtahu a zběsile mačkal tlačítko. Vedle mě se objevila Esmé. Byla stejně vyděšená, jako já.

„Výbuch?" zeptal jsem se.

„Takže Alice v tom jede taky? To mě mohlo hned napadnout, že v tom jede společně s Bellou."

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 6. kapitola: