Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 21. kapitola

20.07.2011 (21:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3277×

Pohled Jaspera

Celou noc jsem ležel na posteli a uvažoval. Myšlenky se mi navzájem proplétaly a já nevěděl co dělat. Bells to nikomu neřekne, to vím jistě. Ano, opět se vracím k hlavnímu tématu mých myšlenek, ten polibek. Proč jsem krucinál pil? Mohl to dopadnout jinak, mohl jsem u ní mít ještě šanci, ale teď? Je to ztracené. Možná ne, omluva by to mohla napravit. A myslím to vážně, přehnal jsem to. Mrkl jsem na hodiny, v tuhle dobu odchází obě do školy. Vyšel jsem z pokoje, na chodbě jsem potkal Alice. Usmál jsem se na ni a pozdravil ji. Ona mi odpověděla svým srdcem. Bylo plné bolesti, bylo zlomené. Nechápal jsem.

„Kreténe,“ zasyčela, když kolem mě procházela. Bells jí to řekla? Ne, to pochybuju. Nechal jsem to být, prozatím. Vešel jsem do pokoje k Bells.

„Čau,“ pozdravil jsem ji. Vypadala dobře, Alice má holt vkus na oblečení a ví, co ostatním sekne.

„Nemluv na mě, nedívej se na mě, a pokud bych mohla o něco požádat, vyhýbej se mi úplně.“

„Já se ti chci omluvit.“

„Proč? Proč se mi chceš omluvit? Ty jsi nahodil a já se chytla, byla jsem blbá! Hotovo šmitec, zapomeň na to!“ Popadla tašku a vyšla z pokoje.

„Bells.“

„Žádná Bells, nech mě být!“

„Alice to ví,“ vyhrkl jsem ze sebe. Otočila se na mě.

„Jak jsi jen mohl? Víš, co se stalo? Chápeš ty důsledky? Ona je má sestra a já ji zradila a ty jí to řekneš? Jsi parchant!“ sykla a vyšla z pokoje. Doběhl jsem ji na chodbě a čapl za loket.

„Já to nebyl. Nevím, jak se to dozvěděla, ale ví to. Chtěl jsem, abys to věděla.“

„Hmmm, dík. Vážně si toho cením. Určitě bych si nevšimla, že se s Al něco děje, kdyby nebylo tvého daru. Laskavě mě pusť nebo začnu ječet.“ Propalovala mě chladnokrevným pohledem. Nikdy jsem u ní nic takového nespatřil a necítil. Šla z ní čistá nenávist, zloba a bolest.  Pustil jsem a nechal ji odejít do školy.

Pohled Alice

Dnes mi poprvé vyhovovalo, že nemám hodiny s Bells. Poprvé jsem byla za to vděčná. Ale obědu s ní se nevyhnu. Sedla jsem si vedle ní a poslouchala její vyprávění.

„Al, co je? Jsi nějaká tichá,“ ptala se starostlivě.

„Jsem nevyspaná, to je vše,“ odvětila jsem.

„Nevyspaná?“ ujišťovala se nervózně. Vstala jsem od stolu.

„Musíme si promluvit o samotě, Bells.“

„Parkoviště?“ navrhla.

Kývla jsem a obě jsme vyšly na parkoviště. Hodina už začala, ale nám to bylo fuk. Toto je důležitější. Sedla si na lavičku a já si před ni stoupla.

„Omlouvám se, Al, nechtěla jsem, opravdu. Nic k němu necítím.“

„Zadrž! On tě sám vybídl. Se zatajeným dechem jsem čekala, co uděláš. Zklamala jsi mě, ale nedávám ti to za vinu. Jasper tě vyprovokoval. Líbíš se mu, nejsem slepá, abych si toho nevšimla.“

„Omlouvám se ti. Nedokázala jsem v ten moment odmítnout. Víš, celý život jsem strávila na útěku. Teď? Vše se změnilo. Máma je šťastná, mám sestru a nejlepší přítelkyni v jedné osobě a pak se zjeví Jasper. Nechtěla jsem ho, ano uznávám, je pohledný, ale mě nepřitahuje. Včera mě přitahovala myšlenka, že konečně zjistím, jaké to je někoho políbit. Vím, Jasper nebyl ideální tester, ale…“ Zhroutila se. Slzy jí tekly proudem a já? Byla jsem zmatená. Miluji Bell a svým způsobem chápu, proč to udělala, ale i tak. Cítím bolest. Usadila jsem vedle ní a objala ji.

„Bell, to je dobrý. Zamilovala jsem se do kluka, který mě nechce. Chce tebe …“

„Ne! Nechce mě, on chce hru! Chce, aby žena skákala podle jeho pravidel,“ skočila mi do řeči Bells.

„Cítíš k němu něco, řekni mi pravdu,“ uhodila jsem znenadání.

„Ne, Al, dnes se mnou mluvil a já ho poslala k šípku pro růže. Nechci s ním mít nic společného. Ty jsi pro mě důležitá, ne on,“ nadechla se a utřela si slzy z tváří. „Jak to tedy uděláme?“

„Promluvím si s ním a rodičům nic neřekneme.“

„To nemám v plánu, Al.“

„Chce se ti jít zpátky do školy?“

„Ne, jedeme domů, a co mu chceš říct?“

„To už nechej na mě a pojď, vypadneme.“

V autě jsem se snažila být taková, jak obvykle. Veselá a ukecaná a v celku mi to šlo i přes tu bolest, co cítím v srdci. Rozhodla jsem se brát to dospěle. Uvědomila jsem si pár věcí a hodlám se chovat k Jasperovi jinak než doposud. Doma jsem okamžitě zamířila do jeho pokoje. Táta s Esmé nebyli doma, byli v práci. Normálně by byli dříve doma, než my, ale my jsme se s Bells ulily, takže…

„Ty, já do lesa, hned!“ vpálila jsem dovnitř.

„Fajn,“ řekl a vyskočil z okna. Já, jako civilizovaná dívka, šla dveřmi.

Zastavila jsem se u řeky.

„Nech mě nejdřív domluvit, neskákej mi do řeči, ano?“ promluvila jsem.

„Dobrá.“

„Ty víš, co cítím nebo co jsem cítila. Věděl jsi od první chvíle, že tě miluji, ano je to tak, nebo aspoň bylo. I přesto jsi jel po Bells, všimla jsem si toho. I přes výslovný zákaz mého otce. Celou noc jsem o všem uvažovala a došla k jedné věci. Bells udělala hloupost, tak mi to řekla a já jí věřím. Zhodnotila jsem mé city k tobě a rozhodla se svou lásku k tobě pohřbít. Mohla bych být mrcha a říct to otci. Ten by tě bez váhání vyrazil. Ale to neudělám. Ty totiž chceš svůj život změnit, vím to. Má rodina ti pomůže. Chci, abys zahodil své trápení. Ta naše dieta není jednoduchá. Má rodina, já ti pomůžeme se vším. Budu tvá kámoška, ale nikdy, už nikdy tě nebudu milovat. Nikdy. Tak, máš prostor k námitkám.“

„Nevím, co na to říct. Možná jediné, jsi fajn holka a Bells taky. Nezasloužím si to, co mi nabízíš, ale jsem šťastný, že to bereš takhle. Mohu slíbit, že nebudu dál tvou sestru obtěžovat, ale narovinu ti říkám, že má osobnost se nezmění jedním rozhovorem. Láska na věky není nic pro mě.“

„A já to říkám, že jsem ve fázi těžkého odmilování.“

„Takže jsme domluveni?“

„Ano.“

„Ještě jednou, díky Al. Cením si toho.“

Pohled Carlislea

Jakmile jsme s Esmé dorazili domů, čekalo nás milé překvapení. Alice předávala Jasperovi vysavač a ten velice neochotně převzal nástroj na uklízení. Škodolibě jsem se usmál. Esmé do mě žďuchla, ale mě to bylo šumák. Už jsem si v duchu plánoval, že mu pořídím uniformu uklízečky.

„Zlato, moc se nepošklebuj. Dnes mám pro tebe překvápko.“ Jakmile to Esmé dořekla, Alice propukla v hlasitý smích.

„Co? Co se děje?“ ptal jsem se zvědavě a zděšeně zároveň.

„Mám pro nás dva lístky na operu. Dnes večer, jsi rád?“

„Na co? Operu? To se ještě dělá? Myslel jsem, že tato doba to už odepsala.“

„Ale, Carlisle, není nic krásnějšího než opera,“ rozplývala se a přitom mi šáhla na zadek. Sakra, má, ale své páky, to se musí uznat.

„A co hošánek?“

„Neříkej mi tak!“ zamrmlal Jasper podrážděně.

„Ty si tam uklízej a neruš dospělé při konverzaci.“

„Sebou je nebereme. Neboj, holky budou v pohodě a my si užijeme večer.“

„Ale já mám strach o hošánka.“ Čapl jsem ho a soucitně se na něj podíval. Čuměl na mě jak na debila.

„Nedotýkej se mě, když dovolíš,“ odtrhl se ode mě. „ Jdu uklízet.“ Vzal vysavač a zdrhl nahoru. To si s ním ještě vyřídím. Otočil jsem se zpátky k Esmé.

„Dobrá, ale jestli se něco doma stane.“

„Klídek, nebuď tak staropáprdský. Nevaž se, odvaž se.“

„Opera je velice odvázaná, já zapomněl,“ prohodil jsem ironicky. Esmé se zasmála a šla nahoru. Já se odklidil do svého koutku, pracovny. Je to v háji! Nikdy jsem operu neměl rád. Ty výšky mi derou má citlivá ouška.

Kašlu na to! Budu tam s Esmé, mohlo by to být fajn. Zapnul jsem si notebook a zapařím si Need for speed world.

„Lásko, jdeme,“ ozvala se za mými zády Esmé.

„Co už? Moment, mám to skvěle rozehrané,“ mluvil jsem a oči nespustil z monitoru.

„Lásko,“ zavrněla mi do ucha. Otočil jsem se na ni a huba klesla. Ta Esmé se ale opravdu nezdá!

„Co to máš na sobě?“

„No věci na operu.“

„Opera nebo O. P. E. R. A., Okázalá párty extrémně rajcovných amazonek?“

„Carlisle, neblbni. Běž se převléct, já na tebe počkám.“ Neochotně jsem se zvedl a odešel se převléct.

Opera

Nudil jsem se jako nikdy. Neustále ženská nebo chlápek zpívali. Chápu, že ženy obdivují tento druh umění, vlastně ne, nechápu. Vždyť na tom nic zábavného není. To si raději koupím lístky na The black eyed peas.

„Carlisle, přestaň si hrát s tím kukátkem!“ zavrčela na mě Esmé. Ještě že jsme v lóži sami.

„Vždyť je tu nuda. Dáme sex na záchodcích?“

„Urážíš kulturní vložku v našem vztahu.“

„Neměla sis brát tak sexy šaty.“

„Dobrá, jdeme.“ Popadla mě za ruku a já si v duchu říkal „Stále jsi super kanec!“.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 21. kapitola: