Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmettův potomek - 10. kapitola

Emmettův potomek - 10. kapitolaPo dlouhé době konečně nová kapitola.
Jak se to bude dál rozvíjet s Bellou a Andrewem? Příjemné počteníčko přejí, Rock a SuzySue.

10. kapitola

Chvilku jsem se nechápavě dívala za Emmettem a nemohla jsem pochopit proč se tak choval. Nenašla jsem žádný důvod. Ovšem to jsem hodila za hlavu. Víc mě trápila otázka - Proč by měl být Andrew pro mě nebezpečný, proč? Co muže být na Andrewovi tak jiného, že by pro mě mohl být nebezpečný? Je snad vrah? O tom pochybuji. Nemůžu uvěřit, že by on mohl někdy někomu ublížit.

Tok mých myšlenek narušilo hlasité zakručení, které samozřejmě pocházelo z mého žaludku. Rychle jsem se ohlédnula, jestli to náhodou někdo neslyšel, ale byla jsem jediná, kdo se ještě na chodbě zdržoval.

Naposledy jsem se ohlédla a pak jsem se vydala na oběd do jídelny.

Přišla jsem do jídelny, která už byla zaplněná a všichni už seděli na svých místech a jedli svoje porce. Já jsem si vzala tác a doslova jsem se modlila, aby na mě zbylo ještě něco slušného a aspoň trochu poživatelného. Přišla jsem k pultu a udivilo mě, když jsem tam ještě viděla zbytek ovocného salátu. Spadl mi kámen ze srdce. Vůbec jsem nedoufala, že by mohlo zbýt něco tak solidního, že bych se mohla i najíst. Ovocný salát bylo jedno z mála jídel, které se tady dali jíst.

Nakonec jsem zaplatila a rozhlédla jsem se, kam se půjdu posadit. Viděla jsem Andrewa jak sedí sám u stolu a tak jsem si řekla, že se půjdu za ním posadit. Ovšem šla jsem okolo Cullenů, kde mě zastavila Alice.

„Sedni si k nám,“ řekla mi a při tom upřela na mě ty svoje zlaté oči, kterým nešlo říct ne.

Byla jsem nerozhodná a nevěděla jsem, jak se mám zachovat, ale pak jsem si řekla, že by bylo nezdvořilé odmítnout ji. A tak jsem se naposledy koukla k tomu stolu, kam jsem měla předtím namířeno a všimla jsem si, že mě Andrew pozoruje. Usmála jsem se na něj a sedla na poslední volnou židli u stolu Cullenů.

Celou dobu jsme jedli - nebo spíše já, přišlo mi, že Cullenovi se v tom jenom nimrají - mlčky. Myslela jsem, že to tak bude po celou dobu, celkem mě to ticho deptalo, ale nakonec se slova ujala Alice a hned jak otevřela pusu, marně jsem si přála, aby tu dnes bylo hrobové ticho. 

„Ty ho znáš?“ zeptala se - zcela očividně - mě.

„Koho?“ Dělala jsem nechápavou, i když mi bylo jasné, že ani na jednoho z nich to nebude mít, alespoň pramalý účinek. 

„Toho nového,“ pokývala hlavou za sebe. „Andrew. Znáš ho?“

Pokrčila jsem rameny. „Ne, neznám. Sedím s ním akorát na jedné hodině, proč?“  

Neodpověděla, jen se podívala do očí celé své rodině - mě okázale přeskočila - no co, proč taky, ne že?

Myslela jsem, že už nikdo nepromluví a jelikož jsem už dojedla, zvedla jsem se k odchodu. 

„Buď opatrná, Bello, ano?“ řekla z ničeho nic. 

Zkoumavě jsem na ní pohlédla. „Neboj,“ řekla jsem nakonec, „budu v bezpečí,“ ujistila jsem ji, ale samotná jsem si nebyla vědoma toho, co to znamená. 

Odnesla jsem tác s jídlem a vydala se na další hodinu. Vstoupila jsem do učebny a vydala se ke svému stolu, když v tom jsem se zarazila asi půl metru od něj.

Nechápavě jsem se koukla do očí svému novému sousedu. Už jsem otevírala pusu, abych se zeptala co tady dělá, ale přeskočil mě. 

„Myslel jsem si, že tady sedíš,“ odvětil Andrew a pokrčil rameny.  

„Aha,“ řekla jsem hloupě a sedla si vedle něho. Elektrické napětí mezi námi bylo ještě silnější než tu první hodinu. Myslela jsem, že to nevydřím. 

Chtěla jsem se k němu otočit, vynadat mu, nebo cokoliv jiného. Říct, aby si sedl jinam, že mě rozptyluje, nebo prostě mi tu jen vadí, že místa je tu dost a další věci, které se kupily v mé hlavě. 

Otočila jsem se a chtěla mu říct vše, co se mi nahromadilo v hlavě, ale když jsem se na něj koukla, nebyla jsem schopna slova. 

Odhodlala jsem se zkusit to znovu, ale přerušil mě - polibkem.

Nejdřív jsem ztuhla na místě a nemohla jsem uvěřit, že se jeho dokonalé studené rty dotýkají zase těch mých. Ovšem co jsem si to pořádně uvědomila, tak jsem mu automaticky začala polibky oplácet.

Mohli jsme se líbat dobrých 5 minut, když už se Andrew chtěl odtáhnout. Nebylo mi to po chuti, já bych se s ním líbala nejradši celou věčnost, ale on byl asi jiného názoru, protože jsem cítila, jak se odtahoval. Ještě abych o chvíli prodloužila ten úžasný moment, kdy pro mě existoval jenom on, jsem se k němu naklonila. Chtěla jsem si to plně vychutnat. Líbal tak dobře a navíc jinak než v lese. Teďka mi připadalo jako by se bál. Byl tak něžný a opatrný, jako kdyby mi nechtěl ublížit. Moji snahu prodloužit polibek pochopil moc dobře a já cítila, jak mi zacukaly koutky. Nakonec náš polibek ještě pokračoval a pokračoval by dál, kdyby se vedle nás neozvalo odkašlání.

V tu chvíli jsem myslela, že toho dotyčného asi zabiju, ale když jsem se ohlédla a viděla tam Alici s jejím vražedným pohledem, okamžitě mě moje bojová nálada přešla. Z Alice šel takový strach, až jsem se oklepala. Ona to zřejmě zpozorovala a tak se snažila svůj výraz zklidnit, ale moc jí to nešlo.

„Můžeš mi říct, co to děláš Bello?“ zeptala se mě. Chtěla jsem jí odpovědět, že snad viděla nebo něco na ten způsob, ale když jsem si vzpomněla na její výraz, který mi připomínal rozzuřeného býka, radši jsem ho ihned zavrhla.

„No, víš...“ snažila jsem se vykoktat.

„Bylo to jen polibek, a vůbec ty jsi kdo, že tě to zajímá?“ ujal se slova Andrew. 

Rozzuřeně na něj pohlédla. „Ty mlč! Nemusí tě vůbec zajímat, kdo jsem, ale jedno ti povím. Drž se od Belly dál, slyšíš!“ zavrčela a odkráčela. 

Vypadalo to, že chce Andrew za ní ještě něco málo odseknout, ale ve stejnou chvíli vešel učitel a všechny nás tím umlčel. 

***



Shrnutí Rock

Shrnutí SuzySue



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emmettův potomek - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!