Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emily VIII.

2.narzis - Tik Tak Tik TaK Tik Tak


Emily VIII.tak tentokrát trošku horový díl. Prosím o komentíky =)

Pár minut před koncem hodiny jsem dopsal zápis. „Co třeba kdybys počkala jen na parkovišti a nechala se překvapit?“ řekl jsem když sem viděl,že napjatě čeká. Kývla nejistě hlavou. Když zazvonilo,tak jsem se odebral ke skříňkám,kam jsem si dal učebnice a šel pomalu s úsměvem na tváři na parkoviště. Čekala u svého auta a dívala se všude kolem. Nasedl jsem do auta a nastartoval. Přijel jsem k ní. „A co moje auto?“ ptala se. „O to se neboj“ řekl jsem rychle. Nasedla a uvelebila se. „Tak kam jedeme?“ „Hádej po cestě“ řekl jsem vzrušeně z téhle hry a pomalu jel od školy pryč. Na hlavní silnici jsem trochu přidal. Jel jsem směrem k nám domů,ale odbočku na naši cestu jsem vynechal a jel dál. „Můžeš mi říct kam to jedem?“ řekla naštvaně. Jen jsem se na ni usmál a jel dál. Po chvilce jsem zabočil a zajel na jednu louku,kde občas lovíme. Vjel sem tam tak tiše,že zvěř,která se tady pásla se ani nevylekala. „Páni“ řekla udiveně. Asi jí to přišlo nějakým způsobem romantické,ale já měl v plánu něco jiného.

 

Otevřel jsem dveře a vystoupil. Ona mě napodobila. Zavřel jsem dveře a přišel k ní. Trošku víc nezaujatě jsem jí chytl za ruku a vedl skrz louku. Zvířata ustupovala. Přešli jsme celou louku a přišli jsme k jednomu hodně velkému stromu,který zakončoval louku. Zastavil jsem se a ji opřel o strom. Nedočkavě se na mě dívala. Chtěl jsem,aby jí to už došlo,aby se bránila a pro mě to byla větší zábava. Políbil jsem ji a naschvál ji kousnul do rtu. Bylo skoro nemožné hned nezaútočit,ale chtěl jsem ji vyděsit. Hned se ode mě odtrhla a mnula si krvácející ranku. „Bolí to“ řekla naštvaně. „Tak promiň,já nechtěl“ řekl jsem ironicky a omamně se usmál. „Děsíš mě“ řekla po chvilce co jsem se na ní díval. „to jsem rád“ „Ha,ha“ řekla znuděně.

 

„Nebaví tě to?Tak co kdybych to trošku oživil“ řekl jsem,rukou jí odhodil nenápadně vlasy z krku a objal ji kolem pasu. Když viděla že směřuji na její krk,nebránila se a ještě ho víc nastavila. Byla neodolatelná. „Tak sbohem,Bello“ řekl jsem s klidem. Cukla sebou a chtěla se vymanit z mých rukou. Já měl ale až moc pevný stisk,takže si ještě způsobila bolest. „Pusť mě ty idiote!“ zaklela. „Teď?Když si to tak užíváme?“ ptal jsem se naoko nechápavě. Podívala se na mě strachy plná a zůstala jako zmrazená. Vycenil jsem zuby a skláněl se k jejímu krku. „Ne“ skuhrala a dál se kroutila,já ji ale držel tak pevně,že se skoro nemohla hýbat. Pár milimetrů od její kůže jsem se ještě nadechl její vůně a pomaličku jsem nechal zajet mé ostré zuby do jejího krku. Řvala bolestí víc a víc a to mě ještě víc bavilo.

 

Když už ztrácela sílu,ale krve měla pořád dost a dost,položil jsem si ji na zem. Vykašlávala krev,nemohla už ani křičet,viděl jsem,jak se dusí. Sedl si nad ní a pokračoval jsem v tom,co jsem začal. Vůbec jsem si neuvědomoval,že zabíjím člověka. Člověka,který má rodinu a přátele. A že tímto způsobuji potíže nejenom mě,ale i celé mé rodině. Bylo mi to ale jedno. Chutnala tak sladce,že jsem ji vysál do poslední kapky krve.

 

Ležela v nepřirozené póze,se zmučeným výrazem ve tváři. Trošku jsem ji poopravil a zavřel jí oči. Vzal jsem jí na ruky a odnesl hluboko do lesa,kde jsem ji nechal ležet. Bylo mi fuk,že jí někdo najde,tak ať si. S rukama v kapsách jsem přišel zpátky k mému autu,ale nejdřív jsem si umyl ruce v potoku,abych je neměl od krve. Nastartoval jsem auto a vyjel z louky. Dolehla na mě panika. Cítil jsem ji pořád v autě a slyšel její slova. „Kam to jedeme?Nech toto.Nezašel bys po škole ven?“ Zatřepal jsem hlavou,abych se zbavil těch hnusných myšlenek. Přijel jsem domů a k mému autu hned doběhla Alice. „Edwarde?!“ řekla naštvaně. „Co je?“ vyjel jsem po ní. „Neudělal jsi to,že ne“ říkala s nadějí. Odfrknul jsem a šel do domu. „Edwarde!Edwarde!Sakra,tak stůj!“ říkala a nakonec jsem zastavil. „Co je?To nemůžu jít jednou ven s holkou?“ křičel jsem na ní. „Ale ne za účelem aby si ji zabil!“ řekla stejným tónem i hlasitostí. Vražedně jsem se na ni podíval,protože jsem věděl,že se tady teď shromáždí celá rodinka. „Co že se to stalo?“ ptal se podezíravě Carlisle. Zaťal jsem zuby a mlčel.

 

Alice mu to všechno řekla a on postupem času měnil různé výrazy. Od toho potěšeného až k tomu překvapenému. „Je to..“ „Jo je“ přerušil jsem ho nervózně. „zlatíčko,proč jsi to udělal?“ ptala se smutná Esme. Neodpovídal jsem. „Kde je její tělo“ „v lese za bílou loukou“ procedil jsem skrz zuby. Emmett a Jasper hned vyrazili. Šli ji „uklidit“.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emily VIII.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!