Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emily VII.

20.04.2009 (06:00) • mexandxcullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1285×

Dopis jsem ještě studoval hodně dlouho,ale nic víc jsem mezi řádky nevyčetl. To že by po mě nějak toužila jsem si nepřipouštěl,protože jinak by mi to nepsala. Povzdychl jsem si,dopis sroloval do kuličky a hodil jej do koše,nechtěl jsem se tím víc zabývat a stejně na ni nikdy nezapomenu.

Ani jsem se nenadál a utekly další roky a já každý den doufal,že by mi mohla poslat ještě nějaký dopis,kde by všechno brala zpátky a že by přijela za mnou,ale nestalo se tak. Ten den jsem šel do školy totálně otrávený a navíc hladový,nelovil jsem skoro týden. Nová studentka mi byla ukradená,tak jsem se chtěl ze školy původně ulít,ale milí sourozenci mi to zakázali. Navíc k nám přibyl Jasper. Velmi milý kluk,který byl ale stále trochu nestálý když bylo kolem víc lidí. Ale co,všichni jsme byli takový.

Celý den byl nudný a už jsem se těšil na oběd jak si trochu pokecáme,když už nám to v hodinách zakázali. „Edwarde jdeš dneska?“ zeptal se Emmett po cestě do jídelny. „Myslím že jo,půjdeš se mnou?“ „Počítej se mnou“ řekl nadšeně a spolu s Rosalií vstoupili do jídelny jako první,emmett jí samozřejmě gentlemansky otevřel dveře. Už z té dálky jsem slyšel pár myšlenek které se zabývají námi. Pravděpodobně kvůli nové studentce,která je přehnaně zvědavá. Po Emmettovi s Rose vstoupila Alice i s Jasperem,kterého si velmi oblíbila. Jako poslední jsem šel já a zvědavě jsem v jídelně hledal tu novou. Nebyla ničím zajímavá,až na myšlenky její kamarádky,která o mě básnila. Pousmál jsem se nad tím a šel dál. Sedl jsem si na své místo a prohlížel si ji. Chtěl jsem se smát jak se na mě pořád koukala,asi jsem ji něčím zaujal. Raději jsem předstíral nezájem a povídal si s ostatními. „Nejraději bych šel hned a nějakého zkolil!“ zabrblal Emmett z ničeho nic. „Klídek,ještě jednu hodinu a bude to za námi,nebude to tak hrozný“ řekl jsem a pak jen poslouchal.

Po půl hodině jsem se zvedl a odešel na hodinu biologie,ve třídě jsem nebyl ani první,ani poslední. Posadil jsem se na své místo a zaradoval se,že vedle mě nikdo nesedí. Jen co jsem chvíli seděl,vešla do třídy nová studentka spolu s Mikem,tím blbem co leze každému někam když se mu líbí. Když šla k učiteli,prošla klem větřáku,který ke mně donesl její vůni. To jsem nečekal a z toho jaký jsem málem chytl záchvat jsem se nahrbil a musel si přikrýt rukou nos. Neuvěřitelně voněla a já se jen modlil,aby ji ke mně neposadil. Z toho jak jsem zareagoval,byla očividně vedle,ale co ona o tom věděla. Proklínal jsem všechny když jsem viděl že učitel ukázal na místo vedle mě. Nejistě se vedle mě posadila a prohlédla si mě. Učitel rozdal po třídě sklíčka s dnešní látkou a já jedno přisunul k ní. V hlavě se mi rojilo tolik způsobů jak ji odvést pryč a tam ji zabít. Měl bych ale příliš mnoho svědků a tak jsem to odložil na později. Z toho jak jsem byl pořád ve své pozici,byla velmi nejistá ale já jsem se snažil ji ignorovat. Ikdyž mi mé oči k ní občas sklouzly,abych si aspoň mohl svou představu o tom jak mám zuby zaražené v jejím krku více prožít. Výklad učitele jsem nevnímal a jen v sobě potlačoval vzpouru. Ještě než zazvonil zvonek,který oznamoval konec mučení,jsem se zvedl a co nejrychleji-pomalu jsem odešel.

Nasedl jsem do svého Volva ,nastartoval a vyrazil jsem do lesa. Potřeboval jsem se uklidnit a uhasit tu žízeň. Potom co jsem spořádal jednu pumu a jednu srnku,jsem se cítil na nějakou dobu dobře,ale touha po krvi té holky neuhasla. V mé mysli jsem se přel sám se sebou co mám dělat. Zabít či nezabít? Vytratit se nebo zůstat? Hledat Emily ? Měl jsem hodně otázek,které jsem si nedokázal zodpovědět. Ale jedno mi bylo jasné,pokud budu chtít zabít,už se nikdy nebudu moct podívat Rodině do očí,natož jim to říct. A taky bych ji musel nějak vylákat,což by si vyžadovalo,aby ve mně měla důvěru,což by znamenalo kontakt. I přes všechny negativa jsem si pořád připomínal její vůni a představoval si,jak by byla sladká. Celý zoufalý jsem se nad ránem vrátil domů a rozhodl se zůstat pár dní doma,abych si vše ujasnil.

„Dnes nejdeš do školy?“ ptala se Alice,když viděla že se k ničemu nemám. „Ne,běžte beze mě“ řekl jsem. „Dobře“ řekla nejistě a odešla. Na druhý den jsem už raději do školy šel,abych si s ní promluvil. Měli jsme opět hodinu biologie. Když jsem přišel do třídy,seděla už na místě a rozhlížela se po třídě,když mě uviděla znejistěla. Sedl jsem si vedle ní a už neměl takové nutkání ji zabít. „Ahoj,jsem Bella a ty?“ vylezlo z ní po chvilce. Divil jsem se že je naráz tak odvážná. „Edward Cullen“ odpověděl jsem a dál to nechal na ní,přece když to začala,dokáže i pokračovat. „No..jak se máš?“ „Hm,dobrý“ zabrblal jsem. „Jasně a dál mě ignoruj“ řekla si pro sebe a já se zasmál. „co je?“ „Ale nic“ řekl jsem rychle. „Nezašel bys po škole někam?“ zeptala se. „No…proč ne“ řekl jsem a v hlavě se mi rodil plán. „A kam?“ zeptala se po chvilce. „Nech se překvapit,něco vymyslím“ řekl jsem a soustředil se. Měl jsem to perfektně vymyšlené.

Autor: mexandxcullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emily VII.: