Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwardův syn - 4. kapitola

Stephenie Meyer


Edwardův syn - 4. kapitolaTak, je tu další kapitola. Moc děkuju za komentáře. :) Teprve se rozjíždíme, ale za chvilku se to začne vyvíjet. Takže dneska se dozvíme, jestli Lili dodržela slib a promluvila si s tátou a taky, jak probíhal rozhovor s její mámou a jaká překvapení na ni čekala. Tentokrát jen pohled Lili. Na mladou holku se toho začíná hodně sypat. Doufám, že se Vám bude kapitola líbit a byla bych moc ráda za nějaký komentář. Uvítám i kritiku, ať vím, na čem mám zapracovat. ;) Jo a jak Lili vypadá, to se dozvíte v příštím díle. Hodím Vám i fotku, ale chtěla jsem, aby se třeba podívala do zrcadla, jenže v textu téhle povídky se do zrcadla nepodívá, takže je to její vina, ne moje. :D

4. kapitola

Lili

„Tati, nemohli bychom si promluvit?“ zeptala jsem se. Snažila jsem se na svém hlasu nedat znát žádné emoce. Bylo to těžké, protože už jenom odhodlat se vyjít z pokoje pro mě bylo dost těžké.

„Jistě, Lil.“ Na tátově hlasu taky nebyla znát nějaká emoce. Čekala jsem zlobu, možná vztek. Ale nic.

Ještěže tu Paní Barevná nebyla. Neměla jsem totiž jistotu, že bych se před ní odhodlala. Sice jsem včera měla pravdu, ale i tak jsem se cítila trochu trapně.

„Kde je máma?“ zeptala jsem se po chvíli ticha, které následovalo po tom, co jsme došli do jeho ložnice. Měla jsem sice připravené jiné otázky, jenže tahle byla taky hodně důležitá.

„Měla by být už dnes zpátky a myslím si, že by bylo nejlepší, kdyby ti řekla sama, kde byla,“ řekl a zdál se trochu nervózní. Taky jsem byla, pekelně. Ale snažila jsem se to skrývat.

„Dnes za ní zajedu.“ Po mých slovech následovala další trapná chvilka ticha. Takového jsem tátu neznala. Co si ho pamatuju, vždycky měl co říct.

„Lana je moc milá.“ Odkašlal si a pokračoval. „Budeme se brát.“

 

Byla jsem na cestě k mámě. Rozhovor s tátou nedopadl moc dobře. Já jsem křičela, on křičel, potom přišla Paní Barevná a křičela taky. Směšné!

Ta žena se táty zastávala, prý si zaslouží být šťastný. A kdo povídá, že ne? Samozřejmě, že si zaslouží být šťastný, ale s mámou, ne s nějakou cuchtou od kolotočářů. Možná, že tohle byla moc silné slova, které jsem asi neměla říkat nahlas, ale vždyť je to pravda, copak ji táta nevidí?

Paní Barevná se zřejmě urazila a odkráčela z tátovy ložnice pryč a táta se slovy, že se chovám jako rozmazlenej fracek, šel za ní. Možná to tak bylo, možná jsem se tak opravdu chovala, ale měla jsem na výběr? Jakmile jsem se ocitla v přítomnosti jí nebo táty, tak jsem ztratila nervy. U mámy to bude lepší.

Musela jsem jet autobusem. Ještěže nebyl plný a já se měla kam posadit, byla jsem tak vynervovaná. A vůbec tomu nepomáhalo ani to, že jsem neměla ponětí, kde je moje auto. Co mě to jenom napadlo? Nechat auto cizím lidem. Třeba ho prodali, aby měli na drogy, třeba to byli drogový dealeři…

Radši jsem svoji bujnou fantazii zastavila, protože jsem věděla, že by to taky mohlo dojít k tomu, že bych z nich udělala masové vrahy, kteří mě přijdou večer zavraždit.

A neměla jsem se tomu klukovi svěřovat! Co mu je do toho, co mám doma? Kulový! Jenže to ty jeho zelený oči. Prostě jsem se do nich podívala a v tu ránu bych mu byla ochotná říct PIN mojí kreditky.

Autobus mě vyhodil kousek od domu. Jelikož jsem se s řidičem znala už dlouho, protože to byl přítel mých rodičů.

Už z dálky jsem slyšela dětský křik, říkala jsem si, kdo ze sousedů si asi pořídil dítě, co jsem byla pryč. No… Odpověď se mi dostala hned. Ten dětský křik se totiž ozýval z naší zahrady. Byla jsem naprosto zmatená. Co si vybavuju, tak v naší rodině neměl děti nikdo. Ani máma se s nikým s dětmi nestýkala. Nebyla to moc velká milovnice dětí. Sama mi jednou řekla, že už další dítě nechce.

Vstoupila jsem na zahradu a konečně jsem si mohla pořádně prohlédnout ty děti. Byly tři, dva chlapci a jedno děvče. Byli si hodně podobní, kdyby ta holčička neměla dlouhé vlasy, tak by vypadala stejně, jako ti dva. Vstoupila jsem do zahrady, ale je to z jejich činnosti nevyrušilo. Pořád křičeli a přetahovali se o nějakou hračku. Přešla jsem okolo nich a nestačila se divit, jak se zahrada od včerejška změnila. Zatímco včera tu bylo hezky uklizeno, všechno tak, jak jsem odjížděla, dnes tu byl úplný chaos. Skoro celou zahradu zahrnovaly hračky. Bylo jich tu tolik, že jsem omylem na jednu šlápla. Bylo to plastové chrastítko. Plast zapraskal a to ty děti probudilo z jejich handrkování se o nějakého robota, či co to bylo.

„Ty jsi nám rozbila hračku,“ křikl chlapec. Měl brýle a mně silně připomínal kouzelníka ze známé knihy.

Jeho tvrzení se mi ale zdálo přehnané. Ano, rozbila jsem hračku, ale pochybuju, že byla jejich. Těmhle dětem bylo tak deset nebo jedenáct, pochybuju, že by si hráli s chrastítkem. Leda, že by to měla ta malá pro panenku, ale to by se asi neozýval kluk.

„Promiňte.“ Sladce jsem se usmála a myslela jsem si, že tím se to smaže. „Kde máte rodiče?“ zeptala jsem se. Jenže moje otázka zanikla v řevu tak hlasitém, že jsem sebou trhla, tak silně, že jsem si málem ukousla jazyk, když jsem mluvila.

„Tati, ta holka nám šlape po hračkách,“ vřískal trucovitě druhý chlapec. Stejně jako ostatní dvě děti, byl hnědovlasý. Vřískal tak hlasitě, že se mi nechtělo věřit, že by tenhle zvuk dokázal vydat tak malý chlapec.

Z domu vyšla žena, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to máma, čočky, které jsem nosila, jsem si totiž ve spěchu ani nenasadila. A taky mi k tomu vůbec nepomohl hlasitý výkřik jednoho z chlapců.

„Mami! Ta holka nám ničí hračky.“ Vůbec mě nezajímalo, že mě tady obviňuje z něčeho tak nepravdivého. Spíš jsem byla hodně překvapená z toho, jak nazval moji mámu.

„Mami?“ zeptala jsem se zmateně. Takhle jsem na sebe i mámu upozornila. Její tvář ozdobil úsměv a já jsem na chvilku zapomněla, jak ji ten kluk nazval. Přiběhla ke mně a prudce mě objala. Byla stejná, jako jsem si ji pamatovala. Černé vlasy měla ostříhané do slušivého mikáda. Někdy jsem litovala, že jsem vlasy nezdědila po ní, ale po tátovi. Byla krásně opálená.

„Mami, ty ji znáš?“ zeptala se ta malá holka. Na mámě bylo vidět, že trochu znejistěla. Střelila po mně pohledem.

„Děti, tohle je moje dcera Lili. Říkala jsem vám o ní. Lili, tohle jsou Mark, Lukas a Bonnie,“ řekla máma a postupně ukazovala na každé dítě. Ten, co mi připomínal kouzelníka, byl Lukas. Možná to jsou děti, které máma hlídá, a oni si prostě navykli říkat jí mami, napadlo mě, ale věděla jsem, jak absurdně to znělo.

„Proč ti říkají mami?“ zeptala jsem se napjatě. Máma trošku ztuhla a potom řekla, abych s ní šla dovnitř.

Následovala jsem ji ještě kouskem zahrady a potom do domu. V domě byl nepořádek a to mě překvapilo. Mámu totiž bavilo uklízet. Nechápala jsem, jak si v něčem takovém někdo dokáže najít zálibu, ale ona to dokázala. Takže se mi vůbec nezdál ten nepořádek tady.

Trochu rozpačitě jsem se rozhlížela. Byla jsem strašně zmatená z těch dětí a najednou jsem se tady v tomhle domě vůbec necítila jako doma. To mi už víc vyhovoval ten hotel.

Přišly jsme do obýváku a já jsem nestíhala valit oči. Na křesle se rozvaloval nějaký muž. Byl jen v trenýrkách a tričku.

„Co děcka zase vyvedly?“ zeptal se, aniž by odtrhl pohled od televize. Máma se zatím koukala na mě, ale jakmile ten chlap promluvil. S úsměvem se otočila na něho. Nikdy jsem ji neviděla podívat se tak na někoho. Byl to pohled plný oddanosti a lásky.

„Lili, tohle je Lukas. Můj manžel,“ řekla máma a já jsem myslela, že mě trefí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edwardův syn - 4. kapitola:

 1 2   Další »
16. -> Péro
06.08.2011 [9:46]

Jůůů Emoticon Honem dalšííííííí !!!!!

15. Trpaslík
05.08.2011 [16:33]

Další úžasná kapitolka. Emoticon
Ale chudák Lili. Emoticon Emoticon
Jsem moc zvědavá na další kapču, až nám sem hodíš obrázek jak Lili vypadá.
Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

14. Roseen
05.08.2011 [15:55]

Roseen Emoticon Emoticon Emoticon

04.08.2011 [14:41]

KllarraMoc se mi líbí, jak píšeš. Emoticon A taky se těším, co si na ni ještě nachystáš. Emoticon Pro mě jedna z nejlepších povídek na stmivani.eu. Emoticon Emoticon

12. Klapka
04.08.2011 [14:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. hONKA
04.08.2011 [14:38]

Tak to bylo něco! Fakt mě to moc baví. Pokračuj stejně dobře, jako do teď

10. Sles
04.08.2011 [14:37]

Krásná povídka, moc se ti povedla. Emoticon Emoticon

03.08.2011 [14:18]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.08.2011 [23:35]

Kacennnka Emoticon

02.08.2011 [18:41]

LadyLilianne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!