Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan? - 24. kapitola

30.12.2011 (21:30) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2666×

Sledoval jsem její pozadí, které se vzdalovalo. Jsem fakt perverzní. Zvedl jsem pohled na její záda a pak mi zmizela v lese. Neměl jsem vůbec náladu. Už teď mi chyběla, ale jednu věc jsem mohl dělat jen když tu nebyla. Nelíbilo se jí, že kouřím. Jenže já se toho nemohl jen tak vzdát. Vystrčil jsem hlavu z okna a vylezl na střechu, vzal zapalovač a zapálil si cigaretu. Užíval jsem si dým, který mi šel od pusy. Bylo to skoro dětinské. Když vtom jsem uviděl někoho v lese. Rychle jsem cigáro típl a vyhodil ho za sebe. Ještě aby mě tady načapala. Nezapomněl jsem se zbavit důkazů, které jsem měl u sebe. Zapalovač a krabičku jsem hodil rychle do okapu. Než jsem to ale stihl udělat, seděla vedle mě Alice.

„Bože, musela jsi mě tak vystrašit?“ zapištěl jsem na ni. To mohl být pěkný průser, kdyby to byla Bella.

„Měl bys s tím přestat, víš, co ti to dělá s…“ začala mě kárat. Ty dvě by si mohly podat ruce. Bylo vidět, že jsou sestry, i když nebyly pokrevní.

„Co potřebuješ?“ přerušil jsem ji. Zasedla si vedle mě a já měl divný pocit. Nebál jsem se jí, ale bylo divné vědět, že by stačilo tak málo a bylo by po mně. S Bellou jsem tohle vůbec neřešil, jak to říkal - upíří jed rovná se smrt?

„Bella má dnes narozeniny. Chci jí uspořádat oslavu,“ řekla a já viděl, jak se jí zablýsklo podivně v očích. Bella mi jednou vyprávěla, jaká dokáže být Alice maniačka do nakupování nebo pořádání akcí. Najednou jsem si uvědomil, že vlastně nevím, kdy má moje celoživotní láska narozeniny. Okamžitě jsem s ní souhlasil a pomáhal jak jen se dalo s přípravami.

Alice byla stíhačka, neuměl jsem si představit, že je až tak v tom. Ještě jsem zaběhl do zlatnictví, kde jsem vybral ten nejkrásnější náramek a vybral na něj přívěšek ve tvaru srdce. Vrátil jsem se do klubu za Alice. Když jsem něco udělal, ihned to překontrolovala, doladila a pak byla spokojená. Nemělo cenu kdovíjak se snažit.

„Dobře, vezmi si tohle a tohle,“ nakázala mi Alice a podávala mi košili, kravatu, kalhoty a nakonec boty. Podíval jsem se do zrcadla a musel jsem uznat, že věděla, co se nosí. Byl jsem k sežrání. Ještě si mě nějakou dobu měřila a pak šáhla po hřebenu a učesala mi vlasy dozadu. Vzala lak a nalakovala je. Dobře, tohle jsem zrovna nebyl já.

„Hej?“ protestoval jsem proti tomu, abych byl Pan ulízaný. Ale ona se nedala, ještě mi nějakou dobu vysvětlovala, jaký je plán. Přikyvoval jsem na všechno. Ještě jsem ji musel ujistit, že to zvládnu. Organizace byla vážně přesná a nesměla mít jedinou chybičku. Nasedl jsem do Volva, kterým Alice přijela. Teď jsem jel pro Bellu. Měla být ještě na lovu, tak jsem nijak zvlášť nespěchal. Když jsem zaparkoval u příjezdové cesty u jejich vily, ucítil jsem ji. Už byla doma. Rty se mi roztáhly do rozzářeného úsměvu.

Vyběhl jsem schody po dvou a rychle vběhl do jejího pokoje. Otevřel jsem dveře, ale to co jsem viděl, mě naprosto zarazilo a já otevřel pusu dokořán.  Ještě chvíli jsem rozdýchával šok a pak si dřepl k pohovce. Omámeně jsem na ni koukal a ani se nehnul. Měl jsem ji probudit? Nebo nechat spát? Proč by to na mě hrála? Kravatu jsem si stáhl dolů a povolil knoflík na krku. Povolil sako a opřel se o opěradlo. Po nějaké době se jí otevřela víčka.

„Šípková Růženka se nám probudila?“ Políbil jsem ji na rty. Byla z toho stejně vykulená jako já. Ihned se zvedla.
„Já jsem spala?“ zmateně se mě zeptala. Přikývl jsem a usmál se. Ona se nejistě usmála taky a přitáhla si mé rty. Pak pozvedla jedno obočí a celého mě prozkoumala.

„Ty někam jdeš?“ zeptala se mě. „Protože jestli jo, tak tě takhle nikam samotného nepustím.“ Byla k sežrání, když se bála. Kdyby jenom věděla, že jsem se k ní připoutal. A že jsem už pro nikoho neměl oči. Neviděl jsem, byl jsem oslepený. Usmál jsem se.

„Jdeme,“ odpověděl jsem a vyhoupl si ji do náručí. Nepřemýšlel jsem nad tím, že se s ní děje něco zvláštního. Viděli jste upíra, který spal? Teda myslím opravdivého. Žádného Drákulu zavřeného v rakvi přes noc. Hodil jsem to za hlavu a chtěl jsem, aby si dnešek užila. Měla narozeniny a nic mi neřekla? Proč by ti to taky říkala, ty moulo, řvalo moje podvědomí.

Usmála se a obmotala si ruce kolem mého krku. Sešel jsem pomalu schody a už otevíral dveře od auta. Sedla si a já si ji připoutal. Oběhl jsem auto a naskočil na místo řidiče. Rychle jsem si upravil kravatu a košili. Vidět to Alice, tak mě na místě zapíchne. Řekněme to reálněji, vysaje. Dala ruku na mou a mně to přišlo tak přirozené a k smrti potřebné.

Když jsme dojeli, otevřel jsem jí znova gentlemansky dveře a nabídl rámě. V klubu bylo naprosté ticho. Bylo vidět, že se Alice rozhodla pro tradiční vybafnutí. Bella se podívala na podnik, kam máme namířeno, a zvráštělo se jí obočí.

„Mohl jsi mi říct, kam jedeme. Nejsem vhodně oblečená,“ zavýskala. Podíval jsem se na ni od hlavy až k patě. Měla na sobě tmavé džíny a svetr. Byla celá zahalená a jedné mé části to dokonale vyhovovalo. Nikdo mi ji okoukávat nebude, řekl mi spokojeně vnitřní hlas.

„Podle mě jsi v tom roztomilá,“ nehodlal jsem s ní diskutovat. A vzal jsem ji za ruku a táhl ke dveřím. Otevřel jsem je a nechal Bellu proklouznout dovnitř jako první.

„Překvapení,“ ozvalo se sborově. Bella kulila oči a zachumlala se mi v náručí. Alice ji ihned vytáhla a táhla za ruku někam neznámo kam. Sedl jsem si k jejím bratrům a objednal si skleničku whiskey.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 24. kapitola: