Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan - 20. kapitola

17.04.2011 (10:45) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3418×

„No páni, ty ji umíš taky!" usmála jsem se. Poslouchala jsem tu úchvatnou melodii, ale pak jsem si nemohla pomoct a otočila jsem tvář na tu jeho. Byla soustředěná, asi nehrál dlouho. Obtočila jsem ruce okolo jeho svalnatého pasu a vyhledala jeho rty. Okamžitě přestal hrát a přitáhl si mě k sobě. Nějakou dobu jsme takhle jen tak seděli a věnovali se tomu druhému, ale pak jeho polibky začaly být dravější. Nezůstala jsem pozadu. Byla jsem tak zabraná do polibků, že jsem si ani nevšimla, že nesedíme, ale že mě nese v náručí.

Pak už jsem jen cítila, jak mě položil na postel a jak jeho ruce bloudily po mém těle. Nesmírně se mi to líbilo, začala jsem ho svlékat a on nezůstal pozadu. Dokonce jsem slyšela, jak trhá látku. Modrý top? To Alice moc nepotěší. Když mi ho ráno dávala, nechtěla si ho zase vzít zpět? To mě viděla v posteli s Edwardem? Když mě zbavil úplně mého oblečení, místo toho aby pokračoval, odtáhl se a zavřel oči. Byla jsem zmatená. Proč nepokračuje?

„Já… promiň,“ slyšela jsem přes bláznivý tlukot jeho srdce. Posbíral si hadry, které jsem z něho stačila strhat a ještě jednou s němým promiň, vyrazil ven. Co jsem pokazila?

Edward:

Byl jsem v ráji. Už dlouho jsem po nikom tak netoužil. Byl jsem blízko. Ale najednou přišel zas ten můj třes. Frustrovalo mě to. Co se to se mnou dělo a proč vždycky v blízkosti Belly? Proto jsem ji nechal bez vysvětlení  nahou v posteli. Musel jsem zjistit, co to k čertu je. Ona za mnou nešla. Asi si  myslela, že ji nechci. Ale to by byla ta největší lež, co bych kdy mohl říct. Třásl jsem se ale pořád jsem cítil, že se nic neděje. Zastavil jsem se. Vyskočil jsem a představil si Bellu nahou, v tu ránu jsem ucítil vlnu ohně na páteři. Byl jsem vlk. Něco mě táhlo zpět k Belle. Ale já uháněl na druhou stranu k městu. Když už jsem byl dostatečně daleko, zastavil jsem se a oddychoval. Pomalu jsem se začal měnit na zpět. Při  tom, jak jsem se proměnil, mi nedošlo, že jsem si nesundal oblečení. A tak mé oblečení leží někde po kouskách. Byl jsem nahý.

Přemítal jsem, jak asi moje přeměna funguje. Sam, který u nás byl nedávno, říkal, že normálního vlkodlaka přemění naštvání, proč to u mě bylo roztoužení? Byl jsem jiný než ostatní vlci. Pravda. Vlčí gen jsem zdědil po matce. Byl jsem proto jiný? Proč jsem se do Belly ksakru ještě neotiskl?

Dostal jsem najednou šílený nápad. V prvních dnech ve Forks, jsem navštívil jeden bar v Seattlu. Chtěl jsem se tam vydat znovu. Byl tu ale jeden problém, já byl nahý. Proto to muselo ještě nějakou chvíli počkat a já rychle upaloval k sobě domů.

Mamka byla dole a měla návštěvu. Ředitele. Měl jsem si za ten čas zvyknout, ale nějak mi to nešlo do hlavy. Proto jsem do pokoje vylezl oknem. Nasadil jsem si černou košili a roztrhané džíny. Slezl po stromě dolů a vplížil se do garáže. Kterou jsem následně otevřel a vyjel na motorce pryč.  Směr Seattle. Nebylo těžké, najít zas ten noční bar. Zaparkoval jsem a vešel dovnitř, kde jsem si objednal panáka jako minule. A měl jsem štěstí, když jsem se porozhlédl, tak jsem ji uviděl. Byla tu ta bloncka z minule. Když mě viděla, nebyla moc nadšená. Vstal jsem a vydal se za ní.

„Ahoj,“ pozdravil jsem a snažil se být neodolatelný. Podívala se na mě plna údivu.
„Ahoj,“ dostala ze sebe a pak se otočila zpět na svou kamarádku. Odkašlal jsem si.
„Nechtěla bys skleničku?“ zeptal jsem se a nechtěl jsem to vzdát, potřeboval jsem něco vyzkoušet.
„Ne. Nech mě být,“ odvrátila se ode mě. To jsem si zasloužil. To byla pravda. Po dobrém to nešlo? Tak po zlém ano.
„Ahoj, jsem Edward,“ podal jsem ruku její kamarádce. Pak se okolo nás rozbouřila konverzace. Ale já se víc věnoval Phoebe, jak se jmenovala. Pak už jsem viděl, jak do sebe ta záhadná blondýnka z minule hází jednoho panáka za druhým. Byla skoro hotová. Usmál jsem se. Omluvil jsem se a naoko vyrazil na toaletu. Viděl jsem, že za mnou samozřejmě jde. Zastavil jsem se na kraji jednoho pokoje. Ihned mě vtáhla dovnitř, kde mě začala svlékat. Pomáhal jsem jí. Neochotně a s odporem jsem jí vracel polibky. Vůbec se mi to nelíbilo. Dostali jsme se do fáze, kdy na sobě nic neměla a já pořád necítil nic. Žádný třes. Když mě začala prosit, odtrhl jsem se a jako minule, odešel jsem bez slova. Teď už by se mi dostat ji do postele po třetí asi nepovedlo.

Teď jsem měl jasno, rozpálit mě dokázala jen Bella. Jak jsem ji mohl nechat bez vysvětlení samotnou? Nastartoval jsem a jel za ní. Když jsem ale dojel, nevěděl jsem, co bych měl vlastně říct. A tak jsem jen nečinně stál před jejím domem.

Pomalými kroky jsem vešel dovnitř a do jejího pokoje. Ležela oblečená na posteli a měla zavřené oči. Její výraz mi ale prozradil, že se na mě zlobí.

„Promiň,“ zašeptal jsem. Neotevřela oči. Přisedl jsem si k ní na postel.
„Vím, že vždycky uteču, ale jinak to nejde. Nechci ti zase ublížit,“ řekl jsem. Byla to pravda, při mojí první přeměně jsem ji drápl do obličeje.

„Zase ublížit?“ pohrdavě namítla. „Ty mi ubližuješ, vždycky když se vypaříš,“ vyčítavě dodala a otevřela oči. Upřela svůj zrak na mě. Mohl jsem si ale jentak odpustit, kdybych ji zase drápnul?

„Edwarde, já nejsem normální. Mně neublížíš. Jsem nesmrtelné krvelačné monstrum. Tvor bez duše.“
„Ne, to nejsi,“ zašeptal jsem. A strhl si ji do náruče. Vypadala jako člověk, který skrývá slzy. Ona nemohla plakat.
„Tak se na mě podívej, co vidíš?“ poraženě dodala.
„Vidím krásnou duši. Vidím přenádhernou bytost. A já ji nikomu nikdy nedám, protože je už jenom má.“  Pohladil jsem ji po tváři a spojil naše rty. V pomalých polibcích jsem ji položil na postel a svlékl. Bella si to taky užívala a soukala mě ven z košile. Nevynechal jsem jediné místo na jejím těle, které bych nepolíbil. Cítil jsem, co mi s blonckou z baru chybělo. Začal jsem cítit, jak se mi zrychluje tep. Soustředil jsem se na to, abych se neproměnil, abych zůstal ve stejné podobě. Zavřel jsem soustředěně oči.

Další>

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan - 20. kapitola: