Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan - 17. kapitola

07.01.2011 (21:45) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3660×

„Pět!" počítali všichni, kteří byli spárovaní.

„Čtyři!" Odvrátila jsem pohled od Alice a zadívala se na Edwarda. Mohl být někdo tak nádherný?

„Tři!" Otočil se na mě a trochu samolibě se usmál.

„Dva!" Vpíjel se do mých očí. A já se v jeho málem utopila.

17. KAPITOLA - Den poté

„Jedna!" Překonal vzdálenost mezi námi a vášnivě si pohrával s mými rty. Omotala jsem mu ruce okolo krku a on posouval tu svou na mých zádech. Všude, kde se mě dotknul, jakoby mi kůže vzplála. Bylo to tak nepopsatelně krásné.

„Krásný Nový rok všem!" pronesla ještě Alice a pak se políbila s Jasperem.

Jenže to jsem já nevnímala. Byla jsem naprosto v transu. S Edwardem jsem si připadala jako loutka. Odlepil se od mých rtů a znovu se samolibě usmál. Asi ho to vážně bavilo. Protestovala bych, kdyby Emmett nezačal znovu pracovat. Edward se rozhlédl okolo a usmál se při pohledu na Rachel, která se líbala s vlkodlakem. Pak se otočil na mého velkého, ztřeštěného bratra. Pustil mou ruku a zašeptal mu něco do ucha. Pak znovu propletl naše prsty a dělal, jako by nic neudělal.

Emmett si vedl jako DJ dobře, to jsem musela sama uznat. Jelikož byli teď všichni nalití, pouštěl samé rychlé „zabijáky". Lidi pomalu vytuhávali a leželi všude, kde se dalo. Jemu to přirozeně přišlo zábavné. Dokonce i Edwardovi. Spiklenecky se na sebe podívali a Emmett pustil tu samou písničku, kterou tak nenápadně zapnul včera.

Edward znovu obmotal své paže okolo mého těla. A znovu jsme tančili. Znovu jsem byla uvězněná v jeho zelených očích. A také se opakovalo to co předtím, využil situace a políbil mě. Ale teď jsem se od něj už neodtáhla. Tančili jsme tak dlouho než poslední pár, který se okolo nás nemotorně pohyboval, odešel. Pak jsme se dokymáceli přes bordel, který tu teď byl, ke dveřím.

„Já... měl bych jít," pronesl tiše a podíval se na mě. Nevím, jestli to bylo myšleno jako otázka. Opřel se mi o čelo. Zapletl svou ruku do mých vlasů a vtiskl mi polibek na rozloučenou. Potom se otočil a odešel.


„Bello, ty ho necháš jít?" nadávala jsem si. Vzala jsem za kliku a proběhla dveřmi jako střela. Stejnak byli všichni opilí. Porozhlédla jsem se po okolí našeho domu. Když v tom jsem ho konečně uviděla.


„Hej. Nechoď!" zaprosila jsem. Položil přilbu zpět na řidítka a prozkoumával mě pohledem.
„Já... nechci, abys šel!" špitla jsem. Vzala ho za ruku a táhla zpět do domu. Všichni se váleli opití na pohovce, ale tam nebylo dost místa, a tak většina skončila prostě na zemi. Táhla jsem ho po schodech ke mně do pokoje. Pevně doufám, že se odtamtud Jessica s Mikem už klidili. Před pokojem jsem se ještě zaposlouchala. Nic jsem neslyšela. Otevřela jsem a pustila Edwardovu ruku.
„Tvůj pokoj?" zeptal se. Přikývla jsem. Najednou jsem byla nervózní. Proč jsem ho sem táhla? Co očekává, že se tu bude dít? Polkla jsem. Naštěstí si toho ale nevšiml.

„Máš tu tolik hudby. Co posloucháš?" zeptal se a pak zmačkl tlačítko pro přehrávání. Pokojem se rozezněla vážná hudba.

„To je Debussy."
„No. Toho vážně neznám," usmál se. „Nemáš postel?" nadzvedl jedno dokonalé obočí.
„Já... nikdy nespím. Ale to jsem ti už řekla." Sedl si na pohovku a poklepal na místo vedle sebe. Čekala jsem, co zas vyvede. Pochybovala jsem, že tam mám jít. Poklepal znovu. Sebrala jsem odvahu a sedla si vedle něho. Přiblížil se ke mně a začal mě naléhavě líbat. Polibky jsem mu oplácela, ale nechtěla jsem, aby to zašlo daleko. Pomalu si mě stahoval na sebe. Tak teď už neuteču. Obmotal kolem mě ruce a odtáhl se od mých úst. Leželi jsme a dívali se tomu druhému do očí. Pak jsem sklopila pohled a položila si hlavu na jeho hruď. Usmíval se. Propletl naše prsty a zavřel oči. Po nějaké době usnul. Prozkoumávala jsem jeho obličej a snažila se, abych si ho zapamatovala. Každý bezchybný detail.


„Bello...," promluvil. Uniklo mi něco? Ne. On spal. Uslyšela jsem to znovu a znovu. Zdálo se mu o mně. Usmála jsem se a byla šťastná. Kdybych mohla snít, snila bych o něm.
„Bello... já tě...," mluvil dál ze spaní. Co mě? Chtěla jsem slyšet víc, ale on už nepromluvil. Byla jsem zklamaná. Podívala jsem se na něj. Vypadal jako spící anděl.

„Edwarde, já tě asi... miluju," pronesla jsem tiše. On se jen převalil a stisknul mě pevněji. Já jsem se k němu přitulila ještě těsněji. Pomalu jsem vstřebávala jeho vůni. Vlkodlaci našemu druhu zrovna dvakrát nevoněli. Nevím, proč mě Edwardova vůně spíš přitahovala, než odpuzovala. Zbytek noci jsem počítala Edwardovy nádechy a výdechy. Pak se jeho dech změnil.

„Vím, že už nespíš!" napomenula jsem ho. Usmál se a otevřel oči.
„Nachytán při činu," pousmál se. Pomalu nás zvedl do sedu. Bylo by to jednodušší, kdybych z něj slezla. Ale to se mi nechtělo. Pohladil mě po tváři. Jeho dotek ve mně způsobil dosud nepoznané zachvění. Podíval se na hodinky. Pak se zamračil.

„Musíme do školy. Práce šlechtí."
„Edwarde, je volno!" uchychtla jsem se. Byl překvapený.
„Vážně, máš pravdu," souhlasil se mnou. „Měl bych jet domů," smutně dodal. Ušklíbla jsem.
„Nechceš se mnou?" navrhl mi. Chce být se mnou stejně tak jako já s ním.
„Wauu... Ty mě chceš svést na tvojí motorce?" pochybovačně jsem se zeptala.

„Jasně. Pokuď tedy nebudeš mít v ruce nějakou minci, kterou jakoby náhodou se oškrábe nově přestříkaný lak," usmál se. Usmála jsem se na něj. Chytil mě za ruku a vyskočili jsme z okna. Bylo to kratší a Edwardovi se zřejmě nechtělo přes plný obývák lidí. Vzal přilbu a narazil mi ji na hlavu. Pak se nemohl přestat smát. Věděla jsem, jak jsem musela asi vypadat s helmou na hlavě.

„Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo," zasmál se. Skřížila jsem si ruce na hrudi. „Bello, nemrač se. Budeš mít vrásky."
Sedl si na motorku a pokynul mi a já si přisedla za něj. Ruce jsem nechala v bok a on si je přitáhl na břicho.

„Drž se pevně." Jakoby mi to mohlo nějak ublížit. Pomalu se rozjel a přidával na rychlosti. Bylo to boží. Mohla jsem svištit upírskou rychlostí bez toho, že bych se schovávala. Když jsme dojeli před dům Swanových, Edward zaparkoval na příjezdové cestě. Dům byl zřejmě prázdný. Byla jsem poprvé na nepřátelském území. Neměla bych se bát?

„Můj dům madam," ukázal.
„Nauč mě na tom, prosím!" ukázala jsem pro změnu na motorku. Nadzvedl jedno dokonalé obočí. Chvilku kroutil hlavou, ale pak jsme strávili nějaký čas na příjezdové cestě vysvětlováním teorie jízdy.


„Tohle je spojka... pomalu pustit..,. když... rychle..., tak ti to chcí..." Nevnímala jsem ho. Byl skoro jako učitel. Učitel Edward, kdo by netoužil být jeho žačka. Když ale přišlo na praktické. Byla jsem v háji. Jelikož jsem předešlé věci neposlouchala.

„Bello, ty mě snad vůbec neposloucháš?" napomenul mě. Přikývla jsem. „Tak to necháme na jindy. Pojď dovnitř."
Jeho dům nebyl tak velký jako ten náš. Byl maličký, ale o to osobnější. Otevřel lednici a vyndal si něco k jídlu.

„Ty nemáš hlad?" zeptal se. Přitom ukusoval bůhvíco.
„Ne. Já jsem teď na speciální dietě," usmála jsem se na něj. Jemně se mu nadzvedly koutky. Když vyhazoval zbytky, zadíval se na nějaký papír na kredenci.

Pak si skočil pro něco nebo někam nahoru. Když se vrátil, zářil jako malé dítě, co má dostat hračku.

„Honem," usmál se. Nasedli jsme na motorku a dojeli jsme k jedné prodejně motorek.
„Co tu děláme?" překvapeně jsem se zeptala.
„Pokuď nevíš, nějakou dobu jsem strávil v nemocnici. Kvůli servisu, který mi jaksi odpojil brzdy. Ale aspoň mam prémie - motorku." Vzal za kliku a ocitli jsme se na místě, kde bylo tolik motorek, nevěděla jsem, jakou si asi vybere. Dokonce jsem s tím nesouhlasila. Málem se už zabil.
„Tak jaká se ti líbí?" zeptal se.

„Mně?" byla jsem zaskočená. Přikývl. Prohlédla jsem si všechny, až jsem narazila na jednu, která to vyhrála. Edward se u ní taky zastavil. Podívali jsme se na sebe. Oba jsme už vybrali tu pravou. Edward zařídil potřebné a už jsme seděli v nákladním vozidle, které odváželo mou novou - jedinou motorku domů.

Dnem za dnem jsem byla lepší. Už jsem se uměla i rozjet, řadit. S Edwardem jsme dál nepokročili. Až na nějaké to jiskření při učení.

Další>

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan - 17. kapitola: