Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan - 14. kapitola

14.12.2010 (19:45) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3619×

„Nechtěla by sis se mnou vyrazit?" řekl a ona jasně odpověděla.
„Ráda." Podívala se na mě, jak budu reagovat. Ani jsem se nehnul.
„Edwarde, klid, dýchej. Nechceš se tu přece proměnit?" utěšoval mě vnitřní hlas.

14. KAPITOLA - 1. Rande

Ale vůbec mi nepomáhal. Otočil jsem se a snažil se utéct tomu vibrování v celém těle. Ze třídy jsem vyšel klidně, ale jídelnou jsem proletěl jako Schumacher. Když jsem se dostal přes dav čekající na oběd. Rychle jsem vběhl do lesa na kraji školy. Opřel jsem se o kolena a rychle vydechoval. Můj tep se pomalu vracel do normálu, až se vrátil na své původní místo. Dnes to bylo už dost riskování. Popřemýšlel jsem, kudy je to asi domů. Otočil jsem se o 45 stupňů a vydal se skrz vysoký porost, až teď jsem si uvědomil, že jsem všechno nechal ve třídě. Bundu, tašku i učebnice. Zakroutil jsem nad tím hlavou a šel dál. Po pár krocích jsem si připadal příliš pomalý. Zaklonil jsem se dozadu a vyběhl jako střela, les se kolem mě míjel, jako jedna velká šmouha. Bylo to naprosto úžasný. Užíval jsem si, jak mi vítr cuchá vlasy. Jak pod mou tíhou křupou větvičky.

Když jsem zahlédl náš dům, zpomalil jsem a rozhlédl se po krajině, jestli mě nikdo neuvidí. Nikdo nikde nebyl, rozběhl jsem se. Neměl jsem klíče, a tak jsem se odrazil od stromu přímo do okna svého pokoje. Mamka byla v práci, nebo v ředitelně. Vyluxoval jsem ledničku a sedl si k televizi. Zbrkle jsem přepínal kanály, ale nic mě nedokázalo zaujmout. Až na to, když jsem ucítil kus papírku ve své kapse. Ihned jsem se pousmál a přitáhl si telefon k uchu. Pomalu jsem mačkal čísla a přemýšlel, co říct.

„Haló,“ ozvalo se po pár, pro mě příliš dlouhých, pípnutích.
„Ahoj, to jsem já. Hodilo by se ti to tak v sedm u tebe?“ nahodil jsem svůj snad sexy hlas. Uslyšel jsem pomalé vydechnutí.
„Jasně,“ souhlasila a pak mi popsala cestu přímo k nim domů. Rozloučili jsme se a já zavěsil. Podíval jsem se na zlaté hodinky, které zdobily moji ruku a uviděl půl páté. Vyskočil jsem na nohy a začal se připravovat.

Vzal jsem gel z tuby a naplácal si ho do vlasů. Navlékl jsem černou košili a potrhané džíny. Věděl jsem, že je moc brzo. Naposledy, co jsem jel na motorce, stala se mi nehoda. Nechtěl jsem si to možná přiznat, ale bál jsem se. Vzal jsem ještě z věšáku koženou bundu a sešel schody do garáže. Ještěže nebyla máma doma. Otočil jsem klíčkem, podržel spojku a pomalu přidával plyn. Spojku jsem pustil moc brzo a motorka s hlasitým „kxkxkx“ chcípla.

„Dobře, Edwarde, nebuď posera!“ snažil jsem se získat zpět své znalosti. Nakopl jsem to a opakoval předchozí, jen jsem pustil spojku ve chvíli, kdy jsem měl. Klidnou 100 jsem dojel k Blackovým deset minut před sedmou.

Rachel vykukovala z okna. Dělal jsem, že jsem ji neviděl. S odhodláním jsem přišel ke dveřím a zaklepal. Ona ihned vyšla a s úsměvem jsme naskočili na motorku. Která nás dovezla do mého oblíbeného podniku. Byl to takový velmi romantický podnik. Každá holka se málem rozplynula, když jsem ji vzal dovnitř. Měl jsem ho na něco, jako předehru.

Samozřejmě, že moje očekávání bylo naplněno. Rachel nechala otevřenou pusu tak dlouho, že to snad už ani nebylo normální. Chtěl jsem ji upozornit, ale ona si toho všimla a začervenala se. Prozkoumal jsem terén, když jsem…

Bella:

„Víš, že opravuju Rabbita…“ přednášel už nějakou dobu Jacob. Bla - Bla. Vlastně ani nevím, proč jsem s ním šla. Možná, abych vyprovokovala Edwarda. Jenže tomu to bylo jedno. Stál jen jak solný sloup a nic. Čekala jsem, že něco řekne.
„… chce to ještě vychytat, ale pojede slušně…“ pokračoval ve svém ničivém monologu. Hodila jsem do sebe skleničku, co mi koupil. Zjevně mě chtěl opít do nepříčetnosti. A věřte mi, já jsem litovala, že se to nestane. Otevřeli se dveře a dovnitř vešel známý pach. Ihned jsem se po něm otočila a uviděla jeho. Bronz vlasy, které byly nagelované. Černé tričko, které zviditelnilo jeho svalnaté tělo. Teď jsem si připadala jako opilá. Nevšimla bych si ničeho jiného. Kdyby Jacob nepřestal mluvit a neotočil se na zdroj mého zírání. Pak se na mě podíval, jeho výraz byl tvrdý. Začínal mít nádech červené a vypadal, jako kdyby měl za chvíli explodovat.

„Promiň, počkáš tu na chvilku?“ zeptal se a já přikývla.

Svým způsobem to bylo vysvobození. Vstal ze židle a řítil se přímo na Edwarda, až teď jsem si všimla Rachel po jeho boku. Coura! Kdybych byla člověk, neslyšela bych to, ale teď jsem byla ráda, že nejsem.

„Co to má znamenat?“ zavrčel Jacob na Rachel. Edward se nepřestával smát.
„Je tu se mnou, jestli máš problém, odejdi!“ řekl ledovým hlasem. Jacob se napřímil.
„Myslíš si o sobě, že jsi mistr světa, nebo co?“ vrátil mu to.
„Kluci, nechte toho,“ prosila je Rachel. Odtáhli se od sebe a Jacob přejel varovným pohledem Edwarda. Pak se vrátil ke mně.

„Promiň, jen malé nedorozumění,“ omluvil se mi.
„Mně to nevadí,“ ujistila jsem ho.

Edward:
Bylo to úžasný, jak se nechal Black vyprovokovat. Nevnímal jsem tolik Rachel, jako jejího moc starajícího bratra. Sedl jsem si na židli a Rachel přisedla.
„Víš, chodím sem rád,“ řekl jsem. „Připomíná mi to tady Phoenix.“
„Phoenix?“ zeptala se se zájmem. Až teď jsem si vzpomněl, že ona o ničem takovém neví.
„Nedávno jsem se sem přistěhoval od táty. Vzal si jednu ště... holku, která mi moc nesedla. A tak jsem tu u táty.“
„Možná to bude znít blbě, ale jsem ráda, že se to stalo,“ usmála se. A pomalu začala červenat. Tak teď nebo nikdy. Naklonil jsem se nad stůl a prozkoumával její rty. Pochopila, co chci udělat a zvedla se. Možná by se nám to povedlo. Kdybychom se nesrazili nosy. A kdyby se nepřihnal Jacob.

„Rachel domů, a dělej!“ zapištěl a tahal ji za ruku dál ode mě.
„Dej si ty špinavé pracky pryč,“ zavrčel jsem na něj a už jsem se těšil, až mu jednu natáhnu.
„Edwarde, nech to být,“ řekla a snažila se mě odtáhnout Cullenová. Najednou jsem byl klidný jako beránek.

„Rachel, dělej!“ Už byli u dveří.
„Nenávidím tě, Jacobe!“ slyšel jsem ještě, než mi Rachel zmizela z dohledu. Bella sledovala situaci stejně jako já. Když jsme odvrátili pohledy, podívali jsme se na sebe. Byl to nesmírně spalující pohled. Pomalu jsem se škvařil jako železo.
„Takže, když už jsem tady,“ usmál jsem se. Přešel k židli, kterou jsem vzal a odtáhl od stolu.
„Prosím,“ usmál jsem se. Trochu váhala, ale nakonec si přisedla. Obešel jsem stůl a sedl si na druhou stranu.

Bella:
Překvapil mě, že je takový džentlmen, něco takového jsem od něj nečekala. Uličnicky se usmál a pak ladně přešel ke své židli.
„Co?“ usmál se zakřiveně. Asi jsem měla ještě otevřenou pusu.
„Já jen… že jsem to od tebe nečekala.“ Zamračil se. Ke stolu přišel docela pohledný číšník. Vypadalo to, že by mě nejraději svlékl.
„Dáte si něco?“ ušklíbl se na Edwarda. On se na mě zkoumavě podíval.
„Dvě červené vína. Ročník 70,“ odpověděl mu normálním tónem.
„Něco k jídlu?“ naléhal dále číšník. Očividně tu chtěl zůstat déle.
„Ne,“ odpověděl Edward prostě.
„A vy si něco nedáte?“ usmál se na mě.
„Ne, děkuju,“ chvíli ještě jen tak stál a zíral na mě, ale nakonec odešel.
„Stačí říct!“ křikl ještě na mě. Edward se na mě dlouze zadíval.
„Vždycky takhle všechny očaruješ?“
„Ne. Vždycky ne.“
„Dobře, tak teď se necítím tak špatně,“ usmál se. Vzal do ruky skleničku vína, kterou přinesl asi číšník.
„Víš, chtěl bych si připít na Blacka, kvůli němu jsme tu teď my dva spolu,“ pronesl tak, že moje mrtvé srdce málem začalo bít.
„Klid, Bello, přeci tě nedostane jednou větou.“
„Jo… jasně.“ Nadzvedla jsem svou sklenku, která byla plná červeného sajrajtu. Přiťukli jsme si a já s námahou svůj příděl vypila.
„Promiň, neuvědomil jsem si to,“ provinile se usmál a položil svou skleničku.
„Zajímalo mě, jak často… pijete,“ zašeptal. A znovu ze mě nespouštěl oči.
„Je to různé,“ odpověděla jsem. „My se živíme zvířecí krví. Nedá ti takovou sílu jako lidská. Ale udržuje tě naživu.“ Bylo vidět, jak polkl.
„V noci spíte?“ zeptal se ještě.
„Ne, nikdy nespím.“
„Nikdy?“ bylo vidět, že ho to zajímá.
„Ne,“ odpověděla jsem a musela se zasmát. Jenže to už byl tak blízko, že jsem cítila jeho teplý dech na tváři.
„Napadlo mě, že když nikdy nespíš…“ políbil mě a najednou se začal celý třást. Vyběhl ven a já rychle zaplatila. Ihned jsem ho následovala a běžela do lesa. Hledala jsem ho všude, ale nikde nebyl.

Další>

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan - 14. kapitola: