Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward + Bella = velmi dobrá kombinace

22.01.2010 (18:15) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1887×

Prolog

Ahoj, já jsem Isabella Anna Ersnová. Tohle jméno však moc často nepoužívám všichni mi říkají Iss, Bella a podobně... To mám totiž radši. Bydlím ve Forks přestěhovali jsme se tady asi před rokem. Je mi něco kolem 100 let. Nevím to přesně, už dávno jsem to přestala počítat. Mám brášku Jaspera. Mám ho moc ráda, i když je tak šíleně praštěný. Chodíme, tady na zdejší střední já, půjdu do druháku a Jazz o rok víš. Jazz, má dar cítí pocity lidí okolo sebe a dokáže je ovládat. Já mám prý taky dar, ale zatím jsem nepřišla na to, jaký.

1. kapitola – Jen dva dny...!

Dnes je pátek večer. Tak jo, ještě dva dny do konce prázdnin... To se mi snad zdá! Zase ta škola, už po několikáté znovu opakovat celý druhák to nemůže být pravda! Zase promrhat půlku dne seděním v lavici a poslouchat výklad profesora. Už se táák moc těším! (Myšleno ironicky.) Já nevím, chtělo by to nějakou změnu, ale musím se vypořádat s tvrdou realitou, žádná změna nebude... Dneska večer je Jazz na lovu já byla včera tak jsem zůstala doma. Šíleně jsem se nudila tak jsme šla na internet podívat se na mail, jestli mi náhodou něco nepřišlo. No u mě slovo ¨náhodou¨ neexistuje, pokaždé tam nějakej ten mail je. Nechápu jak, ale jakmile se někam přestěhujeme, tak má můj mail snad každej... Vím, že v tom má prsty taky Jazz, ale nevím jak hodně. Stačila totiž jedna jediná párty tady ve Forks a od té doby mám na mailu denně aspoň dvě nové zprávy. A hádejte co v nich je. Pořád to samé „Nezajdem někam?“ nebo „Seš kočka,“ a takový samí blbý kecy. Jo, je to moje prokletí jsem šíleně krásná i na upíra jsem krásná, až moc. A to mi vadí. Ze začátku se mi to líbilo, jak na mě každý mohl oči nechat, že mu div nevypadly z důlků. Už mě to, ale začalo hodně dávno nudit. Ale teď mi to přijde jako trest.

Jakmile jsem si prohlédla všechny maily, tak jsem jen tak projížděla internet a přitom poslouchala písničky, které mám nejradši, takže jsem si je i zpívala. Mám celkem dobrý hlas, lepší než Jazz. U mé nejoblíbenější písničky se otevřely hlavní dveře.

„Konečně trochu zábavy!" řekla jsem schválně nahlas, aby mě Jazz slyšel.

Pokaždé když uslyšel tuhle větu, tak byl ve vteřině u mě a začali jsem dělat nějaké blbosti a dneska tomu nebylo jinak. Hned vletěl do mého pokoje a začal po mě házet vše, co mu přišlo pod ruku. Dokonce i ty rozbitné věci...

„Ahoj bráško!" řekla jsem, jak jsem na něj házela polštář.

„Čau špunte!" řekl mi po tom, co si vytáhl pírko s polštáře, které měl v puse.

„Hele, tak pokud já jsem špunt, tak to ty jsi potom ukázkový kuře!" zařvala jsem na něj a potom po něm skočila a on spadl na zem.

„Vítěz!“ zavýskala, jsem...

„No... To... Jsi... Já... A... Kuře... Já? A... Ty... Vítěz... Jo?" snažil ze sebe dostat mezitím, co se smál.

Asi po 5 minutách se uklidnil a zeptal se mě: „Nezajdeme zase na nějakou diskotéku ohlídnout se po někom?" No to dělá spíše on, že se po někom ‚poohlíží‘ já s ním na ty diskotéky chodím tancovat a bavit se. Ale to Jazz určitě taky. (Akorát, že trošku jinak než já. Doufám, že chápete jak to myslím!)

„No jasně! Musíme si přece ještě trošku užít dnešek a víkend, jsou to poslední dny prázdnin!"

odpověděla, jsem.

Jazz se kouknul na hodinky a řekl: „Teď je 19:38, takže ve 20:00 ať jsi dole, jinak jedu sám!"

„Jasně, jasně, jasně, tak teď, už vypadni, ať se můžu připravit!" řekla jsem mu a poté ho vykopla s pokoje.

Postavila jsem se před skříň a otevřela ji.

„Tak to bude dlouhý vybírání..." řekla jsem si pro sebe.

Mám, totiž spoustu oblečení, takže mám s čeho vybírat. Ráda totiž nakupuji. Asi po deseti minutách jsem si konečně vybrala. Vzala jsem si růžové tričko se zavazováním na krku a k tomu černé mini kraťásky (3) a k tomu ještě černou vestičku (9) a páskové boty na podpatku, taky černé. Poté, co jsem se oblékla a obula se, šla jsem do koupelny. Tam jsem se podívala do zrcadla a uznala, že je to hezké. Potom jsem si na rty dala lesk a na řasy nanesla řasenku. Byla jsem hotová, v pokoji, jsem ještě popadla můj mobil a bundu (3) a mohla jsem vyrazit

Sešla jsem do obýváku a koukla se na hodiny, 19:58 no, co dvě minuty ještě přežiju. Byla jsem ráda, že konečně vypadnu z domu. Už dva týdny možná ještě dýl jsem nikde nebyla (tedy kromě lovu). Už bylo 20:05 a já začala být naštvaná, Jasper má 5 minut zpoždění!

„Já myslela, že chceš jet ještě dneska" zavolala jsem nahlas a v tu chvíli už vedle mě stál a divně se culil. Po chvilce mi jeho culi-divno úsměv začal lézt na nervy a já se musela zeptat.

„Jaspere, co máš za lubem?"

„Nic, nic co bych měl?" A dál se připitoměle culil.

„No, takhle se netváří člověk, ani upír co NIC neplánuje!" řekla jsem a slovo ‚nic‘ jsem zdůraznila.

„Ale, ale tak co, jsem prostě rád, že někam konečně jdeme! Ale pokud chceš zůstat doma, tak já jedu," řekl. Tohle chování není vůbec normální, ani na něco tak praštěného jako je můj bratr. Ať chystá, co chce, to nedopadne dobře.

„No tak to ne! Jedu taky. Tak jedem!" řekla jsem, popadla klíčky od mého auta (g) mám ještě jedno (g), ale to se tady do Forks nehodí, bylo by moc výstřední a rozběhla se do garáže. Máme celkem velkou garáž, protože v ní máme 4 auta dvě moje, ty jsem vám už ukázala a ještě má (g) dvě (g) Jazz.

Dojeli jsme k baru, kam chodíme, jmenuje se to *U KOLINA* patří to sice Iren, ale jmenuje se to takhle. Kolin je Irenin přítel, ale já nikdy (pokud bych měla) bych svůj bar nepojmenovala po tupci, co mě podvádí a někdy i bije, ale co, je to její věc.

Tak jsme tedy s Jazzem šli. Jakmile jsme otevřeli dveře tak všechny pohledy padly na mě, no jo, už zase. Nevšímala jsem si toho a po boku Jazze šla k jednomu stolu. Sedli, jsme si a objednali si. Ano, i když jsme upíři, musíme si přece něco objednat, když někam jdeme, aby to nevypadalo divně. Já si objednala jen džus a Jazz si dal Fernet. Fuj! Jen jednou jsem to zkusila a bylo to ještě odpornější než cokoliv jiného. Počkali jsme, až nám to přinesou a potom to vypili. Jakmile jsme to dopila, tak jsem šla na parket a začala tancovat. Zrovna hráli remix od Katy Perry(d). Je to dlouhá písnička, ale upír se nikdy nezapotí a ani nezadýchá. Vystřídalo se se mnou pár kluků, ale vždy se zadýchali, tak se šli napít nebo sednou.

Byla to sranda, nakonec mě dva kluci vysadili na stůl a já začala tancovat na tom stole. Písnička se pouštěla dvakrát možná třikrát a já pořád tancovala. Potom, ale začala hrát šíleně pomalá a já seskočila z toho stolu, a šla si sednout k tomu našemu. Po chvíli ke mně přišel kluk. Hned jsem poznala, že je to upír, ale měl zlaté oči tak jako já a Jazz, takže to je vegetarián. Vůbec mi to nevadilo, tak jsem s ním šla tedy tancovat. Při tancování se mi představil.

„Já jsem Edward Cullen a ty jsi?"

„Isabella Ernsová, ale říkej mi Bello, nebo Iss," odpověděla jsem mu a usmála se na něj.

Musím uznat, že byl sexy. To tričko, co měl na sobě mu rýsovalo jeho svaly. Já ani nevím proč, ale byla jsem ráda, že se mnou tancuje zrovna on. To jak mě držel za boky... Hm... Bello! Na co to sakra myslíš! Musela jsem se v duchu okřiknout.

„Ty chodíš na zdejší školu?" zeptal se mě Edward a já jen přikývla a musela se zeptat taky.

„A ty?" Hm... Kéž by... Řekla jsem si pro sebe

„No, od pondělí nastupuji. Přistěhovali jsme se sem před týdnem," řekl mi a usmál se na mě takovým pokřiveným úsměvem trošku se mi s toho zamotala hlava. Musela jsem s ní zatřepat, abych se vzpamatovala.

„Aha, tak to je super. Do kterého ročníku budeš nastupovat?" zeptala jsem se, aby řeč nestála.

„Já do druháku," odpověděl mi a hned dodal: „Ty?"

„Jo, tak to doufám, že budeme mít společné hodiny, já taky jdu do druháku. Kolik ti je?"

Nevím, nikdy jsem taková nebyla. Ale když jsem byla s ním, musela jsem se ho prostě zeptat.

„No tak to je super. Já taky doufám, že budeme mít společné hodiny. Aspoň někoho tu budu znát," řekl a usmál se.

Ten úsměv je tak... Neumím to popsat, nádherný? Bello! Opět jsem se musela okřiknout, co se to se mnou proboha děje?

„Jo a je mi no… jaký chceš znát věk, pravý nebo předstíraný?" Zeptal se mě ještě.

„Tak mi řekni oba." Usmála jsem se na něj.

„Tak doopravdy je mi 97. A předstírám, že mi je 17. Kolik je tobě?"

97 let, tak nějak jsem taky stará.

„No já to nevím přesně, něco kolem 100 mi bude a jinak předstírám taky tolik co ty." Po další chvilce tancování s Edwardem na mě zavolal Jazz, že už jde, tak jestli jdu s ním. I když, jsem nechtěla, musela jsem. Pustila jsem Edwarda a řekla mu:

„Už musím jít, čeká na mě brácha. Ale určitě se uvidíme v pondělí ve škole. Dík za tanec a měj se!"

„Jo jasně v pondělí ráno. Ahoj," řekl mi Edward a já se, už teď nemohla dočkat pondělka.

Přišla jsem k Jazzovi a vyrazili jsme k mému autu.

„Takže..." začal Jazz

„Ty a Edward?" zeptal se mně.

„Cože? Jak to jako myslíš já a Edward?“ Byla jsem zmatená z jeho otázky, tak jsem čekala, až odpoví.

„No cítím z tebe nedočkavost nebo něco takového, a něco jako radost, ale ta radost je větší, než u tebe obvykle cítím," řekl mi. Já nemohla nic dělat. Ano, je to tak. Jsem šťastná a šíleně se těším na pondělí, až zase uvidím Edwarda. Před bráškou se to prostě nedalo utajit. No tak jsem to musela nějak zakecat.

„A co ty? Poohlídnul jsi se po někom?" zeptala jsem se ho a nastoupila do auta. On mě napodobil a já vyjela z parkoviště.

„Jo! Znáš to jak se říká, kdo hledá, najde? Tak já to našel. Našel jsem Alice. Je to sestra Ewarda. Moc se mi líbí a zítra spolu jdeme na rande," řekl a najednou se jakoby rozsvítil štěstím.

„Tak to máš super," řekla jsem mu a pro sebe si řekla, že bude doma zase nuda.

„Že jo! Ale víš co je blbý?" zeptal se mě. Já jen kývla hlavou jako, že nevím.

„Alice tady bude chodit do druháku!" A jakmile to řekl, zesmutněl.

„Ale, vždyť se s Alice můžete vidět o přestávkách a u oběda a po škole a tak..." řekla jsem a jeho nálada se zjevně zlepšila.

„No to bude super, už se těším," řekl, a já se musela zasmát takhle jsme ho ještě neviděla.

Potom jsme už mlčeli celou cestu, až domů. Zaparkovala jsem své autíčko do garáže, zamkla ho a vydala se do domu.

Jasper už si plánoval věci na zítřejší večer. Takhle jsem ho vážně ještě neviděla.

No nic. Neměla jsem co dělat, tak jsem si zalezla do mého pokoje a šla se vysprchovat, sprcha byla uklidňující tak jsem tam strávila něco přes hodinu.

Potom co jsem ze sprchy vylezla, osušila jsem se a jen v ručníku šla do mého pokoje. Oblékla jsem si na sebe tepláky a obyčejné tričko a pustila si moji hi-fi věž. Našla jsem nějakou knížku a začala číst. Jakmile jsem celou knížku přečetla, tak jsem ji odložila a všimla si, že už je druhý den.

To to ale uběhlo. Celý den se nějak vlekl. Jasper večer vypadl na to rande s Alici. A já doma zůstala sama. Nevěděla jsem, co mám dělat a tak jsem šla na lov. Ulovila jsem si jednoho medvěda, dvě srnky a byla jsem plná. Vrátila jsem se domů a dívala se na nějaký film. Jazz se okolo 11 večer vrátil, sedl si ke mně na sedačku a díval se se mnou. Pouštěli jsme si film za filmem až do rána.

A je tady neděle. Celý den se zase vlekl, ale jediná věc, co mě vždy potěšila, byla ta, že už zítra uvidím Edwarda...