Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward a já - 1. kapitola - Jak to všechno začalo

08.11.2009 (08:30) • Belladonna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1073×

Sedím ve svém internátním pokoji a snad už po miliontý čtu Nový měsíc, když v tom si povzdechnu: „Proč jenom není skutečný?“

„What?“ ozve se najednou vedle mě a já mám pocit, že spím, ale štípnutí mi potvrdí, moji bdělost, protože vidím Edwarda Cullena sedět na posteli mé spolubydlící.

„You can´t speak English, right?“ ptám se asi celkem zbytečně.

„I can´t, but I can learn tonight, why?“ potvrdí mi moji domněnku.

„I Czech. You are at Czech republic,“ snažím se, aby pochopil proč se má učit česky. Vtom někdo klepe na dveře. Než se stačím ohlédnout, Edward mizí oknem, proto jen řeknu: „Dále.“

Je to vychovatelka, která se přišla zeptat, zda nejsou nějaké závady po ubytování.

„Ničeho poškozeného jsem si nevšimla,“ říkám a zároveň se ptám: “Nevíte, kdy přijede Jana?“

„Asi čtrnáct dní tu nebude, ošklivě si při bruslení poranila ruku a navíc si zlomila nohu.“ Poděkuju jí a ona odchází. Ještě se za ní ani nedovřou dveře a už je u mě Edward s horou knih v ruce. Koukám asi dost vyjeveně, protože mi jednu podává se slovy: „Já muset učit z něco.“ Když si jednu knihu prohlédnu, vidím, že to jsou anglicko-české slovníky, ale neodpustím si opravu jeho slov: „Aha, ale správně to je: ´Musím se z něčeho učit´“

„Správně?“ opakuje moje slovo, asi se naučil jen tu jednu větu.

„Správně is right,“ snažím se, aby pochopil.

„Musím se z něčeho učit,“ opakuje po mě větu správně.

„I thanks. My English not good,“ snažím se mu poděkovat, byť netuším, zda mi rozumí.

„I know. Ty przemýšlet dlouho.“

„Right is: ´Já vím, přemýšlíš dlouho.´ You learn from my idea,“ dochází mi.

„Yes, ty vadit to?“ ptá se mě s otázkou v očích.

„Right is: ´Ano, vadí ti to?´ Nevadí mi to, jsem ráda,“ ujišťuju ho.

„Ráda?“ptá se a mě dochází, že to bude ještě složité.

„I like that you study Czech,“ snažím se mu vysvětlit co mám na mysli.

„I have to go to dinner,“ říkám rovnou anglicky, když si všimnu kolik je hodin a že jsem málem propásla večeři.

Když se vrátím, tak mě šokuje větou: „I love you.“

„What?“ jsem krapet v šoku, takže si ani neuvědomím, že se ptám anglicky.

„Já milovat ty,“ zopakuje česky, byť špatně.

„Right is: ´Já tě miluju´,“ opět ho opravuju a, raději rovnou anglicky, dodávám: „I love you, too.“

„Realy?“ nevěří mi.

„Opravdu, realy,“ potvrzuji mu.

Celý večer mu posílám v myšlenkách obrazy z mého života a snažím se k tomu dodávat česká slova. Snad chápe můj záměr, pomoct mu s naučením se češtiny. Když jsem opravdu unavená, tak se pro jistotu zeptám: „Can you stay here with me?“

„Yes, I stay here with you,“ ujišťuje mě a já neskutečně šťastná usínám. Jen abych se ráno neprobudila a nezjistila, že to všechno byl jen sen.

Když se ráno probudím, tak ještě než se stihnu podívat na telefon, kolik je hodin slyším: „Ty ještě moct spát, být pět hodin.“

V tu chvíli jsem úplně probuzená. První co udělám samozřejmě je, že opravím Edvardovu češtinu: „Right is: ´Ještě můžeš spát, je pět hodin,“ a hned dodávám: „Ty umíš česky?“

Edward mě však překvapí: „Ty ptát se, jestli já umět ty jazyk?“

„Right is: ´Ptáš se, jestli umím tvůj jazyk?´ Yes, I ask,“ odpovídám opět raději v angličtině.

„Já umět základ. V noc já vrátit slovníky, ale zbytek já nechat na ty,“ konstatuje.

„Správně je, right is: ´Umím základ. V noci jsem vrátil slovníky, ale zbytek jsem nechal na tobě.“

„Pochopit dobře. Ty nevadit, že já mluvit špatně?“ opět se mu zračí v očích otázka.

„Ne, nevadí mi to. Měl by sis půjčit někde nějaké knihy, abys měl co dělat až budu ve škole,“ mluvím pomalu, aby mě zvládnul pochopit a pro jistotu se mu snažím pomoct i obrazem pomocí mých myšlenek.

„Já jít do škola s ty,“ šokuje mě.

„Správně je: ´Já jdu do školy s tebou.´ Ale jít se mnou nemůžeš, jak bych to vysvětlovala?“

„Já chodit s ty do třída, já jenom mít o prázdniny úraz hlava a moje škola už mě nechtít, když já se vzbudit.“

„Správně je:´Chodím s tebou do třídy, jenom jsem měl o prázdninách úraz hlavy a moje škola už mě nepřijala, když jsem se vzbudil.´ Tím úrazem chceš vysvětlit pozdní nástup i špatnou češtinu, že?“ jenom se, zřejmě zbytečně, ujišťuju.

„Ano,“ potvrdí mi.

„Jak se chceš dostat do třídy? Se mnou přece jít nemůžeš.“

„Já se nahlásit v ředitelna a někdo mě dovést do třída. Já sednout si k ty. Ty nejdrzív kamarádit s já a potom ty chodit s já,“ představuje mi svůj plán.

„Správně je:´Nahlásím se v ředitelně a někdo mě dovede do třídy. Sednu si k tobě. Ty se budeš se mnou nejdřív kamarádit a potom spolu budeme chodit.´ Tak jo, ale jak chceš přesvědčit lidi, že na tebe zapomněli?“

„To ty nechat na já.“

„Správně je: ´To nech na mě.´ Holky budou rády, že máme kluka ve třídě, ale připrav se, že tě bude každá chtít,“ varuji ho předem, ale on už je pevně rozhodnutý.

„V to já doufat. Mě ale mít ty,“ ujišťuje mě.

„Správně je:´V to já doufám, ale mě budeš mít ty.´ Doufám, že mě ještě budeš chtít, až uvidíš holky ze třídy,“ jsem krapet skeptická, protože vím, že některé jsou opravdu pěkné.

Autor: Belladonna, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward a já - 1. kapitola - Jak to všechno začalo: