Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí život - 10.kapitola Pravda musela vyjít na jevo

02.12.2009 (14:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1539×

Renesmee:

Stála jsem před zrcadlem a dívala jsem se na sebe. Dnes mi to ohromně slušelo. Aspoň neudělám Arovi dnes na bále ostudu. Koupila jsem si rudé šaty. Hned, když jsem je v tom obchodě viděla, tak jsem je muselá mít, a taky je mám. Ještě zbyvá nasadit si škrabošku a vše je nachystáno na bál. Někdo zaklepal na dveře. Automaticky jsem zavolala:

,,Dále." a dveře se otevřely do kořán. Jak jinak.

,,Tý vádo. To bě to dneska teda sluší Lauro." pochválila mě Jane a já jsem ji také pochválila její šaty, které si vybírala nejméně pět hodin, i když nakupování miluji, tak i toto bylo na mě moc. Nakonec si vybrala tyto šaty, které jsou žluté a podlle mého vkusu až moc přezdobené, ale jinak jsou opravdu pěkné.

,,Už musíme jít. Jinak přindeme pozdě a Aro nás zabije." usmála se na mě Jane a společně jsme šli do velkého sálu, kde se konal bál.

Aro nás už nedočkavě vyhlížel.

,,Kde jste tak dlouho? Za chvíli nás mají uvítat a ty tady nějsi Lauro." a udělal na mě Aro káravý pohled otce na dítě, které něco provedlo.

,,Promiň, ale hlavní, že jsme tady ne?" usmála jsem se na něho s šla jsem ho políbit na tvář. Naschvál, protože to nesnášel.

,,To už by stačilo Lauro." No dobrá, když myslí. Stoupla jsem si vedle něho, když jsem ze vnitř sálu uslyšela, že oznamují, že právě vcházíme do sálu. Velké dveře se otevřely a já s Arem po jeho boku jsme vstoupili do přenádherně vyzdobeného sálu a přeplněného upíry z celého světa. Mohlo jich tu bít, tak okolo tří stovek. Možná víc, ale i možná míň. Jezdila jsem pohledem posále, když v tom jsem uvidila skupinku upítů, kteří se narozdíl od ostatních upírů lišili. Měli zlaté oči. Ale oči plné smutku a bolesti. Bolesti ze státy blízké osoby. Osoby, která tu dnes stála a musela dělat, že je nezná. Anoi. Byla to moje býválá rodina, ale teď je moje místo tady ve Volteře. Nesmím podlehnout tomu, abych se za nimi rozběhla a skočila jsem jim kolem krku. To nesmím, Aro by je zabil. A to nesmím dopustit za žádnou cenu.

,,Lauro." šťouchnul do mě Aro. Úplně jsem se ponořila do myšlenek a vůbec jsem nevnímala okolí. Naštěstí, že mohu číst myšlenky jinak bych teďneveděla, že mě Aro chystá seznámit s hromadou upírů. To bude nadlouhou. Uběhla asi hodinka,když se za námi ozval mně známý hlas.

,,Rad tě zase Aro vidím po tak dlouhé době." společně s Arem jsme se otočili a tam stál Carlisl s Esmme a za nimi Jasper s Alicí, Rosalie s Emmetem a v pevném obětí Edward s Bellou. V tu chvíli jsem cítila jak se mi podlamují kolena. Kdybych byla člověk, tak bych teď nejspíš ondlela. Naštěstí jsem upírka.

,,Také tě rád Carlisle vidím i tvoji rodinu. Jsem rád, že jste se zúčastnili, když jsem se dozvěděl, že přijedete, tak jsem se Vás nemohl dočkat. I moje dcera se Vás nemohla dočkat, že Lauro?" podíval se Aro směrem ke mně a všichni Cullenovi se samozřejmě také museli podívat. Jak jinak.

,,Těšímě a ráda Vás poznávám. Aro o Vás mnohokrát mluvil. A slyšeka jsem na Vás a na Vaší rodinu jenomsamou chválu." to bylov vše na co jsem se zmohla.Myslela jsem, že to dokážu. Že je dokážu vidět, aniž bych se jim vrhal kolem krku, ale nešlo to. Musela jsem od tud odejít.

,,Omluv te mě prosím." hned jak jsem to dořekla jsem se vydali někam jinak. Hlavně, aby tam nebyli oni. Potřebovala jsem být chvíli sama. Kupodivu mě Aro nevolal nazpátek. Asi to chápal. Ale z útěk mě vyrušila něčí nekalá myšlenka.

,Teď je dobrý čas, abych ho mohl napadnout. Jeho dcerunka zrovinka odešla ... Dál už jsem neposlouchala a vydala jsem se co nejrachleji k Arovi, abych ho ochránila. Ani jsem nestačila ostatním poslat myšlenku, že chce někdo Ara napadnout, když jsem viděla upíra. Přibližně postavově stejného jako Emmeta jak se chystá skočit na Ara. Tak jsem neváhala a skočila jsem na něho. Strhla jsem ho na sebe a začali jsme bojovat. Okamžitě sem všichni přiběhli a pomáhali mi ho zničit, ale neřádovi jednomu se povedlo mi roztrhnout šaty a ztrhnout mi škrabošku. Takže všichni viděli můj obličej o Cullenovi, kteří zůstali stát jako sochy. Ale já sem taky zůstala stát jako socha, protože teď dobře věděli, že jsem celou dobu byla na živu a ví, kdo teď jsem. V očích jsem jim viděla lásku, štěstí, nechápavost a mnoho dalších pocitů. Z tranzu mě probrala Bella, která se jako první z nás všech vzpamatovala.

,,Renesmee? Ty žiješ?" okamžitě mě obejmula a k ní se přidali ostatní a začali mě taky objímat.

,,Dost!" zakřičela jsem na ně. Zrovna se mě chystala obějmout Esmme. Moje nejmilejší babička, kterou jsem měla.

,,Renesmee děje se něco?" zeptal se mě Edward?

Chladným a nadměřeným tónem jsme mu odpověděla:

,,Já nejsem Renesmee. Renesmee je mrtvá. Zemřela a před Vámi stojí Lauro Maria Volturi. Dcera Ara Volturiho." Nechápu jak jsem mohla něco tak hnusného říct své vlastní rodině. Musela jsem jim to říct jinak by chtěli, abych šla se k ním vrátila a stím by Aro nesouhlasil.

,,Lauro." oslovil mě Aro a čekal na moji reakci. Musela jsem Cullenovým ublížit, aby uvěřilli že teď žiju jiný život.

,,Ano tati? Myslím, že pro dnešek by to seznamování stačilo a teď, když dovolíš půju do svého pokoje. Dnes mito už stačilo." usmála jsem se na něj a on na mě kývnul, že můžu jít. Chystala jsem seodejít a zanechat tam Cullenovi a hlavně se už na ně nikdy nepodívat. Kdyby věděli, že to dělám pro jejich dobro. Ale oni mi to vůbec neulehčovali, protože mě Edward chytl za ruku a nechtěl mě pustit.

,,Renesmee vždyť ty žiješ. Nikam teď nechoď dokud nám vše nevysvětlíš. Máme na to plné právo." v jeho hlase byla slyšet bolest. Vysmekla jsem se mu a podívala jsem se mu do očí.

,,Já si můžu dělat, co chci. Vy nejste můj otec pane Cullene a už vůbec Vám nebo Vaší rodině nemusím něco vysvětlovat." zase jsem na něho křičela, ale to už okolo nás stál zbytek gardy, který zrovna neničil toho upíra, co to všechno zavinil. Připraveni zaútočit,aby nás ochránili.

,,Renesmee jak něco takového můžeš říkat?" ptala se mě Bella mučebnickým hlasem.

,,Nechte mě na pokoji, nebo ..." Co sem měla říct? Že se jim vrhnu kolem krku a budu se jim omlouvat za ty roky,co jsem byla tady? Ale větu za mě dokončil Aro.

,,Nechte ji na pokoji jink Vám budeme muset ublížit a Vás by byla škoda."

,,Je to naše dcera Aro a my s ní máme právo tak to se k ní chovat." odpověděl mu teď již rozzlobeným hlasem Edward.

,,Tak dobře tedy." pokynul hlavou Aro směrem k Edwardovi a Belle. Garda se chystala je napdanout a zabít, ale to jsme nemohla připustit.Musela jsem tomu za jakou koliv cenu zabránit. Nezbívala jiná možnost. Taková možnost, že mě možná bude stát život, ale pro moji rodinu jsem schopná uděla cokoliv. Úplně cokoliv.