Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí tvář - 7. kapitola - Nepřítel přichází


Dvojí tvář - 7. kapitola - Nepřítel přicházíTak a je tu další kapitolka! Minulý díl začal párty, kterou Alice připravila. Bella zažila během večera hned několik věcí, jenže to není všechno. Čeká ji překvapení, které neskončí nejlépe a nepřítel, který s Bellou nemá dobré úmysly, je jí čím dál blíž... Kdo touží po Bellině krvi a jak je spjatý s Edwardovou minulostí? Pamatujete si záhadný obraz krásné dívky? Tak teď začíná jeho příběh... Přeju Vám příjemné čtení a doufám, že mi tu necháte co nejvíc komentářů! Díky! Vaše Lorenia :).

Blair

Vstoupila jsem do dveří, dům byl plný lidí a všude zněla hudba. Pro dnešní večer jsem měla jediný cíl, dostat Edwarda. Tuhle představu mi však kazila myšlenka na jediného člověka, Bellu! Moje sestra se mi v poslední době až příliš pletla do cesty a to mi nevyhovovalo. Byla jsem zvyklá vždycky mít to, co jsem chtěla. Procházela jsem tančícím davem a hledala Edwarda. Když jsem ho zahlédla, rty se mi stáhly do vítězného úsměvu. Někam šel a já ho musela zastavit. Přidala jsem a zastavila ho.

„Edwarde! Ahoj,“ pozdravila jsem ho a objala. Bože! Tak krásně voněl…

„Ehm, ahoj, Blair,“ odpověděl a vypadal, jako by byl myšlenkami úplně jinde.

„Skvělá párty, půjdeš tančit?“ zaútočila jsem bez váhání a on se na mě konečně podíval.

„Dobře, Blair, ale jen jeden tanec, ano?“ řekl nervózně. Cože? Co to s ním ksakru bylo? Blair Swanovou ještě nikdy nikdo neodmítl!

„Fajn,“ odsekla jsem, ale on si mého tónu vůbec nevšiml. Vzala jsem ho za ruku a táhla na taneční parket. Přitiskla jsem se k němu a ruce obmotala kolem jeho krku. Hlavu jsem mu položila na rameno. Chvíli jsme se ploužili v rytmu písničky a pak jsem přitáhla svou tvář k jeho. Rty jsem se jemně otřela o jeho, ale odtrhl se. Překvapeně jsem před ním zůstala stát.

„Nezlob se, Blair, ale ne,“ oznámil mi a já ho šokovaně sledovala. Omluvně se na mě podíval a zmizel v davu lidí. No to snad ne! On mě odmítl! Najednou se přede mnou objevila Alice.

„Doufám, že se dobře bavíš, Blair!“ zasmála se pobaveně a odešla. Ta potvora! Ona se mi normálně vysmála do tváře! Tohle jí nedaruju! Moje rozzuřené myšlenky vyrušilo zaujetí. Pár metrů ode mě postával u baru Edwardův bratříček, Emmett. Když mě spatřil, mrkl na mě a otočil se zpátky.

„Tak fajn, Cullen jako Cullen,“ řekla jsem si. Koneckonců, Edward bude další! To přísahám!

 

Bella

Utíkala jsem celou zahradou až ke vchodu, kterým jsem tiše proklouzla. Nepovedlo se mi ale vyhnout Alice, která ke mně mířila.

„Bello!“ vykřikla radostně, když mě zahlédla.

„Ahoj, Alice,“ odvětila jsem udýchaně.

„Doufám, že ti nic nechybí!“ hvízdla a plácla mě po ramenou.

„Alice, kolik jsi toho vypila?“ zeptala jsem se, když kolem mě zavál alkoholický opar.

„Ale Bells, jenom trošičku,“ škytla vesele a já se rozesmála. Pohled na opilou Alice byl opravdu jedinečný. Ale nic to neměnilo na tom, že jsem musela pryč.

„Omluvíš mě?“ řekla jsem.

„Jasně! A hezky se bav, zlato! I když… ty budeš,“ dořekla a důrazně na mě mrkla. Nevšímala jsem si jí a vyběhla jsem po dubovém schodišti nahoru.

Prudce jsem otevřela dveře pokoje a zavřela je. Místnost byla zahalená tmou a nebylo skoro nic vidět. Byla jsem unavená. Spánek bude asi tím nejlepším lékem, který si můžu dneska dopřát. Opatrně jsem rozepnula zip šatů, svlékla je a odložila stranou. Ve stejnou chvíli zaznělo mužské odkašlání. Vykřikla jsem vyděšeně a rukou hledala vypínač lampy, který se mi po pár sekundách podařilo najít. V rohu pokoje stál Edward a zaujatě si mě prohlížel. Vypadal stejně překvapeně jako já. Bez přemýšlení jsem z postele strhla peřinu a schovala se do ní.

„Co tady děláš?“ vyhrkla jsem a snažila se zakrýt každičkou část svého spodního prádla.

„Omlouvám se, Bello. Já jen, zmizela jsi tak rychle,“ odpověděl a já cítila každičký jeho pohled, který věnoval mému tělu.

„Mohl bys?“ zeptala jsem se a ukázala na tričko ležící na židli.

„Oh, jasně,“ řekl a podal mi ho.

„Díky,“ hlesla jsem a pousmála se. Okamžitě se otočil a já se mohla obléct. Odložila jsem peřinu a posadila se na postel. Přisedl si ke mně. Byla jsem hodně nervózní, ale on tu teď sedí se mnou, takže to znamená, že ho Blair nesvedla!

„Řekneš mi konečně, proč jsi tady?“ zasmála jsem se, ale Edward se neusmál. Naklonil se ke mně a já ztěžka polkla.

„Chci dokončit, co jsem začal,“ zašeptal a než jsem si stačila uvědomit význam těch slov, tak se jeho dokonalé, sladké rty spojily s těmi mými. Tělem mi projelo elektrizující vzrušení. Něžně mi slíbával ze rtů horkost, která v nich toužebně pulzovala. Naše jazyky se propletly a já slastně vzdychla. Nepřemýšlela jsem nad tím, že mě Edward líbá, ta touha byla mnohem silnější a já se jí naplno oddávala. Svou chladnou kůží mě rozechvěl a rty sjel po mé bradě až k šíji. Srdce mi začalo bolestně bušit do žeber. Tenhle polibek byl to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Vzrušeně jsem stiskla hranu postele.

„Au,“ vzlykla jsem a Edward se prudce odtáhl. Podívala jsem se na svou ruku, která krvácela.

„Sakra, řízla jsem se,“ zašeptala jsem a Edward se na mě zaraženě podíval. Protáhla jsem se kolem něj a hledala něco, čím bych zastavila krvácení.

„Mám to! Už to nekrvácí,“ oznámila jsem radostně, když se mi podařilo zastavit krev kapesníkem. Otočila jsem se. Jenže pokoj zel prázdnotou a Edward byl pryč. Posadila jsem se na postel a přemýšlela nad tím, co jsem udělala špatně. Za jediný večer se stalo tolik věcí a už toho bylo na mě trochu moc. Už jsem tu nechtěla být ani minutu. Převlékla jsem se a začala házet svoje věci zpátky do tašky, když se do pokoje vřítila Alice.

„Bello! Co to děláš?“ ptala se udiveně.

„Alice, děkuju, fakt jsi se snažila. Ale já sem prostě nepatřím,“ odpověděla jsem a pokračovala v balení. Ve stejnou chvíli mě chytila za ruku.

„Bells, co to povídáš? Zůstaň, prosím,“ žadonila. Zapnula jsem zip tašky a přehodila ji přes rameno.

„Jsem ti vážně vděčná, ale teď musím jít,“ oznámila jsem a protáhla se kolem ní. Beze slova zůstala stát na místě, když jsem za sebou zavřela dveře pokoje a vyšla na chodbu. Proběhla jsem znovu kolem bavícího se davu lidí a prošla hlavním vchodem. Prudce jsem se zastavila, když jsem uviděla Blair, která postávala na schodech.

„Ahoj, sestřičko,“ pozdravila mě kousavým hlasem.

„Blair, odvezeš mě domů?“ zeptala jsem se bez jediné reakce na její pozdrav. Přistoupila blíž a podezíravě se na mě podívala.

„Tak fajn,“ odpověděla a já byla vděčná, že se na nic nevyptávala.

Dovedla mě k autu a nastartovala. Celou cestu jsem mlčela a cítila, jak mě Blair pozoruje. Vlastně jsem jí šla z cesty, protože mě vyloží doma a vrátí se zpátky na párty, vrátí se k Edwardovi…

„Bells, můžeš mi říct, co s tebou je?“ zeptala se najednou.

„Nic,“ špitla jsem, „jen jsem unavená.“

Po pár minutách auto zastavilo před domem a já vystoupila. Vzala jsem si všechny věci a rozloučila se. Světla mizela v dáli, jak se auto vzdalovalo. Odemkla jsem dveře a rozsvítila světlo. Pohodila jsem tašku na zem a z ledničky vytáhla láhev džusu. Měla jsem velkou žízeň a tak jsem si nalila skleničku. V tu samou chvíli jsem někoho zahlédla za oknem a vyděšeně upustila sklenku, která se s ránou roztříštila o zem. Rozběhla jsem se k telefonu a domem zazněl zvonek. Někdo byl za dveřmi! Bez přemýšlení jsem sebrala kuchyňský nůž a pomalu se přibližovala ke vchodu. Najednou se ozvalo hlasité zabušení.

„Bello, otevři! To jsem já, Edward!“ zazněl rozrušený hlas za dveřmi. Rychle jsem otevřela dveře, ve kterých stál nervózní Edward.

„Bello,“ zašeptal a vešel dál. Zamkla jsem za ním.

„Tak to jsi byl ty,“ řekla jsem, „vyděsil jsi mě.“ Podíval se na mě a já bych přísahala, že jeho oči byly tmavší než obvykle. Byl celý nesvůj.

„Ne, Bello. Někdo tu byl,“ oznámil a začal prohlížet okna a všechny dveře.

„Co-cože? Kdo?“ vyhrkla jsem ustrašeně.

„To nevím,“ konstatoval.

„Mám zavolat policii?“

„Myslím, že už je pryč,“ řekl a přistoupil ke mně.

„A co tady děláš ty?“ zeptala jsem se.

„Zmizela jsi a Alice mi řekla, že jsi odjela domů. Tak jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku.“

„Bože,“ špitla jsem a do očí mi vyhrkly slzy. Edward mě objal.

„Klid, jsem tady. Už se nemáš čeho bát,“ konejšil mě.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí tvář - 7. kapitola - Nepřítel přichází:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!