Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí tvář - 5. kapitola - Alice, ty jsi ďábel!

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dvojí tvář - 5. kapitola - Alice, ty jsi ďábel!Bella vyráží s Alicí na nákupy, protože je čeká velký večírek. Bella se chystá na noc ke Cullenovým a Alice si ji vezme pod svá ochranná křídla. Co má asi v úmyslu a jak se bude vyvíjet vztah Belly a Edwarda? A co Blair? Zapadá do Alicina plánu? Další kapitola je tu a já Vám budu vděčná za komentíky. Děkuju, Vaše Lorenia:)

23.07.2010 (10:30) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3112×

Celé odpoledne jsme strávily v nákupním centru. Musím říct, že Alice je fakt nákupní maniak! Neměla jsem ani sílu jí odporovat, když jsem si zkoušela šaty, jejichž cedulka ukazovala cenu  mého kapesného na dva měsíce. Páni!

 

„No Bells, jsou jako šitý pro tebe!“ zajásala Alice, když jsem se neochotně vyloudala z kabinky. Ty šaty byly nejen nevkusně drahý, ale taky dost vyzývavý…

„Alice, já myslím, že je to trochu moc,“ dodala jsem protestně.

„Moc? Ale vždyť jsi kus! Opravdu ti moc sluší,“ řekla Alice a šibalsky na mě mrkla.

„Krom toho, nemůžu si je dovolit,“ vysoukala jsem ze sebe trapně a Alice se lehce usmála.

„S tím si vůbec nedělej hlavu! Koupím ti je!“ zaradovala se.

„Alice!“ okřikla jsem ji, ale evidentně mě moc nevnímala.

„Bello, nebudeme se o tom spolu bavit!“

„Ale, to přece…“ nedopověděla jsem.

„Slečno, vezmeme si tyhle šaty! Zabalte nám prosím velikost 2,“ oznamovala Alice prodavačce, která v mžiku zmizela. Když si všimla Alice mého nesouhlasného vyšpulení rtů, ukázala na mě prstem.

„Nechci nic slyšet, Bello. Není zač,“ dořekla a lišácky se usmála. Hlasitě jsem si povzdechla a vzdala jsem se.

„Děkuju, Alice.“

Další hodinu jsme strávily dokoupením potřebných šperků a bot. Alice se naprosto vyžívala ve zkoušení a vybírání. Když jsme naše putování konečně završily a koupily poslední věc, Alice vytáhla telefon.

 

„Ahoj, mohl bys nás prosím vyzvednout?“ ptala se do telefonu a mě bylo jasné, komu volá. Chvíli se ještě vybavovala a pak konečně zavěsila.

„Edward tu bude za chvíli,“ oznámila mi a měla pravdu. Během několika minut se Alice rozešla k parkovišti, kde stálo černé Volvo. Vesele naskočila na zadní sedadlo a mě bylo jasné, že půjdu zase dopředu. Když jsem nasedla, sledovala mě krásná tvář Edwarda, která se na mě sladce usmívala. Snažila jsem se zůstat klidná.

 

„Ahoj, dámy,“ pozdravil nás. Jen jsme obě přikývly.

„Tak kam to bude?“ ptal se s úsměvem.

„K Belle,“ přikázala Alice, „víš kam…?“

„Znám to tam, neboj, Alice,“ odvětil Edward a auto se rozjelo.

Cesta uběhla rychle a Volvo zaparkovalo před vchodem. Vystoupila jsem a Edward mi galantně odnesl všechny nákupní tašky do chodby. Měla jsem štěstí, že Blair nebyla doma. Rozloučila jsem se s ním a poděkovala mu za odvoz. Alice ke mně přicupitala.

 

„Tak, myslím, že máš všechno, Bells. Zítra tě vyzvednu ve tři a postarám se o tvůj vzhled.“

„Dobře, tak zítra, Alice. A moc za všechno děkuju,“ řekla jsem a silně ji objala. Pak už jsem jen sledovala odjíždějící auto, které mizelo v dáli. Vysoukala jsem se s taškami až nahoru do pokoje a vše si úhledně složila do skříně. Měla jsem dobrou náladu a těšila se na zítřejší večer, ze kterého jsem ale měla i strach…

 

Ráno jsem se probudila nabitá energií. I Blair na mě zírala, jestli jsem v pořádku. Celý den uběhl docela rychle. Ve škole se nic významného nestalo a odpoledně uteklo jako voda. Ve dvě hodiny jsem dorazila domů a hned se dala do balení potřebných věcí. V batohu mi zavibroval telefon. Ani jsem se nekoukla, kdo volá a zvedla to.

 

„Ahoj, Bells!“ zazněl z telefonu radostný hlas Alice Cullenové.

„Jé, ahoj,“ pozdravila jsem ji.

„Bello, jen jsem ti chtěla říct, aby sis sbalila věci i na noc. Budeš u nás spát,“ oznámila.

„Alice, to nej…“

„Žádné protesty! Už je všechno zařízené. Ve tři jsem u tebe, pa.“ A zavěsila.

 

Ta holka mě nikdy nepřestane překvapovat! Do připravené tašky jsem hodila pyžamo a kosmetickou taštičku a kartáček. S úderem třetí hodiny zařinčel zvonek u hlavních dveří. Alice byla dokonale přesná. Naskládaly jsme věci do auta a vyrazily do sídla Cullenových…

Když jsme přijely k odlehlému domu, zatajil se mi dech. Něco tak nádherného jsem nikdy neviděla. Dům měl spoustu oken a byl tak prostorný a elegantní. Alice mě táhla i s kufrem dovnitř.

 

„Mrzí mě, že tě nemůžu seznámit s rodiči. Ale Carlisle s Esmé odjeli na pár dní mimo město,“ vysvětlila mi.

„Tak snad příště,“ dodala jsem a Alice se usmála. V tu stejnou chvíli se v místnosti objevil mladý kluk. Byl neuvěřitelně vypracovaný a vysoký.

„Oh, Emme,“ špitla Alice a mladík přistoupil k nám.

„Ahoj, jsem Emmett, Alicin bratr,“ představil se.

„Já jsem Bella,“ odpověděla jsem.

„Jsi Italka?“ ptal se zvědavě.

„Ne-e,“ usmála jsem se.

„No kvůli tomu jménu,“ konstatoval a vedle něho se objevila zlatovlasá blondýna. Byla velmi krásná. Vlastně, asi všichni Cullenovi dostali do vínku dar krásy, bych tak řekla…

„Bello, tohle je Rose,“ řekla Alice.

„Pro tebe Rosalie,“ dodala kousavě a já vycítila její nevlídnost.

„Ale, Rose, nech toho,“ pokáral ji Emmett. Podívala se na něj a bez jediného slova zmizela ve vedlejším pokoji.

„Neber ji moc vážně, Bells,“ hlesla Alice a povzbudivě se na mě usmála. Pak mě chytla za ruku a táhla po schodech nahoru.

Zavedla mě do krásného a prostorného pokoje. Byl plný světla a jeho vybavení ladilo s meruňkovými stěnami. Místnosti vévodila mohutná postel s jemným květinovým baldachýnem a naproti ní visel obraz, který mě učaroval. Byla na něm vyobrazena dívka s tváří anděla. Její tvář byla bledá, stejná jako mají všichni Cullenovi. Temné vlasy jí spadaly podél boků. Jenom jediná věc mě zarazila. Její oči byly krvavě rudé, řekla bych, že až děsivé. Ta dívka byla krásná, ale vyzařovalo z ní něco, co mi na rukou vytvořilo husí kůži.

 

„Alice, co je to za obraz?“ vyhrkla jsem.

„Ehm, to je Edwardův obraz, maloval ho,“ dodala Alice.

„A co je to za dívku?“ vyzvídala jsem.

„To je jenom výmysl, Bello. Není to živá dívka,“ podotkla.

„Aha, myslela jsem, že ano. I když ty oči…“

„Bello, máme spoustu práce! Musíme už začít, ano?“ řekla Alice nervózně.

„Dobře, dobře, promiň.“

„Tak jdeme na to, Bells,“ zahihňala se Alice a vytahovala na postel hromadu líčení.

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí tvář - 5. kapitola - Alice, ty jsi ďábel!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře