Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí tvář - 4. kapitola - Tichý stopař


Dvojí tvář - 4. kapitola - Tichý stopařTak po dlouhé době je tady další kapitolka! Po vyhrocené hádce s Blair se Bella vydává do lesa, aby si pročistila hlavu od svých myšlenek a zahloubala se do svých citů. Jenže tentokrát není sama... Bella nevědomky vstupuje na nebezpečnou půdu... Co se stane? A kdo Bellu sleduje? To se dozvíte právě v této kapitole! Přeju příjemné čtení a za komentáře budu vážně vděčná. Děkuju! Vaše Lorenia:)

Rozešla jsem se směrem k lesu. Vůbec jsem nevěděla, kam jdu, ale to jsem v tu chvíli neřešila. Potřebovala jsem se uklidnit a pročistit si hlavu. Procházela jsem mezi stromy a přemýšlela nad vším, co se mi v poslední době dělo. Blair byla den ode dne nesnesitelnější, ten její dnešní útok mě naprosto rozhodil. Nevěřila jsem, že by kdy zneužila své síly a ublížila mi. Ale dneska se neovládla a vystartovala po mně…

 

A pak tu byl Edward. Od našeho prvního setkání jsem na něj nedokázala přestat myslet. Nebyla jsem okouzlená jen jeho dokonalou tváří. Něco na něm mě k němu přitahovalo a nutilo mě držet se v jeho blízkosti. Jenže to by nebyla Blair, aby po něm nevyjela. A když si ona něco usmyslí, nemám žádnou šanci to změnit. Čím dál, tím víc jsem uvažovala nad tím, jak moc bych si přála být jako ona… upír.

 

Najednou se moje myšlenky přerušily a já se zarazila. Stála jsem na překrásné louce plné květin. Byla jako z pohádky. S hlasitým nádechem jsem sledovala tu krásnou scenérii, na které teď ulpěl můj zrak. Chladný vítr si pohrával s korunami stromů a šuměl celým lesem. Cítila jsem se tak svobodná a volná, když jsem tam tak postávala a vdechovala vůni přírody. Zasněně jsem zavřela oči. Ve stejné chvíli se ozvalo hlasité křupnutí a já sebou prudce trhla. Celá jsem ztuhla a nebyla se schopná pohnout z místa. Někdo nebo něco bylo v lese. Vyděšeně jsem se rozhlížela kolem sebe a hledala zdroj toho hluku. Najednou na mě promluvil mužský hlas a já ho bez jediného zaváhání poznala.

 

„Bello, co tady děláš?“ ptal se Edward a mířil přímo ke mně. Hlasitě jsem si oddechla a srdeční tep se mi začal postupně zklidňovat, i když ne zas tak moc…

„To jsi ty, uff. Vyděsil jsi mě,“ špitla jsem zadýchaně. Přistoupil ke mně a jeho rty se stáhly do omluvného úsměvu. Se zájmem mě sledoval. Byla jsem jako zhypnotizovaná, dívala jsem se do jeho krásných očí, které měly barvu tekutého zlata. Byly tak zvláštní…

„Ještě jsi mi neřekla, co tady děláš?“ řekl pobaveně.

„Šla jsem se jenom projít,“ odpověděla jsem stroze.

„Tohle není bezpečné místo na procházky, Bello,“ odvětil a jeho výraz zvážněl.

„Proč?“ ptala jsem se zvědavě.

„Les je plný nebezpečných zvířat,“ odpověděl nervózně a podíval se stranou. Srdce mi bolestně tlouklo do žeber, když jsem se dívala do jeho dokonalé tváře.

„Asi bys už měla jít, Bello. Ale radši tě doprovodím, souhlasíš?“ nabídl mi.

„Jasně,“ vyhrkla jsem nadšeně a on se lehce pousmál.

„Tak pojď,“ řekl a já se rozešla za ním.

 

Cestou zpátky jsme skoro nic neříkali. Vychutnávala jsem si naplno Edwardovu přítomnost. Jeho smyslná vůně mě tak trochu přiváděla k šílenství…

 

„Jsme na místě,“ promluvil a ukázal na náš dům. Tak strašně se mi od něho nechtělo. Snažila jsem se vymyslet nějakou záminku pro to, abych s ním mohla ještě chvíli zůstat. Domů jsem ho ale pozvat nemohla, to bych ho tak akorát dovedla do spárů Blair. A to nikdy!

„Ehm, myslela jsem, že to bude trvat dýl,“ hlesla jsem a v duchu si zanadávala, že jsem něco takového ze sebe vypustila. Sladce se usmál.

„Šli jsme zkratkou,“ řekl a jeho oči se na mě pronikavě zadívaly.

„Tak, tak moc děkuju, Edwarde. Dobrou noc,“ špitla jsem a on ke mně přistoupil. Tělem mi prostupovala jiskřivá energie, kterou vyzařovala jeho přítomnost. Snažila jsem se působit klidně, ale řekla bych, že mi to moc nešlo. Hrobové ticho prolomil Edwardův hlas.

„Dobrou noc, Bello," řekl šeptem a políbil mě na tvář.

 

Stála jsem na místě jako přikovaná a snažila se zklidnit už tak vysoký srdeční tep. Podíval se na mě a pak už jsem ho jen zahlédla odcházet a mizet v chladné noci…

Když jsem se dopotácela ke vchodu, nestihla jsem ani otevřít. Dveře se rozrazily a v nich stála rozzuřená Blair.

 

„Co to k čertu bylo?“ zakřičela na mě a já okamžitě věděla, o čem mluví.

„Co by? Jen mě doprovodil domů,“ odpověděla jsem a Blair se na mě podezřívavě podívala. Její výčitky a výslechy byly to poslední, na co jsem měla náladu.

„Jdu spát,“ oznámila jsem a prošla kolem ní.

 

Myšlenky se mi neustále vracely k tomu polibku. Byla jsem ale tak unavená, že jsem usnula během chvíle. Celou noc se mi zdálo o Edwardovi. Stáli jsme na louce a on mě líbal, hladil ve vlasech…

 

„Bello!“ Zněl mi v hlavě hlas Blair, „tak vzbuď se, slyšíš mě?“ Nevrle jsem otevřela oči. Nade mnou postávala moje milovaná sestra, a když si všimla, že jsem konečně vzhůru, začala mě s výbuchem smíchu předvádět.

„Och, Edwarde, líbej mě!“ posmívala se mi a napodobovala mě.

„Dost!“ štěkla jsem po ni naštvaně. Přestala.

„Za deset minut odjezd!“ rozkázala a zmizela ve dveřích.

 

Rozezleně jsem vylezla z postele a zamířila přímo do koupelny. Až teď jsem si vzpomněla, že jsem na dnešek domluvená s Alice na nákupy! Rychle jsem si opláchla tvář, hodila na sebe, co mi první přišlo pod ruku a vyběhla s batohem na zádech z pokoje.

 

Cestou do školy jsem s Blair neprohodila ani slovo. Už to bylo pomalu zvykem. Když jsem vystoupila z auta, zahlédla jsem Alice, která šla ke mně.

 

„Čau, Bello!“ pozdravila mě s úsměvem.

„Ahoj, Alice,“ odpověděla jsem. Popravdě řečeno, v přítomnosti Alice jsem se cítila mnohem líp. Letmo se pozdravila s Blair a počkala až odejde pryč.

„Vím, že je to tvoje sestra, ale já ji fakt nemám ráda,“ zkonstatovala Alice a omluvně se na mě podívala.

„To je v pohodě. My spolu stejně moc nevycházíme,“ dodala jsem. Podívala jsem se na Alice, která teď vypadala, že je naprosto mimo. „Alice?“ žďuchla jsem do ní.

„Sakra, jak ti to může udělat?!“ zabručela naštvaně Alice. Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Co myslíš?“ zeptala jsem se zvědavě. Najednou se Alice vzpamatovala a smutně se na mě zahleděla.

„Ale to nic, Bello. Nevšímej si mě. Promiň, ale už musím běžet na hodinu. Tak odpoledne, ahoj!“ zakřičela na mě z dálky a zmizela v hloučku studentů. Její divné chování mě trochu rozrušilo, ale neměla jsem čas uvažovat nad tím, co se jí honilo hlavou. Musela jsem taky na hodinu. Celé odpoledne jsem přemýšlela o Edwardovi, nečekaně. Něco na něm bylo tak zvláštní… nebo vlastně všechno. Můj rozum mi radil, abych se od něj držela dál, ale moje srdce v tomhle souboji jednoznačně vítězilo. Každá chvíle strávená s ním mě utvrzovala v tom, že chci víc a víc…

 

Najednou zařinčel zvonek oznamující konec poslední hodiny. Sbalila jsem věci do batohu a vyrazila ze třídy ven. Na parkovišti na mě čekala Alice, jenže nebyla sama. Postávala u černého Volva, ve kterém seděl jeho vlastník, Edward. Splašeně se mi rozbušilo srdce a značně jsem znervózněla. Tak tohle mi Alice nějak zapomněla říct…

 

„Bello!“ zajásala, když mě zahlédla. Zastavila jsem se u ní.

„Alice, myslela jsem, že jdeme nakupovat samy,“ vyhrkla jsem. Alice se pousmála.

„Edward nás jen odveze a pak nás vyzvedne, neva?“ dodala s úsměvem. Hlasitě jsem polkla.

„Aha, jasně, že ne,“ řekla jsem.

„Tak sedej, Bells!“ rozkázala Alice. Posadila se na zadní sedačku a vedle sebe položila velkou kabelku. No super, takže já si budu muset sednout dopředu. Paráda!

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě Edward s úsměvem, když jsem se posadila vedle něho.

„Ahoj,“ odvětila jsem a snažila se zakrýt známky rozrušení.

„Můžeme, holky?“ zeptal se mile.

„Jasně,“ odpověděla Alice a auto se rozjelo.

 

Cestou jsem se dívala z okénka a sledovala ubíhající krajinu. Edward vložil do přehrávače cédečko a autem se rozlehla příjemná hudba.

 

„Edwarde, vypni to. Ty vážně nemáš vkus!“ zaprotestovala Alice.

„Nene, jen to nech! Debussy je super!“ zastala jsem se ho. Najednou se na mě pronikavě zadíval a sladce se usmál.

„Ty to znáš?“ zeptal se udiveně.

„Claire de Luna je moje nejoblíbenější,“ dodala jsem a Edward lehce pokýval hlavou.

„Tak fajn, tak tu hrůzu teda nech!“ Zaznělo zezadu a já se spolu s Edwardem hlasitě rozesmála.

 

Za pár minut už jsem zaparkovali před velkým obchodním centrem a já se s Edwardem rozloučila. Alice mě táhla za sebou.

 

„Šup, šup, Bello! Máme toho hodně!“ připomněla mi a já přidala do kroku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí tvář - 4. kapitola - Tichý stopař:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!