Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí otisk - 3. kapitola

Dvojí otisk - 3. kapitolaJe tady třetí kapitola DO. Vím dlouho mi to trvalo, ale nějak jsem stratila můzu. Tenhle díl bych chtěla věnovat všem , kdyří na tohle čeklali a taky Blotik, která mě ukecávala ať, přidám další kapitolu. No doufám, že se vám to bude líbit. A chtěla bych, aby jste mi napsali, jestli v tom mám vůbec pokračovat, nebo už ne. Děkuji RenesmeCullen

Cítil jsem Leah v patách a její mysl byla nebezpečně vražedná. Raději jsem přidal do kroku, kdyby náhodou. Zavrčel jsem do lesa a z něj mi přišla odpověď, na to Leah ještě zrychlila. Vážně super! 

 

Zkusil jsem přidat taky, ale oba jsme věděli, že ona je rychlejší a kdyby chtěla, už je dávno přede mnou. Jenže nechtěla, chtěla mi tak jedině dýchat na paty, abych měl špatný pocit, který jsem taky že měl. Byla fakt hrozná.

Konečně jsme doběhli do lesů okolo La Push. Než jsem to stihl já, Leah se zaklonila a z hrdla jí vyšlo naše svolávací zavití. Samozřejmě mi neušla ta naléhavost a nenávist ve vlčím hlase. Chovala se mě jako k Samovi, který ji odkopl jako hadr.

Ale bylo možná i logické proč byla tolik naštvaná. Sama si to prožila. Prožila jaké to je, když se někdo otiskne a ona zůstane na ocet, nemilována, sama a smutná. Jenže neviděla, co bylo pod tím vším. Každý věděl, že ji Sam miloval i miluje. Tenhle procit nejde vystrnadit, ani kdyby na to použil jed, nebo se praštil do palice na všechno zapomněl.

Milovat můžeš jednou, teda možná i dvakrát pokud ti to někdo nakáže, ale láska od Sama k Leah byla ze srdce. Měla by si toho vážit, že ho k tomu nikdo nenutil, protože chodit s ní to muselo být umění. Já bych s ní nechodil ani za starou bačkoru.

"Podvraťáku," zasyčela na mě, když doslechla moje myšlenky.

Mávl jsem nad ní tlapou a když se připojila polovina smečky, řekl jsem jim že jde na poradu a že někdo má informovat smečku Sama. Sám jsem se přeměnil a běžel pro Billyho. Byl nezbytnou součástí rady. Stejně jako Sue a starý Quill Atera. Jenže on byl náčelník kmene a měl by to mít v malíčku.

„Ahoj Billy, pořádáme poradu. Pojď, odvezu tě tam.“

„Ale já jsem si udělal rohlík!“ začal protestovat.

„S rohlíkem nebo bez něj, je to jedno stejně tě unesu. Tak si ho vezmi na cestu,“ zamručel jsem a čekal, až si můj tatík milostivě domaže jeho rohlíček s paštikou.

***

Došli jsme na pláž, kde už okolo ohně seděli všichni. Vlkodlaci, vlkodlačí rádci a vlkodlačí otisky, teda kromě dvou. Byl jsem ale rád, že tady nejsou. Tohle by asi nebyla nejlepší metoda řešení, kdyby se to třeba Ness dozvěděla na poradě.

„Leah, zkontrolovala jsi okolí?“ sykl jsem na ní.

„Neboj, nenajdeš tady jednoho upíra, poloupíra ani člověka na doslech.“

„Díky,“ usmál jsem se na ni a ona na mě zavrčela.

„Co se stalo. Jacobe?“ obrátil se na mě znepokojeně Sam.

„Jsem rád, že jste přišli. Chtěl bych vás poprosit o radu a taky o to, aby jste o tom s nikým jiným nemluvili, než kdo je tady. Původně jsem chtěl mluvit jen se smečkou a staršími, ale jak vidím, otisky taky budou užitečné.“

„No, tak…“ zahučel někdo.

„Jde o to, že jsem se znovu otiskl,“ vypálil jsem rychle a dosedl na zem.

Přikrčil jsem si nohy k tělu. Připadal jsem si teď tak maličký, i když jsem největší. Všichni byli v šoku až na naši Leah která jak jinak než nenávistně vrčela. Všechny vlkodlačí tváře byly vytřeštěné, jen lidé pomaleji chápali. Když to došlo Billymu, začal se dusit rohlíkem.

Emily s Kim ho museli bouchat po zádech aby vůbec přežil. Kdyby ne, byl bych pěkně v hajzu a to pořádném, v tom toaletním. Konečně to ze sebe vyplivl a normálně se nadechl. Když Emily s Kim dosedly, začali na mě civět, stejně jako zbytek smečky. Všichni měli jeden výraz – jsem debil.

„Tak se sakra pohněte!“ nevydržel jsem to.

Jo, všichni udělali stejný pohyb. Všem čelist klesla na úrovně jejich kolenou. Kdyby byl zubař, možná by se zaradoval, jaké má poslušné pacienty, že mu otvírají krásně pusinku, ale vzhledem k tomu, že byl vlkodlak, bylo mu to na nic.

„Blbost,“ pronesl rychle Sam a Paul zuřivě přikyvoval. Už mě ten vlezdoprdélka sral.

„Jasně, tak veliká. Dělám si z vás všech asi prdel, ne? Leah to dosvědčí.“

„Leah to nedosvědčí, Leah tě za to nejspíš zabije,“ vrčela na mě a já na ní pomalu taky.

„Mohla bys už konečně jednou přestat myslet na tu svou mateřskost? Nikoho to nezajímá.“

„Renesmee je moje kamarádka, nechci jí mít jako dceru a lituju Bellu, že bude mít nejspíš zetě takového podvraťáka!“ zakřičela na mě. Tohle trochu bolelo…

„O co ti jde? Ty se nikdy neotiskneš a nebudeš mít  děti tak si to musíš vyhrazovat na jiných co? Co se stane, až Emily porodí? Budeš s ní nejlepší kamarádka a budeš za ní chodit abys sis mohla to malé pochovat? Chováš se jako to blonďatá pijavice Leah!“ oplatil jsem jí to, ale hned jsem toho zalitoval.

Leah se divně narovnala a v očích se jí začaly tvořit slzy. Výraz měla nepravidelný a třásla se. Jenže ne vztekem, otřásali jí tišené vzlyky, které dusila v sobě. Pro ostatní chtěla být velká holka, aby věděli, že se umí o ně i o sebe postarat.

„Tos nemusel,“ špitla a zmizela v lese, kde se pak ozývaly lámané zvuky.

„Leah, promiň…“

„Tak tos pěkně podělal chlapečku,“ zavrčel na mě někdo.

Otočil jsem se a všichni se tvářili nasraně  a ustaraně zároveň, ale ten kdo mi to řekl, byl Embry. Stál naproti mně asi o půl hlavy nižší, ale svou kuráží a zlostí mě převyšoval snad o půl metru. Taky se třásl. Tentokrát to bylo už vztekem.

„Já to vím!“

Rozběhl jsem se taky do lesa. Tahle smečka mi neuměla poradit, i když jsem jí měl rád. Neobtěžoval jsem si ani sundat oblečení. Jen jsem se proměnil a začal sprintovat od La Push, od Forks od všech problémů, které jsem si způsobil.

Nebyl jsem jediný, který souhlasil, že jsem totální tupec. Leina mysl nabírala na obrátkách a pořád se jí tvořila nemilá pojmenování na mou osobu, které jsem třeba ani neznal. Byla jako atomovka, ale málem se otočila a zakousla mě, když zjistila, že není sama.

Ona běžela do Kanady, já nejspíš někde do Afriky. Měl bych se zchladit v ledové vodě, abych nebyl takový tupec. Jenže mi bylo jasno že bych se už v polovině vyčerpal.

"Aspoň by už bylo po tobě," nahodila ta proradná vlčice a dál si mě nevšímala.

Taky jsem měl chuť se obrátit. Byl by to zajímavý boj. Nejsilnější člen smečky, proti nejrychlejšímu.  Byly by to hotové gladiátorské zápasy. Beze zbraní, jen s vlčími zuby, které byly hodně ostré.

"Kreténe," ozvalo se mi zase v hlavě.

"Leah! Přestaň."

"Sám  si to o sobě myslíš," obhajovala se. Povzdychl jsem si. Sdílet s ní hlavu teď nebylo nejlepší.

"Hele Leah, chtěl jsem se ti omluvit."

"Na to zapomeň," vrčela. Jako pravá vlčice, vždy temperamentní.

"Leah, nechci… nechci, abychom se hádali. Mám tě rád, za posledních pár let jsem si tě oblíbil jako sestru.  Štveš mě, ale to si sourozenci dělají. Já to tak nemyslel. Vždyť víš, že teď jsem přebral místo horké hlavy já."

"To je pěkné, ale já dalšího  bráchu nechci. Chápu to. Jsi mladší, takže blbější. Jsi prostě debil, který si musí přitahovat pozornost a musí být po jeho. Potom se na něco vymluví a myslí si, že mu bude odpuštěno."

"Skončila jsi?" zeptal jsem se znuděně.

"Ne."

"Ok," rozhodl jsem se jí ignorovat.

Doběhl jsem na nějaký útes. V La Push ani okolí to nebylo. Pláže tam jsme měli oběhnuté. Díval jsem se do moře a vyčistil jsem si úplně hlavu. Nevnímal jsem ani jednu Leinu poznámku, ani poznámku těch ostatních. Prostě takový výmaz mozku.

Sedl jsem si na prdel a po chvíli i lehl. Položil jsem si hlavu mezi tlapy a zavřel oči. Chtělo by to udělat nějaký rozumný krok v před. Ale jak tvrdí vampýrci. My jsme jen smečka malých, hloupých vlčat, které do vínku dostali sílu, rychlost a nenažranost. Jen jsem si to pomyslel, zakručelo mi v břiše. Jo jo, nenažranost.

Ze zadu mě něco kouslo do zadku a já málem přepadl přes okraj.

"Jo! Dostala jsem tě, Jacobe Blacku!" radovala se v mysli Leah.

"Co blbneš?" zeptal jsem se zmateně.

"No když ty máš v té svoji “osamocený mysli“ samý lepší kecy," smála se.

"To víš. Tak co, odpuštěno, zapomenuto?"

"Ne, ale jsem unavená," řekla a kiksla vedle mě.

Jenže tam bylo málo místa. Posunula tak mojí polovinu do vzduchu a sama se uvelebila. Jen jsem se hlavou podíval dolu a polkl. Kruci, byla to výška. Jako vlk bych se asi zabil. Leah sebou začala vrtět tak nemotorně, že jsem vážně začal padat.

V rychlosti jsem se přeměnil zpět na člověka a stihl ještě na ní zavolat.

„Tak to si vypiješ mrcho!“

Odpověděl mi její veselý štěkot. Aspoň, že se někdo baví. Dopadl jsem do ledové vody a myslel jsem, že asi dostanu infakrt. Rychle jsem doplaval ke břehu a přeměnil se. Leah už tu nebyla. Byla už zase v lese u La Push. Říkám. Je to mrcha. Znovu se mi začala smát a ukázala mi celý můj pád i s výkřikem. Krásně se u toho bavila. No supr.

 

 Moje shrnutí povídek

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí otisk - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!