Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvě podoby lásky - 33. kapitola

Dvě podoby lásky - 33. kapitolaOznamování a plánování...

33. kapitola

Bella

„Víš, tak trochu jsem přemýšlel…“ Edward neměl slov? Co se děje? „Chtěl bych tě udělat tou nejšťastnější a teď, když spolu bydlíme, dokončila jsi školu… Bello, vezmi si mě, slibuju, že udělám všechno proto, abys byla šťastná do konce života. Miluju tě a vždycky budu.“

Zírala jsem na něj a tentokrát jsem neměla slov já. Tím spíš, že vytáhnul prstýnek. Ten nekrásnější prsten jaký jsem viděla. Zlatý kroužek s jednoduchým diamantem.

„Bello? Začínám být trochu nervózní,“ vyrušil mě z mého šoku Edwardův hlas.
„Já… já…“

Srdce jsem měla až v krku a prostě se nedokázal vymáčknout.

„Vezmu si tě,“ vydechla jsem nakonec a sledovala, jak prsten přistál na mém prsteníčku.
„Děkuju,“ řekl a políbil diamant na mé ruce, pak vyhledal má ústa a zpečetil ten nádherný okamžik polibkem.

Panebože, pomyslela jsem si, já se budu vdávat!

Po návratu do města jsem zavolala Debbii, abych jí tu novinu oznámila a samozřejmě ji na svatbu pozvala, nevadilo, že nemáme datum. Kamarádka byla nadšená snad víc než já. Ječela mi do ucha, jak mi to přeje a že už se moc těší a pomůže mi to všechno naplánovat.

Tátovi jsem chtěla tu radostnou novinku oznámit osobně, takže jsme se s Edwardem dohodli, že příští víkend zajedeme do Forks. Doufala jsem, že bude mít radost.

Pak zbývali Cullenovi a Adele. Za tou jsem chtěla zaskočit hned, jak jsme přijeli, ale nebyla doma, takže to muselo počkat.

Byla jsem v jakési euforii, nějak jsem pořád nemohla uvěřit, že se to děje. Že se to mně děje.  Pořád jsem se dívala na prsten na své ruce, abych se ujistila, že je to pravda. Za nějaký čas spojím svůj život s Edwardovým. Až do konce našich dnů.

„Vypadá to skvěle.“ Kolem pasu se mi obmotaly Edwardovy ruce a on se přitiskl k mým zádům. „Už jsi přemýšlela, kdy by to mělo být?“
„Máš nějaký návrh? Chtěla bych jen malou svatbu, rodinu a nejbližší přátele.“
„Jak jen si budeš přát,“ políbil mě na ucho.
„Co v září? Někdy na začátku, aby bylo ještě hezky,“ navrhla jsem.
„Září je fajn.“

Čím já jsem si tohle zasloužila? Kdo ví, ale rozhodně jsem si to hodlala užít.

 

Adele

„Já se budu vdávat!“ Bella vletěla do obýváku a máchala mi před očima levou rukou. Neviděla jsem nic. „Já se budu vdávat,“ zopakovala už normálně a ruku zastavila. Uviděla jsem zablýsknutí kamínku na jejím prstu.
„Za Edwarda?“ zeptala jsem se chytře.
„Za koho jiného?“ rozesmála se. „Jasně, že za Edwarda. Požádal mě, když jsme spolu byli na dovolený. Pořád tomu nemůžu uvěřit.“

Taky mi dělalo problém ta slova zpracovat. Nikdy bych do Edwarda neřekla, že se vyjádří. Napadlo mě, jestli promluvil i v jiné věci. Je přece důležité, aby Bella věděla, do čeho jde. To není jako nastěhovat se do jednoho bytu. Manželství trvá dlouho a nejde z něj jen tak odejít. I když… Moje porušilo obě podmínky, které jsem řekla. Bylo krátké a odešla jsem bez problémů, rozvod byl jen formalita.

Bella se nezdála, že by něco věděla. Nebo to vzala dobře a nevadí jí to?

„Bello?“
„Ano? Je to skvělý, viď?“ radovala se jako malá holka.
„To je, ale… neříkal ti Edward ještě něco?“ začala jsem opatrně. Zamračila se, jak přemýšlela.
„Ne, co mi měl říct?“ Takže neříkal. To je hajzl.
„Ale nic. To mě jen tak napadlo,“ mávla jsem rukou jako by nic. Bohužel jsem zaujala Bellinu pozornost.
„Co mi měl Edward říct?“ Strčila do mě, abych si sedla a sama se usadila vedle.
„Nic, já jen tak, co ti říkal, když tě žádal o ruku. Ten prstýnek je úžasnej.“
„Ty něco víš, že jo?“ dožadovala se odpovědi, ale já nemohla. Ne proto, že jsem nechtěla prásknout Edwarda, ale proto, že ona byla moje kamarádka a měla právo se to dozvědět od něj a proboha, když už ji táhne k oltáři, tak jí to snad řekne.
„Nedělej si starosti. Tak povídej, kdy to bude? Už plánuješ?“
„Svatba bude na začátku září,“ řekla a povídala dál, ale bylo vidět, že jí to v hlavě šrotuje. Ty jsi idiot, Adele, otitulovala jsem se. Měla jsem mlčet tak jako dosud.

Celé odpoledne jsme s Bellou strávily plánováním a vymýšlením toho velkého okamžiku. Sama jsem o tom něco málo věděla, i když mou svatbu zařizovala hromada organizátorů a já, respektive paní Montgomeryová, jen kývala hlavou na souhlas.

Bella byla rozhodnutá zařídit si svatbu sama, pouze s pomocí přátel. Svou pomoc jsem jí ráda přislíbila a stejně tak jí odkývala nápad, že jí půjdu za družičku, druhou měla být Debbii. I přesto, že jsme to všechno malovaly v krásných barvách, neměla jsem z toho úplně nejlepší pocit. Sakra! Proč to trápí mě? Neměl by si s tím náhodou dělat hlavu Edward?

„Co to ten tvůj brácha vyvádí?“ vyjela jsem na Felipeho hned jak jsem ho objevila v jednom z těch jejich salónků.
„Co máš přesně na mysli?“ zeptal se mě a odložil knihu, kterou právě četl. Založila jsem si ruce v bok a přišla k němu blíž.
„Požádal ji o ruku.“
„Prosím?“ podivil se Felipe.
„Budou se brát a on jí to pořád neřekl. Bella musí vědět, co jste, než řekne ano. Musíš mu domluvit.“
„Zpomal. Říkáš, že Edward se bude ženit? No to je gól,“ rozesmál se. Já na tom neviděla nic vtipného.
„Slyšíš, co ti říkám?“ zlobila jsem se.
„Slyším a uklidni se. Edward se sice občas chová jako vůl, ale určitě jí to poví.“ Ten si byl nějak jistý. Já předpokládala pravý opak. „Jak to vůbec víš? Ke mně se to ještě nedostalo.“

Flákla jsem sebou na pohovku vedle něj a zabořila se do měkkých polštářů.

„Dneska u mě byla Bella. Chce vám to všem říct zítra.“
„Aha, ale to jsem přišel o překvapení,“ postěžoval si Felipe. Hodila jsem po něm jedním polštářkem.
„Dokážeš aspoň něco brát vážně?“ Vážně jsem ho nechápala. On si skoro s ničím nelámal hlavu. Pořád mi říkal, že na stresování je vždycky času dost, tak nač spěchat, ale mně to prostě nějak nedalo.
„Dokážu brát vážně spoustu věcí.“
„Jmenuj jednu jedinou.“

Naklonil se nade mě a podíval se mi do očí.

„Vážně beru tebe,“ řekl tiše. Dívala jsem se do jeho hnědých očí, měl by si zajít na lov, a měla pocit, jako bych je viděla poprvé, jako bych jeho viděla poprvé. Srdce mi pár úderů vynechalo.
„To určitě.“ Chtěla jsem se mu vykroutit. Nebylo mi to příjemné. Takhle… působil na mě úplně jinak než normálně. Musela jsem získat odstup, ale nechtěl mě pustit.
„Nežertuju,“ ujistil mě.
„Tak fajn.“ Podjela jsem pod jeho rukou a už byla u dveří. „Musím jít ještě něco dodělat. Uvidíme se jindy,“ řekla jsem a utekla.

Venku jsem se nadýchala čerstvého vzduchu a uklidnila se. Něco se mi muselo zdát. Byl to přece Felipe. Znám ho už takovou dobu. Prostě jen blbu, kolem se toho tolik děje.

Doma jsem si vyndala sešit a zapsala poslední novinky. Tak trochu jsem byla odhodlaná jít za Bellou, abych ji požádala o pomoc, ale teď bude mít určitě spoustu jiných starostí a na nějakou moji patlaninu nebude čas.

Napsala jsem, co jsem chtěla, uklidila sešit a pak přecházela jako lev v kleci po ložnici a přemýšlela o té scéně v salónu, úplně zbytečně, řekla bych, ale moje hlava si to nemyslela.

 

Bella

Jak říct tátovi o svatbě? Možná by k tomu měl někdo napsat nějakou příručku. Byla jsem nervózní, jako kdybych ve škole dostala pětku a teď se měla přiznat. Netušila jsem, jak táta zareaguje. Řekla bych, že s Edwardem problém neměl, ale to se mohlo hezky rychle změnit.

Jeli jsme na víkend do Forks, abych se s rodinkou podělila o tu skvělou novinku. Strašně moc jsem si to přála mít za sebou.

„Jestli budeš pokračovat, vyťukáš mi do dveří díru,“ ozval se Edward klidným hlasem a stále se díval před sebe na silnici. Zamračila jsem se a ruce složila do klína. Začala jsem otáčet zlatým kroužkem na svém prstu. Musela jsem prostě něco dělat.

„To bude dobrý, tvůj táta mě má rád,“ uklidňoval mě Edward a vzal mou ruku do své.
„Jak to víš?“ zeptala jsem se.
„Kouzlo osobnosti,“ zazubil se. Jo, tak to on má, ale… na kolikátý pohled až?
„Nechci ti brát iluze, miláčku, ale tím příliš neoplýváš,“ ušklíbla jsem se.
„No dovol.“
„Dovolím, ale tvůj bratr je…“ popichovala jsem ho.
„Co?“
„Zkrátka Felipe působí na lidi líp než ty, bez urážky,“ řekla jsem a natáhla se, abych mu lípla pusu na tvář.
„To ti teda pěkně děkuju.“
„Nemáš vůbec zač.“ Usmívala jsem se a opřela si hlavu o jeho rameno. Světe div se, ale přece jen se mu podařilo trochu mě uklidnit.

Hned po příjezdu jsem se jala mazlení s Dannym. Byl tak roztomilý. Čupřina tmavých vlasů po tátovi, velké modré oči po mámě. Jednou z něho bude chlapák. Věci jsme si dali do mého starého pokoje a pak se všichni sešli v obýváku u kávy.

Táta se po tom, co se dozvěděl o budoucím potomkovi, rozhodl trochu upravit náš domek. Rozšířil kuchyň, přistavěl jídelnu a taky jeden pokoj nahoře pro malýho. Byla jsem ráda, že pořád počítal s mou přítomností v domě.

„Mmm, to je lahoda, jsi kouzelnice,“ chválila jsem Hillary skořicový řez.
„Nic to není,“ mávla rukou a sedla si na opěradlo gauče vedle táty. Danny usnul, takže si mohla dopřát chvíli oddechu. S malým se nikdy nenudila, pořád bylo co dělat, ale jak sama pronesla, neměnila by ani za nic.

Automaticky jsem si sáhla na břicho. Jasně, nic tam nebylo. Ale jednou by mohlo být, možná. Nenásledují snad děti po svatbě?

„Tak co se děje?“ vyrušil mě táta z přemýšlení. A je to tady.
„Charlie, přijeli jsme vám říct jednu radostnou událost,“ chopil se Edward slova, za což jsem mu byla vděčná, protože jsem si nebyla jistá, jestli bych byla schopná mluvit.
„Hmm,“ zabručel táta. Hillary mu konejšivě položila ruku na rameno a povzbudivě se na mě usmála. Věděla jsem, že v ní mám ve všem spojence. To byla asi jediná věc, která mě ještě držela na místě. Kdoví jak to dělala, ale dokázala tátu uklidnit.
„Požádal jsem o ruku vaši dceru a ona souhlasila.“ Měla jsem chuť Edwarda praštit. Taky to mohl říct trochu jemněji, zaobalit to pár slovy.
„Ne, že bych to nečekal,“ začal táta a já vykulila oči. Slyšela jsem dobře. „Ale není to trochu brzo?“
„Není, jsme spolu už dva roky, Bella dokončila školu, bydlíme spolu, svatba je správná věc,“ vysvětloval můj snoubenec.
„Jak myslíte, já vám do toho mluvit nebudu.“ Tak tím mě vážně dostal. Čekala bych všechno, křik, výhružky, možná zbraň na konferenčním stolku, ale ne tohle.
„Tati? My se chceme vzít,“ zopakovala jsem pro jistotu.
„Bello, Edward už mi to řekl, pokud jsi ho neslyšela.“
„Tobě to nevadí?“
„Jsi moje malá holčička, jistěže nebudu skákat radostí do stropu, ale pokud jsi šťastná a je to přesně to, co chceš, máš mé požehnání.“

Chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala. Pak jsem mu skočila kolem krku a konečně vydechla úlevou. Táta je stejně skvělej.

Pak už se dostala ke slovu i Hillary a mohli jsme začít řešit věci okolo svatby. Přednesla jsem jim své požadavky. Malá svatba, rodina, pár přátel, na začátku záři… Ano, budeme se brát v Seattlu, hostina pak bude ve vile. Trochu jsem uvažovala o tom, že bychom mohli i obřad uspořádat v zahradě vily, ale to by šlo jen v případě, že bude hezké počasí. Musím to promyslet, však je času dost.

Napadla mě geniální věc, nechám si od Hillary upéct dort. K mé radosti nadšeně souhlasila a už vyndávala papír a tužku, aby mi předvedla své nápady, ale z chůvičky se ozval naléhavý pláč, takže dortík musel počkat.

Před večeří jsme se vydali s kočárkem na procházku. Danny pozoroval oblohu a já si užívala krásné odpoledne, které teď bylo ještě hezčí, když už bylo vše domluveno.

„Nečekala jsem, že to vezme tak dobře,“ svěřila jsem se Edwardovi, který zkušeně, jako by řídil kočárky denně, objel výmol v chodníku.
„To jsem si všiml.“
„Vážně mě překvapil.“
„Myslím, že my jeho taky, ale jsme dospělí, není důvod vyvádět,“ řekl Edward a objal mě okolo ramen.
„Já vím. Nevím, proč mě to napadlo, možná…“ Vzpomněla jsem si na dobu, kdy ještě žila maminka. Táta jí pořád opakoval, že až mu jednou na dveře zaklepe můj ženich, vystřílí mu ty nápady pěkně rychle z hlavy. Maminka se pak smála a říkala mu, že bude ještě rád, že si mě někdo odvede a oni dva zůstanou sami. „To je hloupost.“ Do očí se mi nahrnuly slzy. Od chvíle, co jsme se zasnoubili, jsem ani nepomyslela na to, že maminka bude na mé svatbě chybět.  Nebudu s ní vybírat šaty, nebude slzet, až mě uvidí u oltáře.

Když jsem byla malá, občas jsme o mé svatbě mluvily, plánovaly jsme, jaké by to jednou mohlo být… Bohužel, pro ni už nikdy nebude.

Po tváři mi stekla slza. Otřela jsem jí rukou, ale následovala další.

„Copak je?“ staral se Edward.
„To nic.“
„Řekni mi to,“ naléhal.
„Vzpomněla jsem si na mámu,“ vzlykla jsem, „nebude tu, tak jak vždycky chtěla.“
„Já vím.“ Edward mě schoval ve své náruči a nechal mě plakat. Nevadilo mu, že mu zmáčím tričko. Byl tu pro mě, jen pro mě. Můj snoubenec.


A bude svatba! Jak správě podotýkáte, kolem je stále mnoho otázek, uvidíme, jestli je Edward dokáže vyřešit.

Pro ty z Vás, kteří by měli zájem přidávám odkaz na prolog mé nové povídky Ztráty a nálezy, která nahradí DPL.:)

ZTRÁTY A NÁLEZY 


SHRNUTÍ


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě podoby lásky - 33. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
37. kiki1
28.03.2013 [18:07]

kiki1Krásný. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

36. Adus15
08.05.2012 [9:27]

Adus15Nádhera! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

35. wera
07.05.2012 [6:35]

wooooooowwwwwww a nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. MyLS
06.05.2012 [20:33]

MyLSpěkné

05.05.2012 [22:09]

mima19974Nádherné!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.05.2012 [21:38]

anissskaTakže tatínek to vzal celkem v pohodě... čekala jsem, že se bude trochu víc cukat...
No, teď mi hlavně leží v hlavě, kdy jí to jako hodlá říct...
A Adele se už postupně dostává pod moc Filipeho kouzla... Čím to asi bude? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. Rena16
05.05.2012 [21:25]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.05.2012 [20:57]

BellaSwanCullen8krááááááááááááááása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.05.2012 [20:43]

SummerLili Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.05.2012 [20:10]

agathkano to jsem teda zvědavá, jak Bella zkousne, že Eda je upír Emoticon ale jinak se moc těším na svatbu, doufám, že proběhne v pořádku Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!