Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvě podoby lásky - 15. kapitola

Dvě podoby lásky - 15. kapitolaPředstavy nerovná se skutečnost...

15. kapitola


Bylo to… bylo to na prd, co si budeme vykládat. Byla jsem roztěkaná, navztekaná, smutná. Všechno dohromady vytvořilo neskutečný guláš. Debbie se ze mě pokoušela vytáhnout, co mi přelítlo přes nos, ale nepodařilo se jí to, a když hodně tlačila, se zlou se potázala.

Hlavou mi běhala Cullenova slova. Pořád dokola, znovu a ještě jednou.

Jen blbec by si nás mohl splést a vím, že to ty nejsi. Vážně jsem věděla, že Cullen není Felipe? Tušila jsem to nějak podvědomě, a přesto jsem se k němu lísala? To je přece hloupost! Proč bych chodila za cizím chlapem? Ne, to je nesmysl.

V noci mě budil jeho křik, ve snech jsem slýchávala jeho hlas.

Když se objevíš poblíž, mám chuť tě popadnout a líbat. Nenávidím to! Jak se z někoho, koho nesnášíš, může stát objekt tvé posedlosti? Dělal jsem všechno, co se dalo, ale jsi tam, jsi v mé hlavě a já tě nemůžu dostat pryč a za to, tě nenávidím ještě víc.

Celá zpocená jsem se pak převalovala až do rána a doufala, že už neusnu, protože už to nechci slyšet, nikdy. Bylo to marné.

I když bylo tohle dost hrozné, přišlo ještě něco horšího, začalo se mi zdát o tom, jak mě líbá. Z počátku to byly jen polibky, které nabíraly na intenzitě, pak se přidaly doteky, následně jsem byla bez oblečení a on si hrál s mým tělem. To teprve bylo.

Připadala jsem si, jako by mě někdo praštil po hlavě a mně se všechno nějak podivně pomotalo. Tohle přece není normální.

A jako by to nestačilo, kolikrát jsem si v práci nebo ve škole jezdila prsty po rtech, cítila na nich jeho ústa a před očima viděla jeho obličej zbrázděný bolestí a vztekem. Vždycky se mi rozbušilo srdce a zkrátil dech.

Nechtěla jsem to, ale nezmohla jsem s tím nic. A tak jsem každý den žila v představách, noci trávila s Feliepovým bratrem a ráno se budila s pocitem divné prázdnoty. Připadala jsem si jako ta největší falešnice, když jsem pak líbala Felipeho na přivítanou a tvářila se jako by nic. Ono se taky nic nedělo, alespoň ne ve skutečnosti.

Debbie mě vyzvedla po škole v knihovně, naplánovala holčičí odpoledne. Nákupy, kosmetika, manikúra, pedikúra a nakonec nejlepší pizza ve městě. Moc se mi do toho nechtělo, náladu jsem měla tak akorát na to zalézt do nejtmavšího kouta svého pokoje a doufat, že už to konečně a jednou provždy přejde. Ale nakonec jsem souhlasila, přijdu tak aspoň na jiné myšlenky.

„Blíží se zima, a moje kozačky zažily už lepší časy, takže bych ráda nové botičky. A taky nějaký hezký svetřík,“ plánovala Debbie.
„Nemáš svetříků plnou skříň?“ zeptala jsem se. Ne, že bych něco naznačovala.
„Svetříků není nikdy dost,“ opáčila kamarádka a protože foukal studený vítr, přidala do kroku, abychom byly co nejdřív v teple.

V obchodím centru nedaleko univerzity bylo opravdu teplo. Já bych to nazvala přímo vedrem. Bundu jsem si svlékala hned u vchodu a svetr ji brzo následoval.

„Tady je jak v sauně,“ stěžovala jsem si. „Kdo má v tomhle něco kupovat, když se mu okamžitě zavaří mozek?“
„Neboj, moje hlava zůstává vždy chladná.“  Zatáhla mě do prvního obchodu, který uviděla a už se probírala ramínky na věšáku.

Já tak aktivní nebyla. Rozhlížela jsem se okolo sebe a vybírala spíš očima, když mě něco zaujalo, šla jsem se podívat zblízka. Protože jsem měla oblečení dost, alespoň podle svého mínění, nenesla jsem si do kabinky na rozdíl od Debbiiny plné náruče vůbec nic. Spolubydlící si zkoušela blůzy, svetříky, trička, kalhoty. Dělala jsem hodnotitele a palcem ukazovala, jestli dobrý nebo špatný. Odcházely jsme s dvěma tričky a upnutýma džínama.

Následovala návštěva obuví a spousty dalších obchodů. Nakupování mi nikdy nevadilo, ale několika hodinové courání po obchoďáku mě stálo skoro všechny síly. Debbie se bavila. Zrovna uvedla do rozpaků mladíčka, který nabízel ochutnávky kávy. Se smíchem jsme sledovaly, jak kluk rudne a otevírá pusu jako ryba na suchu.

„Měla by ses ovládat,“ krotila jsem ji, „jak k tomu ten chudák malá přijde?“
„Nijak, má zážitek, který bude vykládat kamarádům ještě pár let.“ Debbie pohodila vlasy a vznosným krokem pokračovala v cestě. Nad tímhle nemá cenu dumat. Poklusem jsem ji dohonila a narazila do ní, když se náhle zastavila.
„Co je?“ nechápala jsem.
„Koukám, že Edward má novou známost,“ řekl a dívala se někam před sebe. Ani chvíli jsem neváhala, kterého Edwarda má asi na mysli. I když bych se měla otočit a jít si svou cestou, začala jsem v davu lidí hledat tu jednu osobu. Netrvalo to dlouho. Cullen se svou ozdobou zářili na všechny strany, nebylo možné je přehlédnout.

Cullen v tmavě šedém obleku se stříbrnou kravatou se usmíval na ženu se zrzavými vlasy natočenými do pravidelných vln, měla kulatý obličej, oči trochu víc od sebe, ale to ji dělalo pravděpodobně ještě atraktivnější. Dlouhé pěstěné rudě nalakované nehty přejížděly po hřbetu Edwardovy ruky. Štíhlé nohy schované v krátké sukni měla přehozené přes sebe, lodičky na nich obuté měly extra vysoké a ultra štíhlé podpatky.

„Pěkná kočička,“ řekla Debbie polohlasně.
„Neřekla bych,“ zavrčela jsem.
„Co je?“
„Co?“
„Tváříš se jako by ti přebírala kluka. Tohle není Felipe, ale Edward. Toho, pokud si dobře pamatuju, nemůžeš vystát,“ připomněla mi.
„Jasně,“ zahučela jsem a vyrazila kupředu, abych byla co nejdříve pryč. Pohled na ty dva mě iritoval, štvalo mě to. Hodně. Nejdřív mi vykládá takové věci a pak se tahá s pipinou nejvyšší třídy.

Než jsem zašla za roh, neodolala jsem a otočila se. Nabodla jsem se na jeho pohled. Viděl mě, věděl, že tam jsem. Spokojeně se usmál a mrkl na mě. Zalapala jsem po dechu, tak tohle už je moc.

Vypálila jsem kupředu, jakoby mi za patama hořelo a zastavila mě až Debbie, která mě popadla za rameno a zabrzdila.

Ze zbytku odpoledne jsem neměla vůbec nic. Vším jsem proplula ani nevím jak, a než jsem se nadála, byla jsem v posteli a koukala do stropu. Tohle je na palici, ne, tohle je rovnou na palice dvě.

ȵȵȵȵȵ

Na prezentaci se mi ani za mák nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Je to moje práce a já musím plnit, co se mi uloží. Navíc, kdybych hodně protestovala, začal by se Felipe ptát a to jsem nemohla připustit. Vynakládala jsem veškeré úsilí, aby nepoznal, že se cítím nesvá, nikdy jsem nedovolila, abychom byli my tři v jedné místnosti, protože jsem se bála, že by mohl to napětí mezi mnou a Cullenem vycítit a teď to bude taková zkouška. Já, Cullen a Felipe a samozřejmě spoustu dalších lidí. Prostě si budu dělat poznámky a dávat pozor, toť vše. Nic jiného se ode mě vlastně ani nečeká.

Do zasedačky jsem proklouzla, ještě než přišli páni šéfové. Sedla jsem si úplně dozadu, abych byla co nejméně nápadná, připravila jsem si blok a tužku a čekala. Kolegové se postupně courali, dohromady nás tam bylo pět. Tým, který na reklamě pracoval a já pozorovatel. Pak přišel klient s doprovodem a oběma Culleny.

Felipe se na mě usmál, Edward se tvářil neutrálně, ale jasně jsem cítila, jak se na mě podíval, cítila proto, že jsem si na něj nedovolila ani juknout.

„Dobrý den, dámy a pánové,“ začal Cullen se svou řečí. Měl příjemný hlas, hluboký, hladivý… Bello, piš! Stiskla jsem tedy propisku a začala si kreslit kytičky, přece si nebudu psát, jak je vítá.

Na okamžik jsem zvedla hlavu. Felipe stál trochu stranou a nechal mluvit bratra. Laškovně na mě mrkl, pousmála jsem se a koukla se na Edwarda, jestli si toho všiml. Všiml, díval se přímo na mě a přitom dál mluvil ke klientovi. Zrudla jsem a uhnula pohledem. Urputně jsem začala psát a vydržela tak, dokud Cullen mluvil. Pak se s Felipem vystřídali a já se na něj mohla v klidu dívat a užívat si ten pohled.

No jo, jenže jak bych si mohla užívat něco, co jsem vůbec nedělala. Jo, už jsem nečučela do papírů, ale taky jsem nekoukala na svého přítele. Oči mi samovolně utíkaly k jeho bratrovi, který postával v mém zorném poli a přímo mě k tomu vyzíval.

Lapil mě do pasti svých očí a nedovolil mi uhnout. Měla jsem dojem, jako by mu oči tmavly z vteřiny na vteřinu. Byla jsem si jistá, že ještě před okamžikem byly světlé jako vždycky a teď se na mě dívaly černé propasti, které mě lákaly ke skoku. A možná bych i skočila, kdyby se neozvalo odkašlání.

„Edwarde,“ oslovil ho Felipe.
„Ano?“
„Pan Collins se tě na něco ptal,“ řekl Felipe klidně, ale viděla jsem, jak si bratra nevraživě měří. Ach jo, tohle nebyl dobrý nápad.
„Ovšem, jistě.“ Edward… no sakra, kdy se stal Edwardem? Cullen samozřejmě se zase začal věnovat své práci, a já, rudá jako malina, zavrtala oči do bloku a psala každou blbost, kterou kdo řekl.

Za dalších dvacet minut bylo všechno hotovo, klient odcházel spokojený, Edward s dobrou náladou a já co nejméně nápadně, ovšem marně.

„Bello, můžu s tebou, prosím, mluvit?“ zastavil mě Felipeův hlas na chodbě.
„Jasně.“ Opět jsem nasadila úsměv stylu vše je ok a cupitala za ním do kanceláře.

Zavřel za námi dveře a Lucy ještě řekl, že nechce být rušen.

„Posaď se,“ vybídl mě. Usadila jsem se do křesla a ruce složila do klína. Trochu neklidně jsem si žmoulala prsty a čekala, co bude.

Felipe si sednul na konferenční stolek naproti mně, takže mi viděl přímo do očí.

„Bello, mám jen jednu otázku. Obtěžuje tě můj bratr?“
„Cože?“ vyhrkla jsem.
„Dělá ti něco Edward?“ zopakoval svou otázku trochu jinak.
„Ne. Ne víc než normálně. Pořád to samý,“ pokrčila jsem ledabyle rameny, ale srdce mi v hrudi nervózně utíkalo vpřed. Felipe se na mě podíval tak strašně smutně. A já myslela, že ho svými slovy uklidním. Rychle jsem ho objala, abych se nemusela dívat na jeho ztrápený výraz. „Je to v pohodě, já ho zvládnu.“
„Ty neznáš Edwarda,“ vzdychl a váhavě mi obmotal paže kolem pasu.
„Ale znám sebe a tebe. Nepůjdeme večer třeba do kina?“ navrhla jsem, abych změnila téma a dokázala mu, že chci být stále s ním.
„Jestli chceš.“
„Jasně, že chci. Stav se po mě v šest.“ Vlepila jsem mu pusu a vrátila se ke své práci se svědomím o něco málo lehčím.

ȵȵȵȵȵ

Večer jsem si nakonec užila. Byla jsem s Felipem a to bylo přesně to pravé. Být spolu sami, abych si uvědomila, kam patřím, a že ty moje divné myšlenky jsou jen divné myšlenky nikoliv pocity, kterými bych se měla řídit.

Po ujištění, že Cullen určitě nebude doma, jsem svolila a jela s ním do vily. Samozřejmě ve vší počestnosti. Spala jsem s ním v jeho posteli, oblečená do jeho trička a obklopená jeho vůní a přesto jsem měla ten nejméně vhodný sen. Horký, zadýchaný a velmi rozrušující.

Probudila jsem se úplně zpocená a s Edwardovým jménem na rtech. Poplašeně jsem se rozhlédla kolem sebe. V posteli i v pokoji jsem byla sama. Trochu se mi ulevilo, ale to pořád nezaručovalo, že mě Felipe neslyšel.

Posadila jsem se, abych se šla podívat do koupelny. Pod rukou mi něco zašustilo. List bílého papíru.

Jel jsem do práce. Cyrus tě pak odveze.

Nic míň nic víc. Trochu strohý vzkaz, napadlo mě, ale mohla jsem být ráda, že už je pryč.

Šla jsem si dát sprchu, a když jsem se při mydlení dotýkala svého těla, vzpomněla jsem si na ruce ve svém snu. Naštvaně jsem vodu zastavila a zabalila se do osušky. V pokoji jsem se převlékla, vzala věci a šla hledat Cyruse. Moc se mi ho nechtělo obtěžovat. Měla jsem pocit, že jsme si moc nesedli, jenže se nedalo nic jiného dělat, pokud nechci jít pěšky.

Sešla jsem do přízemí. „Cyrusi?“ zavolala jsem opatrně a asi moc tiše, protože se nic nedělo. No skvělý. Moc jsem si nepamatovala, kudy se kam dostanu. Takže jsem bloudila po domě a nenašla Cyruse ani nikoho jiného.

„Hledáš něco?“ Ten hlas bych poznala mezi tisíci. Ztuhla jsem uprostřed kroku. Ach nééé, prosím!


Bella je nalomená. Neví, co dělat. Jak tohle může dopadnout...

Moc a moc děkuju za komentáře.:-) 


14. kapitolaSHRNUTÍ16. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě podoby lásky - 15. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
39. Petronela webmaster
13.11.2016 [20:09]

PetronelaJaj...
Felipe začíná něco tušit. Jeho dokonalému sluchu jistě neušlo to, jak Bellino srdce začne vyvádět kdykoliv se zmíní Edwardovo jméno.
No a potom ten sen... Mohl Felipe něco slyšet (za předpokladu, že Bella mluvila ze spaní), co by ho nakrklo natolik, že odjel do práce? Mohl tušit, že bude Edward v domě, až se Bella vzbudí? Co bude následovat? - musím okamžitě na další kapitolu, tohle je k nevydržení. I jen napsání komentáře mi přijde jako neuvěřitelné odddalování potěšení z tvé tvorby Emoticon

38. kiki1
27.03.2013 [23:00]

kiki1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.04.2012 [14:07]

forewertwilight Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

36. KalamityJane
12.03.2012 [12:35]

Tak znovu přelouskáno Emoticon Emoticon Edward se nám na tom jednání nějak zapomněl. Felipe není slepý a vážně se divím, že mu ještě pořád nenatáhl. Doufám, že Bella nemluví ze spaní, jinak už se z toho nevykroutí... Jsme zvědavá, jak toto bude pokračovat - poveze ji Edward, nebo ne? Dokážou se ovládnout a prostě jen dojet do práce?

35. Wera
12.03.2012 [10:04]

Weraách nemám slov Emoticon Emoticon Emoticon

34. Nikii
11.03.2012 [17:44]

NikiiParáda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Emoticon Emoticon
takže prosím rychle další Emoticon Emoticon Emoticon

33. Lucka
11.03.2012 [17:02]

Super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

32. daslli141
11.03.2012 [16:28]

Rýchlo ďalšiu kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. Lucie7
11.03.2012 [13:55]

Lucie7perfektní

30. Cullenka
11.03.2012 [12:26]

Edward Emoticon Emoticon ...
Prosiiiim rychle dalsi jsem napnuta jak struna!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!