Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 4. kapitola

milovníci a a j


Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 4. kapitolaRiley dostává první úkol. Úkol, který ukáže jeho loajalitu.

„Zbláznil ses?“ snažila se mluvit potichu. „Dnes skončil Riley Biers. Od teď jsi Riley Volturi,“ řekla.

„Já jsem pořád Riley Biers. Vy jste mě stihli, jako už přejmenovat?“ nemohl jsem se zbavit úšklebku. Podívala se na mě jako na největšího blbce. „Myslíš, že jsem se jmenovala Jane Volturi?“
„Dobře. Chápu to.“
„Teď, když jsi jeden z nás, máš první misi,“ řekla. To jim budu sloužit až navěky, nebo co?
„Jakou misi?“ zeptal jsem se. Chvilku přemýšlela.
„Potřebujeme někoho uklidit. Je to tvoje zkouška. Budu u toho já, abych tvou práci oznámkovala. Můžu-li to tak říct.“
„Aha. Uklidit. Koho?“ pokračovalo moje vyptávání. Pomalu jsme procházeli halou a přidávala se k nám garda.
„Jednu novorozenou. Bree Tanner. Nechala jsem ji naživu, byla to chyba. Ty ji zlikviduješ.“ Bree? Kde jsem to slyšel? Nemohl jsem si vzpomenout. Dál jsem se nevyptával. Následoval jsem Jane. Po další době ticha, mě to už nebavilo.

„Kam to vlastně jdeme?“ zeptal jsem se.
„Amerika,“ odpověděla a podala mapu. Forks. Moje rodné město, ale i tak jsem pořád nevěděl, kdo je ta Bree.
„Měl bys ochutnat americkou krev,“ usmála se ještě.
„Takže, vy jste mě odtamtud odtáhli, abych tam zase musel jít?“

„Jsi bojově nadaný, ale tvůj talent potřeboval vycvičit,“ odpověděla prostě. Prošli jsme hlavní bránou a vydali se na cestu. Pro upíry nebyla moc dlouhá. Mohli jsme letět letadlem. Ale nebylo by to ono, proto jsme přeplavali.

Tohle byla dokonalá doba pro útěk. Ale kam bych utíkal? Moje armáda lehla popelem. A nevím proč, ale nechtěl jsem zklamat Jane. Ona byla proti plavání, měla ráda letadla. Ale já byl ve velení. Byla to moje mise. Udělám to, co chtějí. Prostě té upírce utrhnu hlavu.

Procházeli jsme mnou dobře známé ulice. Ty samé domy. Ty samé nedokonalosti tohoto města. Ale jedno bylo odlišné, byl jsem to já. Moje kůže nezářila, protože byla noc. Ale ta byla odlišná. Byly to moje oči. Byla to moje strava. Potrava zrůdy. Nenáviděl jsem se za to.

„Riley?“ promluvila na mě Jane.
„Co?“ odpověděl jsem nepřítomně.
„Tady to je,“ řekla a ukázala směrem, kde se mezi stromy tyčil dům. Normální člověk by ho neviděl, ale my nejsme normální. Přikývl jsem a vydal se čelem ke svému osudu. Došel jsem ke dveřím, mělo cenu klepat? Měl bych klepat? Nejsem teď ten zlý? Chtěl jsem zaklepat, ale bylo mi otevřeno ještě dřív, než jsem to stihl udělat.

„Vítám Vás u nás, přátelé,“ řekl blonďák našeho rodu. Byl to Cullen, vzpomněl jsem si. Ušklíbl jsem se. Před nějakou dobou jsem nepřemýšlel jinak než na to, jak je zabít. Victoria. Cítil jsem bolest uvnitř mého těla. Myslel jsem, že to je kvůli tomu, jak se ke mně zachovala. Ale později jsem si všiml, že Jane chce, abych pokračoval.

„Zdravím, vydej mi Bree. A naše „přátelství“ zachováš,“ řekl jsem suše. Bylo vidět, jak ho trápí, co se stane.
„Při vší úctě, myslím si, že Bree nepředstavuje žádné riziko. Tak proč?“ snažil se mě přesvědčit. Váhal bych, kdybych nevěděl, že mě sleduje Jane. Chtěl jsem zapůsobit.
„Tvoje myšlení není důležité,“ řekl jsem. „Vydej ji, nebo si ji najdu sám,“ pokračoval jsem.
„Nevím, kde je,“ odpověděl.

„Carlisle, kdybys nebyl Arův přítel…“ vyhrožovala Jane. V tom zpoza dveří vylezla mně tolik známá tvář. Upírka, kterou jsem proměnil já sám. Upírka, které se nelíbil náš způsob života. Bree. Tu jsem měl odstranit. Dokážu to? O tom pochybuju!

„Děkuju, Carlisle, nechci, abys kvůli mně trpěl.“ Sklopil zrak. Vzal jsem Bree za rameno a táhl pryč.
„Carlisle, kdybys nebyl Arův přítel…“ vyhrožovala Jane. V tom zpoza dveří vylezla mně tolik známá tvář. Upírka, kterou jsem proměnil já sám. Upírka, které se nelíbil náš způsob života. Bree. Tu jsem měl odstranit. Dokážu to? O tom pochybuju!
„Carlisle, zajímalo by mě, kde máte tu lidskou dívu?“ probodávala ho pohledem. „Ara by zajímalo, že ji před námi schováváte.“
„Je na svatební cestě,“ odpověděl klidně. „A pokuď jde o to další… datum je stanovené!“ poprvé promluvil drsně.
„Dobře. A pamatuj, Volturierovi nedávají druhou šanci.“ Přikývl zmučeně, hodil pohled na Bree a odešel.

 

 

 

25.9 - se tu objevil poslední dílek Rileyho. Takhle povídka je vedlejšák. Odreagování se. S hrůzou jsem zírala na monitor. 3 měsíce jedna kapitola - Strašný! Sama nemám tušení, jak to všechno dopadne, takže jestli budete mít jakékoliv přání - nápad, napište ho. Já se Vám přispůsobím, píšu pro Vás.

Všem Vám přeji krásný Nový rok!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!