Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 3. kapitola

25.09.2010 (16:45) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1107×

„Díky, teď už to zvládnu sama,“ vybídla ho k odchodu a pak ke mně přistoupila. Sledovala moje snad už přirostlé ruce.
„Promiň, ale bylo to pro tvoji bezpečnost,“ řekla. „ Arovi se nic nesmí stát. Kdyby ses na něj vrhl, zabili by tě.“ Vykulil jsem na ni oči. Jí na mně záleželo?
„No, dík,“ dostal jsem jen ze sebe. Možná to vyznělo trochu ironicky, ale to nevadí. Na tváři se jí vytvořil krásný úsměv.
„Vlastně bys měl vědět, že pro nás a hlavně pro velkou trojku, je zákon nade vše, rozumíš?“ Přikývl jsem.
„Nejdůležitější je, že na sebe nebereme pozornost, nesmíš nás prozradit lidskému světu,“ řekla a já se to snažil zapamatovat.
„A to jsi už skoro udělal, když jsi založil armádu novorozených,“ dodala a varovně na mě pohlédla.
„Měl by sis toho vážit, Volturiovi nedávají druhé šance!“ řekla. „Tak se snaž to nepokazit,“ dodala a vzala mě za ruku, tou mi prolétla neuvěřitelná elektřina. Jako bych měl mokrou ruku a strčil ji do zásuvky. Myslím, že to samé zažila ona, protože se zastavila a stáhla ruku zpět.
„Stalo se něco?“ zeptala se.

„Ne, nic,“ odpověděl jsem bez zájmu.
„Tak mě následuj,“ skoro poručila. A teď už se mě nedotkla, oběhli jsme stráže, kteří ze mě nespouštěli zrak a zůstali jsme na dvoře.
„Tady budeš trávit posledních pár měsíců, je to výcvikové místo, tady tě naučí, jak bojovat, jak myslet. Prostě všechno.“ Otočila se na mě tváří a já viděl, jak jí na ni dopadá sluneční světlo a vypadá jak diamant. Byla tak krásná.
„Bojovat?“ nechápavě jsem se zeptal.
„Sestavil jsi sám armádu, vedl jsi ji. Budeš se nám hodit do naší gardy,“ řekla. Měl jsem doživotně skončit jako poslíček Volturiových? Byla i jiná možnost?
„Co když odmítnu?“ zeptal jsem se.
„Je mi líto, že ti to musím ukázat,“ a zavrtávala se do mě pohledem. Pak jsem ucítil obrovskou bolest, která mě dostala na kolena. Bylo to jako by vás někdo pálil za živa a já začal křičet. Nehorázná bolest. Pak bolest ustoupila a její obličej byl smutný. Když viděla, že ji pozoruju, vrátila zpět svůj sebevědomý.
„Dobře, chápu to,“ odpověděl jsem a přemýšlel, jestli jsem celý. Ruce, nohy… jo, tentokrát, jo.
„Jsem ráda, protože nerada bych to dělala znova,“ otočila se a kývla k hromotlukovi, který se ke mně přihnal.
„Připraven?“ zeptal se. Přikývl jsem a napadl ho. Takhle to pokračovalo dál a dál. Jen byly přestávky k jídlu v hlavním sále. Parta turistů, co skočila na špek Heidy. Občas mi jich bylo líto, nezasloužili si to. Občas mi bylo ze mě zle. Živil jsem se co nejméně, protože jsem se za to nesnášel, ale jiná možnost nebyla.

Ležel jsem na skoleném Alecovi a smál se mu. Vážně jsem ho porážel už často. On vzal bahno a hodil mi ho do tváře a nemohl se nezačít smát.

„Zbláznil ses?“ Naštval mě.  Chtěl jsem s ním hodit nebo tak něco…
„Jsem ráda, že se bavíte,“ přerušila mě. Dlouho jsem ji neviděl, vlastně, od toho, co mi dala „instrukce“, se mi vyhýbala.
„Jsi už připravený,“ pronesla a já měl najednou strach, co bude se mnou dál. Kývla, abych ji následoval. Cestou jsem si seškrábal bahno z obličeje a doběhl si pro čisté oblečení. Samozřejmě, že na mě počkala. Věděl jsem, kam jdeme.

Vešel jsem do hlavního sálu, kde už na nás všichni čekali. Bylo to něco jako obřad. Přijetí do klubu, nebo jak bych to popsal.
„Riley, vítej,“ promluvil Aro.
„Taky tě zase rád vidím,“ odpověděl jsem slušně a Jane do mě zezadu strčila. Asi vycítila tu ironii. Jen jsem se nevinně usmál. Aro ke mně přistoupil a já poklekl. Byla to starodávná tradice, na kterou mě připravovali od prvního dne, co jsem tu byl. Vzal mou hlavu do dlaní a políbil mě na čelo.
„Fuj,“ řekl jsem si a snažil se zadržet ten úšklebek. Pak vzal náhrdelník ze stříbrného podnosu a navlékl mi ho na krk. Bylo to něco jako korunovace krále, nebo udělení rytířského řádu. Bylo to pěkně zastaralé.

„Vítej mezi námi, bratře,“ pronesl a ustoupil. Věděl jsem, co bude následovat. Musel jsem vzít prsten z červeného polštářku a navléknout si ho dobrovolně.
„Já Riley, slibuji, že budu věrný a položím za vás život,“ pronesl jsem větu starou, jako tenhle hrad při navlékání prstenu. Poklonil jsem se a „slavnostně“ odešel. Chtěl jsem si tu maškarádu okamžitě sundat, ale v tom mi zabránila Jane.
„Zbláznil ses?“  snažila se mluvit potichu. „Dnes skončil Riley Biers. Od teď jsi Riley Volturi,“ řekla.

Doufám, že se Vám to alespoň trochu líbilo:).

Twilight saga-cz

Propagujte i svojí stránku

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 3. kapitola: