Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 2. kapitola

eqfds


Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 2. kapitolaJednání s Volturiovými. :D Omlouvám se za dobu, co jste museli čekat, přístě Vám to vynahradím i s délkou.:D

Čekal jsem tedy na bolest, pořád ale nepřicházela. Oni mě jen drželi a dívali se do dálky. Nevěděl jsem, proč tam, sakra, zírají, než jsem uviděl černé pláště. Jedním jsem si byl jistý, tím že to byli Volturiovi. Victoria mi o nich vyprávěla. Byla to stará italská rodina. Něco jako královská, a tak k ní všichni cítili respekt. Jedna postava mě ale upoutala, byla to blonďatá dívka. Byla okouzlující. Pomalu k nám přicházeli a nespustili oči z lidské dívky. Neměl jsem zrovna dobrý pocit, kdyby mě nedrželi, utekl bych. 

„Vidím, že jdeme pozdě!“ začala ta bloncka mluvit. Všichni byli napjatí a čekali snad na útok?

„Trošku mě to mrzí, ale nevadí. Nikdy jsem neviděla bitvu bez sebemenších ztrát! Fascinující, až tohle řeknu Arovi,“ dodala.

„Měli jsme prostě štěstí,“ odpověděl jí nejstarší Cullen. Pak se zadívala na mě.

„Kdo to je?“ zeptala se a nespouštěla ze mě oči, zkoumala každičkou část mého těla.

„Novorozený, Riley Biers. Victoria ho přeměnila, aby vedl armádu,“ odpověděl zase ten Cullen. Mluvil velmi diplomaticky. Její výraz se změnil, teď mě ty krásné rudé oči probodávaly. Viděl jsem, jak po sobě Volturiovi začali pokukovat, to vůbec nebylo dobré.

„Dobře, pusťte ho,“ řekla. To mě udivilo. Vlastně ne tolik mě jako ty, kteří mě drželi. S hrůzou se na sebe podívali.

„Cože?“ zasyčel ten, co zabil Victorii. Cullenovi mě pustili a já si oddychl. Nemohl jsem si nevšimnout rozhovoru, co vedli Volturiovi. Vážně to vypadalo, jako by se dokonce i hádali.

„Felixi?“ dodala blond. Kdo to sakra je?  Když v tom jsem ucítil ohromnou bolest. A s dvěma křup přišel o ruce.

„Promiň, bylo to pro případ, že bys kladl odpor,“ usmála se a pak pohlédla znovu na Cullenovi.

„Zbyl ještě někdo?“ zeptala se. Diplomat přikývl a ukázal k Bree, vzpomněl jsem si na její jméno. Sám jsem ji kousl.

„Vzdala se, zaručíme se za ni!“ odpověděl. Bloncka se usmála. Nevěděl jsem proč.

„Dobře,“ odpověděla. „Jestliže ale poruší pravidla…“ vyhrožovala. Felix mě pořád držel za krk, a tak útěk nebyl možný. Ne, že bych ho neplánoval, ale on byl vážně silný.

„Neporuší!“ ujistil ji.

„To doufám v jejím zájmu,“ podívala se na Bree a ona se skoulela v bolestech.  Bloncka se nemohla vynadívat, to dělala ona? Hrůzou jsem se otřásl.

„Pro případ, že bys je porušila, víš, co tě čeká,“ ďábelsky se usmála a pak se Bree znovu narovnala a mírně ustoupila.

„A pokuď jde o tebe, Isabello,“ začala, ale nedořekla, protože ji přerušila lidská dívka.

„Datum už je stanovené!“ vyřkla. Bloncka přikývla a podívala se na gardu.

„Tak už tu nemáme co dělat. Brzy se příjdeme znovu podívat,“ řekla a pak se otočila a garda ji i se mnou následovala. Vůbec jsem neměl ponětí, kam mě berou, proč mě jednoduše nezabijou - nezabili. Porušil jsem pravidla a to pro ně bylo nejdůležitější.

Už jsem ani nevěděl, jak dlouho mě vlekli, když se přede mnou zjevil hrad.

„Volterra," pomyslel jsem si. A taky, že to byla Volterra. Každý koho jsme potkali, byl upír. Až na recepční, to mi přišlo trochu divné, ale nechal jsem to tak. Hromotluk rozrazil dveře a mně se naskytl výhled na krásný starodávný, ale hlavně děsivý sál. Myslel jsem, že to nemůže být horší, než jsem uviděl "velkou trojku".

„Jane!" zvolal nadšeně černovlasý upír a doběhl k ní. Ihned ji vzal za ruku. Oni jsou pár.

„Zatraceně! Páprda jeden starej," pomyslel jsem si. Ale teď už jako pár nevypadali. Naštvaně se podíval, jak jsem slyšel na Jane.

„Víš, že porušil pravidla!" přímo na ni řval. Ale ona měla ten svůj roztomilý nos pořád nahoru.

„Vedl sám armádu, mohl by se nám hodit do budoucna!" nedala se a rozčíleně si ho měřila. Věděl jsem, proč k ní chovali všichni takový respekt. Ona byla prostě bombastická.

„To také vím," omluvně ztlumil hlas. Pak své oči přesunul na mě. „Riley, vítám tě u nás," pronesl. „Jane ti všechno vysvětlí!" dodal a odešel.

„Felixi?" oslovila ho Jane. On se na ni uznale podíval a ona mu pokynula směrem ke mně. Připravoval jsem se na nejhorší.

„Teď klidně lež, nějakou dobu to trvá, než budeš zase celý!" Vzal mé ruce a já si lehl. Pomalu jsem cítil, jak mi přirůstají.


Trošku jsem to asi odflákla:D. Ale tady to máte. Jsem ráda, že se Vám to líbí a na příští pořádně zapracuju:).



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!