Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Drákulova dcera 13. kapitola

15.11.2010 (16:45) • misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2661×

„Co tu visíš, jak na prádelní šňuře!" křikl na mě táta.
„Radši mi vyper prádlo, ať mám něco na sebe na svatbu!" bručel.
„Si vyper sám, nejsem pradlena!" zavrčela jsem.
Táta vytáhl z kapsy plácačku a začal mě s ní mlátit.
„Slezeš, ty moucho jedna otravná!" nadával a mlátil mě.
„Neslezu!" zařvala jsem a sebrala mu plácačku, on sáhl do kapsy kabátu a vytáhl další placačku?!
Si ze mě dělá srandu, ne? Kolik těch plácaček ještě má?? A kde je vůbec vzal?

„Chystej se na svatbu!" zavrčel a pohrozil mi plácačkou.
„A koho si mam vzít?" zeptala jsem se s nevinným kukučem.
„To bude překvapení!" vypískl, div neposkakoval.
No, super, takže se stejně nedozvím, koho si vezmu, ale možná to bude vědět Carlisle, když se minule dohadoval s tátou.
„Tati, pomůžeš mi dolů?"
„Žádný takový, vylezla jsi tam, tak taky slez!" zasmál se.
„Aspoň žebřík," zaprosila jsem.
„Ne, nevíš, kde mám kostlivce?" vyzvídal.
„A když ti to řeknu, tak mi pomůžeš dolů?" Něco za něco, on dostane kostlivce a já se dostanu dolů.
„Ne!" zamračil se, ale v očích mu plály jiskřičky - snažil se mě naštvat!!
„Fajn, jsou ve sklepě, v krabici," povzdechla jsem si, posledně, když nemohl najít kostlivce, tak šel na hřbitov a tři si tam ukradl, můj otec krade kostlivce, bože, jak já se za něj stydím!
„Díky," usmál se a odešel.
„No, super, a já tu budu jako viset?!" zařvala jsem naštvaně, ale nikdo mě neslyšel.

„Mě to už nebaví!" zařvala jsem po deseti minutách.
„Co tu děláš?" uslyšela jsem za sebou. Byl to Emmett!!
„Co asi, hraju si na indiána, víš co, jdi se zase dívat na pobřežní hlídku a dej mi pokoj!" zasyčela jsem na něj.
„No, jak chceš, já ti chtěl jen pomoct," zasmál se.
„Počkej!" vyhrkla jsem.
„No?" zeptal se a zvedl jedno obočí.
„Doneseš mi žebřík?" usmála jsem se a Emmett vyprskl smíchy.
„Na co žebřík?" nechápal.
„Na co asi? Na to, abych slezla, ne?" Nezdálo se to, ale lustr visel docela vysoko.
„Neměla jsi tam lést!" odsekl a zmizel.
Fajn, jak chtěj! Zhoupla jsem se a snažila se rukama chytit lustru.
Nic, nepovedlo se mi to, najednou jsem uslyšela silné křupnutí a já letěla i s lustrem na zem.
„Bello, co děláš, to byl můj oblíbenej lustr, na něm jsem visel ještě v tvém věku a ty mi ho zničíš!" křičel táta z konce chodby, asi ho sem přilákala ta rána.
„Já ti řikala, ať mi doneseš žebřík!" prskala jsem.
„Jsi v pořádku?" ptal se vyděšeně Edward.
„Jo, nohu mám, ruku taky," smála jsem se.
„A tu druhou?" smál se Emm.
„Jakou druhou?" nechápala jsem.
„No, ruku!" usmíval se, představovala jsem si, jak ho něčím přetáhnu po palici a smáznu mu ten jeho úsměv!
„Mám dvě, nevidíš?" řekla jsem a natáhla před sebe jednu ruku, ta druhá mě příšerně bolela, podívala jsem se směr moje druhá ruka.
No jo, nedivím se, že mě bolela, ten zmetek mi na ní stál.
„Ukazuješ mi jen jednu!" zase ten jeho debilní usměv!
„Jo, to bude tím, že mi na té druhé stojíš, debile!" rozkřikla jsem se na něj.
„Emm se překvapeně podíval dolů, zaskučela jsem a vytahla ruku z pod jeho hnusné, špinavé boty.
Emm to nečekal a spadl dolů.
„Tady aby se člověk bál vylézt z pokoje!" zavrčela jsem a vyškrábala se na nohy.
„Kam jdeš?" divil se Emmett.
„Oběsit se, abych se na tebe nemusela dívat!"
„Aha, chceš provaz?" zasmál se.
„Nechci, o tebe bych si ani kolo neopřela, kdybych nějaký měla!" prskala jsem po cestě do sklepa.

Fajn, zalezu si do rakve a vylezu až... až na jaře!
Tak a je to! pomyslela jsem si a s třísknutím zavřela rakev.
„Nemysli si, že když tu rakev rozbiješ, že ti koupim novou!" kričel táta přes víko.
„Nechci novou, mně se tahle líbí a vylezu až na jaře!" protestovala jsem.
„To teda ne, za měsíc se vdáváš a basta!" zakřičel táta, slyšela jsem kroky a cvaknutí dveří.
„Neboj, vezme si tě, buď po dobrém, nebo po zlém!" zavrčel táta a naštvaně oddupal.
Co? Ten, koho si mám vzít, tu je? Sakra, touha otevřít rakev a kouknout se na tu obludu, kterou si mam vzít, se stupňovala.
„Bell?" zašeptal Edward?! To jeho si mam vzít, ne, to ne, určitě tam byl ještě někdo, nemůže to být Edward, to by bylo moc krásné, to bych vyčerpala štěstí na sto let dopředu!
„Vylezu až na jaře!" odsekla jsem.
„Bell, jaro bude až za hodně dlouhou dobu," usmíval se a já citila, že se blíží k rakvi.
„To sem teď netahej!" zavrčela jsem.
„Sáhneš na rakev a přirazím ti do ní prsty!"
„Ale Bell, víš, že mě to nebude bolet," zasmál se Edward.
„To nevadí, ale stejně budu mít dobrej pocit z toho, že jsem ti tam ty prsty skřípla!" dábelsky jsem se zasmála.
„Ale Bell," řekl zaraženě.
Kde se jen ta zloba ve mně bere, no to je fuk, já jsem ráda zlá!! Ďábelské jiskřičky mi svítily v očích.

Pojď, jen pojď blíž, však já ti tam ty prsty skřípnu, opakovala jsem si v mysli s potutelným usměvem na rtech, Edward se pořád přibližoval k mojí rakvi!
No, ještě kousek, rychle jsem otevřela rakev a praštila tak Edwarda do hlavy, sice jsem to neměla v plánu, ale co, aspoň něco.
„Baf!" vyhrkla jsem, aby nebylo podezřelý to, že jsem to udělala naschvál, Edward ležel na zemi a nehýbal se, špičkou boty jsem do něj jemně strčila a myslela si, že vstane.
Jenže ono nic, pořád tam ležel jako chcíplá žába.
„Já ho zabila," zašeptala jsem vyděšeně.
„Lukasi, já ho zabila!" křičela jsem, běhala po hradě a hledala Luka.
„Bráško, já ho zabila!" vyhrkla jsem, jen co jsem na konci chodby uviděla Lukase.
„Koho jsi zabila?" zeptal se vyděšeně a vykulil na mě oči.
„Edwarda," zaskučela jsem a slzy se mi nahrnuly do očí, už ho nikdy neuvidím, jsem vrah!
„Kam ho zakopeme?" zeptal se okamžitě, jemu nevadí, že jsem ho zabila?
Ty dnešní upíří nic nevydrží, já to říkám pořád, ale nikdo mi nevěří, stračí je trošku praštit a je po nich.
„Do lesa, tam někde pod smrk," usmála jsem se.
„Dobře, jdu pro kolečko a lopatu, vem Edwarda a dotáhni ho před bránu!" vyhrkl Lukas a zmizel.
Šla jsem zpátky do sklepa, vzala Edwarda za nohy a táhla ho po schodech nahoru, omylem jsem ho párkrát bouchla do hlavy, ale co, teď už mu to neublíží.
Táhla jsem ho chodbou přes salónek ven. Otevřela jsem dveře a uviděla Lukase, pomohla jsem mu naložit Edwarda na kolečko a vyrazilil jsme směr les.

Autor: misppule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Drákulova dcera 13. kapitola: