Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Drákulova dcera 12. kapitola

31.10.2010 (10:30) • misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2184×

Připadala jsem si, jako by mě kopl kůň.
„Au," zaskučela jsem - cítila jsem něco studeného na hlavě, příjemně mě to chladilo, ale zároveň mi něco teklo po obličeji.
Bylo to nepřjemné, rukama jsem si promnula obličej, zamžourala jsem a do očí mě udeřilo ostré světlo.
„Je," kníkla jsem.

„Nejsou tu medvědi?" přiběhl sem Emmett.

„Ne, to takhle kníká Bella!" zasmál se Lukas.
„Nemůžeš se smát potichu!" okřikla jsem ho šeptem.
„Omlouvám se," uslyšela jsem v dálce dívčí hlas, někdo vedle mě zavrčel a tlak na hlavě jemně zesílil a to svinstvo mi zase teklo po obličeji.
„Který prase na mě slintá!" osočila jsem se - opravdu mi vadilo to, že jsem měla nějaké svinstvo na obličeji.
„Edwarde, zavři pusu!" smál se Emm.
Překvapeně jsem se podívala nad sebe.
„To ty?" nehápala jsem.
„Ne!" odsekl.
„Tak kdo?" vyzvídala jsem.
„Ten pytlík s ledem," usmál se.
„Aha," vypadlo ze mně a rukou jsem nahmatala ten pytlík, vzala jsem ho a hodila ho na Emma.
„Hej!" zařval Emm, jelikož nestihl uhnout a byl celý mokrý.
Vyplázla jsem na něj jazyk a zachumlala se do peřiny.
„Ještě jednou promiň," ozvalo se ode dveří, překvapeně jsem se otočila a uviděla malou dívku.
„Kdo to je?" ptala jsem se a přitom prstem ukázala na tu dívku.
„Nissa!" zařval Lukas.
„Co tak řveš? Nevíš, že mě bolí hlava," měla jsem chuť ho pořádně praštit, aby věděl, jaký to je.
Edward mě hladil po vlasech a po tvářích.
Bože, jak já ho miluju, pomyslela jsem si.
Opravdu jsem použila tohle slovo.
Podívala jsem se na Edwarda a usmála se na něj. Bože, je tak sladkej.
Copak jsem se už uplně zbláznila, nemůžu ho milovat.
Můj táta je Drákula, je mu asi tisíc let, ale skáče jako kdyby mu bylo ani ne třicet - a to je mu rozhodně víc!
No, doopravdy mu je asi padesát - nikdy mi neřekl, kolik mu je, jednou mi tvrdil, že je mu dvacet.
Edward mi opětoval usměv a políbil mě do vlasů, zaskučela jsem, jak ho můžu nemilovat, když je tak sladkej!
Edward se na mě ztrápeně podíval.
„Mám ti ještě donést led?" ptal se starostlivě.
Zavrtěla jsem hlavou, jako že ne a přitulila se k němu.
Slyšela jsem, jak přestal dýchat - tohle nečekal.
Zavrtala jsem hlavu do jeho ramene a usnula.

 (...)

Slyšela jsem nějaké zvuky a křik?
Otevřela jsem oči a uviděla tátu jak se dohaduje s Carlislem?
Zaskučela jsem a začala se zvedat, hlava už mě přestávala bolet, ale pořád mě v ní nepříjemně něco jako píchalo.
Někdo mě zatlačil zpátky do postele.
„Bellinko, mám pro tebe dobrou zprávu, budeš se vdávat!" usmíval se táta a já ztuhla.
Nechci se vdávat, teď, když jsem zjistila, že miluju Edwarda.
„Já si žádnou obludu brát nebudu!" zařvala jsme a bolest hlavy byla ta tam.
„Bell, jak to mluvíš o svém ženichovi!" rozkřikl se a rozhazoval rukama.
To dělal vždy, když byl naštvaný.
„Žádnýho opelichance si nevezmu!" křikla jsem na něho a zvedala se z postele.
„Vezmeš a basta, nebudu se s tebou o tom bavit. Jsou to naši přátelé, tak s nimy budeme udržovat dobré vztahy!" zařval na mě a já viděla, jak se při slově přátelé ušklíbl.
„Já se s tebou taky nebudu bavit a nevezmu si ho!" řekla jsem rázně a dovrávorala ke dveřím. Vylezla jsem na chodbu a třískla s dveřma.
Došla jsem do sklepa a zavřela se do své univerzální postele - potřebovala jsem přemýšlet.
A tady jsem měla největší klid - ale jen do té doby, než jsem uslyšela tichý smích a šeptání.
Naštvaně jsem vylezla a podívala se kolem.
Uviděla jsem velkou manželskou rakev?
Kde se tu sakra vzala? Přišla jsem blíž a otevřela ji.
Uviděla jsem Lukase a tu dívku co mě vzala dveřma.
„Co se tu děje?" vyzvídala jsem, že by se ti dva dali dohromady?
„No, Nissa je vážně super a mám ji rád!" koktal Lukas.
To je jak z reklamy  - ta holka je vážně super.
„Aha, no, to je vážně super," nevěděla jsem, co říct, já bejt ta holka, tak mu ten kolík dé hrudi vrazim!
„Že jo!" zařvala ta holka a flákla se hlavou o víko rakve.
Patří jí to! To má za to, že mě praštila.
„Lukasi, kde jsou moji kostlivci?" řval táta na celej hrad, vyskočila jsem a pověsila se nohama za lustr, tak, jak to dávaj v kinech.
Ještě štěstí, že mě Alice převlékla do kalhot, jinak by mi bylo vidět moje růžové spodní prádlo.

Autor: misppule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Drákulova dcera 12. kapitola :