Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 45

16.09.2015 (21:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2773×

„Co George s Charleine?“ navrhla jsem, když jsme druhý den probírali seznam hostů na naši svatbu.

„Ty bys je tu chtěla?“ podivil se Edward.

„Charleine na mě byla moc milá,“ ohradila jsem se.

„Dobře. Tak tedy George s Charleine. A co tvoji přátelé?“

„Betty, Matt… já nevím, chtěla bych mít jen malou svatbu.“ Edward se zamračil, když jsem zmínila Matta.

„Jak malou svatbu?“ nechápal.

„Prostě malou. Jen rodina a kamarádi. Ne milion lidí.“

„Ale já myslel, že chceš být princezna. Všechny holky chtějí mít princeznovský šaty a velkou svatbu.“

„Princeznou můžu být, i když nebudeme mít na svatbě sto lidí. Navíc budu v osmým měsíci a pochybuju, že na mě budou mít tak velký šaty.“

„Samozřejmě že na tebe budou mít šaty. Budeš mít takový šaty, jaký budeš chtít a žádný jiný.“

„To si právě nejsem jistá,“ vyčerpaně jsem se pohladila po břiše.

„Jistěže ano. A budeš ta nejkrásnější nevěsta na světě. Tím jsem si jistý,“ nahnul se ke mně, aby mě mohl políbit.

„Díky,“ usmála jsem se na něj potěšeně. „Ale stejně chci jen malou svatbu,“ vrátila jsem se na začátek našeho rozhovoru.

„Dobře,“ vzdal to s povzdechem.

„Vidíš, jak jsme se hezky shodli?“ Tentokrát jsem ho políbila já.

Už jsme byli zase o krok blíž. Shodli jsme se na malé svatbě, měli jsme zamluvený salonek v hotelu Fairmont Olympic a oznámení už byla téměř natisknutá. Všechno zatím klapalo, ale opravdu jsem měla hrůzu ze shánění vhodných šatů. A co teprve družičky. Nějak jsem tajně a tiše doufala, že se tentokrát pochlapí Alice a všechno kolem garderoby vyřídí za mě.

„Pusinko, a co svatební cesta?“

„Svatební cesta? Já nevím, nepočká to až po porodu? A doteď jsme cestovali hodně, tak co kdybychom to brali jako předsvatební cestu?“ snažila jsem se ho držet nohama na zemi. Nechtěla jsem se teď někam trmácet s dvaceti kily navíc.

„Ale až bude prcek na světě, nikam se nepodíváme.“

„Jistěže se někam podíváme. Budeme cestovat potom pořád. Slibuju. Jen nechci zbytečně riskovat.“

„Hm…“ To bylo jediné, co mi odpověděl.

„Co se stalo?“ nechápala jsem.

„Nic, jen že já bych tady měl být ten zodpovědný. Já bych na tebe měl dávat pozor. Nepustit tě na krok z postele a nosit ti zmrzlinu a okurky a čokoládu a cokoliv, co budeš chtít. Ne tě tu stresovat se svatebními přípravami a vším tímhle nemožným. Jen chci, aby se prcek narodil do kompletní rodiny a aby všichni věděli, že jsi moje.“

„To už přeci všichni vědí,“ usmála jsem se a políbila ho.

„Nevědí. Chci, aby to bylo doopravdy oficiální.“

„Brzy to bude,“ slíbila jsem mu s další pusou.

„Už se nemůžu dočkat,“ omotal kolem mě ruce a už mě nepustil. „Paní Cullenová,“ vzdychnul mi do ucha a já se úplně rozhořela. Budoucí paní Cullenová byla pěkně nažhavená. Přesunuli jsme se z kuchyně na pohovku a začali jsme si dokazovat lásku.

„Grigory, kde je Edward?“ ozval se z haly pisklavý hlas Edwardovy sestry. Povzdechla jsem si a odtáhla se. Ta mi tady chyběla. Odpověď jsem neslyšela, ale bylo mi jasné, že se tu Alice zjeví každou vteřinou. Odtáhla jsem se od Edwarda a spořádaně jsem se na gauči posadila. Edward si stoupnul a šel Alici uvítat. Mohla jsem vidět, jak si dali pusu na tvář, ale pak už se Alice blížila ke mně.

„Bello,“ usmála se na mě podezřele mile. „Přinesla jsem pár svatebních katalogů. Už je nejvyšší čas.“

„Jistě. Můžeme se na to podívat tady,“ ukázala jsem na místo vedle sebe, aby se posadila. Alice na stůl položila štos pěkně tlustých katalogů a začala listovat.

„Vzhledem k vašemu stavu nebude výběr šatů zrovna jednoduchý. Ještě že mám V.I.P. členství do všech luxusních salónů.“ Chápala jsem, že si nemůže odpustit své jedovaté poznámky, ale nechala jsem to být.

Nakonec jsme spolu strávily celkem příjemné odpoledne. Vybraly jsme vše, co jsme potřebovaly, a zbývalo doladit jen pár drobností. Po všem tom dohadování jsem byla ale tak unavená, že jen co Alice odešla, jsem přes sebe přetáhla deku a ještě na pohovce usnula.

Druhý den jsem v dobré náladě vyrazila do nemocnice za Betty. Edward mě na chvíli pustil z očí a věnoval se svým věcem, takže jsem měla chviličku jen pro sebe. Musela jsem mu tedy naslibovat hory doly, ale nakonec jsem vyhrála.

Dorazila jsem do nemocnice a mířila si to na oddělení k Betty. Spousta lidí mě tu zdravila, přála mi štěstí a přes moje břicho si osahávala prcka. Bylo to docela i milé.

„Doktorko Swanová?“ oslovil mě starší muž v kravatě. Já jsem ho poznala už podle hlasu.

„Pane řediteli. Dobrý den,“ pozdravila jsem ho trochu odtažitě. Pořád jsem měla v živé paměti, že jsme se nerozešli zrovna v dobrém.

„Jak se máte?“ Navzdory očekávání se na mě usmál.

„Skvěle,“ oplatila jsem mu úsměv.

„Máte chvilku čas? Rád bych si s vámi promluvil.“

„Jistě,“ přikývla jsem a následovala ředitele do jeho kanceláře.

„Dáte si čaj nebo kávu?“ zeptala se mě jeho sekretářka, když jsme přišli.

„Jen vodu, díky.“

Ředitel mi nabídl místo v křesle a posadil se naproti mně. Byla jsem zvědavá, co z něj vypadne.

„Vidím, že jste s panem Cullenem spokojená. Slyšel jsem, že se budete vdávat.“

„Ano,“ přikývla jsem.

„Vlastně jsem se vás chtěl zeptat, jestli byste, samozřejmě po mateřské, nechtěla nastoupit zpět k nám na oddělení.“ Tak to mě dostalo.

„Ehm… já děkuju za nabídku, ale ne,“ odpověděla jsem, aniž bych nad tím nějak moc přemýšlela. Nechtěla jsem si znovu procházet všemi problémy, když jsem potkala Edwarda. Navíc jsem nevěděla, jak to vůbec bude s miminkem.

„Smím se zeptat proč?“

„Já… chci být co nejdéle na mateřské a taky nechci, aby mezi mnou a pacienty byly nějaké další neshody. Chci začít znovu, ale až se situace kolem Edwarda trochu uklidní.“

„To samozřejmě chápu. Kdyby se u vás situace změnila, dejte mi, prosím, vědět. Kapacitu, jako jste vy, bych měl znovu rád ve svém týmu.“

„Jistě,“ zvedla jsem se z křesla.

„Děkuji za váš čas. Hodně štěstí.“

„Děkuji. Nashledanou.“ Podali jsme si ruce a já spokojeně pokračovala v cestě za Betty.

Svatba se blížila mílovými kroky. Vlastně už zbývaly poslední dva dny mé svobody. I přes počáteční nesympatie vůči mé osobě od Edwardovy rodiny svatební přípravy šlapaly jako na drátkách. Až jsem se sama divila. Vlastně ani nebylo divu, že mi nechtěli nic svěřit. Přes břicho jsem si sotva viděla na nohy a nějak jsem neměla sílu nic řešit. Bohatě mi stačily zkoušky šatů s Rosalií a Alicí. Ta se k nám přidala poté, co viděla můj výběr šatů. A Edward skákal, jak jsem pískala. Nejradši bych mě snad ani nepustil z postele.

Vrcholily poslední úpravy. Spát jsem chodila stále unavenější a v noci by mě nevzbudil ani výbuch bomby. Proto jsem nadskočila téměř dva metry úlekem, když se mnou Edward prudce zatřásl.

„Bello?“ zašeptal s obavou.

„Co je?“ vyhrkla jsem zmateně.

„Něco se děje?“

„Co blbneš? Něco se ti zdálo,“ odbyla jsem ho, rozhodnutá převalit se na druhý bok a spát dál.

„Nespal jsem. Od setmění náš dům někdo sleduje. Pojď, odvezu tě k mým rodičům. Tam budeš v bezpečí.“

„Nikam nejedu.“

„Bello! To není vtip. Vezmi si boty a jedeme,“ naléhal na mě.

„Jsem v pyžamu.“

„Nejdeš na přehlídku. Potřebuju tě mít v bezpečí, než se to vyřeší.“

„Ty seš otrava,“ protočila jsem oči, ale s hekáním jsem vstala.

„Pojď.“ Vzal mě za ruku a na chodbě se k nám připojil Alexei i Grigory.

Naložili mě do auta. Edward řídil a za námi jeli ti dva. Edward jel doprava, oni doleva. Nevím, jestli byla tahle strategie úspěšná, ale nevšimla jsem si, že by nás někdo sledoval. Spíš Edward jel tak, jako by mě unesl.

Před vilou Cullenových to zapíchl tak, div jsem si nevyrazila zuby o palubní desku. Okamžitě Edward vystoupil a hned stál u mých dveří, aby mě odvedl do domu. Všichni na nás koukali, jak kdybychom spadli z Marsu. Edward něco rychle vysvětloval ostatním a jediné, co jsem zaslechla, bylo sráč, nebezpečí, ochranka, Bella, skřítek a svatba. Vyděšeně jsem těkala z jednoho na druhého očima a nevěděla, co si o tom mám myslet.

„Lásko, běž si lehnout ke mně. Vyřeším pár věcí a ráno budu zpátky. Dobrou noc.“

„Ahoj,“ zamumlala jsem rozespale a pořád si nebyla jistá, která bije.

„Hezký pyžamo,“ uchechtl se Emmett nad mým medvídkovým spacím úborem.

„Emmette!“ okřikl ho Edward nevrle a ve vteřině všichni vylétli z domu.

„Dáte si něco k pití?“ přispěchala ke mně hned Esme.

„Ne, děkuju. Já půjdu asi spát. Nějak v tuhle hodinu nedokážu vnímat,“ usmála jsem se omluvně.

„V pořádku. Víte, kde je Edwardův pokoj.“ Vydala jsem se po schodech nahoru. Pomalu jsem si vlezla do postele a za chvíli už nevěděla o světě.

Poté, co jsem se ráno probrala, musela jsem přemýšlet nad tím divným snem. Edwardův starý pokoj mě ale ujistil, že to žádný sen nebyl a v noci opravdu proběhlo stěhování národů.

„Edwarde?“ zkusila jsem, jestli je někde poblíž. Nic. Jen v pyžamu jsem tedy došla dolů a hledala někoho, kdo by mi mohl přiblížit aktuální situaci.

„Hvězdo, jak to, že nespíš?“ Edward mě sjel nesouhlasným pohledem.

„Chci vědět, co se stalo,“ přešla jsem rovnou k věci.

„Nechci tě stresovat.“

„Edwarde!“ okřikla jsem ho. Zase to na mě zkoušel.

„Vypadá to, že se moje minulost vrátila,“ vysypal to konečně.

„Co?“ nechápala jsem.

„Myslel jsem, že už si dá pokoj, ale nejspíš ne. Je nepoučitelnej.“

„Kdo?“

„Ten tvůj kamarád, co ti tak s láskou zlámal prsty,“ vyštěkl na mě nervózně.

„Aha,“ došlo mi to. „A?“

„Nevím, o co mu jde. Asi se chtěl ujistit, že opravdu nedostane pozvánku na svatbu. Ale nemusíš se ničeho bát. Jestli ho jenom koutkem oka spatřím, bude s ním konec.“

„Ale –“

„Žádné ale, Bello,“ skočil mi do řeči. „Tohle skončí. Jednou pro vždy.“

„Fajn.“ Nechtěla jsem se s ní hádat, protože prcek reagoval na jakékoliv zvýšení mého nebo Edwardova hlasu. Radši jsem si šla sehnat něco do žaludku.

Začínala jsem být poněkud nesvá a nervózní. Moje svatba byla doslova za dveřmi a já věděla jen to, že mám šaty. Ostatní přípravy šly kolem mě. Zprvu mi to vyhovovalo, ale teď? Cítila jsem se jako páté kolo u vozu. Jako kdybych měla říct jen „ano“ a o nic jiného se nestarat. Ale já se chtěla starat. A chtěla jsem se starat tak moc, že mě to dojalo a já si do čaje ronila krokodýlí slzy.

„Hvězdičko?“ zděsil se Edward, když mě viděl.

„Je mi dobře,“ odbyla jsem ho.

„Tak proč pláčeš.“

„Jen tak,“ pokrčila jsem rameny.

„Nikdo nebrečí jen tak.“

„Prostě…“

„Ano?“ naléhal na mě.

„Já nevím. Zítra se vdávám a o svý svatbě nevím vůbec nic. Nikdo mě nenechá nic udělat, nikdo mi nic neřekne. Nevím ani, kolik máme přesně hostů, jaký budou kytky a co vlastně bude k jídlu. Vědí, že se mi dělá špatně, když ucítím rybu? Kdy vůbec přijedou moji rodiče a kde budou bydlet? Co my?“ panikařila jsem stále víc.

„Ale prosím tě.“ Přitáhl si mě do objetí. „Všechno dobře dopadne. Bude to ta nejkrásnější svatba. Protože pak budeš moje oficiálně a skřítek bude mít skvělou rodinu a milující rodiče. Ale jestli se ti uleví, řeknu Rose a spolu to proberete z tolika stran, z kolika budeš potřebovat, hm? Bude to tak v pořádku?“

„Díky,“ přikývla jsem vděčně.

„Tak fajn.“ Dal mi pusu. „A žádný stres.“

„Neboj se,“ zamumlala jsem a sama nevěděla, jestli to myslím vážně nebo to říkám jen proto, abych se Edwarda zbavila.

„Potřebuju si vyřídit něco ve městě, ale dáme si spolu večeři. Miluju tě. Prcku, nezlob mámu,“ přikázal mému velkému břichu, mě políbil a odešel.

„Bello, můžeme probrat tu svatbu?“ Rose přede mě položila tlusté desky plné papírů a záložek. Jen co jsem přikývla, začala mi všechno popisovat.

Strávily jsme u toho celé odpoledne a já byla konečně trochu v klidu. Rose mi trpělivě všechno ukázala, popsala a vysvětlila. Konečně jsem něco věděla o své svatbě.

„Ahoj, hvězdo,“ objevil se Edward za mnou a objal mě. „Můžeme na večeři?“

„Nejsem si jistá, jestli se mi někam chce. Nemůžeme si sem objednat třeba pizzu nebo čínu?“

„Jak chceš,“ pokrčil rameny, ale přišlo mi, že je zklamaný.

„A mohl bys mi to donést do vany?“ Hodila jsem po něm prosebný pohled a věděla, že neodolá.

„Samozřejmě, hvězdo,“ usmál se a už mi objednával dlabanec.

„Děkuju, že sis na mě udělala čas, Rose. Jsem si jistá, že ta svatba bude ta nejlepší, jakou kdy kdo měl,“ usmála jsem se na ni vděčně.

„Poděkuj i Alici, má na tom největší zásluhy.“ Znovu jsem přikývla. Že by Alice nebyla tak nesnášenlivá? Trochu mě těšil pocit, že mě nejspíš nebude tak nenávidět, když mi chystá svatbu. Anebo to dělá kvůli Edwardovi. Bylo to alespoň hodně pravděpodobné.

Napustila jsem si plnou vanu a čekala, až mi Edward doručí jídlo. Tohle byla oficiálně poslední noc mé svobody. Musela jsem se usmát. Prcek bude mít dokonalou a milující rodinu. Edward i já se budeme moct přetrhnout, abychom ho udělali tím nejšťastnějším dítětem pod slunce. Bylo to všechno tak růžové, že se tomu nedalo snad ani věřit. Zítra budu opět paní Cullenová. Jenže tentokrát víc oficiálně. A možná mě to v koutku duše trochu děsilo.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 45: