Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 23

01.03.2013 (22:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3368×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Edward se zotavoval rychle. Jeho odhady byly správné, za týden byl zdravý jako rybička. A jak rychle se uzdravil, tak rychle mu otrnulo. Už zase myslel na to, jak by se střelci, kterého jsem neznala, pomstil. Byla jsem odhodlaná mu v tom všemi možnými způsoby zabránit. Sice jsem ještě neměla úplný plán, ale nějak jsem to udělat musela. Nestála jsem o další zranění.

Vrátili jsme se do pracovního procesu, ale každý den jsme si udělali čas alespoň na dvě nebo tři epizody Jak jsem poznal vaši matku. Trávili jsme spolu víc času, než dřív a líbilo se mi to.

Dneska, když jsem se vrátila z práce, už jsem si plánovala, jaký si uděláme hezký večer. Ano, přiznávám, od té doby, co jsme si vyznali city a co přešla ta moje náladovost, byla jsem jako v sedmém nebi. Spokojená a naladěná na stoprocentní partnerskou vlnu.

„Ahoj.“ Šla jsem se přivítat s Edwardem do kanceláře.

„Ahoj hvězdo.“ Přivítal mě sladkým polibkem. „Jak bylo?“

„Skvěle. Na oddělení je teď klid a pár konzultací mi alespoň zahnalo nudu. Co ty?“

„Už jsem se těšil na dnešní večer.“

„Já taky, takže můžeme hned začít?“

„Jen si tu něco dodělám, zatím to dole připrav. Za deset minut jsem dole.“

„Dobře.“ Jednu pusa a šla jsem zpátky dolů.

Celá nedočkavá jsem zapálila na stole a u krbu pár svíček, sobě jsem nalila víno a Edwardovi whisky a do misky nasypala preclíky, které jsem s trochou vůle našla.

„Teď už mám čas jenom na tebe.“ Objevil se Edward dole a sednul na pohovku.

Dneska jsme měli na programu svatbu Mashalla a Lily. Edward si mě přitáhnul k sobě, aby mě mohl obejmout. Tenhle díl se svatbou byl úplně nejlepší.

„Vezmeme se!“ vyhrknul najednou Edward, až jsem leknutím nadskočila.

„Teď?“

„Chci, abys věděla, že tě tak moc miluju, že po nějakých šedesáti letech mé existence vlezu do chomoutu.“

„Šedesáti letech?“ vyvalila jsem oči. „Tak to prr. Žádnýho starce si brát nebudu.“

„Teď vážně Bello, vezmeš si mě?“

„Já… já nevím.“

„No tak. Las Vegas, jenom my dva, nikdo to nemusí vědět. A líbánky v tom nejlepším pětihvězdičkovém hotelu s lázněmi, obchody a hlavně casinem. Buď trochu spontánní.“

„Je to skoro přes půl kontinentu,“ namítla jsem.

„Ach Bello,“ povzdechl si. „Běž si zabalit, poletíme ještě dneska v noci, aby sis to nerozmyslela. Já zatím všechno vyřídím. I u tebe v práci.“ Už vytahoval svůj obrovský telefon a vytáčel nemocnici.

Ředitel z něj asi musel být pěkně podělaný, když mi dal opět volno. Vlastně jsem se divila, že mě tam ještě trpí. Díkybohu, že nastoupil Matt. Alespoň měli místo mě jinou posilu a nemusela jsem mít takové výčitky svědomí.

„Fajn, jdu si zabalit. Musíme to udělat rychle, než mi dojde, co vyvádíme.“ Vyběhla jsem do ložnice a téměř bez ladu a skladu házela věci, které jsem mohla potřebovat, do kufru. Chvíli na to přišel i Edward a přidal se ke mně.

Za hodinu už jsme odlétali ze Seattlu Edwardovým letadlem. Pořád mi nedošlo, co se vlastně chystáme udělat. Dokonce jsem začala být natěšená a nemohla jsem se snad i dočkat.

„Nemáme prstýnky.“ Došlo mi najednou.

„Klid. Seženeme je potom. Potřebujeme jen pas a občanku, nic víc. Vezmu tě do města, a sama si vybereš ten nejkrásnější prsten.“

„Dobře.“

„A vybereme místo na líbánky. Co třeba Thajsko nebo Austrálie.“

„Proč zrovna druhý konec světa?“

„Myslel jsem, že to chceš utajit.“

„Ano, ale i v Americe je přeci plno hezkých míst na líbánky.“

„Mrkneme na net a uvidíme.“

„Tak jo.“

„Dáte si víno?“ Nabídla mi stewardka.

„Jen malinko, děkuju.“

„Já ne,“ odmítl Edward a posadil se ke mně. „Za chvíli už tam budeme.“

„Pověz mi, jak si to všechno dokázal tak rychle zařídit? Jak dokážeš vždycky všechno zařídit téměř za minutu?“

„Spousta známostí a hlavně spousta kontaktů,“ uculil se.

„Že jsem se vůbec ptala, vlastně mi to bylo úplně jasný.“

„Ano, ale s tím si děláš starosti úplně zbytečně. Hlavní je, že máme zamluvené všechno potřebné a svatební noc si uděláme ještě ve Vegas, hm?“

„Svatební noc? Ta je přeci zbytečná,“ protočila jsem oči a Ed zavrčel. Milovala jsem ho.

„Konec srandy, budeme přistávat.“

„Konečně.“ Oddechla jsem si.

Na letišti nás čekalo sportovní auto a hned poté jsme zamířili ke svatební kapli. Byla už tma, ale to věci přidávalo na kráse a možná romantice. Las Vegas bylo bohatě osvětlené, někdy až kýčovité a hlavně svatební kaple, ta byla kýčovitá až moc. Růžový neonový nápis, který upozorňoval na nabídku. Edward hned vyřídil všechno nutné, co se týkalo dokladů.

„Jsi připravená?“ zeptal se, když nasedl zpátky do auta.

„Ne, ale do toho.“

Přijeli jsme k okýnku, kde už byla připravená žena v kostýmku.

„Já Edward,“ začala předříkávat a Edward po ní opakoval. „Beru si tebe, Bello, za svou manželku. Budu tě milovat a ctít do konce života.“

„Já, Isabella.“ Teď byla řada na mě. „Beru si tebe, Edwarde, za svého manžela, budu tě milovat a ctít do konce života

„Edwarde Cullene, berete si Isabellou Swanovou za svoji právoplatnou manželku?“

„Ano.“

„Isabello Swanová, berete si Edwarda Cullena za svého právoplatného manžela?“

„Ano.“

„Prohlašuji vás mužem a ženou. Můžete políbit svoji nevěstu.“ Edward se ke mně naklonil a přivlastnil si moje rty. Tenhle polibek byl něčím výjimečný. Byl plný citů a vášně, hlavně z Edwardovy strany.

„Gratuluji vám.“ Oddávající nám popřála, předala certifikáty a bylo to za námi.

„Tak co, paní Cullenová?“ zeptal se mě, když jsme najeli na silnici.

„Pane Cullene.“ Usmála jsem se na něj a chytila jeho ruku na volantu. Bylo mi krásně. „My jsme se asi totálně zbláznili.“

„Souhlasím. Ale stejně se mi to bláznovství líbí.“

„Jo, je to skvělý.“ Musela jsem souhlasit.

Dojeli jsme do hotelu. Než nás Edward nahlásil na recepci, poslíčci už odnášeli naše tašky a já nemohla odtrhnout oči od toho luxusu. Ohromná hala se samými zlatými prvky a velkým recepčním pultem. Bylo to tu gigantické. Snad největší hotel, který jsem kdy viděla. A všude byla jeho loga. Encore.

„Jdeme, paní Cullenová?“ Edward mi nabídnul rámě a vedl k výtahu. „Hm, Cullenová… moc se mi to líbí.“

„Ale jo, nezní to zas tak špatně,“ připustila jsem s úsměvem na tváři.

„Zní to úplně dokonale.“ Natisknul se ke mně a vypadalo to, že už mě nepustí. Kdyby teda necinknul výtah a neotevřely se dveře. S povzdechem jsme vystoupili a Edward mě vedl nakonec chodby. Čekala jsem, až odemkne, ale on mě vzal místo toho do náruče.

„Je to asi trochu kýčovitý, ale když jsem byl malej, vždycky jsem chtěl svoji nevěstu přenést přes práh.“

„Tak do toho,“ pobídla jsem ho s úsměvem.

„Do toho!“

Vykročil pravou nohou a viditelně si to užíval, protože mě nechtěl pustit. Dokonce se mnou prošel celý náš apartmán. Nejspíš abych věděla, co kde máme. Ne, že bych nedokázala žít bez kulečníku a televize v každém pokoji, ale co. Jen jedna věc mi byla divná.
„Proč máme dvoupatrové apartmá jak pro desetičlennou rodinu? Nestačil by nám jeden pokoj?“

„Abychom si mohli vybrat tu ložnici s nejlepším výhledem na město. Tahle je dobrá, nemyslíš?“ Poukázal na panorama Las Vegas, na které bylo vidět pomocí dvou prosklených stěn. No tak, přestaň se mračit, nesluší ti to.“ Položil mě na postel a sednul si vedle mě. „Šlo mi jen o to, aby ses cítila jako princezna, a aby se ti tu líbilo.“ Povzdechl si nešťastně.

„Ale já nepotřebuju apartmá za tisíce dolarů, nejvybranější lahůdky a jiný snobárny.“

„Snobárny? Takže, se chceš přestěhovat? Klidně najdu nějaký penzion.“ O-ou, tohle jsem asi přehnala, jeho tón asi nebyl zrovna příjemný.

„Ale když už jsme tady, tak si to rozmazlování nechám líbit.“ Rychle jsem to chtěla urovnat.

„Ne, přestěhujeme se.“

„Ne, zůstaneme tady.“ Stála jsem si na svém.

„Přestěhujeme se.“

„Zůstaneme tady,“ hádala jsem se s ním.

„Přestěhujeme se.“

„Já už nikam nejdu, a jestli jdeš ty, tak se ani nemusíš vracet.“ Prudce jsme se oba postavili naproti sobě.

„Budeš mě vydírat?“

„Možná,“ připustila jsem a začala jsem se vysvlékat, abych se opravdu nemusela nikam stěhovat.

„Jestli budeš pokračovat, tak tady rozhodně zůstanu.“

„Dělej, jak myslíš.“

„Dobře, zůstávám. Tvoje metody jsou opravdu účinné.“

„Ne, rozhodni se. Já si dám vanu.“ Jen ve spodním prádle jsem přeběhla přes chodbu do velké koupelny s obrovskou vanou a tím nádherným výhledem, jako byl snad všude v apartmá. Okno od podlahy až ke stropu se mi líbilo už u Edwarda, ale tady, tak vysoko nad městem to dostávalo mnohem větší rozměr.

„Chci se přidat.“ Následoval mě.

„Myslela jsem, že ti tu nelíbí,“ poznamenala jsem naoko zmateně, když už jsem si byla na sto procent jistá, že ho mám v kapse. Pustila jsem vodu.

„Víš, co znamená myslet?“ Zeptal se a sám se vysvlékal.

„Ani mi to radši neříkej.“ Přitáhla jsem si ho za boxerky k sobě. Byl dokonalý a já nemohla odolávat.

„Hm, paní Cullenová.“ Usmál se na mě, když jsem mu lípla pusu na krk a pokračovala jsem dolů.

„Pane Cullene.“ Nadzvedla jsem obočí potom, co mi jedním pohybem rozepnul podprsenku.

„Nemohl jsem odolat.“ Přitáhl si mě k vášnivému polibku. „Tak pojď. Vana čeká.“ Odtáhnul se. Sám mi vysvléknul kalhotky, a pomohl mi do napůl zapuštěné vany.

Byla to paráda. Teplá voda, spousta bublinek a Edward naproti mně.

„Něco by to chtělo.“ Zamyslel se Edward. Hned na to vylezl z vany, ještě nahý odešel z koupelny, a když se vrátil, nesl dvě skleničky a vychlazené šampaňské.

„Skvělej nápad.“ Přijala jsem skleničku, když to rozlil, a vrátil se zpátky ke mně.

„Takže? Na nás, paní Cullenová.“

„Na nás,“ souhlasila jsem.

Užívala jsem si koupel, výborné šampaňské a Edwarda, který se přisunul ke mně, a jemně mě laskal na krku. Pomalu jsem začínala být pěkně nažhavená.

„Nemůžu uvěřit, že jsi tu se mnou.“ Vydechl mi do kůže spokojeně. „A jako paní Cullenová.“

„Co s tím pořád máš?“

„Mám pocit, že se toho nikdy nenabažím. Stejně jako se nenabažím tebe.“ Uculil se a hladově se vrhnul na moje rty. Abych mu mohla jeho vášeň opětovat, musela jsem prvně odložit skleničku. Málem jsem ji z okraje vany shodila, ale pak už jsem měla obě ruce volné.

Edward si mě posadil na sebe a věnoval se mi stále vášnivěji. Koupelna byla plná slastných vzdechů a já pomalu začala ztrácet hlavu.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 23: