Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Domů 7. kapitola

02.07.2013 (15:45) • GabrielaVespucci • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1491×

Tlak jsem nevydržela. Ve spěchu jsem si s Bellou podala ruku a v plné rychlosti utekla. Bylo mi fuk kam. Nakonec jsem skončila ve čtvrtém patře na balkóně, který vedl přes půlku hradu.

„Sam?“

Krucinál, Jane, musíš mě sledovat? Slíbilas, že už mi dáš pokoj!

„Co je?“

„To bych se měla ptát já. Proč jsi utekla?“

„Copak sis toho nevšimla?“ Rozhodla jsem se, že budu ignorovat její slib.

„A čeho?“ zalhala. Moc dobře ví, o co jde.

„Nedělej hloupou.“

„Fakt nevím, o čem mluvíš.“

„Ta podoba s tou Bellou,“ zasyčela jsem.

Jane se odmlčela.

„Tak povíš mi něco?“

„Ne!“ odpověděla rychle.

„Fajn. Moc ti děkuji, Jane!“ zamumlala jsem. Stejně mě musela slyšet, tak jsem se nenamáhala mluvit hlasitěji. Protože tam Jane stále stála a koukala do země, rozhodla jsem se, že vyzkouším své síly. Seskočila jsem z balkónu na zem. Měla jsem štěstí. Kolem už nikdo nebyl. Tedy, můj takzvaný šlechtický čumáček – jak mu s oblibou říkal Afton – nikoho nezaregistroval.

„Sam!“ zařvala Jane, když jsem se vrhla dolů. Nereagovala jsem. Teď chci být sama.

Běžela jsem lesem a opravdu jsem měla radost, že jsem sama v tak krásném prostředí.

A stejně mi to bylo na nic. V hlavě jsem měla jen ty narážky, ty pohledy, ten Bellin obličej.

A stále dokola jako film. Pěkně pitomý film.

Pohled Belly:

Jakmile jsem ji viděla, přišla mi moc… jak to popsat. Zkrátka, jako bych ji znala celý život. Trochu prkenně jsem si s ní podala ruku. V zápětí vyhrkla, že musí a byla pryč. Tázavě jsem zvedla obočí a podívala se na svého manžela. Edward se ke mně naklonil.

„Je zaštítovaná,“ pošeptal mi.

Celá má rodina si mě prohlížela, jako bych byla odporný, avšak vzácný druh hmyzu. No, díky. V další půl hodině se Samanta neobjevila. Jedna nula pro ni. Chtěla jsem z ní něco dostat. Nakonec jsem se rozhodla pro radikální krok. Zavolala jsem mámě. V Americe mají tak odpoledne, takže rozhodně nebude nadávat, kdybych ji probudila.

„Bello?“ zamumlala máma. A sakra. Ospalá je. Nedala jsem na sebe nic znát.

„Ahoj mami, mám problém,“ řekla jsem zvesela. Máma v tu ránu odhodila slupku ospalosti.

„A jaký?“ Ptala se se zájmem.

„Slib mi, že mi odpovíš.“

„Slibuju.“

Nadechla jsem se, jako bych byla stále člověk.

„Mami? Měla jsem… sestru?“

Pohled Samanty:

Za hodinu jsem měla v celku čistou hlavu. Mrkla jsem na hodinky. Půl druhé ráno. Vrátila jsem se do hradu. Kráčela jsem k hlavnímu sálu.

Přece nemůžeme být sestry. Navíc, občas se stane, že někde jinde na světě je identická podoba. Nic jiného v tom nebude.

„Samie?“

Až jsem vyskočila. To jsem dnes tak k popukání, když na mě někdo vybafne? Navíc mě nikdo ve velmi dlouhé době neoslovil.

Otočila jsem se za hlasem.

„Bello?“

Byla to ona! Bella překvapeně mhouřila své zlaté oči a měřila si mě od hlavy k patě. Prohlédla jsem si ji líp. Měla stejnou barvu vlasů. Tmavě hnědá. Stejný tvar obličeje. Nos jako knoflík a plné rty. Jenže já měla červené oči, až na to jedno, to bylo mahagonové a já měla vlasy nad pás, ona jen pod lopatky. Chvilku jsme mlčely.

„Kde ses narodila?“ Vyjela najednou na mě zprudka.

„Tady,“ hlesla jsem. Narodila jsem se tady. Nebo ne? Bellin pohled mi moc odvahy nedodával.

Měřila si mě pohledem, jako že mi nevěří. Náhle jí tvář zaplavil úsměv. Jako by někde měla tlačítko na výrobu úsměvu. Panejo! Docela by se mi hodilo.

„Moc mě mrzí, že jsme si nesedly.“ Zašvitořila a mně v tu chvíli nápadně připomínala Jane.

Já o vlku...

Autor: GabrielaVespucci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Domů 7. kapitola: